Zánět pánevního dna
- Ostatní
- kalinichta
- 26.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak krásně česky a jednoduše to zní. Co to ale znamená? Jak a kde jsem to chytla? To jsem nepoznala dřív, že mi něco je?
Na toto a mnoho dalších věcí se mě ptali v posledních týdnech všichni okolo. Nikdo ani nevěděl, co mi to vlastně je, slyšeli to poprvé a já taky. Na internetu toho moc není. Proto jsem se rozhodla o této nemoci pár slov napsat.
Trošku teorie: PID - Pelvich inflammmatopry disease - neboli hluboký pánevní zánět je zánět a infekce horního genitálního traktu u žen. Onemocnění vznikne, když se bakterie dostanou z pochvy přes ochrannou vrstvu cervikálního hlenu, který chrání zevní ústí děložního hrdla, do dělohy, vejcovodů a vaječníků. Jestliže se onemocnění neléčí, může způsobit jizvení a nevratné poškození jednoho nebo více reprodukčních orgánů.
Jak jsem k tomu přišla já? Netuším. V nemocnici mi řekli, že způsobeno tělískem, stačilo se jen od „spoda“ trošku prochladit.
Leden 2015 - Nový rok, s hrůzou stoupám po Vánocích na váhu. Čtyři kila nahoře. Měním jídelníček, Bobe a Jillian, zachraňte mě! Cvičím denně, střídám to. Taky mě pak každý den bolí jiné svaly.
Úterý 13.1. pravidelná roční kontrola na gynekologii, vše v pořádku, tělísko je tam, kde má být, stěry z čípku čisté, za rok nám končí expirace (mám ho už 4 roky), do té doby netřeba se vidět znova.
Únor 2015 - pátek 6.2. zítra mě čeká Crossfit, dávám si jen lehčího Boba na posílení Core (střední části těla). Trochu mě z toho pobolívají záda. Večer trošku špiním, chjo, zase MS přijde dřív, při tělísku nic překvapujícího.
Sobota 7.2. a plánovaný Crossfit ve fitku. V životě jsem nezažila tak brutální cvičení, skákání na bednu, kliky, angličáky, vzpírání… ale cítím se skvěle. Jsem hrdá, že jsem to zvládla. V šatně zjišťuju, že se mi MS rozjela a i přes tampon „pro jistotu“ si musím na cestu domů prádlo ze sebe sundat. Díky bohu za černé legíny.
Neděle 8.2. záda bolí, ruce nezvednu, sejít schody je za trest… a to jsem si myslela že po měsíci cvičení jsem už docela trénovaná. MS běžný průběh.
Pondělí 9.2. pořád bolí celý člověk, MS stejná, večer zkouším jogu na protáhnutí svalů, zvládám pouhých 5 minut a vzdávám to, záda bolí.
Úterý 10.2. mám problém vstát z postele, záda konečně dobrý, ale to břicho. MS se do mě obula v plné parádě (co se bolesti týče, krvácím pořád stejně). Děti do školy a školky vypravuje přítel, já si beru notebook s prací do postele, kde se ukempinguju na celý den. V poledne mi sem přítel nese oběd, žebrám o Algifen. Nemám ráda menstruační křeče.
Volám mámě, jestli mi nevyzvedne výjimečně děti a odpoledne se o ně nepostará. Jsem sama doma, břicho bolí, jen ležím, nevstávám, teplota 38°C, je mi slabo, jsem odhodlaná ráno navštívit doktora. Tohle nevypadá, že by to bylo z menstruace.
V 19:30 přichází děti. Jdu na záchod, spíše se plazím, už brečím bolestí, sedání a zatlačit na čúrání bolí neskutečně. Děti jsou šikovné, osprchují se samy, mě si moc nevšímají a jdou si pak pustit v posteli pohádku. Naštěstí už byly po večeři.
20:30 se vrací přítel domů, tajně volá mojí mámě, ať k nám přijde. Ví, že jsem hrdinka a že bych mu to nedovolila. Ve 21 hodin už sedím v autě a mířím na pohotovost, chirurgickou. Bolí mě jakýkoliv dotyk břicha od pupíku dolů. Čeká mě rentgen, po zjištění, že mám tělísko a prohmatání břicha nejspíše doktorka, ví která bije. Berou mi krev, zavádí kanylu, volají na gynekologii a z ordinace mě už veze ošetřovatel na kolečkovém křesle.
Na gynekologii opět vyšetření, tentokrát vnitřní ultrazvuk. Už jen jeho zasunutí bolelo a při jakémkoliv jen mírném pootočení mi tečou slzy. Diagnóza - akutní zánět pánevního dna, hned ráno laparoskopie, při níž se uvidí, jak moc je rozsáhlý, a vyjmutí nitroděložního tělíska, které už bych pak nikdy neměla mít.
Jsem ve stavu, kdy mi je vše jedno, hlavně když mi dají něco na bolest. Přesun na pokoj, ještě v noci holení, do rána v jednom kuse kapáky. Antibiotika, zavodňování, něco na bolest…
Středa 11.2. hrozně se těším na sál, teda hlavně na to, jak budu spát a nic neucítím. Ani nevím, jak jsem usla, poslední, co si pamatuju, bylo na sále „Tak jdem na to“.
Kruci, bolí to pořád stejně. Sahám si na břicho, tři náplasti, z břicha mi trčí dren, tak to mám asi za sebou. Skoro pořád spím. Odpoledne přichází doktor. Nebylo to tak strašné, tělísko venku, děloha a vejcovody napadeny zánětem, ale vaječníky v pořádku, jen na nich trochu hnisu a hnis v břišní dutině.
Přišla jsem v čas, Přijít o den dva později, je to horší a vybrali by mě. Jsem vděčná, že jsem nakonec jela na pohotovost hned a nečekala do rána. Večer na chvilku odpojí kapák, dren do ruky jako kabelku a šup šup do sprchy.
V nemocnici jsem nakonec strávila 8 dní, z toho 6 dní pod kapačkou s třemi druhy antibiotik. Byla jsem jak jehelníček. Na zadku modřiny od injekci na bolest, na stehnech na ředění krve, ruce od odběrů a od infuzí. Moje žíly už to nedávaly a praskaly. Jednu noc jsem brečela já a sestřička k tomu taky neměla daleko, jak se jí podařilo napíchnout infuzi až na jedenáctý pokus poté, co mi v noci zase jedna vylítla. Po vysazení kapáků mi ještě nasadili antibiotika v tabletkách, nejdřív dvoje a pak už jen jedny na doma.
Dnes to je přesně 5 týdnů od operace. Včera jsem byla opět na kontrole. Cítím se konečně dobře, jsem v pořádku.
Takže ještě jednou, jak jsem k tomu přišla? Netuším. Mohla jsem to poznat dřív? Taky netuším. Žádné předchozí bolesti břicha (až v den hospitalizace), žádný předchozí výtok. Může za to moje dieta? Nebyla drastická. Nebo že by hodina crossfitu?
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1614
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1391
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4525
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 300
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1010
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5438
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 3071
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1825
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 980
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 9408
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
No…užila sis, ale hlavní je že to relativně dobře dopadlo. A s tím cvičením polev trošku 
