Mikeš a svatý Valentýn

Tak jsme zakopali Mikeše. Ze dvou blbých psů nám pošel sice ten blbější, ale zato méně vyčuranější. Vždy tvrdím, že lepší hodný a blbý (černý Mikeš již prošedivělý), než chytrý a vyčuraný (bílý Jonáš podobný více smetáku než psu).

Pokaždé, když se říká, že pes je obrazem svého pána, jímá mě trošku hrůza, viz předchozí popisy. No budiž, jsem Blíženec, to je také pěkná schizofrenie, tak na tom asi něco bude. Tmavé vlasy mám již protkány šedinami jako Mikeš a když na sebe občas kouknu do zrcadla po dvou dnech, kdy se nestihnu ani učesat, něco smetákózního se tam z Jonáše taky najde. K inteligenci a dalším výše zmiňovaným charakterovým vadám se raději vyjadřovat nebudu.

Začalo to krví v moči, tož jsem sebrala Mikeše (podotýkám, že nevypadal, že by jej něco bolelo, vše fungovalo jak má, spokojený pes), prckovi sehnala hlídání a vypravila se na veterinu. Pan doktor mu píchl injekci na zklidnění, neb bychom mu jinak posloužili jakožto vydatná strava (rozuměj psovi, nikoli doktorovi) a šla jsem s psiskem čekat ven, až upadne do limbu. Mezitím dr. provedl nějaké ošetření, jak jsem se domnívala, pak jsem s psiskem šla dovnitř, lup s ním na stůl, dr. jej oholil a začal vyšetřovat sonem. Jen tak mimochodem prohodil: „Asi bych tu mrtvolku měl odnést, co?“.

Trošku mi zatrnulo, páč Mikeš ještě dýchal, a pak jsem zrakem spočinula na váze na zemi vedle mě a tam ležel zrovínka utracený pes. A jelikož mi vadí i chcíplá myš a na vylovení pošlých rybek z akvária jsem si zvala domů kolegy (někdo holt balí na sbírku motýlů, někdo na rybky plovoucí břuchem nahoru:-) ), ihned se mi krev z hlavy odlila, zbledla jsem a říkám mu, že pro něj bude rozhodně jednodušší odnést psisko než mne. Důkladně mě sjel pohledem a naznal, že rozdíl nějakých osmdesáti kil by jeho záda rozhodně pocítila a že první pomoc umí poskytovat lépe křečkovi než člověku, pak popadl zdechlinku a odnesl ji.

Vědět však, že jediná cesta do „rasovny“ (prostor pro skladování mrtvolek) vede přes čekárnu, raději bych to psisko na váze snesla. V čekárně totiž seděli páníčkové se svými miláčky a dr. jim pěkně pod nosem ochomýtl uhynuvším chlupáčem. A páníčkové vytřeštili oči, a když jsem odcházela, dva chlupatí pacienti zmizeli i se svým dvounohým doprovodem – že by zázračné uzdravení? :-)

Doktor se vrátil a jal se Mikeše vyšetřovat: „Hm, to vypadá, že to jde z prostaty, no, tak ji můžeme odstranit, chlapi bez ní taky žijou, ale první zkusíme dát atb, třeba zaberou“, svitla ve mně jiskřička naděje a dr. pokračoval ve vyšetření: “ale tady vypadá, že je nádor na slezině, ale co, bez té se dá taky žít“… jiskřička byla již poměrně menší, už nebyla z táboráku, ale maximálně tak z křesadla pračlověka, jenže doktor pokračoval: “no, ale játra mu vzít nemůžu, bez těch to nefunguje, takže neznáme rychlost, s jakou mu nádory rostou, evidentně je jinak spokojený, dáme atb na krev v moči a uvidíme“ …no, z jiskřičky už moc nebylo, jen mech zažehnuvší od pračlověka ještě trochu doutnal.

