Maminkou s emiminem už několik let - Deník zoufalé matky aneb Jak to zvládnout?

Ahoj všem! Slíbila jsem napsat deníček o tom, jak se poslední dny, týdny a měsíce „topím ve výchově našich ratolestí. Tak jsem s tím tady... Chvílemi mám pocit, že jsem jako matka totálně vybouchla, nepomáhá útěcha kamarádek, že jsou na tom podobně, nepomáhá pročítání chytrých knih. Teď zrovna mám v držení dvě, ne, že by nebyly poučné, ale některé věci mi prostě přijdou nějak neakceptovatelné pro běžnou každodenní praxi.

Řekla bych, že je také rozdíl, pokud se můžete soustředit s uplatňováním určitých zá:,–( jen na jedno dítě nebo na dvě zároveň… Přesvědčuji se o tom dnes a denně. Někdy bych třeba i něco dotáhla do konce s tím starším, jenže mladší mě do toho začne tahat za nohavici a nutně potřebuje řešit něco jinde a tak leckdy ta důslednost bere za své…

Ve školce visí krásný citát:
**Snažte se dítě vést tak, aby nebylo potřeba ho trestat.

**

To se mi moc líbí, jenže… jak to dokázat???

Chtěla bych tento deníček pojmout trochu jako poradnu pro podobně bezradné duše jako jsem momentálně já. Když slyším některé známé, že v životě nezvýšily na dítě hlas, v životě nemusely dítě plácnout přes ruku nebo po zadečku, připadám si jako šílená bytost uchylující se k násilí (ale častěji se spíš uklidňuji tím,že určitě lžou! J), z čehož nemám dobrý pocit, jenže bez toho to u nás opravdu nefunguje. Ráda bych zjistila nějaký fígl, jak mít HODNÉ dítě a být zároveň HODNOU mámou.

Abychom se mohly rozpovídat k tématu, dávám několik podnětů:

  1. Jak dosáhnete toho, abyste určitou věc nemusely opakovat víckrát?
  1. Shodnete se na výchově s partnerem nebo si myslí, že jste přísné nebo naopak příliš benevolentní?
  1. Necháváte děti „žít“ nebo naopak trváte na určitých pravidlech a režimu?
  1. Zvládáte tzv. „počítat do deseti", abyste se neunáhlily v hodnocení situace?
  1. Dostanete se někdy do situace, že nevíte, jak se zachovat dál? (například, když dítěti odepřete něco, co má rádo a čekáte, že se bude kát a ono reaguje slovy: Je mi to jedno.)
  1. Dokážete se dětem omluvit za svou případnou chybu? Přijmou to?
  1. Ovlivňuje vaše chování k dětem třeba momentální nálada?

Tak to by pro začátek asi stačilo… J.

P.S.:
Holky, myslela jsem, že to podám nějak humornou formou a s nadhledem se zaměřím na konkrétní situace, ale jak vidíte, jsem velmi strohá… je to asi tím, že mě to poslední dobou natolik trápí, že o tom nedokážu vtipkovat. Tak se omlouvám, třeba se v následujících komentářích víc uvolním J.

Díky, že jste dočetly až sem a těším se na vaše názory!
Ivča a kluci

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ivik4
3152
16.3.08 00:13

Lesi, díky moc!!! To byl fofr!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
16.3.08 00:39

Urvala jsem si první komentář a ve druhém jsem chtěla reagovat na mnou samotnou předložené otázky. Jen mě tady štve, že když chci na něco reagovat, nevidím ten původní text :(. Jdu si to vytáhnout z Wordu…
1. Neopakovat nezvládám vůbec. Dostávám sama sebe do trapné situace, jelikož asi desetkrát za den použiju větu: Jestli to budu muset ještě jednou zopakovat, bude to a to… no a pak to zopakuji ještě dvakrát, protože jinak by ty tresty musely přicházet v neustálém sledu :(. Snažím se poslední dobou opravdu být tvrdá v tom,že čím pohrozím, to splním. Neuklidíš tu a tu hračku, zabavuji. Neuklidí, tak zabavím. No ale to je vám pak scéna… si potom říkám, jestli mi to za to stálo :(.
2. Tohle je asi u nás hlavní kámen úrazu a myslím, že děti toho už sem tam začínají využívat. Manžel má zcela odlišný názor na výchovu, než já. Přiznám se, že hodně ctím určitá pravidla a řád, zatímco manžel je spíš chaotik :). Tyhle vlastnosti se projevují i ve výchově. Zatímco pro mě je představa, že se pětiletý syn místo spaní dívá od osmi hodin večer na film v televizi, naprosto nepřijatelná, manžel mu to čas od času nabídne. Takže jsem naštvaná za a) proto,že já chci mít po celém dni už od dětí klid, za b) proto,že nemáme čas sami pro sebe, c) proto, že předem tuším, že Mojda nedodrží stanovené pravidlo, že jde po první (druhé) reklamě do postele a čeká nás dohadování :(. A takových věcí je víc.zatímco já je zaženu hned po Večerníčku do sprchy (když jsme večer třeba sami doma),aby bylo do osmi dost času na večerní prohlížení knížek a čtení pohádky, manžel s nima do půl osmý blbne a pak je teprve „propustí“, já jsem pak nervozní, kolik už je hodin, přenáším to na děti a vše se odehrává v atmosféře dusna a nepohody :(.
3. Tohle jsem zodpověděla v předešlém bodu - asi jsem spíš takovej pedant :(, někdy to nejspíš přeháním a lpím na nepodstatných věcech, které ovšem v tu chvíli vidím jako důležité… Sebekriticky přiznávám, že pak mám těch požadavků asi víc, než jsou děti schopné vstřebat a ochotné dodržovat, a já mám pak dojem, že zloběj.
4. Málokdy, což je určitě chyba. Když například potřetí za den vylejou pití - i přes mé varování, že ho nemaj nikam nosit a maj se chodit napít ke stolu - v devadesáti procentech případů hudruji. Ke cti mým dětem je, že se mi za to pokaždý omluvěj, že jako nechtěly.
5. V této situaci jsem bezradná. Radila jsem se už i s paní učitelkou ve školce, jak na to reagovat. Prý nijak, ignorovat to. Mě to ale vytáčí na nejvyšší míru, když Mojda něco provede, my vyslovíme trest a jeho odpověď je: Mě to nevadí. Tak jiný trest. Reakce: To mi taky nevadí… nebo Je mi to jedno.  A když to chce ještě vystupňovat, tak se „sebetrestá“. Že jako ten trest už navrhne sám a předem, aby nám vzal vítr z plachet. Miluje mého ta´tku a když něco provede, tak řekne: TAk já už vím, zejtra nepojedu k dědovi, i když jsem to měl slíbený. To mě z něj fakt může klepnout :(.
6. Když někdy tuším, že jsem to přeťápla, jdu dětem vysvětlit, že jsem  byla z něčeho podrážděná nebo jsem to v tu chvíli viděla jinak. Tomášek mě vezme kolem krku a řekne: Už se nežobim :), to je takovej malej truhlík, ale Mojda má v takové situaci naprosto vážný pohled, sevřené rty a řekne: Ale já ti to nechci odpustit… A teď - co na to říct????
7. Tak tohle u mě bohužel funguje :(. Něco mě rozhodí, někde se naštvu a už to lítá… To pak dovedu být podrážděná i z toho, že chce jedno z dětí třeba pití… chjo.  

Byla jsem hodně upřímná, vím, že spoustu věcí prostě nezvládám podle „předpisů“. Možná to pramení i z pocitu, že nějak pořád funguju jako „žena-matka“ a ty ostatní části mého já se cejtěj utlačený. Třeba mi pomůže, pokud začnu chodit do práce a spoustu věcí uvidím z jiného úhlu. No anebo budu v časové tísni a bude to ještě horší… ne, to nestrašte!!!
Případným kritikům bych chtěla říct, že mám dny, kdy jsem samozřejmě ta usměvavá,chápavá maminka, která s nimi maluje, hraje karty, Člověče, nezlob se a ptá se, co by chtěli dobrého k obědu… :). Vypsala jsem se pouze z toho horšího já, protože to je věc, kterou chci řešit. To lepší já si ráda ponechám :D.        

  • načítám...
  • Zmínit
DanaCe
12561
16.3.08 08:11

Ahoj Ivčo a holky,
deníček je moc fajn. Myslím, že rady a zkušenosti ostatních se vždycky hodí. Všechny vychováváme děti podle nejlepšího vědomí  a svědomí a každý dělá chyby. Tak zkusím vypsat vlastní zkušenosti.  

1. v jedničce to mám stejné jako ty. Řeknu jednou, řeknu podruhé, po třetí s varováním co se stane (např. pokud už se opravdu nepřevlečeš, tak vypnu televizi) po čtvrté to udělám. Je to asi drsné, ale funguje to nejlíp.  

