Mozek na dovolené
- Rodičovství
- jruz
- 19.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Také máte pocit, že jediným orgánem vašeho těla, který si užívá rodičovskou dovolenou, je váš mozek? Pokud ano, tak je zde něco pro uklidnění, že v tom nejste sami. Pokud ne, berte to jako výstrahu, jak to může dopadnout.
Návštěva bazénu
Jožkovi bylo již hodně ke dvoum letům, než jsem sebrala odvahu jít s ním do bazénu. Pominu-li důvody zdravotní, jako je atopický exém, který vykoukne vždy v tu nejnevhodnější dobu, zůstává zde důvod extra živého děcka, které si na útěk od matky vybírá také ty nejnevhodnější okamžiky.
V mé fantazii probíhá návštěva bazénu takto: dojdeme do šatny a v minutě, kdy ze sebe shodím poslední kus oblečení a budu, jak mě Pánbůh stvořil, uteče dítě do prostor bazénu a já budu nucena vydat se za ním rychlostí blesku jsouc oděna jen v rouše Evině. Vzhledem k mé postavě se mi vybavuje spíše název Páralova románu Mladý muž (alias Jožin) a bílá velryba (to jsem já). A s ohledem na kluzkou podlahu jasně vidím i pád velryby do bazénu doprovázený mohutným vzedmutím hladiny.
Po překonání této mé fantaskní představy sbalím vše potřebné a především odvahu a vcházím do bazénu. Ha – šatny pro rodiče s dětmi, super. A logicky usuzuji, že jdeme do chlapečků, když je Jožin kluk. Šatna pěkná, i postýlka pro neposedy k dispozici – samozřejmě ji přelézá v nestřeženém okamžiku, kdy bílá velryba hledá plavky zahrabané kdesi v hloubi batohu. Má fantazie se začíná stávat skutečností. Naštěstí včas mladého muže odchytím, lupnu zpět a věnuji se nadále lovu plavek. V tomto okamžiku však od bazénu přicházejí čtyři „kluci“ ve věku 30–50 let a v závěsu asi deset dětí. V tu chvíli následovalo mé prozření – chlapečci znamenají tatínky s dětmi. Hups. V jaké poloze jsem se nacházela v okamžiku mého osvícení a ve které mě spatřili i „kluci“, vidíte na obrázku.
Oslava narozenin
Přítel má za necelé dva týdny narozeniny, dárek připraven, zabalen, nic mě nemůže překvapit. Jednoho dne odpoledne donese domů zákusky a mezi nimi i jeho oblíbený medovník. Koukám na stůl „Ááá, copak to tu máme? Čím jsem si to zasloužila? Takové dobrůtky!“. A už tam cpu medovníček a láduju se jím jako divá, a ještě další kousíček, mňam, mňam. Sníme zákusky, dáme kávičku, jdeme s mladým na procházku, vrátíme se, večerní koupání a jiné radosti a šup s Jožkou do postele. Dojdu z ložnice a koukám na výborné vínko na stole „Hmmm, my se dneska máme“, a již jej slopu do sebe. Večer na gauči se kroutím a říkám: „Což takhle masáž?“. Byla výborná, příjemná a pěkně mě unavila, tak jsem partnerovi řekla něco ve stylu, díky zlatko, jsu nějak KO, jdu spát, pa brouku, a upadla jsem do limbu. Prostě super den!
A narozeniny z jeho pohledu? Odpoledne jsem pochopil, že dort asi nebude, tak jsem si skočil do cukrárny pro zákusky a donesl je domů. A ona mi ten nejoblíbenější sežere! No nic, došel jsem pro flašku vína na večer a měl jsem z ní tak dvě decky. Předčasně jsem zajásal při větě: „Což takhle masáž?“, a tak jsem ji tedy namasíroval, a když už jsem byl v očekávání nějaké erotiky, tak se sebere a řekne mi dobrou brouku. Aspoň, že dávali ten fotbal. Přišla jsem na to až druhý den – naštěstí sama. Při dotazu, proč nic neřekl, tak že prý byl zvědav, jak daleko to dojde a jestli mě to trkne. Hups. No, někoho trkni, někoho nakopni.
Benzina aneb premenstruační syndrom
Vylézám z auta (díky hormonům ne příliš naladěna) chtíc si natankovat. Jožka sedí vzadu v sedačce, s něčím si hraje. Vše probíhá v pohodě, dokonce jsem otevřela víko nádrže bez cizí asistence, koukám na „počítadlo“, abych včas stopla. Zpoza stojanu se vynoří chlápek s kýblem a stěrkou na okna. Á jé, další, co chce peníze a myslí si, že přes okno musí být vidět i v místech, kam stěrače nedosáhnou. Spustím tedy preventivně tónem nevycválané paní domácí z pavlačového domu: „Prosím vás, nepřeji si, abyste mi to auto myl!“. Chlápek blbě kouká, udělá krok ke mně – hm, super, a ještě nahluchlej k tomu – honí se mi hlavou. „Povídám, že si nepřeji, abyste jakkoli sahal na mé auto“. Chlápek se oklepal a říká (a koutky mu pěkně cukají smíchy): „No, mladá dámo, to jsem rozhodně neměl v úmyslu, myl jsem si svoje“. Po celou dobu, co jsem tam stála, leštil své auto asi tak metr ode mě. A pokračuje: „Ale když tak na něj koukám, tak tu pětku za umytí byste obětovat mohla. A tu pistoli už nemačkejte, vypíná se sama, máte plnou. Nashle.“ Došla jsem zaplatit, on též, vrátím se, otevřu si dveře, usadím se, zapnu pás a říkám si „Proč ten chlap na mě tak čučí a ještě se tlemí?“. A vedle mně na zadní sedačce se ozve Josífek a nadšeně říká: „Mama, brmbrm.“
Svátek
Standardní den, nic výjimečného se neděje, ležíme na gauči, koukáme na televizi, je půl jedenácté v noci. Partnerovi pípne SMS, koukne na to, že zase někdo z práce a já říkám napůl otráveně: „…símtě, kdo tě nahání takhle pozdě?!“. A přítel koukne na SMS se slovy: „Ale, jeden můj podřízenej mi přeje vše nejlepší k svátku.“ Hups. Biji hlavou do zdi.