Popadla jsem Mikýska, prášky a šupito domů. Bílej měl tendenci žárlit na neabsolvovanou vycházku, ale když očuchal Mikeše a cítil z něj doktorský smrádek, viděl, jak je mimo a napůl spí, využil příležitosti, popadl svou i Mikešovu noc, zalezl pod gauč a liboval si, že tentokrát na tom vydělal. Nasadila jsem atb, krev přestala a „užívala“ si opět v klidu venčení dvou neposlušných psů v kombinaci s neposlušným Jožinem – čili útěk na tři světové strany, čtvrtá zbyla mně. Po týdnu však začal Mikeš kašlat jako o život (čili z 24 hodin zhruba 20 prokašlal), hubnout a po dvou dnech na hrudi boule velikosti pěsti.

Sehnala jsem opět hlídání pro Jožku, zavolala dr. a řekla mu, že mám obavy, že tam pojedeme už jen na utracení, ale ať se na něj ještě koukne. Měla jsem bohužel pravdu. Doktorovi jsem oznámila, že tam budu hystericky brečet a on mi řekl, že to jej uklidňuje, neb podstatně horší jsou hysterické výlevy páníčků, kteří na něj téměř řvou, že jim chce zavraždit miláčka a nechají zvíře v bolestech trápit. Že v tomto případě brekot spojený se soudnou úvahou je pro něj jako pohlazení pro duši. Mikýsek dostal tedy poslední „lék“ a jeho panička kupodivu nešla k zemi, jak bylo jejím zvykem, ale hladila ho, dokud se neodebral do psího nebe.

Bílej byl poněkud zaražen, že jsem se z vycházky vrátila bez černýho a nějakou chvíli odmítal chodit na venčení, než mu došlo, že jej nikam neodvleču a neponechám osudu někde u kůlu. A přítel to pragmaticky okomentoval slovy: „To jsem zvědavej, kde a jak v tomhle permafrostu budeme kopat díru“ (pro méně znalé výraz pro trvale zmrzlou půdu). Navrhla jsem pískárnu a on jen vytřeštil oči, musela jsem tedy uvést na pravou míru, že míním již vytěženou a zalesněnou část, že opravdu nemám zájem, aby v létě nějaký zamilovaný párek v rámci milostných hrátek a rozverného házení písku vyhrabal mé psisko.

Mikeše jsme tedy zakopali (ufff, to byla dřina, mrazy venku -15°C); já mám tendenci se vypořádávat se stresovými situacemi humorem a smíchem a přítel mi na to konto řekl, že raději nechce vidět, co budu dělat na jeho pohřbu. Musela jsem jej tedy uklidnit, že to opravdu neuvidí.

Jonáš pravda nějakou dobu vyl, neb mu chyběl společník, Josífek ještě týden hledal „Mi? Mi?“ a chtěl mu dávat misku se žrádlem, ale vše se rychle srovnalo a já při venčení běhám již jen na dvě světové strany.

A proč „Mikeš a svatý Valentýn“? Protože se odebral do psího nebe na rande s nějakou psí slečnou zrovínka na sv. Valentýna.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Rozárka78
2973
30.7.12 09:29

Na můj vkus příliš cynismu. Doufám, že je to stále pod vlivem stresu, se kterým máte tendenci vypořádávat se s „humorem“…

  • načítám...
  • Zmínit
Shield-maiden
16906
30.7.12 09:29

Máme taky starýho pejska a totohle okamžiku už se teď hrozně bojim. Pořídili jsme mu mladší kamarádku, tak snad to bude pro všechny jakžtakž snesitelný…ale mám strach :(
Hezky, vtipně napsáno :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
beckie
4132
30.7.12 09:37

Správný rozhodnutí, také mě to jednou čeká, bude to těžké, ale všichni tam jednou musíme. Chápu vašeho vet., taky nejsem příznivcem dlouhého léčení bez výsledků. Teď nám kolem domu chodí už starý stařičký mastif, hubený je jak prouteček, všude má nádory a sotva se plouží, každý den mu přeju, aby se odebral do psího nebe, protože se na to nemůžu koukat a doufám, že netrpí bolestmi a užívá si stáří, jak tvrdí jeho pán.

