Matka na odstřel
- Rodičovství
- janiis
- 17.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Matka, která nekojí, jakoby byla automaticky ta úplně nejhorší. Chci se s vámi podělit o můj kojící příběh. Celé těhotenství jsem si dělala krásné, ale velice naivní představy o mateřství. Představovala jsem si, že budu miminko kojit, koupat, oblékat, chodit s ním na procházky, a ono bude papat a spinkat a občas si možná trošku popláče, ale jinak že to prostě bude čas největší pohody, naivní že?
Samozřejmě všechno je úplně jinak. Na konci června se mi narodila nádherná holčička Sophia, měla jsem krásný, skoro bezbolestný porod, bez jakýchkoliv tlumících prostředků (viz můj deníček), a pak to teprve začalo.
Moc jsem se těšila až budu kojit. Sophinku jsem dostala pár minut po porodu na bříško, ale asi jen na minutu, hned ji potom dali do vyhřívacího lůžka, protože byla hodně chladná. Během té chviličky, co jsem ji měla, jsem ji sice přiložila na první kojení, ale nešlo jí se přisát. Potom mi ji přivezli až za 3 hodiny a neměla jsem štěstí na dětskou sestru, párkrát mi pomohla malou přiložit, ale té to pořád nešlo a sestra odešla se slovy, ať to zkoušíme. Zkoušeli jsme to, ale bez úspěchu. Když už malá křičela hlady, zkusili jsme to přes klobouček, přes ten už se přisála, ale pořád to nebylo úplně ono. Pár vteřin pila, pustila, a to celé pořád dokola, také shodila přes 300g, tak jsme začali už v porodnici dokrmovat.
Před každým kojením a po kojení jsme chodili na sesternu na vážení a už se mi začaly moje iluze pomalu rozplývat. Mléko se mi začalo víc dělat až asi 4. den po porodu, a to už konečně začala Sophinka přibírat. Bohužel jsme zjistili, že Sophinka trpí na kojeneckou tzv. tříměsíční koliku. Po každém krmení následovaly nekonečné desítky minut pláče a takového křiku, že malá nemohla ani popadnout dech. Na pokoji se mnou byla paní s chlapečkem, který přesně jako dítě v mé předporodní představě jen papal a spinkal, tak jsem se té paní omlouvala, že se noc co noc kvůli nám ani nevyspí.
Po příjezdu domů jsem z toho neustálého křiku a mé neschopnosti kojit normálně bez kloboučku byla v takovém stresu, že se mi přestalo dělat mléko a Sophinka měla hlad, tak jsme koupili Hipp a lahvičku se savičkou, která se může kombinovat s kojením. Za další týden jsem dostala infekci močových cest a dostala jsem ATB, která se sice mohla při kojení, ale byla jsem upozorněna, že můžou miminku zničit střevní mikroflóru a že může mít krvavý průjem, tak ať se sama rozhodnu, jestli budu dál kojit nebo ne. Rozhodnutí bylo jasné, risk byl moc velký a při dnešní kvalitě umělých mlék jsem dalších 9 dní dávala umělé.
Zkusili jsme i jiné než Hipp, ve snaze dát mojí holčičce to nejlepší, ale po jiném mléku měla zácpu, při každém kakání jsme jí musela tlačit nožičky na bříško, aby ten bobeček vůbec vytlačila. To vše samozřejmě provázel křik, tak jsme se vrátili k Hippu a zjistili jsme, že je pro nás ten pravý. Kromě zácpy, která po Hippu zmizela do jednoho dne, byla Sophinka skoro úplně v pohodě, žádné křičení a nekonečné bolení bříška.
Po dobrání ATB jsem začala opět kojit s kloboučkem a po prvním kojení jsem měla pocit, jakobych malé podala jed. Hrozný pláč a křik a dlouhé hodiny bez jediného zamhouření oka. Náš pediatr mi doporučil dietu bez laktózy, to nepomohlo, a zkoušeli jsme ještě kapičky Sab simplex, Baby calm, polštářek s peckami z třešní, masáže bříška s emulgelem proti bolení, rektální rourku, čajík, cvičení s nožičkama a všechno bez účinku. Jen to cvičení trochu pomáhá, ale když to bolí moc, nepomůže nic. Nejhorší na tom všem je, že se každý ptá: Kojíš? Jakto že ne? V horším případě se dočkám odpovědi: To já kojím.
Přesně po 6 týdnech neúnavného přikládání k prsu se malá ze dne na den přisála bez kloboučku, jakoby to tak uměla vždycky, takže teď se dá říct, že kojím, ale mléka je pořád hodně málo, takže dokrmuji dál Hippem a když má Sophinka hodně zlé období bolení bříška, tak dávám třeba celý den jen umělé. Po tom je zkrátka v pohodě a moje mléko jí neustále způsobuje hrozné bolesti, i když mám dietu a piju čaje pro kojící matky. Měla jsem období, kdy se mi zdály zlé sny o kojení, že Sophinka je na smrt nemocná, protože nedostává moje mléko. Kojím dál a jsem šťastná, že dělám co můžu pro její zdraví, a zároveň nešťastná, že kvůli mně trpí. Poslední návštěva u babičky mého manžela byla hodně zlá, viděla, že vyndavám lahvičku s mlékem a hned se ptala: Ty nenosíš mlíkárnu s sebou? Vysvětlila jsem jí situaci a ona řekla jen: Chudáci děti.
Ze všech reakcí se dá usoudit, že matka, která nekojí, a je úplně jedno proč, je automaticky ta nejhorší a její dítě je odsouzeno k hroznému životu plnému nemocí a všeho nejhoršího. Já už jsem se naštěstí ze všeho vzpamatovala a vím, že nejsem špatná matka, moje holčička dostává to nejlepší - lásku, pozornost a veškerou péči, kterou jsem schopná jí poskytnout. Jezdíme na výlety, hrajeme si, a řekněte, jestli může být větší odměna než takový úsměv, který vidíte fotce? ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1831
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1938
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 791
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21879
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....