2. na výchově se naštěstí s manželem shodneme!!  

3. Tady si myslím, že jednoznačně děti potřebují režim. Nemyslím tím vojenský režim, ale takové ty zazvykané věci, vytáhnout hračky do jiného pokoje pouze, když jsou původní uklizené, když odcházím od telky, odnesu po sobě nádobí do dřezu, oblečení tam kam patří, po zprávách se jde spát apod… sice se to stále snažím uplatňovat, ale je tohle u nás největší kámen úrazu a částečně si za to můžu sama. Často udělám bezmyšlenkovitě některé věci za ně a pak se přistihnu, že celý den jen „posluhuju“.  

4. počítat do deseti rozhodně nezvládám. Kluci jsou v podstatě hodní a moc, ale já už jsem jaksi zralá na Chocholouška a nemám tak silné nervy. Moje oblíbené heslo je „mám jenom jedny nervy a už dost pocuchané“. Spíš mě ubíjejí nekonečné dotazy a diskuse a dohadování mezi klukama. Někdy vybuchnu zbytečně. Příklad včera.
já: Matýsku odpoledne půjdeme do Vaňkovky na výstavu zajíčků
M: my všichni?
Já: ne jenom já, ty a Tomík
M: a tatínek
Já: tatínek bude doma opravovat lavičku
M: kde bude náš tatínek?
Já: no přece doma, na dvorečku opravovat lavičku, půjdeme jen s Tomíkem a s tetou Lídou a s holkama!
M: a kterej tatínek bude doma?
V tu ránu mám černo a odpovídám. No přece náš tatínek - jméno+příjmení - bude doma, mě nezajímá kde budou jiní tatínci!  

Nebo včera na té výstavě. Člověk se snaží pro ně něco pěkného vymyslet a při prvním zajíčkovi Matěj prohlásí, hm a teď půjdeme na zmrzlinu a domů. To bych vraždila. Mohla jsem doma ležet na kanapi a efekt by byl stejný. Potom se mu to samozřejmě moc líbilo.
5. nedovedu si vybavit žádnou podobnou situaci. Asi se mi to nestalo.
6. Jasně, omluvím se, když se spletu. Nadám třeba za to, že si neuklidil a on to už má. To se omluvím. Ale neomlouvám se za to, že jsem unavená.
7. Ano ovlivňuje, zejména únava.  

Takže asi tak!!! Kluci právě vylezli z pokojíčků a sedí na sedačce v pyžamkách s plyšákama a koukají na TV. Teď jsou k sežrání.  

Jiři, já jsem to s tím klavírem taky tak pochopila, ale v práci tvrdili, že jí to koupil manžel. Myslím, že je to blbost.
Jdu chystat snídaně. Těším se na Vaše postřehy!!!¨
Dana                

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
16.3.08 08:46

Dano, moc dík!!! Jo, tak ubíjející diskuze znám a taky občas těžko zvládám. Moje nejčastější věta je: Dostanete mě do blázince!!! Protože už jsem lehce alergická na situace, kdy odejdu něco udělat do vedlejšího pokoje a řev. Vrátím se, vyřeším, chci si odskočit, zajdu teda za roh a - řev!!! Mojda si dvě hodiny, co Tom spí, nevšimne auta, ale jak po něm Tom po probuzení sáhne, on ho potřebuje!!! Tak to můžu ze-ší-let!  

Ono to „je mi jedno“ a „nevadí mi to“, je prý dost specifický truc, učitelka mi taky říkala, že to nedělá moc dětí - prý jen takové ty silné osobnosti, pro které je ten trest jaksi pod úroveň, tak se aspoň musej tvářit, že jim to nerve žíly :(.  

  • načítám...
  • Zmínit
Nafteta
1154
16.3.08 08:50

Ahojky!
Sice nepatřím přímo sem, ale tenhle deníček mi spadl do klína jako požehnání. Mám dva a půl roku starou holčičku a ta si právě začíná zkoušet, co vydrží maminka, popřípadě babička. Zajímavé je, že tatínek z toho nějak vypadl. Oni to Ti chlapi mají nějaké lehčí.
Takže momentálně procházíme obdobím vzdoru, kdy Kačenka říká ne a ne i na věci, ze kterých byla jindy nadšená. Ale s tím opakováním některých věcí desetkrát to znám. U nás: Mamííí, kde je táta? V práci. Hmm,  a kde je táta? V kanceláři. A náš táta je kde?  V tomto momentě mi obvykle dojde trpělivost a řeknu jí, ať si tam dojede autousem, že stejně ví, kde to je.
Do omrzení sledujeme na DVD Pata a Mata a propukne děsivý řev, když náhodu nejde proud nebo něco nefunguje a kýžený seriál nelze pustit.
Nevím, jak kdo, ale když Kačence něco řeknu třikrát, jako že se to nemá a že jí dám na zadek, tak počtvrté jí na ten zadek dám. Normálně si jen pobrekla a bylo po všem. Teď na:,–(ila lepší metodu. Ječí, abych šla pryč a že chce jinou mámu. Potvora ví, že mě tím dostane. NEdávno jsem probrečela půl noci. A zvlášť vražedná je skutečnost, že moje tchýně je učitelka na penzi, která si myslí, že má patent na výchovu(svému synovi najala paní na hlídání byla s ním jen o prázdninách). A ta mě poučila, že není výchovné děti bít. Oni nikdy svého vnuka( mého nevlastního syna) neuhodili, ale všechno mu vysvětlili. Hmm, tak to bylo dost i na mě. Na to jsem měla argument, že je lepší jedna ráda, než kupa zbytečných řečí. Ale stejně je Káča trucovitá od té doby, co jsme tam byli na týden.
Uff, tak jsem se vykecala, ale nevím, jestli k věci. S Vaším dovolením si sem půjdu někdy pro radu. Ahojky a pevné nervy.
Nafteta od Zebřček.

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
16.3.08 09:01

Pořád tvrdím, že každé dítě je jiné, odráží se v něm i zvyklosti rodiny, temperament rodičů… někdo může mít určitý názor na výchovu, ale jen my sami si z toho můžeme vzít, jestli je taková cesta pro nás a naše dítě dobrá, čili tím chci říct, že rady „chytrých“ babiček jsou někdy fakt mimo mísu :).
Mám kamarádku, ona je taková mouchysněztesimě, takže její syn dokáže tři hodiny sedět u jednoho papíru s jednou pastelkou a čmárat si-pro mě sci-fi. Moje děti vystřídají za deset minut x činností, ona z toho byla úplně vedle, že tohle prostě nezná.

  • načítám...
  • Zmínit
Pet-s
282
16.3.08 09:26

Ahoj holky, sice sem k vám „nepatřím“, ale téma mi přesně káplo do noty. Když jsem tak četla co psaly holky, v zá:,–(ě nemám co bych dodala :-), je to u nás stejné. Maminka má nervy na pochodu, večer je uštvaná jak zajíc, tatínek sice ctí nastolený způsob pravidel a jejich dodržování, ale když se mu to hodí (např. v TV zrovna mluví někdo moc zajímavý nebo na netu zrovna čte něco moc zajímavého . . . ) klidně holkám posouvá odchod do hajan a nechápe, proč jsem naštvaná :-). Tříletá Anička má svou hlavu a já si připadám jak despota, který nebere ohled na citlivou dětskou dušičku, protože jakýkoliv odpor proti její aktivitě je následován neskutečným vzteklým řevem a roční Lucinka zatím sama tak moc neškodí, ale neustálý pláč, když si holky „hrají“ mi drnká na nervy.
Prostě jsem ráda, že sem občas nakouknu pro rady, třeba někdo vymyslel nějaký fígl :-). Já mám fígl jen jeden, který mi uvízl v hlavě při čtení knížky „Respektovat a být respektován“, ale budu ho interpretovat svými slovy, protože přesně si to už nepamatuji.
Dotazy kladené dítětem se dají přerušit jedině tím, že vyprovokujeme dítě, aby samo mluvilo.
Výsledek může být trojí:

  1. dítě mluví samo, vám zůstane pouze role tazatele - z vlastní zkušenosti vím, že je to ta lepší role
  2. dítě přestane bavit mluvit a být hlavním aktérem, tudíž je ticho - taky fajn :-)
  3. dítě nezareaguje ukázkově, ale za pokus to přece stálo - u nás je to tak v jednom případě z deseti, takže docela málokdy
    A teď praktický příklad:
    A:Mami, kde je táta?
    M: Táta je v práci.
    A: Kde?
    M: Už jsem ti říkala, že je v práci.
    A: Kde je?
    M: Ančí a ty bys mi řekla kde je? Už jsem ti to přece říkala
    A: Táta?
    M: Ano
    A: Táta je pryč.
    M: A kde?
    A: No přece v práci!
    M: Aha.
    A: No táta je v práci a pracuje tam.
    Prostě moj zá:,–(a je, snažit se Ančí vyprovokovat, aby mluvila víc než já :-)
    Mějte se holky moc fajn, ahoj
     Petra
  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2438
16.3.08 10:04

Ahoj,
Ivčo, deníček jsem přečetla, reagovat budu později, mluvíš mi v mnoha věcech z duše. Jen takový malý detail - jak na DÍTĚ nezvednout hlas, jak na DÍTĚ nevztáhnout ruku - ten rozdíl je podle mě v tom DÍTĚ & DĚTI. Ne že bych milovala reality show, ale často jsem se dívala na Chůvu v akci, tam byly velmi užitečné rady na konkrétní situace.