Btw. mně se tvůj styl psaní líbí :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
dlacatko
2139
30.7.12 09:42

Pro mě je to tak akorát cynismu, aspoň to není ufňukané a uňuninkané, jak bývá zvykem. pejska je mi líto, taky jsme přišli stejným způsobem o zvířátko - asi před rokem. :( ale život jde dál.

  • načítám...
  • Zmínit
_Kaczenkaa_
30.7.12 11:39

No… co k tomu dodat, mě takovej přístup hodně bolí… :( Přišla jsem o svou fenečku letos na Nový rok :,( a s takovýmhle „humorem“ se neztotožňuji… :nevim:
Je to však Vaše věc, že zvíře berete jen jako „věc“ a možná ani to ne… :(

  • Upravit
jruz
872
30.7.12 11:40

Dlacatko a Rozárka78: Jojo, je to tak. Já si toho vědoma jsem, bohužel v některých situacích jsem cynikem přespříliš, ale co se týká lidí se již kontroluji, teda alespoň doufám. A vezmu-li v úvahu, že pravý význam tohoto slova je necitelný a bezohledný člověk, tak mi trne v šíji. Ale je to můj způsob vyrovnání se se stresem a zátěží navenek, protože uvnitř je to někdy mazec a bolest a ventilovat pláčem bohužel moc neumím, i když vím, že to hodně pomáhá. Prostě se snažím zlehčovat situace - ne všechny samozřejmě - a pak to možná vyzní, jako v tomto deníčku - cynicky. Hups. Zase téma pro mě na zamyšlení, ach jo.
Jo, a Dlacatko, musím konstatovat, že Tvé komentáře (když se mi poštěstí na ně občas narazit) mi sednou, mají hlavu a patu, prostě se mi líbí
:palec:

  • načítám...
  • Zmínit
dlacatko
2139
30.7.12 11:59

@jruz @_Kaczenkaa_ samozřejmě není cynismus jako cynismus. někdo se lépe s takovými situacemi vyrovnává humorem, protože kdyby to měl napsat stylem „umřelo mi zvířátko a nemůžu se z toho vzpamatovat, pořád brečím atd…“, tak by to stejně tomu zvířátku nepomohlo a dotyčného člověka by to jen víc dostalo na kolena. je to i můj styl. a určitě to není mojí necitelností, neberu zvířata jako „věci“, jsem náhodou až příliš citlivá. to, co opravdu nepotřebujeme, aby nám ještě někdo předhazoval, jak jsme necitelní… někteří lidé se zase projevují až příliš, přitom jsou jejich city mělké a povrchní a rychle odezní. je to taky věc temperamentu. někdo jeden den hystericky brečí všem na očích a pak už si na to ani nevzpomene, někdo zase (jako já) si popláče v ústraní a trápí se několik týdnů nebo měsíců…
jruz: díky, snažím se nepsát úplné blbosti, ale taky ne vždy mi to jde. :D

  • načítám...
  • Zmínit
_Kaczenkaa_
30.7.12 12:08

@dlacatko
Já Vám to neberu nikomu, každý na takovéto situace reaguje jinak… Já jsem holt z těch citlivějších, ale asi to bude i tím, že jsem ke Kessince měla trošku jiný vztah… A po její smrti jsem se psychicky zhroutila… A rozhodně bych si z toho nedokázala pomoci humorem… Nechci tady ze sebe dělat chudinku nebo aby mě někdo litoval, jen prostě to beru jinak… Každopádně pejska je mi líto…

  • Upravit
dlacatko
2139
30.7.12 12:12

@_Kaczenkaa_ chápu tě, jen by to chtělo být trochu ohleduplná i k pocitům ostatních. Pocity nemusí být vidět a proč k pocitům ztráty ještě někomu cpát pocit viny, že se „nechová správně“? tím nechci vyvolat rozepři, jen to zkus vidět i z té druhé strany.

