Manžel chůvou
- Rodičovství
- jpichova
- 30.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak manžela připravit o nervy a sama si užít pracovní nasazení. Jsi líná jak veš a jdeš ve šlépějích své matky, řekl mi manžel poté, co jsem mu sdělila, že bych ráda protáhla rodičovskou ze tří let na čtyři. Apropo, té vešce pěkně křivdí, protože s ní zrovna od nového roku již podruhé, zatím s neúspěchem, bojujeme.
„Nedělám to kvůli sobě, ale kvůli Honzíkovi, víš, že je nedonošený a představa, jak jde se svojí hyperaktivitou ve třech letech do školky, mě prostě děsí.“ Navíc, kdybych byla opravdu jako moje matka (od porodu 3 dětí už nikdy nepracovala), tak nejdu po prvním porodu sama dobrovolně a bez řečí ve 20 měsících holčičky do práce, že.
Nejsme na tom finančně moc dobře, tedy kdo je, ale máme hypotéku, sem tam nějaký ten dluh a navíc před Vánoci přišel manžel se zprávou, že od března nebude mít asi práci. Po novém roce přišel domů s myšlenkou, že kamarádův známý má firmu a potřeboval by jednou za týden uklidit kancelář. Vůbec jsem se myšlence na úklid nebránila, není to sice můj obor
, ale úklid mi rozhodně nevadí, ba naopak, doma dělám jarní úklid skoro denně. Všechny okolo neustále komanduji, jak jim padá od pusy to a to. Jsem z toho leckdy až nešťastná, jak si nedokáží vážit uklizeného bytu. Co pamatuji, párkrát mě manžel posílal i k psychologovi, že nejsem normální.Byla jsem se na kancelář podívat, majitel, no, takový dredařský týpek, mi vše ukázal. Prý za 2 hodinky to budu mít zmáklé. Plácli jsme si s tím, že budu chodit kdykoliv o víkendu a nebudu nikým rušena.
Doma se to nejspíš manželovi rozleželo v hlavě, bude muset hlídat děti - 8 let a 18 měsíců. Nebude moci jezdit na chalupu už v pátek, ale až odpoledne po obědě v sobotu. Navíc práce se umoudřila a katastrofa se konat nebude. Hádka, kterou jsem otevřela svůj deníček, proběhla v pátek, den před velkým dnem D. Docela jsem se na úklid těšila, přeci jen je to výzva, vidět po sobě dobře odvedenou práci. To, že jen cesta tam trvá hodinu, mi nikterak nevadí, ba naopak, čtu si konečně v klidu knížku a nemusím poslouchat řev prcka či jiné švitoření dcerky, která pusu prostě nezavře.
Dorazila jsem tam, na stole mě čekalo překvapení ve formě peněžité odměny, která byla zálohou pro dnešní den, o kterém šéf sám napsal, že bude asi delší než plánované 2 hodiny, přidává mi tedy 5 hodin. Pustila jsem se do toho se vší rozhodností, ale před začátkem, jen tak pro legraci, jsem si na mobilu zapnula stopky. Když řeknu, že jen jeho kancelář se třemi stoly, 2 knihovnami se šanony jsem uklízela 4 hodiny, neuvěříte. Oblezla jsem kromě lustru, který je opravdu vysoko, úplně vše. Prostě když úklid, tak generální. To, co na mě číhalo pod monitorem, cosi jako rozteklá karamelka, mě opravdu dojalo. No, pán je asi prasátko. Když to zkrátím, prostě to byl úklid na místě, odkud by asi každý jiný utekl, byl to opravdu horor i pro mě, zkušenou harcovnici, ale když jsem se ohlédla po voňavé a krásně uklizených kancelářích, bylo mi najednou do zpěvu. Celkem mi to trvalo 7 hodin a určitě by se leccos dalo udělat i lépe.
Domů jsem dorazila v 8 večer, unavená, hladová, a koho ve dveřích nenajdu – manžela s prckem na rukách, jak se baví se sousedem. Dostal první výtku. Proč malý nespí? Proč to tu vypadá jako v kůlničce na dříví? Ještě v pátek jsem manželovi zadala instrukce, co má dát dětem k obědu, měl navařeno, aby nemusel nic dělat. Přibližný čas, kdy přebalit, kdy dát malého spát apod. Ve 2 hodiny mi volal, co má dát malému k obědu, že ještě nejedl, protože dostával pořád něco bokem, laskominky a tak. Uspat se mu ho podařilo kolem třetí a hned na 3 hodinky.
Jeho první reakce na mě byla: „Ty ale vypadáš“. Dost povzbudivé po 7 hodinách nepřetržité práce, kdy lezete po kolenou po zemi, neustále vytíráte, zvedáte šanony. Jo a ten záchod, no kdyby jste ho viděly, já osobně bych na něj tedy nesedla, a že jsou v kanceláři samé ženské, hnus, mimochodem taky pěkná prasátka. Nakonec jsem vyfasovala láhev s mlékem a větou: „Dej malému mlíko“. Samo, že nechtěl, řval, byl mrzutý, do postýlky také nechtěl, byl přespaný. Nemluvili jsme spolu, já jen tiše nadávala a on občas také něco utrousil pod vousy. To, že ze sebe dělal blbce a vymýšlel nová meníčka pro holku, která stejně nic z toho nechtěla a nakonec vzala zavděk mým navařeným obědem k večeři, raději pomlčím.
Noc byla krušná, prcek u nás, neustále vykřikoval ze spaní, budil se a já s totálně namoženou rukou nemohla vůbec zabrat. Bolelo to jak čert, nic nepomáhalo – změna polohy, ani mazání masážní Alpou. Nakonec jsem se sebrala a v 6 ráno utekla k dcerce do pokojíčku dolů na palandu. Manžel mě nechal mě spát do 11 hodin, což jsem tedy koukala jako blázen. Vzduch se vyčistil jako vždy po hádce. Mluvil o mé „práci“, jestli s tím nechci seknout, asi už ví, jaké to je, když mu doma pořád někdo brečí, řve, brebentí. Chudák si stěžoval, že to bylo hrozné.
„Já to mám denně, pořád to poslouchám, do toho vařím, uklízím, peru, žehlím, jdu pro dcerku do školy a ty se pak divíš, že večer nemám náladu“, oponovala jsem mu. Nekomentoval nic. Jen si pro sebe sám povzdechl, že v sobotu nastupuje další hlídací službu. Tentokrát už to bude opravdu maximálně na 2 hodinky, ale ty peníze, co tam dostanu, za to opravdu stojí. I ten klid a chvilkové odloučení od rodiny mi více než prospělo.
Není nic lepšího než nechat své miláčky na celý den chlapovi, který vůbec netuší, o čem mluví a doufám, že jeho původní myšlenka o líné vši se mu rozleží v hlavě, a usoudí, že to nebude nakonec tak špatný nápad a že to bude nakonec zase on, kdo bude muset zabezpečit teď už 2 děti. Představa, jak znovu nastupuji do banky, která se, bohužel, stejně jako obchody a jiné instituce, přizpůsobuje lidem zaměstnaným, tzn. funguje i do osmi do večera, mi nahání husí kůži.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 936
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1628
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20581
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....