Zánět pánevního dna
- Ostatní
- kalinichta
- 26.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak krásně česky a jednoduše to zní. Co to ale znamená? Jak a kde jsem to chytla? To jsem nepoznala dřív, že mi něco je?
Na toto a mnoho dalších věcí se mě ptali v posledních týdnech všichni okolo. Nikdo ani nevěděl, co mi to vlastně je, slyšeli to poprvé a já taky. Na internetu toho moc není. Proto jsem se rozhodla o této nemoci pár slov napsat.
Trošku teorie: PID - Pelvich inflammmatopry disease - neboli hluboký pánevní zánět je zánět a infekce horního genitálního traktu u žen. Onemocnění vznikne, když se bakterie dostanou z pochvy přes ochrannou vrstvu cervikálního hlenu, který chrání zevní ústí děložního hrdla, do dělohy, vejcovodů a vaječníků. Jestliže se onemocnění neléčí, může způsobit jizvení a nevratné poškození jednoho nebo více reprodukčních orgánů.
Jak jsem k tomu přišla já? Netuším. V nemocnici mi řekli, že způsobeno tělískem, stačilo se jen od „spoda“ trošku prochladit.
Leden 2015 - Nový rok, s hrůzou stoupám po Vánocích na váhu. Čtyři kila nahoře. Měním jídelníček, Bobe a Jillian, zachraňte mě! Cvičím denně, střídám to. Taky mě pak každý den bolí jiné svaly.
Úterý 13.1. pravidelná roční kontrola na gynekologii, vše v pořádku, tělísko je tam, kde má být, stěry z čípku čisté, za rok nám končí expirace (mám ho už 4 roky), do té doby netřeba se vidět znova.
Únor 2015 - pátek 6.2. zítra mě čeká Crossfit, dávám si jen lehčího Boba na posílení Core (střední části těla). Trochu mě z toho pobolívají záda. Večer trošku špiním, chjo, zase MS přijde dřív, při tělísku nic překvapujícího.
Sobota 7.2. a plánovaný Crossfit ve fitku. V životě jsem nezažila tak brutální cvičení, skákání na bednu, kliky, angličáky, vzpírání… ale cítím se skvěle. Jsem hrdá, že jsem to zvládla. V šatně zjišťuju, že se mi MS rozjela a i přes tampon „pro jistotu“ si musím na cestu domů prádlo ze sebe sundat. Díky bohu za černé legíny.
Neděle 8.2. záda bolí, ruce nezvednu, sejít schody je za trest… a to jsem si myslela že po měsíci cvičení jsem už docela trénovaná. MS běžný průběh.
Pondělí 9.2. pořád bolí celý člověk, MS stejná, večer zkouším jogu na protáhnutí svalů, zvládám pouhých 5 minut a vzdávám to, záda bolí.
Úterý 10.2. mám problém vstát z postele, záda konečně dobrý, ale to břicho. MS se do mě obula v plné parádě (co se bolesti týče, krvácím pořád stejně). Děti do školy a školky vypravuje přítel, já si beru notebook s prací do postele, kde se ukempinguju na celý den. V poledne mi sem přítel nese oběd, žebrám o Algifen. Nemám ráda menstruační křeče.
Volám mámě, jestli mi nevyzvedne výjimečně děti a odpoledne se o ně nepostará. Jsem sama doma, břicho bolí, jen ležím, nevstávám, teplota 38°C, je mi slabo, jsem odhodlaná ráno navštívit doktora. Tohle nevypadá, že by to bylo z menstruace.
V 19:30 přichází děti. Jdu na záchod, spíše se plazím, už brečím bolestí, sedání a zatlačit na čúrání bolí neskutečně. Děti jsou šikovné, osprchují se samy, mě si moc nevšímají a jdou si pak pustit v posteli pohádku. Naštěstí už byly po večeři.
20:30 se vrací přítel domů, tajně volá mojí mámě, ať k nám přijde. Ví, že jsem hrdinka a že bych mu to nedovolila. Ve 21 hodin už sedím v autě a mířím na pohotovost, chirurgickou. Bolí mě jakýkoliv dotyk břicha od pupíku dolů. Čeká mě rentgen, po zjištění, že mám tělísko a prohmatání břicha nejspíše doktorka, ví která bije. Berou mi krev, zavádí kanylu, volají na gynekologii a z ordinace mě už veze ošetřovatel na kolečkovém křesle.
Na gynekologii opět vyšetření, tentokrát vnitřní ultrazvuk. Už jen jeho zasunutí bolelo a při jakémkoliv jen mírném pootočení mi tečou slzy. Diagnóza - akutní zánět pánevního dna, hned ráno laparoskopie, při níž se uvidí, jak moc je rozsáhlý, a vyjmutí nitroděložního tělíska, které už bych pak nikdy neměla mít.
Jsem ve stavu, kdy mi je vše jedno, hlavně když mi dají něco na bolest. Přesun na pokoj, ještě v noci holení, do rána v jednom kuse kapáky. Antibiotika, zavodňování, něco na bolest…
Středa 11.2. hrozně se těším na sál, teda hlavně na to, jak budu spát a nic neucítím. Ani nevím, jak jsem usla, poslední, co si pamatuju, bylo na sále „Tak jdem na to“.
Kruci, bolí to pořád stejně. Sahám si na břicho, tři náplasti, z břicha mi trčí dren, tak to mám asi za sebou. Skoro pořád spím. Odpoledne přichází doktor. Nebylo to tak strašné, tělísko venku, děloha a vejcovody napadeny zánětem, ale vaječníky v pořádku, jen na nich trochu hnisu a hnis v břišní dutině.
Přišla jsem v čas, Přijít o den dva později, je to horší a vybrali by mě. Jsem vděčná, že jsem nakonec jela na pohotovost hned a nečekala do rána. Večer na chvilku odpojí kapák, dren do ruky jako kabelku a šup šup do sprchy.
V nemocnici jsem nakonec strávila 8 dní, z toho 6 dní pod kapačkou s třemi druhy antibiotik. Byla jsem jak jehelníček. Na zadku modřiny od injekci na bolest, na stehnech na ředění krve, ruce od odběrů a od infuzí. Moje žíly už to nedávaly a praskaly. Jednu noc jsem brečela já a sestřička k tomu taky neměla daleko, jak se jí podařilo napíchnout infuzi až na jedenáctý pokus poté, co mi v noci zase jedna vylítla. Po vysazení kapáků mi ještě nasadili antibiotika v tabletkách, nejdřív dvoje a pak už jen jedny na doma.
Dnes to je přesně 5 týdnů od operace. Včera jsem byla opět na kontrole. Cítím se konečně dobře, jsem v pořádku.
Takže ještě jednou, jak jsem k tomu přišla? Netuším. Mohla jsem to poznat dřív? Taky netuším. Žádné předchozí bolesti břicha (až v den hospitalizace), žádný předchozí výtok. Může za to moje dieta? Nebyla drastická. Nebo že by hodina crossfitu?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1494
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 878
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1516
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 628
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 368
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20075
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2569
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2841
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2557
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1713
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
No…užila sis, ale hlavní je že to relativně dobře dopadlo. A s tím cvičením polev trošku 
