NIKA, ADÁMEK A KAMARÁDI tentokrát od Ivči aneb Jak dostat maminku do blázince
- Rodičovství
- Ivik4
- 01.11.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky všem! Tak se konečně dostávám k sepsání slíbeného deníčku. Musím to stihnout, než půjdu pro Mojánka v poledne do školky, takže žádný slohový skvost neočekávejte, to se předem omlouvám... Musím říct, že jsem si ani v nejmenším nedovedla představit, jak nový člen rodiny otřese základy naší domácnosti : ). Tomášek je Mojánkem bratrsky milován a téměř po celý den obletován. Ale nám, rodičům, se rozhodl ten dáreček v podobě brášky pěkně osladit...
Ze začátku to bylo celkem v pohodě, asistoval u přebalování, pořád se na něco vyptával, říkala jsem si, že jsme z těch šťastnějších a nebudeme muset řešit žárlivé scény. Žárlivost v pravém smyslu se neodehrává dodnes, ale Mojánek si v hlavičce srovnal, že už je tady někdo další, kdo vyžaduje rodičovskou pozornost a dozrál mu v ní ďábelský plán - rodiče pozvolna ničit! K dnešnímu dni nezbývá než zkonstatovat, že se mu to úspěšně daří.
Mojánek byl vždycky z těch živějších dětí a dovedl si prosazovat svou, ale to, co se začalo odehrávat v posledních měsících, je leckdy skutečně jen pro silné nervy (a ty už já zdaleka nemám). Malý bráška, období vzdoru v plné parádě, k tomu ještě začal chodit do školky a podle slov našeho dětského doktora tolik nových podnětů jeho dětská duše zřejmě neunesla.
To, že při kojení vždy zá:,–(ně a nutně něco potřeboval, na to jsem si postupem času zvykla, to, že byl při čůrání a kakání samoobslužný a teď u toho musím asistovat a ještě si určuje, jestli půjde na nočník, na dolní nebo horní záchod (běda, když jsem zaprotestovala a místo „konání" určila já, následovala půlhodinová scéna!), s tím už jsem se smiřovala hůř, ale ještě jakž takž, ale pak jsou věci, které mě trápí mnohem víc a i když si říkám, že to může být podobné ve více rodinách (období 3 roku je taková první „puberta"), těžce to nesu. Je to naprosté odmítání mé osoby. Stokrát za den slyším Já tě nechci, nechoď ke mně, nech mě bejt! A to dost důrazným hlasem. Už dvakrát mi řekl taky Nemám tě rád! a to zabolelo nejvíc. Když ho manžel s sebou někam bere, ujišťuje se ve dveřích: Ty s náma nejedeš? Já tě s náma nechci… Z toho mám opravdu strašné pocity. Na jakýkoli můj příkaz - ustroj se, vezmi si bačkorky, pojď si sednout ke stolu, reaguje zdviženou pěstí nebo naznačením plácnutí na zadek (na můj , samozřejmě). A někdy nenaznačuje a prostě mě bije : - (. Občas jen tak plácne, někdy si na mě přinese vařečku. Fakt chvílema nevím, jestli to ignorovat, obrátit v legraci, protože vysvětlování v tom jeho amoku není nic platné a když bych ho pokaždé za to měla plácnout, asi už by nežil… Někdy mě dovede vytočit tak, že mu dám na zadek, co se do něj vejde, ale pak se po zbytek dne zmítám ve výčitkách, že takhle to přece nejde. Teď to zkouším tak, že rychle odejdu do jiné místnosti a tam se vyvztekám a pak jdu uklidněná řešit situaci, jinak bych ho fakt chvílema přizabila : - (. Mojánek občas přechází ze vztekání k trucování, takže se třeba na půlhodiny zamkne v koupelně a prostě s námi odmítá komunikovat. Ze začátku jsme ho zkoušeli vylákat ven pod různými záminkami, teď už ho to necháváme „prožít" a on pak přijde uklidněný sám. Jenže si představte situaci, kdy jsem ustrojená já, on, Tomášek a on se takhle šprajcne (prostě si chce třeba vzít jiný boty, než jsem mu zrovna nachystala) a teď to řešte! Pot z vás leje a on si lehne na zem a všechno, co řeknete, pouze záporuje. Lehce na zbláznění…Jo, a ještě na příkazy reaguje slovy: „Jsem hluchej!„
Když nezlobí, tak se mě ptá: „Takhle se ti líbím, když jsem hodnej?“ Když zlobí, sám to komentuje: „To je hrozný, už zase neposlouchám! To je prostě neskutečný…" Ne, že bych se v tom neslyšela : - ).
A teď k některým konkrétním situacím - po čase se na něco z toho už dívám úsměvně, ale když si představíte, že v takovou chvíli člověk někam spěchá nebo Tomášek pláče hlady, je to spíš k pláči. A že jsem se párkrát bezmocně rozbrečela a měla chuť utýct někam hodně daleko, to přiznávám.