Ucho samozřejmě píchli, teče mu z něj ještě dnes a to hodně. Smrká hnusy šílený tak se ani nedivím. Na atb to není, je to virového původu. Ale dneska už nemá teplotu, uši ho nebolí tak bude jen líp a líp. To jednu ucho Otobacid zachránil, v tom druhém to propuklo asi až během spánku a když jsme začali kapat, bylo asi pozdě. No už tu lítá a ječej oba tak je zdraví na dobré cestě :-) Jen pořád nejí, už viditelně zhubnul, podle naší váhy má 14 kg… Vařím rajskou, maso namelu a udělám kuličky, vařený by nekousal…
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
16.3.08 10:23

Ještě mi napište, jak to řešíte u dětí s jídlem - tedy spíš s nejedením. Nutíte je sníst aspoň něco stylem "za maminku, za tatínka, za příbuzné do desátého kolena… " a jinak nesměj od stolu nebo je necháte sníst s chutí pár soust a když se v tom nimraj, tak můžou pak odejít?

  • načítám...
  • Zmínit
Jituska
896
16.3.08 10:39

Ahoj Ivčo,krásně jsi to napsala-a neboj,mamky,co tvrdí,že nemusely dítě plácnout ani zvýšit hlas buď kecají,nebo mají jednoho malýho andílka,s příchodem druhého mimi se měnícího na satanáše,takže to čeká každýho:)
Občas mám taky pocit,že nezvládám,že ječím víc,než je zdrávo-hlavně když jsou děcka nemocný a nejsou vylítaný z venku.a já mám nervy jak špagáty..občas reaguju na stejnou situaci jinak,podle toho,jak moc jsem unavená,napruzená atd.Pak si to vyčítám,ale už jsem zjistila,že děcka dobře ví,že mamka není robot a občas má právo vylítnout.a opravdu je rozdíl vychovávat dvě a víc nebo jedno,to se nedá srovnat.Když si moje hodňoučká Barunka v klidu hraje s legem,zasloužila by si svatozář.do chvíle,než se přikrade syčák Vojta a stavbu rozbourá.v tu chvíli už následuje jekot její,jekot můj,potrestání Vojty,vysvětlení Báře,že je holt malej…furt dokola.
k tvým dotazům:
ad 1)hodně se mi osvědčilo když něco po Báře chci(skoro pět let),si stoupnout před ni,donutit,aby se na mě dívala a prosbu nebo příkaz říct důrazně-ne řvát,ale tak,aby mě vnímala.občas jí to říkám,když kouká na telku a zjistila jsem,že mě prostě nevnímá,takže bych si mohla vyřvat hlasivky a nic.když se nezvedne,počítám do tří-to zabere vždycky(naštěstí).jedna-dva-při tři vypínám telku i přes protesty.většinou na dva už je v pozoru.
Vojta(dva roky)ještě moc neposlouchá,ale taky ho chytím za ruku a řeknu mu,co chci.na venkovní hysterický řev „zastav,stůj“ absolutně nereaguje,takže na něj zatím používám plácnutí na zadek po jeho hře na honěnou.
jak jsi psala o těch scénách po trestu,fakt to chce vytrvat-taky jsme tak měli,a vyplatilo se.
2.na výchově s manžou se ve většině věcí shodnem,většinou mě podpoří.jsem sice podle něj moc přísná,ale na druhou stranu jsem s dětma víc,takže je musím taky zvládat,jinak bych se zbláznila.takže já jsem ta zlá ježibaba a tatí je hodný princ.
u vás je tohle problém,ale asi bych navrhla manželovi,že když si děti takhle rozdováděl,tak ať si je taky vykoupe a uspí.a sedla si k PC nebo telce.a nevnímala okolí.možná pak zjistí,že řád je potřeba.s tou večerní televizí to problém je,taky se mi nelíbí,když děti koukají dlouho na telku.u nás je to tak,že dám o půl osmý spát Vojtu,Bára kouká v ložnici na pohádku,aby se nerušili.když Vojta usne,jde spát Bára,jinak dělají jak koně.občas se přetáhne,Bára jde spát i dýl,ale to proto,že Vojta nemůže zabrat.
V tomhle bych si asi i za cenu hádky trvala na svém.nebo to povolila jen jeden den v týdnu…
3.u nás je teda režim,každodenní rituály,děcka mají rádi hranice,který občas pokouší zbourat.tady je nejtěžší stát si za svým,občas kvůli pohodě to taky poruším a pak se mi to stokrát negativně vrátí:(někdy si zahraju na hodnou mamču,taky je to občas příjemný,a povolím.jak píšeš,lepší je trvat na pár podstatných věcech a malichernosti nechat na nich.
4.občas vyletím jak čertík z krabičky,někdy je potřeba zasáhnout hned(Vojta škube Báru za vlasy),tam počítání není na místě.někdy cítím,že mi tečou nervy(v kuchyni vařím,připaluje se jíška,děcka se honí v kuchyni okolo sporáku a ječí..),to jim pak řeknu,že musí odejít,jinak bude maminka zlá(vevnitř mi to buble)-Bára už tohle pochopila,takže řekne:pojď,vojto,radši jdem:)jsem nervák,po mámě,ale nezapomenu na její hysterický výstupy,tak se snažím tomu předcházet.ne vždy se daří..
5.taky jsem občas bezradná,Bára měla období,kdy jsem si říkala,že na mateřství prostě nemám,chovala se jak puberťačka.dala jsem jí na zadek a ona se mi smála..přešlo to.teď už jsou věci,který vím,že by jí hodně vadily,kdybych zakázala.ale musím říct,že poslední dobou to nepotřebuju-je zlatá.U Vojty je to horší,ještě pořádně nemluví,takže domluva a spol.nehrozí,tam to zatím řeším ručně a stručně.zatím to funguje..
6.omluvit se dokážu,bez problémů-maminka to přehnala,neměla jsem na tebe křičet,Bára bez problémů přijme-pomazlíme se a řeknem si,že se máme rádi,i když na ni zlobím.
S tím Mojdou-to je oříšek,no asi bych vysvětlovala,že občas taky něco provede,co ho pak mrzí a že mu vždycky odpustíte,tak ať to zkusí i on.opakovat,že ho máš ráda,zkusit obejmout..
7.stopro ovlivní-není to jen o náladě,je to i o vyčerpání,momentální bolesti a tak.když je mi zle,jsem protivná a přenáším i na děti.ale mám pocit,že to děti berou a chápou.není to zas tak často,snažím se krotit.hodně mi pomáhá,že chodím cvičit nebo někam si sednout bez dětí,dát je spát k babičce-nejhorší je to,když jsme zavřený všichni doma.
tak,takhle je to u nás.myslím,že jseš dobrá máma,protože máš děti ráda a záleží ti na nich.každá děláme chyby,to by jsme musely mít za zadkem tým psychologů a každej krok rozebírat-to nejde.nejlepší je reagovat podvědomě a srdcem.a chybama se člověk učí,že:)
Jitka,Bára(skoro5let),Vojta(2roky)

  • načítám...
  • Zmínit
Jituska
896
16.3.08 10:42

Ivi,hlad je nejlepší kuchař.je to těžký se podle toho zachovat,ale funguje to.vím,co jim chutná a co ne,podle toho se zařizuju,ale když se nimrají a šklebí,mažou spát.a žádný mlsky.jednu dobu fungovalo,že byla snídaně,pak jen kousíček jabka nebo tak a pak až oběd.to mi to zblajzli málem s talířem.
k jídlu je opravdu nenutím.maximálně to zkusím-tak ještě tři lžíce a můžeš odejít.nebo-tak jen z polívky vylov mrkvičky a nemusíš(většinou pak sní celou).