Jednota
Jdeme nakoupit. V jedné ruce pes, ve druhé Jožka. Pes čeká venku. Nakoupeno. V jedné ruce nákup, ve druhé Jožka. Ruce plné, nic nechybí.
Doma: Tý jo, ten Jonášek je dneska hodnej, zalezlej pod gaučem, neotravuje, super.
Telefonát: - Čau R…i, hele, máš pořád toho bílýho smetáka? –Jonáše? Jasně. – Hm, tak to bude asi von, je tu před obchodem, žere kremrole od dvou paní, a že chtějí volat městskou, že už je tu přes hodinu.
Hups. Uklidňuji se tím, že to mohlo dopadnout i variantou podstatně horší – v jedné ruce nákup, ve druhé pes, mám vše, nic nechybí.
Hra Česko
Dotaz z oblasti sportu: Co znamená zkratka ČMFS? A já začínám se svými úvahami: no, přece, to bude nějaký českomoravský svaz nebo spolek, ale jaký? Partner začíná kulit oči. Ty jo, já vůbec nevím, je to něco společného se sportem… já se na to napiji ještě vínka, ať mi to líp myslí… ty jo, zase prohraju, vůbec nevím. Oči lezou chlapovi již z důlku. Hele, to je nějaká blbost, žádný sport na F snad ani neexistuje. Amen. Málem tohoto příznivce Fotbalu kleplo.
Další dotaz: Kde v lidském těle najdeme panenku? Ukazuji si na záda, chlap blbě kouká, asi jsem to přesně neukázala, znovu si klepu na přechod boku a zad, pořád blbě kouká. Snažím se tedy vybavit, kde že je panenka na praseti. Rozhodnu se pro názornou ukázku, vrhnu se na zem na všechny čtyři, chrochtám, kvičím a říkám, no hele, já jsem jako prase a to jí má zhruba tady. Chlap sedí toporně jako to dřevo s výrazem stylu: jak jsem si tohle mohl namluvit?! Usedám zpět na židli a on pomalu zvedá ruku k obličeji a oznamuje mi: panenka je v oku.
Další narozeniny
Josífek přes poledne spí, já dělám sýrový dort – poprvé. Jsem nadšena, jak se mi vše daří, je krásně nazdobený zeleninou, zcela neskromně slintám blahem nad svým výtvorem a plácám se po rameni, jak jsem vše stihla a ještě si dám v klidu mou oblíbenou kávičku z džezvy. Opatrně beru dort chtíc jej přesunout ze stolu zpět na linku a – ano, dort padá na zem a striktně přitom dodržuje zákon namazaného krajíce chleba. Jsem na pepku a hulákám něco ve stylu „dorte jeden kreténskej“, ale není úplně rozsypán, tvar jakžtakž drží, třeba zachráním a odcházím do linky hledat něco na podebrání. Když konečně vyhrabu potřebný nástroj a otočím se zpět, tak zjistím, že mé staré psisko bylo při sbírání dortu pohotovější. Jonáš má hlavu doslova zabořenou v dortu a žere takovou rychlostí, jakoby mu šlo o život, předními packami si jej přidržuje, na chlupatém dlouhém uchu má přilepený pórek a z tlamy plive kus rajčete. Nafotila jsem na mobil a poslala mé polovičce. Říkal, že jej těší, že jsem nezapomněla.
Do bazénu chodíme, koupání Jožka miluje, tatínci se na mě vždy poťouchle usmívají se slovy, že u nich v šatně je volno. Zabalený dárek jsem vyhrabala z útrob skříně a dala následující den. Na benzince už si dávám pozor na pány s hadrem a při nastupování se snažím trefit ty správné dveře. Svátek jsem ani „nežehlila“. Jonáše již nezapomínám, neb mám uvědomělé dítě, které již umí nahlásit „mama, jonag, zapomeli“. Hru Česko hrajeme i nadále a druhý den jsem dostala od mého lesáka i pochvalu, že prý být on kanec, tak na to mé kvičení hned přiběhne. Dort jsem sesbírala a místo kávy si dala panáka slivovice. Jonáš se 3 dny krmil sýrem – byl v naprosté agónii, že má takovou dobrotu netušíc, čím si to zasloužil. Udělala jsem nový dort a ten již přežil alespoň do té doby, než skončil v našich žaludcích.
No, a tak je to pořád.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1817
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1069
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1920
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21820
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2958
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2669
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
alespon se doma nenudite tedy 
a tvuj chlap musi mit ale trpelivost ti reknu 
Chci ještěěěě! 
Jen diky tomu, ze uz jsem byla sbehla a nebyla to ma prvni nehoda se zabouchlejma klicema, tak jsem jen obsluhu poprosila o kus provazu a bavila ostatni tankujici „kradezi“ vlastniho auta 
A za se jich u me par zastavilo - bodejt, kdyz blokuju stojan 