  • načítám...
  • Zmínit
_Kaczenkaa_
30.7.12 12:14

@dlacatko
Psala jsem, že to chápu, ale neztotožňuji se s tím, rozhodně se nechci přít o tom, jak se má člověk chovat, každého věc, jak se vyrovnává s určitými živ. situacemi, jen mi to přišlo prostě líto… :(

  • Upravit
dlacatko
2139
30.7.12 12:20

@_Kaczenkaa_ tomu rozumím, třeba přístup pana doktora (pro kterého je to denní chleba, tudíž se s tím taky vyrovnává po svém), ten mě taky zasáhl.

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
30.7.12 12:25

Pěkně napsaný deníček. Mně se tvůj způsob vyrovnávání se se stresem docela líbí. Je to stejně zdravý způsob jako bulení a kvílení, ne-li zdravější. ;) Já bych tě na svým pohřbu brala :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
cheekymonkey
11592
30.7.12 13:10

Snažím se v tomhle deníčku najít tu nadsázku, snažím se pochopit ten místy až urputný pokus o „zlehčení situace a legraci za každou cenu“, ale nějak to nepobírám. Sami máme doma dva chlupaté miláčky, naše dvě děti a představa, že se jim něco stane a já musím procházet to martýrium po vetech, tak mi prostě do smíchu není. Autorka má jistě smysl pro humor a situace umí vtipně okomentovat, ale tady se to trošku minulo účinkem. Podle mě by to chtělo trošku jiné téma a pak bych se, přinejmenším já, zasmála. Takhle palec dolů. Možná mám na to trošku hysterický náhled, ale pro mě jsou chlupatí mazlíčci členové rodiny. Ale toť můj názor.

  • načítám...
  • Zmínit
Petra2829
7907
30.7.12 13:25

K životu to prostě patří a zvířátka mají tu kliku, že ta injekce pro ně je dostupná. Co by za ni mnozí lidé dali. Netrápili by se že? Deníček je to zajímavý a kdyby pisatelka byla bez citů, rozhodně by u svého chlupatého přítele nebyl až do konce. Každý reagujeme na stres jinak. Někdo bulí, někdo se složí, někdo okamžite pořizuje jiného tvora.No a že to pisatelka podala napůl humorně? Mně to rozhodně nevadí. Hodně dalších procházek s černým a také dítkem, byť jen už na dvě světovéí strany. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
LadyLada
4624
30.7.12 14:09

To mě mrzí. Byl to člen rodiny a měla jsi ho moc ráda. Měl u vás hezký život.

  • načítám...
  • Zmínit
Petiik
1848
30.7.12 16:33

Přiznám se, že na mě to je taky trochu moc cynické, ale proti gustu… Jinak teda styl, který je deníček napsaný se mi líbí. Myslím, že kdybyste napsala deníček na nějaké veselejší téma, tak by byl díky vašemu smyslu pro humor skvělý :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
javelinka
30.7.12 19:49

Ježiš, to je tak perfektně napsaný, mě tedy tvůj způsob humoru vyhovuje. A ty nejsi necitelná, vždyť jsi u veterináře plakala, a jen proto, že někdo by to takhle nedokázal napsat, neznamená to, že má lepší vztah ke svému mazlíčkovi..Ráda bych si od tebe přečetla více deníčků a souhlasím s @Petiik, kdyby to bylo na veselejší téma, bylo by to úplně super!:-)

Příspěvek upraven 30.07.12 v 19:51

  • Upravit
Blešík
12127
30.7.12 21:03

Moc pěkný deníček, nic uplakanýho a přesto je zněj cítit jak si měla pejska ráda :kytka: Za mě příjemný a citlivý cynismus, popravdě pro mě je zas nepochopitelný psychický zhroucení po smrti zvířete, ale tohle má fakt každej jinak :think: Za mě jednička s hvězdičkou :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jruz
872
30.7.12 21:17

Jak jsem již psala v jedné reakci, bude to téma pro můj mozeček na zamyšlení - dělat si trochu srandu ze smrti by se nemělo; ale zase už jsem přišla o tolik blízkých, že úmrtí mého psiska proti tomu byla „sranda“. A je to v uvozovkách, tak fakt nemyslím srandu v pravém slova smyslu.