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2438
16.3.08 11:18

Ivčo, nucení do jídla se mi z duše protiví - z dětství. Žádné dítě ještě neumřelo hlady u plného talíře. Když nechtěj, zkusím, aby teda snědli poslední 3 lžíce, když ani to nechtějí, tak prostě nechtějí. Pokud podle mě snědli fakt málo a tvrdí, že už nemůžou, nemůžou potom ani Brumíka nebo podobnou blbost nebo sladkost.
Jsem doběla vytočená, když s nimi babičky hrajou divadýlko - za maminku, za tatínka, v mé přítomnosti to zakazuju a děti nabádám, aby se nedaly když prostě už mají plné bříško.
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
16.3.08 12:59

Ani nevíte, jak ráda to čtu!!!!!!!!! Se rosím, když se mi tchyně snaží předvádět, že to jde… Drží děti u stolu a následuje to uvedené „za toho a za toho“ a já se přiznám, že mi to roste v puse za ně :(. Já byla jako malá totální nežravka, mamka mi říkala, že nebylo výjimkou, že jsem za celý den vypila jeden hrnek mléka nebo snědla půl krajíce chleba!!! Měla ovšem rozumnou dětskou doktorku, která mamce řekla, že hlady určitě neumřu, že jsem po zdravotní stránce v pořádku, tak ať mě nechá být. No a jak jsem pěkně narostla!! Kolem osmnácti jsem měla dokonce takových deset kilo přes míru… :).
U nás se teda nedá moc spoléhat ani na oblíbená jídla, protože věřte nebo ne, čeho před týdnem snědli plnej talíř, nad tím jsou dneska schopný vzdychat :(. Řeším to podobně jako vy - když vidím, že se v tom vrtají,t ak maximálně řeknu, ať si vyberou ještě jedno sousto a jdou.  Sama mám někdy den, že si dám k obědu jen polívku a na druhé nemám chuť, tak se do toho dovedu vžít. a nechci jim to jídlo zprotivit.    

  • načítám...
  • Zmínit
Fifik
1966
16.3.08 13:13

Iviku - taky sem nepatřím, ale píšu, abys věděla, že v tom rozhodně nejsi sama ;-) Taky mám poslední dobou pocit, že výchovu občas dost nezvládám…když mi ujedou nervy :-( Stručně k tvým otázkám:  

  1. Nedosáhnu toho :-( Tomíkovi opakuju jednu věc snad 10× a to mě točí snad nejvíc…Zeptám se: Tomíku, kolikrát ti to mám pořád opakovat? Odpoví: Milionkrát. No…co na to chceš říct???
 
  1. S manželem se naštěstí shodneme, fungujeme většinou tak, že když jednomu už tečou nervy, nastupuje druhý :-)
 
  1. Myslím, že prcci režim potřebují, samozřejmě jsou výjimky, kdy ustoupím, ale na určitém režimu a pravidlech trvám, kluci kupodivu neodporují ;-)
 
  1. Snažím se, ale občas se to nepovede a ruka (nebo pusa) je rychlejší než hlava :-( 
 
  1. Často se mi to nestává, když nevím, co dál, snažím se z toho vykecat…ale tohle má po mě bohužel i Tomík.
 
  1. Za chybu se omluvím, ještě se mi nestalo, že by Tomík na omluvu zareagoval negativně. I on sám, když něco provede, přijde a zeptá se: Můžeš mi to odpustit? :-D No, kdo by v tu chvíli neodpustil, že.
 
  1. Bohužel ovlivňuje :-( Nemůžu si pomoct, ale když jsem třeba nevyspaná, jsem strašně protivná. Uvědomuji si to, ale je to prostě silnější než já…
 

Takže tak je to u nás…jak vidím, nás nedokonalých matek je víc, to vždycky potěší ;-)
Mějte se hezky,
Markéta + Tomík (3r9m) + Ondra (18m) ze Severomoraváčku

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
16.3.08 13:25

Už nemám čas se v tuto chvíli víc rozepsat, ale moc vám všem děkuji za to, co jste sem napsaly vy - některé situace jsou jak vystřižené z naší domácnosti!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
16.3.08 13:30

A taky vám připadá, že ty děti pořád hulákaj? :) Kluci si třeba hrajou a u toho pořád houkaj , hučej nebo na sebe pokřikujou, ale i když seděj proti sobě, řvou jak na lesy!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
16.3.08 17:42

Ahoj vespolek,  

vskutku trefné téma. Občas jsem taky případ pro psychologa, takže jsem ráda, že v tom nejsem sama. Během čtení všech příspěvků mě napadalo mnoho podnětů, které jsem ovšem než jsem to dočetla úspěšně zapomněla :o( takže odpovím na otázky zpatra a pak si to asi přečtu ještě jednou  a budu si dělat poznámky.
1. Já nedokážu dosáhnout toho, abych něco nemusela opakovat. Všechno opakuju pořád. Mám takový pocit, že ty děti už jsou na to zvyklé, takže mě jednoduše neposlouchají - neslyší. Nevím, jak z toho ven. Tisíckrát řeknu, ať začnou uklízet, ale pokud se k nim nepřidám a nezačnu s nima, neposlechnou.
2. S manželem se na většině věcí shodneme. Občas má sice jeden z nás slabší hranici momentální snesitelnosti, takže se stane, že já na děti vyletím ve chvíli, kdy on je ještě ok - ale bývá to i opačně.
3. Na pravidelném režimu rozhodně trváme. Večerní koupání a odchod do postele mají už tak zafixované, že nenabídnu-li sama, že by se mohli na něco dívat (např. s Jírou se ráda dívám v pátek od 8 na přírodopisné dokumenty na ČT2 a to je taky jediná výjimka), přimět je jít se uložit je pro ně věc natolik samozřejmá, že neprotestujou. Pravda, občas i to s řevem, ale s železnou pravidelností je v 8 večer u nás klid a děti spí.
4. Do desíti rozhodně počítat neumím nejen v souvislosti s dětma. Ovšem kdesi jsem četla teorii, že u žen to stejně nefunguje, protože jsou schopny řešit současně několik věcí. To mužský mozek se počítáním do desíti zaměří na jinou činnost a odreaguje. Já i kdybych napočítala do sta tak reaguju stejně jako bez počítání.
5. Ano, chvíle zoufalství taky znám. Když si (většinou Jíra) zamane, že něco neudělá, tak to prostě neudělá a ani párem volů ho nepřesvědčím. Ani kdybych ho zabila tak prostě NE a NE.
6. Ne že bych se příliš omlouvala, spíš po zklidnění situace jdu své chování vysvětlit - protože jste dělali to a to tak maminka se rozčílila a proto řvala, kdybyste poslechli hned, tak bych křičet nemusela apod. Většinou to přijmou, ovšem to neznamená, že to příště bez toho řvaní jde.
7. Jasně že někdy jsem podrážděnější než jindy, většinou to je přímo úměrné unavenosti. Ale v zá:,–(ě mě vytočí pokaždé stejné věci.  

Většinou když už fakt nevím co funguje odeslání dětí do pokojíčku. Sice se zdráhají a musím je pomalu vyhnat násilím, ale nahoře si začnou hrát a zklidní se. Někdy vydrží třeba hodinu - nádhera !! Mě spíš vytáčí taková ta jejich rozjívenost a rozeřvanost (ano, taky je u nás pořád strašný hluk), to je evidentní, že si to nosí ze školky. Nebo se posmívají - jeden druhému něco udělá a hned „nebolí, nebolí, bába to posolí“. Prostořeký zatím moc nejsou, maximálně „už tě nemám rád(a)“, na což reaguju že to se neříká, že je mám ráda, i když zloběj. Nebo když už nad Jírou získám převahu tak na mě hrozí - tytyty, naplácám ti ty maminko! Sourozenecké soupeření u nás problém moc není, věci si taky moc neberou a už just ne naschvál, nicméně poprat se o něco to zase dokážou :o)) spíš tak, že nějakou věc dva měsíce ignorujou a pak to potřebujou oba naráz … to jistě znáte.
Ještě k dojídání - přesně vím, kdy je problém, že jim jídlo nechutná, nebo že nechtějí jíst prostě jen tak z plezíru. Ale když řeknu, že kdo všechno sní, dostane to a to (například včera škvarečky, které milujou) a nesní všechno, tak to prostě nedostanou. Včera jsem Jíru donutila sníst špenát i s masem. Dávám jim maličké porce, aby fakt měli šanci sníst všechno, ale někdy je to prostě jen truc nebo sedí a čumí do jídla a to jsou na zabití. Jsou to spíš takové vlny - to nejím, fuj, nebo chci krmit, ale vařím-li oblíbená jídla, většinou až takový problém není.
No a než jsem to dopsala, řvu tu jak nepříčetná. Háňa začala uklízet koleje, přišel Jíra, že ty jeho uklízet nemá. Ona si sedla na koš s těma uklizenejma, aby si je nemohl brát, on jí mocným úderem shodil. Dostali facku oba a já řvu, no. Ach jo.
Jiřina  

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
16.3.08 19:13

Ahoj holky,
dlóóóóóuho jsem nebyla, ale doufám, že jste na mě nezapomněli.
Já na Vás ne.
Chtěla jsem Vám jenom říct, že doufám, že moje docházka už bude zase pravidelná.
Na deníček budu reagovat později, musím si ho nejdřív přečíst a reakce na něho taky.

