Moje pokakané "štěstí"
Od září jsme přijatí do školky, plíny musí definitivně pryč! Dcerka byla bez plínek od 18 měsíců a tady ten lenoch měl 2 roky v březnu a pořád byl nočník náš úhlavní nepřítel. Venku je léto, čůrání se nám daří nějak vychytat a už i párkrát doma šel dobrovolně a sám na nočník. Celá rodina pak povinně tleská a huláká Hurááá jak na lesy. Už dva týdny dávám plíny jen na spaní, ale...
Den první
Mám po práci, vyzvedávám malocha u chůvy, prvorozenou ve školce a kamarádku s dalším malochem a jedeme navštívit odpočívající těhuli na vesnici na zahradu. Sluníčko, kafíčko, děti řádí na odrážedlech. „Mamííí, Ondra je posraný!“ Zvedám se, nohy, záda, ruce, tričko (jak si do něj utíral ruce), boty… a já v bílém. No nic, moje tričko letí dolů, běhám po zahradě v červené podprsence a honím zaneřáděné dítě. Uff, podařilo se, dítě čisté, já stále bílá, ještě uklidím, výkaly, co nechal na schodišti při vstupu do domu. Těhotnou kamarádku pak upozorňuju, ať se nedíví, když si sousedi budou říkat, že tam má její drahý milenku. ![]()
Den druhý
Jsme doma, myju nádobí a zeshora řev: „Mamííí, Ondra se posral a smrdí.“ Letím nahoru. „Ondro! Cos to proved?! To neumíš volat?“ Dítě se jen otočí a se smíchem přede mnou utíká do ložnice. To už vidím obrovské hnědé kolo na jeho slipech. Stačím ještě zařvat „Do postele neeeee!“ a už tam je, hlasitě se směje, otočí se na mě, sedne si a orazítkuje mi povlečení. Po vymydlení dítěte převlíkám i postel.
Den třetí
Opět využívám krásného počasí, nakládám děti a kamarádku a jedeme obšťastnit těhuli. Odpoledne se podařilo, oblíkám děti, uklízím věci, nakládám hračky do auta a ehjle, mezi hračkama na betonu h.vno. Teď jsem mu oblíkla tepláky, nepřipadal mi pokakaný. Hmmm, tak celý čistý, jen u zadečku hnědo, tak to bude asi jeho. Kontroluju dceru, všechny věci, vše čisté. A ejhle, moje růžové tričko je nějak od čokolády. Čichám k tomu. To není čokoláda. Potvůrka malá, utřel se do mě, jak jsem ho nosila. To už mají obě kamarádky záchvat smíchu. „To je pro štěstí, měla by jsi si vsadit.“ Převlíkám se.
Den čtvrtý
Sedím doma na gauči a telefonuju. Piškot si nahoře hraje. Najednou ticho. Že by usnul? Pokračuju v hovoru. Malý přiběhne dolů a donese bundu a kalhoty. „Ty zlobidlo, zase vytahuješ věci za skříní?!“ Položím telefon a jdu uklidit tu spoušť. Za chvilku je hotovo, ale něco se mi nezdá. Jdu se podívat pro jistotu do pokoje mé dcery. Jen co vstoupím, už to cítím. Všude h.vna a rozmazané. Na posteli, na krabici s hračkama, snad celá podlaha je jimi pokrytá. Navíc uprostřed všeho leží moje tričko, který se to sám pachatel snažil utřít. Malý přiběhne s úsměvem a povídá: „Kakal, fuuuuj, ostuda.“ Teprve pak si všímám i jeho umazaného zadečku.
Den pátý - dnes
Je poledne. Ale už jsem dnes zase byla v kontaktu s hnědým zlatem, začínám si zvykat. Vařím si kávu a ze zahrady řev: „Mamííí! Mamííí! Maminkoooo!“ Copak se mu zase stalo? „Mami, kakal“ Nálož v kalhotách a asi propadla nohavicí. Dítě komplet i s botama do sprchy, cestou potkávám bobek na schodech, za pár minut je po tragédii.
Myslím, že bude velký boj naučit ho volat a kadit do nočníku. Všichni říkají, že to mám pro štěstí, no nevím. Ale pro váš klid mé drahé přítelkyně, dnes si opravdu vsadím, i když už teď vím, že stejně vyhraju h.vno. ![]()
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 79
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 87
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 115
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 136
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 146
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2043
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2367
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 3029
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2145
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1366
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....