@javelinka @Petiik deníčky tam mám a líbily se, že prý jsou s vtipem napsané (ale nevím, dámy, jestli porod na prd, pitomá následná péče, zmatlaná dovolená a já opařená jsou veselejší témata:) )

Příspěvek upraven 30.07.12 v 21:23

  • načítám...
  • Zmínit
jruz
872
30.7.12 21:26

@_Kaczenkaa_
Na toto musím reagovat. Zvíře rozhodně jako věc neberu, neb tuto „věc“ jsem vytáhla před 10 lety z příkopu, pokousanou od několika psů se zhnisanými ranami a vředy, do této „věci“ jsem cpala po čtyřech hodinách antibiotika, vymačkávala hnis a místo mojí mamky jsem dovolenou strávila s touto „věcí“, která se téměř týden nehnula z místa. A tato „VĚC“ mi chybí i po půl roce. A souhlasím, styl napsání je opravdu cynický, ač za bezcitu se nepovažuji. A přesto všechno si trvám na tom, že černej Mikeš byl pablb prvotřídních rozměrů a bílej Jonáš na tom není o moc lépe a vychcánek k tomu:)
A zcela chápu, že Vám ten můj styl nesedne, každý jsme jiný. Každopádně díky za názor; že může mé pojetí vyznít i takhle blbě.
A končím a pádím ven s bílým, páč na mě toužebně kouká. A to touží jen po patníku :)

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
30.7.12 21:37

Mezí mě tvá ztráta, a zároveň jsem si pěkně početla, těším se na další deníčky, snad už veselejší. nemyslím si že byl deníček cynický, každý máme svůj způsob vyrovnávání se se ztrátou zvířátka, a mně se tvůj zápisek prostě líbí. :palec: PIŠ DÁÁÁL! :dance: :dance: :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Jullii
2603
30.7.12 22:09

Hezky a s láskou napsané :mrgreen:…můj táta takhle se psem jezdil několik měsíců víkend co víkend k veterináři na utracení a pokaždé se vrátili oba. Pes trpěl, my okolo taky. Každý víkend jsem se s ním loučila…jednou jsem to neudělala a…táta se vrátil sám.

  • načítám...
  • Zmínit
brisco
8451
30.7.12 22:18

Deníček se mi líbí. Taky jsme zakopávali do permafrostu, v lednu to budou dva roky. A za 10 dní jsem si z porodnice přinesla Bohdanku domů, takový už je život. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
_Kaczenkaa_
30.7.12 22:33

@Blešík
Pro mě Kessinka nebyla zvíře, nýbrž vše co jsem měla, byla mi rodinou, byla smyslem mého života a hodně jsem se na ní upla, proto jsem se taky sesypala když zemřela, psala jsem, že to je dáno vztahem, jaký jsem k ní měla - klidně mě ukamenujte - byla pro mě jako dítě a ta ztráta bolela, bolí a bude bolet pořád hodně… :(
@jruz
Jak jsem psala, chápu, že každý se smutku bráníme po svém, chápu, že i když to podáváte takhle, byla to pro Vás ztráta a mrzí mě to, jen se s tímto stylem vyjadřování neztotožňuju, nic víc, nic míň… :hug:

  • Upravit
Blešík
12127
30.7.12 22:38

Já jsem to vůbec nemyslela zle, určitě to muselo být těžký :kytka: to já jsem spíš takový necita :oops: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
ivma6
160
31.7.12 00:01