  • načítám...
  • Zmínit
Fifik
1966
16.3.08 19:20

Iviku - nepřipadá, oni totiž FAKT hulákaj! Tomík začal být hlučný hlavně po nástupu do školky, Ondra to samozřejmě od něho přebírá. Tomajs už snad ani neumí mluvit normálně, přesně jak říkáš - sedíme vedle sebe a on mi skoro do ucha zaječí MAMINKO??? A začne vykládat…Občas nechápu, jak učitelky ve školce můžou snést 20 takových uječenců…

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
16.3.08 21:00

Tak to čtu znovu a chci reagovat na to, co jsem prve zapomněla nebo nepostřehla:  

 

Ivčo, taky jsem si sama sobě trapná, když řvu podesátý „a říkám to naposled". Ani se nedivím, že na to už ani neragujou :o( Hele a co manžel, když je s nima někdy delší dobu sám - jestli to tedy někdy nastane? Můj totiž po delší době s dětma reaguje úplně stejně jako já, takže očividně chyba není v přijímači, ale ve vysílači :o)) Tresty zakazování (např. nepojedeš k dědovi) moc nepoužíváme, ono se to stejně mine účinkem, takže když trestat, tak okamžitě (teď hned něco nedostaneš, teď hned jdi na chodbu atd.).  

Je pravda, že Haničce můj řev už někdy očividně vadí - když zařvu a má pocit, že neprávem, rozbrečí se a rovnou uteče z místnosti, za chvíli přijde a řekne „už zase přišla hodná holčička". Takže vysvětluju, že když poslechne napoprvé, řvát nebudu, a stejně neposlechne napoprvé :o(( Její záchvaty vzteku jsou vůbec několika druhů, někdy sama odběhne na chodbu, ale jindy když řve a ženu ji za dveře, přidá na vzteku, že nechce a že se chce uklidnit a nejde jí to … tohle Jíra vůbec nedělá, ten spíš začne vrčet a volá to svoje „tytyty maminko, naplácám ti", nebo „jsi zlá" (nejlepší když u toho tytyty hrozí prstíčkem, to se o mě pokouší záchvat smíchu :o)) Neboj, po nástupu do práce se to zlepší, protože budeš mít taky jiné starosti než jen ty děti. Ne že tím, že pracuju, některé věci přehlížím, taky moje unavenost někdy udělá, že startuju na první našlápnutí, ale spíš že těch třecích plot za těch pár hodin, co jsi doma, nestihne být tolik, takže člověk za ten den má pocit, že stihl i něco jiného, než jen ječet na děti :o)))  

 

Ještě jeden postřeh - naše máma na nás nikdy neřvala, když jsme neposlechli, hned přišla s vařečkou. Ne že by nás moc mlátila, ale ta vařečka v ruce pomohla. Já rozhodně flegmatik nejsem, mám o 8 a 10 let mladší sestry (mimo ještě třetí o dva roky starší) a když jsem je jako „malá" (bylo mi mezi 12 a 16 lety) měla hlídat a neposlechly mě, ječela jsem na ně úplně stejně jako na ty svoje děti. Skoro by se dalo říct, že to co jsem se tenkrát naučila, dneska jen zdokonaluju :o) Vždycky mě rozčilovaly drobnosti, spíš než jedna počmáraná zeď (dnes dopoledne) mě vytočí tisíc drobností. Na druhou stranu moje máma závidí, jak děti večer krásně usínají, pamatuju ségry, když je uspávali až do úplného usnutí a než se mohli vrátit do obýváku, večer byl v čoudu. Aspoň že dokáže ocenit, že v tomhle jsme tedy výrazně lepší vychovatelé :o)))  

 

Věčný řev, když jsou sami, taky znám a už neřeším. Většinou chodí Hanička žalovat - třeba dnes přišla ubrečená: Jíra mi vzal to, tak jsem ho za trest plácla. A on mě plácl taky a mě to bolí. No co na to říct, že.  

 

Nafteto, radím nic si nedělat z toho, co dítě řekne v afektu. Takové to „už tě nemám ráda" mě vůbec nerozhodí, nejen že dítě neví, co to vlastně znamená, je rozčílené a to je jeho obrana. Tedy pokud tomu dítěti není 18 let, to už by mě asi taky dostalo :o))))  

 

Na svou obranu nutno říct, že neřvu pokaždé jen afektem, ale prostě proto, abych děti překřičela či na sebe upoutala pozornost. Už jsem přemýšlela, jak to změnit, snad si dám na krk píšťalku a místo zařvání budu pískat, co myslíte, pomohlo by to?  

 

No a na závěr dost důležitý poznatek - počítaly jste někdy, kolik za nějaké časové období (den, hodina) dětem zadáte příkazů? Já si to uvědomuju a snad to ani nechci vědět. Vím, tady je kámen úrazu, když nám někdo bude neustále chrlit příkazy, taky se staneme imunní a budeme je prostě ignorovat. Takže vyhlašuju společný boj za lepší matky a hodnější děti (společný boj s nadbytečnými kily nám nějak moc nejde, tedy aspoň mně ne). A sice: zkusme pro začátek snížit počet příkazů a výhružek na polovinu. Jo, zkusme to, každou druhou spolknout a pak si napíšeme, jestli to mělo nějaký efekt. Tak na zítra, platí?  

 

Hodně štěstí!  

Jiřina

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
16.3.08 21:00

Pardon, psáno ve wordu, proto ty strašný mezery.
 J.

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
16.3.08 21:18

Tak jsem dočetla deníček i komenátře.
Musím zaťukat, že teď je to u nás celkem v pohodě, ale v podobné zoufalé situaci jako Ivča už jsem byla taky. Měla jsem úplně stejné pocity a viděla jsem samu sebe jako člověka, který potřebuje odbornou pomoc!!!!
Následkem toho jsem si objednala knížku „Respektovat a být respektován“ . Jsem sice na záčatku, ale vidím se v ní čím dál víc bohužel v těch "odstrašujících " případech.

Kdybych se měla vyjádřit bodově:

1. opakuju všechno desetkrát a i vícekrát, ještě jsem bohužel neobjevila způsob jak dosáhnout toho, aby to Dáda udělal napoprvé. Někdy mi to už  příjde úplně absurdní, takže to vzdávám

2. většinou se shodneme, naštěstí!!!

3.co se týká doby odchodu do postele a podobných věcí, jsem  docela nekompromisní (samozřejmě sem tam člověk sleví,  o víkendu nebo když se nemusí do školky, ale i v těchto situacích jsou stanoveny hranice takže televize je povolená max. do 9 ). Myslím, že v základních věcech by měli mít děti  stanovená pravdila

4. jak kdy, bohužel je to odvozeno od mých momentálních nálad a pocitů. Někdy se ovládnu a někdy bohužel vylítnu jak čert z krabičky i přesto, že vím, že mě to později bude mrzet, ale někdy si zkrátka nemůžu pomoct

5. snažím se tresty nedávat, protože v konečném případě si říkám, že ta situace nebyla až tak vážná aby zasluhovala trest. A navíc mám pak problém dodržet je.
Konkrétní případ, který se u nás před rokem objevoval docela pravidelně:
Dáda něco provedl, já mu  zakázala třeba televizi a říkala jsem si, že budu důsledná a prostě se už dneska na televizi nepodívá. Dáda za 3 hodiny přišel ( ty 3 hoďky „sekal latinu“ a přišel, jestli se nemůže dívat, na to jsem mu řekla, že ne, že  zlobil a neposlechl tak se prostě dívat nebude.
Na to jsem dostala odpověď : proč se nemůže dívat, když už teď je hodnej? A já jsem v koncích, protože ať jsem vysvětlovala, že před tím nebyl, tak on mi stále opakoval,  že už teď ale hodnej je a že mě poslouchá................a to je pak nekonečný kolotoč, po kterém to vzdávám...........................
Takže se snažím opravdu tresty nedávat

6.to se naštěstí dovedu a je pravda, že už se to naučil i Dáda, když něco provede tak se přijde omluvit. Důležité je, se naučit i omluvy příjmat. S tím mám někdy problém, někdy totiž mám pocit, že si myslí, že to spláchne omluvou a je to.

