Maminkou s emimi už pár let - tentokrát od PetryK
- Rodičovství
- PetraK2
- 05.11.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak si dal Štěpánek na čas Ahoj holky, ještě jednou Vám všem děkuju za podporu a gratulace. Musím říct, že jsem nesmírně šťastná, že už to mám za sebou. Tak tedy postupně: V pondělí, 29. 10. 2007, jsem nastupovala do porodnice. Čekalo mě klasické kolečko monitor, ultrazvuk, vyšetření. Dle UTZ měla být hlava mimča 34 cm, odhad váhy 3832 g. No, upřímně řečeno, bála jsem se, že když je odhad váhy skoro totožný s porodní váhou Adámka (3890 g), že by i hlava mohla být „shodná. Takže červík pochybností ve mně hlodal dál.
Měla jsem kliku, byl volný dvoulůžkový nadstandard, měla jsem milou „spolubydlící" - byla mladší než já a rodila poprvé. Tedy rodila, byla tam taky ještě coby těhulka, takže jsme na tom byly vlastně úplně stejně. Zdeněk odjel asi v 9.30 s tím, že přijede za mnou ještě odpoledne. V 10 byla velká vizita, při které se rozhodlo, že jak já, tak Monika (ona spolubydlící), pokud neporodíme, tak nám to v úterý vyvolají. Ráno při vyšetření mi doktorka udělala Hamiltona, nebylo to nic hroznýho. Pak jsem šla na zátěžový test, kdy nechají do žíly nakapat trochu Oxitocinu, počkají na 3 kontrakce a přes monitor sledují, jak se vede miminku - jestli se nedostává do nějakých obtíží. Jenže já měla kontrakce ještě hodinu a půl po skončení testu, tak jsem si říkala, že se to třeba rozjede. Bohužel mi pak po obědě ustaly úplně. Byla jsem z toho docela zklamaná. Už jsem to prostě chtěla mít za sebou… Ovšem cca od 15.10 jsem zjistila, že mám kontrakce znovu. Pořád jsem běhala zpátky na sál, kde mě vyšetřovala porodní asistentka, točila mi monitor atd. Vyskočila mi i teplota na 37,2, což může být taky k porodu. Pořád přemýšleli, jestli mi mají už nechat vykapat ta antibiotika kvůli tomu zatracenýmu streptokokovi. Nakonec, když jsem byla otevřená „už" na 2,5 prstu se asistentka rozhodla, že mi to nechá vykapat. Kapačka dokapala přesně v 17.20. Mezitím jsem volala Zdeňkovi, že mám kontrakce atd., takže se přiřítil v 17.00, akorát když jsem šla na tu kapačku. Od té doby byl celou dobu se mnou - a jsem za to hrozně ráda. Postupně mi kontrakce sílily, ale pořád ještě se to dalo „udýchat". Trávila jsem čas ve sprše nebo povídáním se Zdeňkem či asistentkou (mezitím nastoupila jiná). Zdenda mi stopoval kontrakce, takže jsem vždycky věděla, kdy TO přijde. Z 5 minutových se to zklouzlo na 3,5 minutové. Jenže jsem se otevřela na 4 prsty a konec. Kontrakce šly už i po 2 minutách a já se přestávala otvírat. Mimčo už jsem na skákacím balónu „sklepala" až dolů, ale tím to haslo. Plazila jsem se po chodbě, přišlo mi, že když chodím, že se přeci jen trochu otevírám. Takže jsem při každé kontrakci zapřela čelo o zeď a funěla jak Erinka po řádění s balónkem. Myslela jsem, že se zblázním, ale která z nás ne, že? Asistentka se mnou ale bohužel nemohla vůbec nic dělat, protože do 21.20 (přesně 4 hodiny od dokapání kapačky) jsem „nesměla" porodit. V půl desáté mi píchla vodu a bodla spasmolytika, abych se začala znovu otevírat. Od té doby jsem měla kontrakce takový síly, že na mě šly mrákoty. Ještě, že tam byl Zdeněk a podpíral mě. Takovéhle kontrakce jsem měla s Adámkem už na sále a do 20 minut byl tenkrát venku (rodila jsem celkem 5 hodin). Teď jsem je měla 2,5 hodiny