@dlacatko souhlasím, deníček je super, my přišli po 17 letech o milovaného pejska taky stejným způsobem minulý týden :,( Líbí se mi ale takováto cynická nadsázka než kňourání… Život musí jít dál a někdy podobné zlehčení s odstupem času hodně pomůže a nemusí to přece hned znamenat, že to člověk myslí špatně, proboha… :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
katynka21
2976
31.7.12 00:15

Ahojky, ač to dělám minimálně, tak k tomuto deníčku se vyjádřit musím, hlavně když čtu některé komentáře. A předem se omlouvám že můj komentář bude nejspíš delší :oops:
Ano, je to tak jak se tu již několikrát napsalo, každý vnímáme tyto ztráty jinak a jinak se s nimi srovnáváme. Každý má nárok na svůj názor, ale myslím že není fér napsat něco ve smyslu že autorka brala psa pouze jako věc a neměla ho ráda atd…nemyslím si že by v tom případě měla potřebu psát o pesanovi deníček a už vůbec ne po půl roce od jeho smrti…to už by si ani nevzpomněla, že vůbec nějakého psa měla.

Já si prošla téměř stejnou situací, měla jsem psíka, kterého jsem si přála od dětství a bohužel jsem se ho dočkala až ve 20 letech. Tudíž to pro mě bylo moje dítě, prostě moje všechno. Onemocněl, jeho vyšetření stála majlant, zkusila jsem všechno co se dalo udělat a do poslední chvilky doufala. Bohužel, nepovedlo se. Když mi vet volala že ho musí uspat, jelikož se trápí, řekla jsem ať počká, chtěla jsem aby mi usnul v náručí s pocitem že už je u mě v bezpečí. celý den mi trvalo, než jsem se odhodlala položit ho do hrobu, několikrát jsem si ho musela jít ještě pochovat, pochovala jsem ho v černém boxíku, v jeho oblíbené dece, s oblíbeným plyšákem, kostičkou atd......no prostě chci tím říct, že opravdu byl pro mě jeden z nejdůležitějších v životě. Jsou to skoro 3 roky co umřel a neustále na něj myslím, není snad den kdy bych si ho nepřipomněla, má hrobeček který mu udržuju jako na lidském hřbitově atd…

A přesto se mi deníček autorky zdál být naprosto skvělý…rozhodně jí věřím, že svého psa milovala a udělala by pro něj první a poslední. Takže milá Jruz, z těch kdo tě považují za cynika co má srandu z úmrtí vlastního psa si nic nedělej, jen nezachytili city které z deníčku srší :srdce: A s nadšením se jdu vrhnout na tvé ostatní a jistě ne míň veselé deníčky…takže díky, nenapadlo by mě že se můžu zasmát nad deníčkem který je o smrti.

  • načítám...
  • Zmínit
katynka21
2976
31.7.12 00:19

Jo a ještě dodatek jen tak pro tebe…měla jsem taky dva, zůstal mi Mikeš a je to stejný blb a vychcánek jako ten váš Jonáš :lol: a přesto ho taky milujeme :srdce: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
BertaCek
31.7.12 01:38

Myslim, ze vasi lasku k pejskovi a zal, co jste po jeho odchodu citila, ti skutecne vnimavi vyciti i pres jistou masku humornosti. Mezi radky a v detailech je bolesti vic, nez mnohe ctenarky a mozna i autorka tusi, chce to jen spravne cist.
Neni to cynicke, je to uprimne, bez hysterii a falesne amplifikovanych emoci na oko prizpusobenych ocekavani druhym. Jeden z nejuveritelnejsich zapisku zde, na rozdil od ‚moje dite si zlomilo nehet, pomoc, jsem spatna matka, asi se zhroutim‘. Nic proti starostem o zlomeny nehet.