7. bohužel hodně, navíc jsem ve znamení Blíženců, takže  žena mnoha tváří a povah......................
Sebekrticky musím uznat, že to ta moje rodinka se mnou nemá někdy jednoduché. I když se na sobě snažím makat, někdy jsem prostě na zabití.
Ale zase si říkám, že když si to člověk uvědmuje a snaží se s tím něco dělat, že ještě není úplně ztracený případ.........

Tak ať se nám ve výchově daří a děláme co nejmenší chyby!!!
Hlavu vzhůru nějak to musíme zvládnout MATKY!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
16.3.08 21:26

Jo a ještě jsem zapomněla, že je Dáda při hraní hlučnej je na palici. Taky myslím, že to má až od školky, ale přiznám se, že mě to vytáčí. Mám kamarádku, která to úplně ignoruje, už jsem se jí ptala jak se to naučila. Mě to totiž stále nejde.

K tomu jídlu. Nesnáším, když se děti do jídla nutí. Neměla jsem to ráda, když mi to dělala babička o prázdnínách.
Takže pokud nemáš hlad nejez, ale to platí i pro sladkosti.

Teď na mě Dáda začal házet fígle, že nebude obědvat, protože mu to nechutná. Chvíli jsem to tolerovala, ale teď jsem to utla, protože ve školce sní všechno a bez problémů, takže bude jíst i doma. Dádvám mu malé porce,ale pokud vidím, že opravdu nechce nenutím ho.

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
16.3.08 21:27

S tím tvým závěrem naprosto souhlasím!!!
Jak už jsem zmiňovala ve svém příspěvku, opravdu mi to někdy příjde absurdní až směšné.
Takže se přidávám „do boje za lepší matky “

  • načítám...
  • Zmínit
DanaCe
12561
16.3.08 22:18

Ahoj holky,
Ivi, jak je vidět, deníčkem jsi se trefila. Aspoň se tu můžeme všechny vypovídat. Některé postřehy jsou velmi zajímavé. Nicméně, i přesto se velice těším zítra do práce a vůbec mi nevadí, že je až do půl 6!!!  

Holky klobouk dolů za to, že snesete, když vám dítko řekně „nemám tě rád“ apod. To se mi ještě nikdy nestalo a doufám, že nestane. Asi by mě to docela ranilo. I když souhlasím se vším, co jste k tomu napsali.  

Ještě k jídlu. U nás se taky nenutí. Sama jsem to z dětství zažila a ten pocit ponížení nesnáším doteď. Teď jsem někde četla, nevím jestli v Marianne, nebo v Ona dnes, že je normální, že děti jedí tak málo. On totiž člověk vůbec nepotřebuje tolik stravy - viz různé úpravy jídelníčku při dietách. Nemyslím jen na zhubnutí, ale vůbec, jak by se člověk měl stravovat. A děti samozřejmě díky svým proporcím jí  daleko menší množství a tak, když jedí málo, tak nám to připadá, že to není v pořádku. Uf, nevím,jestli jsem se dobře vyjádřila. Já vařím pouze jídla oblíbená, někdy je to problém, ale vyhnu se kyselým obličejům, což mě vážně vytočí,když u toho  celé dopoledne stojím a pak to sníme s manželem sami. Porce dávám malé. Snažím se pořád něco nabízet. Naštěstí kluci jí zeleninu a ovoce, tak s přesnídávkama to jde.  

Odbočím od tématu. Koupili jsme podlahu do nového pokojíčku. Byla v OBI v akci, tak škoda nevyužít. Včera si tu byla paní pro skříň. Jde to pomalu. Nikdo samozřejmě nic nechce, tak zatím nic neděláme. Vytáhla jsem výzdobu. Jiři smála jsem se, jakou máte krásnou velikonoční výzdobu. U nás je to podobné. Všude samé kuřátko, králíček, vajíčko. Je to takové infantilní. Pamatuju si z dětství, jak moc jsem to měla ráda, jak jsem si s tím vždycky hrála. Tak snad i kluci z toho mají podobný pocit.  

Jdu spát. Hezký týden všem. Má se dost ochladit, tak snad už je to naposledy!!!
Dana a kluci.

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
17.3.08 07:29

Dani jenže já jsem tu infantilní slabost pro kuřátka a králíčky získala až jako dospělá ve vlastním domě !!! Shromažďuju je nějakých 10 let a každý rok neodolám a zase něco přikoupím. Jako dítě jsme toho doma moc neměli, ono to tenkrát asi ani nebylo nebo nevím. Dneska zajdu na trh, ještě jsem tam viděla růžová kuřátka :o)))

Musím se přiznat, že moc nechytám souvislost podlaha do pokojíčku - paní pro skříň - nikdo nic nechce, máte tedy pokojíček definitivně přidělen a s vybavením můžete naložit podle svého? Jestli jsem to správně pochopila.

A u které zoo ty to bydlíš? My v létě plánujeme cestu na Slovensko (konkrétně do Bratislavy) navštívit mou kolegyňku, při té příležitosti chceme strávit celý týden někde na pomezí Slovensko - jižní Morava a odtamtud vyrážet na jednodenní výlety. Tak přijmu jakýkoliv námět na cíl, který bychom měli v okruhu, koneckonců i na nějaký maličký a levný penzionek. Zatím to jen velmi pozvolna nabývá nějakých kontur, ani nevím v jakém to bude termínu.

Papa
Jiřina

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
17.3.08 07:49

Jo, tak to posmívání jsem zapomněla… to je u nás taky a vytáčí mě to… Když mi jde Tom říct, že mu Mojda něco zbořil, tak ten - jak je vycvičenej ze školky - začne pokřikovat: Žalovníček žaluje… a pokračuje jakýsi text, který už jsem se naučila ignorovat :).  

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
17.3.08 07:54

Jiřino, manžel se pochopitelně chová stejně - když je třeba má vypravit do postele a jeden si chce pastu dát sám, druhej chce od tatínka, druhej se chce sprchovat sám a studenou, druhej zase studenou nesnáší a chce mydlit od taťky, tak za chvíli slyším, jak tam na ně huláká. A možná hůř, než já a pak si vyslechnu, jak jsou rozmazlený (mnou, pochopitelně). Jenže u mě to zvyšování hlasu absolutně nesnáší a musím říct, že je to nejčastější příčina našich hádek, protože mi řekne, že jsem JEDINÁ máma, která na ty děti tak ošklivě křičí a že se k nim chovám jako by nebyly moje vlastní. Tak bych mu to tady mohla nechat přečíst, že nervy nerupnou jen mně, že jo :).
Někdy je zase pochopitelně klidnější, protože ono je něco jinýho ty děti mít za krkem hodinu nebo celej den. A oni se na něj těšej, takže tu hodinku si s ním povídaj, věšej se mu na krk. Se mnou se nuděj - když je třeba venku ošklivo a já potřebuju doma něco dělat a nemůžu se jim celý den věnovat naplno - takže třeba hodinu, dvě hulákaj jak na lesy, do toho Tom jezdí na dlažbě na odrážedle, takže to je rambajs jak v tunelu… A já se přiznám, že už ten hluk ve mně vyvolává jakousi vnitřní nepohodu a pak mi stačí málo… :(.

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
17.3.08 07:58

Jiřino, tak já samo řvu ze stejných důvodů jako ty - když mluvím normálně, prostě nevnímaj (manžel tvrdí, že proto, že s nima normálně už vůbec nemluvím, jen ječím! :( ). Takže je musím překřičet a upozornit na sebe, přesně, jak píšeš. No, cesta je prý jednoduchá- podle chytré knihy: Přijít až k nim, oslovit je, dotknout se třeba ramena a přinutit je vnímat vás. Jenže - na plotně se pálí cibulka, do toho řve Tom „hotovoooo!!“ a Mojdu vidím, že se chystá na nějakou nepředloženost, tak holt zařvu přes půl baráku… v tu chvíli fakt nemám na chytání za ramínko nejmenší pomyšlení :(, no však to určitě znáte!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
17.3.08 08:43

jasně že jsi JEDINÁ matka, mají snad nějakou jinou? Takže když řve matka, musí to být logicky JEDINÁ matka :o)))))) Ne, to žertuju. Děti nejsou rozmazlené, prostě to jinak nejde, však on to vidí, že jinak než řvát někdy nejde. Navrhni mu, ať si to s tebou vymění. Za týden z něj bude jen hromádka nervů.

Ve mně taky hluk vyvolává nepohodu a stačí opravdu málo. Nejhorší je, když s nima manžel začne blbnout, místo aby je zabavil, a oni se chechtají a řvou, tak na ně ječím na všechny tři, ať jsou proboha ticho, případně odcházím do jiné místnosti. Ale fakt mi ta nadmíra hluku působí fyzicky nedobře, i žaludek mě z toho začne bolet :o((

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
17.3.08 08:57

jeden článek k věci: http://spunt.atlas.cz/…y-na-to.aspx  

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
17.3.08 09:03

Když to shrnu, potěšily jste mě potěšily hned několika věcmi:
a) že nenutíte děti do jídla, (a že se vám to protiví stejně jako mně)
b) že vám občas ujedou nervy a taky na děti zvýšíte hlas (nebo přímo řvete jako já :) )
c) že taky máte v určitých věcech rády režim a řád (hlavně před tím spaním).
Díky, díky, díky!!!  