Jak už jsem psala, asistuje někdy při přebalování. A protože ho to po chvíli začne nudit, čapnul minule ty vlhčený ubrousky a začal tím utírat prach na skříních, parapetech… Já mu říkám, ať to nedělá, že to bude ublemcaný, že se to utírá čistou vodou. To jsem si naběhla! Za chvíli přišel, z ubrousků kapala voda a on: „Tak já sem si to šel namočit do umyvadla!" A teď nějak zasahujte, když máte dítko na přebalováku a bojíte se udělat krok, aby se vám nesvalil dolů…
Za spoustu věcí si můžu sama, protože ho vedu k pořádkumilovnosti. Nevinná věta: Zase ses pokecal, to můžem mrsknout rovnou do prádla, vedla k tomu, že Mojánek po snídani, bez mého vědomí, svlékl tričko a „pral". Když jsem si říkala, že je podezřelé ticho, našla jsem ho v koupelně, jak má napuštěný umyvadlo, v tom vylitý asi půl flašky mýdla na ruce a říká: „Mamko, já tady peru!" No, v podstatě by ho člověk za to měl pochválit, že… A velkoryse přehlédnout ty litry vody na zemi z toho, jak „máchá„… No jo, jenže jste nevyspalé, unavené, těžko se získává ten nadhled : - ).
Z legrace mu u jídla říkáme: Ty pěkně bagruješ! Jenže bacha na jazyk! Minule si říkám, jak Mojánek hezky spořádaně sedí a jí, jenže jsem přišla blíž a Mojánek „bagroval“ skutečně. Vzal si ke stolečku bagr a jedl z té jeho lžíce!!!! Nebo si minule rozpatlal jogurt po obličeji a pravil: „Jsem indián!" A velmi oblíbenou činností je lití pití do jídla… Fakt chuťovka.
Jak se chce zapojovat do péče o Toma, tak minule zahlédl, že má nudli u nosu a dával ho smrkat. Jenže mu zmáčkl nos tak, že Tom zčervenal a šíleně se rozbrečel. Tak jsem na Mojdu vlítla, že to nemůže dělat, protože v tom nemá ještě cit. Tak on na něj přátelsky, když jsem odešla: „Tome, neboj, já už tě nebudu dusit!„
Když vidí, že se Tomík poblinkal, tak začne pouštět sliny po bradě a říká: „Mami, hele, já taky blinkám…!“
A nejlepší jsou jejich imaginární rozhovory. Mojánek přišel rozčilenej: „Tomáškovi už nebudu zpívat. Řek mě,abysem šel pryč, tak jsem na něj naštvanej. Je na mě vošklivej, tak budu taky zlej!" A směrem k Tomovi: „Řek jsem mamce, že zlobíš!" A měl to, chudák :- ).
Odmítla jsem mu dát na písek konvičku s vodou, protože jsem nechtěla, aby dělal bláto. Za chvíli přijdu a vidím, že tam něco matlá. A on mi říká: „Mami, já jsem si vzal kyblíček a načůral jsem tam, když’s mě nechtěla dát tu vodu. Já jsem potřeboval dělat maltu…" Tam už si člověk říká, že to je skoro na pokraji geniality, že by si snad poradil i na pustým ostrově, tak že mu za to snad ani nemůžu vynadat!
Když vidím délku deníčku, je na čase brzdit, ačkoli bych toho měla na srdci ještě třikrát tolik! Některé další hlášky případně poskytnu v komentářích.
Ale abych se zmínila i o ostatních členech domácnosti… Vzhledem k těžkému období Mojánka máme i těžké období partnerské, jelikož naše názory na výchovu se chvílema různí : - (. Snad bude časem zase líp.
Tomášek je naprosto zlaté miminko ťuk, ťuk, ťuk. Opravdu téměř nevím, co je pláč, naopak se celý den usmívá nebo nám povídá ty svoje romány : - ).
Mějte se všechny moc krásně, přeji hodné dětičky a vůbec celkovou pohodu!
Ivča a spol..
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1561
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 918
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1602
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 660
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 387
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20407
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2586
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2869
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2579
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1741
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahojky Ivi,
moc hezký deníček. Zvlášť jsem se pobavila u části s „maltou“
)))
Jinak chápu, že to máš se svojí pořádkumilovností dost těžký. Možná že by jsi mohla trochu polevit ve svý důslednosti.
Já předcházím oblékacím scénám tím, že dávám Matyášovi na výběr. Má na věšáku dvě bundy, dvě čepice, dvoje boty. Vždycky ukáže, já oblíknu, nic víc, nic míň. Máťa zdědil po tatínkovi „úžasnou“ vlastnost, že absolutně odmítá příkazy. Takže dávat na výběr je u nás dost potřebný, pokuď se chci vyhnout scénám (mmch. když se Marka zeptám jestli jde taky spát, na just radši usne na gauči, než aby měl pocit, že se musel v něčem podřídit
)))
My byli dneska ráno u Dr., takže výsledek zní: další sirup.
((( Na Atb to prý ještě pořád není, i když se to k tomu blíží. (????) Donutila jsem Dr. k odběru krve, sice je to trápení miminek, ale já bych opravdu ráda věděla, proč tak strašně kašle, když na průduškách (prý) nic není. Už se těším na výsledky, ale doufá, že nebudeme mít Haemophila jako mimi mojí kamarádky.
Teď musím jít, ale večer si deníček ještě jednou přečtu, pořádně se nad tím zamyslím a kdyžtak ještě něco písnu.
Zatím pa a mějte hezký den.
Katka a spol.