  • Upravit
Gina108
23847
31.7.12 10:57

Já nevím, no, mne spíš přijdou divné ty komentáře o cynismu. Copak z toho dámy, tu ztrátu necítíte??? :-O :nevim: Myslíte, že ten, kdo neroní okázalé krokodýlí slzy je cynik??? To sakra já i o vás pak můžu psát, jak jste necitelné a neempatické :jazyk: :mrgreen: Já tam naopak vidím i trochu smíření se se smrtí - je to přeci taky součást života, takhle to na světě chodí a jen pokrytec si myslí, že ne. I o takových tématech je třeba psát a nevyhýbat se jim. A takhle s humorem - to je fakt neotřelý pohled :palec:
Jo a ten veterinář - co má asi dělat? Má brečet nad každým nemocným zvířetem? To přece vůbec neznamená, že by zvířata neměl rád nebo je neošetřoval s láskou. Jo, jistě jsou i veterináři, co se chovaj ke zvířatům hrubě a necitelně, ale usvědčovala bych je úplně jinými důkazy, než co je v deníčku.
No nic, jdu si vygůglit i další autorčiny deníčky :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Jůlinka T.
4961
31.7.12 13:09

Je to moc pěkně a vtipně napsané, ikdyž jde o smutné věci. Takových lidí jako ty kdyby bylo, lépe by se žilo. Taky jsou mi proti srsti takový ty pisatelky ňuhňalky, ubrečenky, zdrobňovatelky (čeština je pestrá).Prostě to je život, každý tam jednou musí, na všem zlém se vždycky najde něco dobrého…

  • načítám...
  • Zmínit
Ywett
4118
31.7.12 13:54

jruz, mrzí mě ztráta pejska. A děkuju za super deníček. Ukázala jsi, že s velkou ztrátou může každý bojovat jinak. Tvůj způsob boje je mi hodně sympatický! A doufám, že ti tento deníček pomohl :hug:
Jinak jsem četla všechny tvé deníčky, včera v noci, řezala jsem se smíchy, vzbudila manžela a málem i děti. Takže ti fakt děkuju :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Krkael
21848
31.7.12 16:31

Je to smutný, nedovedu si představit, až se tohle stane u nás :,( ale každej se s tím prostě vyrovnává po svým.. Hezky napsaný deníček, mně se líbí, jak je to pojatý. Nemyslím, že by autorka byla necitelná, ale má svůj způsob, jak se s tímhle vším kolem vyrovnat..

  • načítám...
  • Zmínit
smallrose
1772
31.7.12 22:13

To je panečku deníček :potlesk: Přiznám se, že já bych takto odchod mazlíčka asi nepopsala, ostatně, i po roce, co jsme se museli rozhodnout nechat odejít naši fenečku, nejsem nějak sto to pochopit, ale napsáno je to skvěle, s nadhledem i s láskou k tomu čtyřnohému tvorečku.

  • načítám...
  • Zmínit
suchoš
87
1.8.12 10:48

Pěkné, moc pěkné :mavam:.

  • načítám...
  • Zmínit
balestra
4822
19.2.13 15:20

My jsme utratili kočičku o den dříve, 13.února. Samozřejmě, že jsem to obrečela, ale zhroutit se z toho? Pokud je zvíře nevyléčitelně nemocné, není mu jiné pomoci než jej uspat. Přesně před rokem jsem tuto stejnou kočku sebrala hrobníkovi z lopaty, tentokrát už to jednak nemělo cenu, jednak bych už na to neměla nervy ( co hodinu se ji snažit narvat do tlamy vodu, kaši, vidět ji třesoucí se uslintanou, apatickou). A oproti autorce jsem slabošsky šla ven, když ji to píchali. A díky miminku si člověk uvědomí, že zvířata jsou skvělá, ale jsou to „jen“ zvířata. A jelikož autorka je skvělá pisatelka, deníček mě ničím nepobuřuje.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mozek na dovolené II.

Mozek na dovolené

Jožin a opařená matka

Jožin potřetí aneb nevymetej pavučiny, vymeteš si štěstí

Jožin podruhé aneb dulu ano, Barbie ne!

Jožin z bažin nebo Pepa z depa?