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2438
17.3.08 09:48

Ahoj,
máme za sebou kontrolu na ušním a u dětské prodloužit ošetřovačku. Ucho pořád teče a ani to „zdravější“ není dobré takže dostal přece jen ATB. Než se dopracovat k píchnutí i druhého tak jsem radši, že se to přeléčí.

Ivčo, veřejně přiznávám, že na děti někdy řvu. Ale včera večer jsem se musela spát - bylo 8, děti konečně usnuly po perném večeru, kdy jsem opět „zvýšila hlas“. A do našeho už ztichlého bytu doléhal řev sousedky - má asi 10 letého syna. Slovník veeelmi podobný tomu mému před několika desítkami minut :-)))

Momentálně jsem teda ve fázi, ať ty děti radši zlobí, ale ať je nic nebolí a jsou zdravé :-/

Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2438
17.3.08 10:15

A konečně „vyplňuju dotazník“

1. Opakuju 3×. Při druhém opakování zdůrazním, že je to podruhé, potřetí když vidím stejný nezájem, přinesu vařečku - v 99% případů to stačí, aby urychleně udělali, co po nich chci. Ale už vědí, že jen nežertuju, protože už s ní dostali. Žádný brutální zmlácení - jedna lehká přes zadek je naprosto dostačující.

2. S manželem se už víceméně shodneme, ale museli jsme se k tomu dopracovat. On žádný řád nepotřebuje, klidně by radši nechal děti koukat večer na televizi, jen aby měl klid :-/ Když jsem asi po miliontý zopakovala, že jinak se fakt v tý posteli nenaučí usínat, pochopil to nebo to aspoň respektuje.

3. Režim je nutný, pro malé děti nezbytný, cítí se bezpečněji, když ví, co bude kdy následovat. Tím nemyslím vojenský řád, ale večer v 6 se večeří, po večerníčku vykoupat nebo umýt, vyčistit zuby, přečíst pohádku a spát. Že se někdy podaří usnout téměř v 9 je sice pravda, ale není to časté a spíš to souvisí s rušnějším dnem.

4. Jak kdy, učím se…

5. Když je (obvykle Míše) jedno, že něco nesmí, dělám, že je to teda fajn, když neva. Je to podle mě jen póza, protože na ní vidím, že ve skutečnosti VADÍ ;-)

6. Omluvit se dokážu, oni taky a když je klid po bouři tak se udobříme a řekneme si, že se máme rádi.

7. Momentální nálada někdy jo, ale spíš je to únava. To jim radši velmi rázně upozorním, aby mě radši nechali vypít v klidu kafe, jinak že bych se zbytečně rozlobila. Až dopiju, budu se jim zas věnovat. Docela to respektujou.

Ivčo, víš, že jsem měla období, kdy jsem JENOM řvala a nezvládala vůbec nic a pomohly mi až léky, nebylo to dětmi. Nebo teda spíš to bylo tím, že jsem byla s nimi dlouho vpodstatě sama - manžel ráno v 7 odešel do práce a v 6 se vracel. To by l pak unavený a musel ještě něco dodělat do práce atd. Takže když viděl, že si vážně nedělám prdel (se omlouvám za ten výraz), začal se taky zapojovat. A dodržovat pravidla a nějaký ten řád. Chlap nepochopí nic, když bude hlídat 1 dítě 2 hodiny a bude mít vše nachystané. Musí mít na starosti nejlépe obě a celé odpoledne a to minmálně jednou týdně. Můj muž s nima teď bude např. poprvé 48 hodin úplně sám. Občas s nimi jezdí sice k rodičům beze mě, ale tam má zase 100% servis…

A ještě k tomu, že než něco dokončíme s jedním, začne něco chtít druhý - oba se musí učit, že nejsou sami pod sluncem a někdy musí počkat až se máma přestane věnovat sourozenci. A že když budou něco dělat společně a i si navzájem pomůžou, je to ještě lepší.

Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
17.3.08 10:32

Ahoj holky,
Dáda je dneska ze školky doma, protože včera ráno zvracel a pak měl průjem,ale evidentně to není nic hrozného, protože včera navečer už zase řádil jako obvykle. Dneska jsem ho nechala pro jistotu doma, ale zítra půjde.
Adélka je v pohodě, je to můj malý ukecaný anděl. Jenom kdyby se naučila vstávat trošánkupozději, bylo by to fajn.
Dneska bylo 05.01, když začala breptat.

Katko - ať jste brzo fit, bolesti ucha nejsou nic příjemného. Já mám následky píchání ucha zažité doteď, byl to pro mě jako pro dítě strašný zážitek

Ivčo - jsem ráda, že jsme tě potěšily a že víš, že v tom nejsi sama

Tak já letím do obchodu, pa, pá

  • načítám...
  • Zmínit
DanaCe
12561
17.3.08 11:06

Ahoj při pondělku,
Jiři, no psala jsem to myslím minulý týden. Otec se rozhoupal a dal nám po 13-ti letech ten pokojíček. Ale s věcma bohužel dle svého nemůžeme naložit. Vše se jistě výhodně zpeněží. Dle otcovi idee, lidé prahnöu po starých krámech a urvou nám ruce!!! Takže pomalu se toho zbavujeme. Ekodvůr má hody - samozřejmě potajmu. Ale když jsme čekali tak dlouho tak už na nějakém dni nesejde. Čili kluci budou mít každý svůj pokoj, my ložnici, obývák. Heuréka.  

Jinak včera večer jsem se totálně vydepresila. Jsem kráva blbá. Na BC jsem si přečetla příběh Milenky - už jsem to kdysi vše četla na Rodině, ale zase jsem prostě musela. A pak jsem brečela u PC a říkala si, ať kluci křičí od rána do večera, ať zlobí, ale ať se jim proboha nidky nic nestane. To bych nezvládla. Mám teď nějaké depresivní období. Ivčo, přesně jak jsi to psala. Vše je OK, ale já jaksi nejsem v pohodě. Ale připisuju to blížícímu se ukončení cyklu!!!  

Dnes se u nás mění WC. Mělo to být v sobotu, ale kamarád instalatér může dnes, tak si manžel vzal dovolenou a bude to. Tak jsem ráda, že jsem v práci a nejsem u toho!!! Snad vše půjde hladce. Záchod je 40 let starý (ale velmi zachovalý, abyste si nemyslely!), takže se můžeme nadát všeho.  

Jo Jiři bydlím v Brně, takže u brněnské ZOO. Když  tam ještě měli lvy, tak ráno, když jsem chodila do práce, se ze ZOO ozýval řev. Připadala jsem si jako v Africe.  

Odpo jdu s máti do IKEA. Chci se taky ještě podívat na nějakou výzdobu.
všechno zdravím
 Dana

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
17.3.08 11:13

Ahoj Dančo, taky jsem v sobotu četla příběh Mileny a řvala jsem jako blázen. Když jsem odešla od PC měla jsem nos červený jako bambuli.
Je to fakt síla a i když nejsem věřící modlím se za zdraví svých dětí a celé moji rodiny, každý den!!!

  • načítám...
  • Zmínit
papajda
11
17.3.08 11:13

hodně podnětný čtení, zrovna jsem na malým vyzkoušela metodu, kdy se z tazatele stává odpovídající, byla to docela sranda:-) budu to používat častěji!  Mám zatím 1 dítě (skoro 3 roky) a myslím si, že s příchodem každého dalšího dítěte je to náročnější. Teď k otázkám:
1. Mám dny, kdy jenom opakuju. Nejhorší to máme s oblíkáním. Chci, aby se Dany učil oblíkat sám, ale pro něj je moje výzva, že si dáme dolů pyžamko, výzvou, aby začal blbnout a předvádět se…to mi pak tečou nervy, hlavně když někam pospícháme…obecně ale u nás funguje počítat do 3. Zajímavé ale je, že když počítá do 3 muž, dany vůbec nereaguje…
2. většinou se shodneme, což je fajn. Muž ale má náročnou práci, po práci je hodně vyčerpaný, slouží víkendy a tak, takže je logické, že pak na nějakou výchovu nemá nervy. Spíš jen tak blbnout s malým, to mu jde nejlíp:-)
3. pravidla musí být a čím je starší, tím to tak nějak líp bere…ale sem tam upustím, napr. když máme návštěvu, tak ho okoupu, obleču do pyžama a nechám ho ještě ve společnosti…on si pak dokonce sám řekne, že už chce jít spát:-)
4. někdy když už už mám sto chutí vyletět z kůže a plácnout ho přes zadek, tak se na poslední chvíli zarazím a prodýchávám…ale někdy to nestihnu
5.někdy nevím jak dál, když dostane záchvat zuřivosti a válí se v obchodě po zemi…to stojím a bezradně na něj koukám a mám chuť jít pryč…
6. omlouvám se a pak se vždycky ujistíme, že jsme kamarádi, dáme si pusinku…někdy se snaží omluvit i on a to je takový krásný:-)
7. to je to nejhorší na mě - když jsem unavená, nemocná, rozčílená, tak mě vytočí každá prkotina a pak si to slízne Dany…ze všeho nejvíc mě vytáčí, když kňučí a 50 za minutu řekne mamíííí, mamíííí, mamíííí, mamíiíí…a když se snažím zjistit, co potřebuje, tak se dozvím, že vlastně nic…jenom s dožaduje pozornosti…to pak zase říkám: „Drásáš mi nervy!!!“ Z různých hlášek tady zjišťuju, že maminky obecně nejvíc asi zlobí ty nervy, žejo?:-)))    