Doslova jsem se klepala jak drahej pes. Jenže pořád se nechtěla pohnout branka, takže mi asistentka nakonec při každé kontrakci pomáhala na sále tu protivnou branku otevírat - to byl hnus! Tlačit při kontrakci proti takový řezavý bolesti, kterou tam dělala ona, bylo téměř umění. Zdeňkovi jsem pořád mačkala prsty, funěla do ruky, no hrozný. Zdeněk si s ní mezi kontrakcemi povídal a pamatuju si, jak jí říkal, že to nakonec porodí ona, že doktor ani nepřijde a ona na to řekla doslova: „To by nás musela Vaše paní hooodně překvapit". Nakonec vůbec nevím, jak se tam vzalo takových lidí (prý je volala telefonem - vůbec to nevím) a už jsem cítila strašný tlak na konečník. V tu chvíli jsem se zablokovala a začala jsem, že to nezvládnu, že se zase roztrhám. Přišlo mi totiž, že to mimčo leze vyloženě „jinudy", slyšela jsem nějaký šrumec na sále a přišlo mi, že neslyším doktora, že rodím moc rychle a on to fakt nestihne… Naštěstí vedle mě stála jiná asistentka, která mě donutila otevřít oči, podívat se na ní a řekla mi, že když 1-2× zatlačím, že to bude venku a budu mít klid. Asi to bylo tím, že jsem její hlas ještě neznala (ty ostatní už byly asi „opotřebované„), ale kupodivu jsem ji poslechla, zatlačila a najednou jsem ucítila jak TO „leze úplně samo“, otevřela jsem oči a vidím, jak vyndavají Štěpánka - viděla jsem hlavu zezadu a zádíčka. V tu chvíli jsem se podívala na Zdeňka a začaly mi týct slzy. Dětská sestřička si převzala mimčo a ptala se Zdeňka, jestli chce jít s ní. Byl tak zblbý, že stál a musela jsem mu říct, aby šel. Mezitím dorazil doktor… byl koooorpulentní postavy a prostě to z 3. patra nestihl… Takže mě nakonec opravdu odrodila asistentka. Ale byla natolik úžasná, že mě fikla našikmo, což jsem se později dozvěděla, že se dělá právě u komplikovaných porodů, kde hrozí roztrhání až do … Kdyby to býval byl udělal i ten doktor u Adámka, mohlo to dopadnout jinak. Čas porodu byl tedy 23.55 - a Zdeněk mi pak na to povídá, proč jsem to nevydržela těch 5 minut, že mohl mít stejné datum narození jako jeho babička… Myslela jsem, že ho praštím
. Sice vypadalo, že by ta asistentka klidně napsala čas po půlnoci, ale doktor se smál a říkal, nene, bylo to před půlnocí
. Nakonec mě doktor teda aspoň zašil. Pak jsem byla 2 hodiny v klidu na sále na lehátku, Zdeněk choval Štěpánka a povídali jsme si. Dostala jsem nějakou kapačku, protože jsem ztratila hodně krve. Asi po hodině jsem se konečně přestala klepat.
A závěrem?
Jsem nesmírně šťastná, že je Štěpánek na světě a že tam byl Zdeněk se mnou. Sice byl z toho chvílema mimo, jenom se ptal, jestli mi takhle bylo i u Adámka a asistentce říkal, že absolutně nechápe, proč chtěj ženský děti. Byl to i pro něj ohromný zážitek, myslím, že si uvědomil, co to ten porod doopravdy je. Taky mi přijde, že díky tomu má úplně jiný vztah se Štěpánkem - nebo je to možná i tím, že už je to druhé dítě - nebojí se na něj šáhnout, chová ho, pomáhá mi. A Adámek je velkej brácha, taky mi pomáhá, ale vzápětí se nafukuje kvůli blbostem, někdy mě nechce poslechnout, a to pak těžko snáším, dokonce to kolikrát obrečím… Štěpánek je ZATÍM moc hodný miminko, v noci sice vstávám po 1,5 - 2 hodinách, ale nakojím ho vleže a rovnou spíme oba dva dál.
Takže ještě jednou všem velikááánské díky za podporu.
Ahoj,
PetraK
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1643
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20639
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2609
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....