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2438
17.3.08 11:14

Dano, taky jsem četla ten hrozný příběh o Milence, přestože jsem to znala z dřívějška z Rodiny :-( Pláči nelze zabránit… To bylo v sobotu dopoledne, kdy jsme se rozhodovali jestli na pohotovost na píchnutí. Pak teda že pojedeme, ale chtěla jsem, aby šel do ordinace manžel - prosil mě, ať jdu já (jako vždycky… držet dítě když mu je ubližováno…), že on to nezvládne. No já taky ne tak jsem si musela vzít Oxazepam a stejně jsem byla vyklepaná jak kdyby měli to ucho píchat mě. Tatínek byl po výkonu ten zachránce co konejší… No ale co je to proti tomuto příběhu :-(
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
17.3.08 11:17

Je paráda, že se můžou do diskuze vkládat obrázky. Je to super změna, kterou jsem bohužel svou absencí tady zaznamenala teprve nedávno ( čili včera )
Jsem to ale ostuda co?
Tak jenom pro zkoušku jsem vložím jednu fotečku

  • načítám...
  • Zmínit
Katcha
2438
17.3.08 11:41

Páni to je slečna dlouhonohá :-))))
Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
17.3.08 11:57

Jo, jo Katko, letí to víc než bych chtěla!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
17.3.08 13:07

A jak krásně ladí Adélka s tím kočárkem :o)) vůbec nedokážu rozeznat, kde jí končí nožičky :o)))
Je krásná. Kolik že jí to už je? Nemám po ruce seznámek, tipuju tak rok a půl?
 J.

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
17.3.08 13:47

Jiřinko díky, v květnu jí budou 2 roky!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Ivik4
3152
17.3.08 16:19

Holky, nemůžete nějak stručně opsat, o co jde… ? Já to NECHCI číst!!! Od doby, co mám děti, tak všechno nějak prožívám a nejen to - pak na to musím pořád myslet :(.

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
18.3.08 09:08

Ivčo, není to hekzý příběh p. Milena v něm popisuje smrt své dcery. Je to hrůza, jsou to slova plná bolesti.

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
18.3.08 09:13

Ahoj holky,
Dáda je ve školce. Já chci dneska umýt okno (aspoň v kuchyni), protože tady je docela zima.
A zároveň pověsit do oken kytičky.
Já si na klasickou velikonoční výzdobu moc nepotrpím, nemám velikonoce ráda. Takže výzdobu ladím spíš jako
" vítáme jaro ", žádná kuřátka ani vajíčka u nás nikde nevisí.
Adélka mi bude dělat asistentku, tak bude veselo.

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
18.3.08 09:29

Ahoj vespolek,

tak se snad vrátila zima nebo co?? Ráno byly zasněžený střechy a jedna regulérní chumelenice. Snad už je to poslední záchvěv, letos ta zima teda nebyla nic moc, ale vůbec mi to nevadí. Za 3 dny začíná jaro!

Já jsem včera vyrazila na nákup, koupila jsem dětem župánky - aby je beránek nepokakal - Haničce jak jinak než růžový, Jírovi světle žlutý, byli nadšení, konečně jednou jsem jim něco přinesla a nebyla z toho pranice :o)) Sobě jsem si ještě přikoupila další dvě podprsenky a 4 staré vetché jsem konečně vyhodila. Tak máme nepokakání od beránka zajištěno :o))

Taky už mám spoustu čoko vajíček od maličkých přes trošku větší až po kinder, taky pár maličkých zajíčků, už se těším, až jim to „beránek“ poschovává v pokojíčku a budou to hledat. Taky jsem doma nadhodila, že musím koupit nějaká čoko vajíčka pro koledníčky, tvářili se divně že pro koledníčky jo a pro ně ne? Nemůžu jim říct, že beránek už je pro ně má :o)) Aspoň jsem slíbila, že co po kolednících zbyde, bude jejich.

Jíra vytáhl velikonoční knížku od Brumíka a musela jsem mu číst, jak se teď který den jmenuje a co se má dělat. Tak pokud to nevíte, podělím se s vámi:

modré pondělí a šedé úterý - má se uklízet v duši i v pokojíčku. Jíra se děsně smál, že duše se nedá uklízet :o)) Pak si vzali smetáčky a jali se zametat podlahu, prali se o každé smítko. Pak přišli s nápadem, že by si ty smetáčky namočili a umyli zdi, tak to jsem je teda hnala !!!

škaredá středa - kdo se ten den škaredí, bude se škaredit celej rok. Jíra se na to těší, že se určitě musí zamračit !!!

zelený čtvrtek - dejte si k jídlu něco čerstvého zeleného, doplníte vitaminy a budete celý rok zdraví. Napadlo mě jedině koupit brokolici, jinak jsem jim navrhla, že si můžou ožrat naklíčenou pšeničku, co přinesli ze školky :o)) Včera přinesli celé aranžmá, barevný květináč s pšeničkou, v tom dalších iks kuřátek a vajíček a zajíčky. Vajíčka malovali ve školce tak, že je potírali lepidlem a na to sypali různé hvězdičky, korálky, barevný písek, jsou moc hezké.
Na zelený čtvrtek se mají začít péct beránky, mazance, jidáše. My upečeme jidáše a podle toho, kdy je sníme, další dny uděláme mazanec, případně beránka. A odlétají zvony do Říma.

Musím končit, dál už to stejně není moc zajímavé - velký pátek, bílá sobota, kdy se vrací zvony, neděle a pondělí velikonoční.

Chodí vaše děti koledovat, jak vy prožíváte (ignorujete) Velikonoce? Co máte rády ze svého dětství, co jste si přinesly do svých rodin, co jste převzaly nového?

Ještě poslední připomínka - včera jsem se zaměřila na polykání každého druhého příkazu dětem a funguje to, až do večera byl docela klid. Doporučuju.

Jiřina

  • načítám...
  • Zmínit
Klea
532
18.3.08 09:54

Ahoj Jiřinko,
taky se snažím ovládat a docela se mi to daří. Uvidím jak dlouho!!!!
Jinak jak už jsem řekla, velikonoce nemám ráda. Navíc je mám bohužel spojené s jednou tragickou událostí, která mě před 8 lety zasáhla.
Ale kvůli dětem, samozřejmě děláme výzdobu, chystáme pomlázku apod. Chci aby si to děti užily,ale opravdu dělám spíše jarní výzdobu než čistě velikonoční

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
18.3.08 11:13

Kleo, já taky nemám ráda to křesťanské pozadí. Taky je máme spíš jako svátky jara. Ale nastolovat nové tradice, jako třeba zelenou večeři, to mě baví :o)) hlavně když jsou děti nadšené. S radostí jsme namalovali WC obrázky na okna, máme je tam už od začátku března, to se dětem taky moc líbí.

Na koledu chodí samozřejmě Jíra s pomlázkou (s tatínkem obejde sousedy v naší ulici, kde už na ně čekají), Hanička chodí taky, protože by to zatím nechápe proč holky ne, ale místo pomlázky nosí řehtačku. Košíčky na koledu má každý svůj :o))

Jinak my jsme doma bývaly samé holky, tudíž koledovat jsme nechodili a jen jsme vajíčka rozdávaly.
 Jiřina

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Maminkou s emimi už několik let-tentokrát od Ivči: Funguje "zákon schválno

Maminkou s emiminem už pár let (pokračování deníčku Nika, Adámek a kamarádi)

NIKA, ADÁMEK A KAMARÁDI tentokrát od Ivči aneb Jak dostat maminku do blázince

Adámek, Nika a kamarádi aneb Jak Tomášek na svět přišel...