Moje Vánoce předevčírem a včera
- Pro zábavu
- Genovesa
- 20.12.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jaký si to uděláš, takový to máš. :) Deníček pro odlehčení těžkých témat. Možná trochu dlouhý, psala jsem ho několik let.
Redakce eMimina: Na pokračování tohoto vánočního deníčku z roku 2016 se můžete těšit na Štědrý den 
2013
Na Vánoce se těším jak malé dítě už od října. Vždyť naše princezna už bude mít letos přes dva, konečně si to náležitě užijem! Co čert nechtěl, v říjnu jsem se rozhlédla otevřenýma očima po zanedbaném bytě. Zalituji, že nenosím brýle.
Po létě stráveném na zahradě jako každoročně mazec. Co se dá dělat, v listopadu jsem se pustila do rozsáhlého vánočního úklidu, maje v diáři pečlivě rozepsány úkoly na každý týden tak, abych měla vycíděný byt do konce listopadu. V prosinci totiž každoročně podléhám jásavé vánoční náladě a propadám se slastně do tajů svých dvanáctero druhů léty pečlivě vyselektovaného cukroví.
Voní mi vlasy a celý byt. Peču nejen pro nás, ale i pro moje rodiče. Blíží se konec listopadu. Položky v diáři, zhusta již z počátku měsíce, zoufale křičí po odškrtnutí. Jak jen je možné, že mi to letos nějak ne a ne odsýpat?! Ptám se znechuceně sama sebe, když mě každý večer neodolatelně již v osm přitahuje naše pohovka, zvouce mě do říše snů. Muž nevinně podotkne něco o únavě a nestíhání. Z obvykle normální manželky se stává lítá saň. Muž na mě zírá a začíná si myslet své.
Listopad spěje ke konci a já s dramatickým skluzem vtrhnu do ložnice k úklidu, kde naprosto zděšeně objevuji plíseň ve skříních. Takže na ní si zbytek seznamu vyláme zuby, protože je nutno vydezinfikovat skříně. Přestěhovat nábytek, aby víc větral, vytřídit a vyprat veškeré naše oblečení, vydrhnout koberec a vše nastěhovat zpět. Nadávám jak špaček, znaveně konám a muž už nad mým únavovým syndromem jen kroutí nechápavě hlavou. Což mou osobu zcela nepochopitelně vytáčí doběla, neboť za normálních okolností jsem hodně akční člověk, invektiv manžela nedbající, neboť ho za ta léta znám jak své boty.
Obvykle totiž chápu, že své poznámky fakt nemyslí zle.
Ještě ten den dojde manželovi trpělivost, přestává si pouze myslet své a přijíždí s testem v ruce, skálopevně přesvědčen, že je třeba. Ne že by mě ta možnost vůbec nenapadla. Ale první dítě jsme pracně a složitě vyráběli rok. A minulý měsíc jsme měli jen jednu pěknou chvilku. Za chvíli nestíhám zírat na dálnici. Dva dny se mnou není řeč. Dva dny mi trvá, než se vyrovnám s faktem, že za čas mi ke krocení vzteklého batolete přibude beztak rozladěné novorozeně.
Radostně házím zbytek úklidu za hlavu, neb mám absenci úklidu čím omluvit a o to nadšeněji se vrhám na mnohem oblíbenější část příprav - na tvorbu adventní výzdoby, výzdobu bytu a pečení cukrovíčka. S nadšením, odhodláním a entuziazmem sobě vlastním se vrhám do pečení i se svojí sotva dvouletou dcerkou.
Začínáme perníčky, medovými, což mi asi sám ďábel nakukal. Nadšení v očkách mojí holčičky je veliké, převeliké, akorát na plechu furt nic a naše kuchyně začíná nebezpečně připomínat Armageddon. Lepivé těsto je důkladně přilepeno naprosto všude. Odlepím dítě za nesouhlasného jekotu od těsta, celé ho převléknu a beru do ruky kartáč na podlahu. V podobném duchu a za naprostého psychického i fyzického vyčerpání se mi povede těsně před svátky cukroví zdárně dodělat, abych si od rodičů vyslechla, že na co to dělám a že toho mají strašně moc. Samozřejmě vše stihnou sníst drahně před Silvestrem.
S dítětem za patami a na poslední chvíli nakupuji vánoční dárky pro mého muže. V obchodě s cédéčky na sebe málem strhne regál, ve sportu zas poshazuje čepice, v košilích se baví přehazováním cedulek s cenami a šmodrcháním kravat. Takže se později nedivím, když pod stromkem zjistím, že stejné CD dostal můj muž už loni a že košile za 750,– má na zádech rozjetý šev…
Je 23.12. V důsledku nedávno zjištěné dálnice je třeba zajet na úřad navýšit RP, napéct vánočky, udělat kytice na hroby a v noci nazdobit stromeček. Douklidit vše třikrát uklizené.
Na Štědrý den ráno mám pocit, že již neotevřu oči, chci jen spát. Nicméně musíme jet na hřbitovy, na návštěvu k osamělé tetě, kterou mám moc ráda. Pak domů, upéct lososa pro dítě, usmažit kapra pro nás a na 18. hodinu i pro rodiče. V tu dobu přijde i sestra s rodinou. Přijíždíme domů ve tři, jsem unavená, mírně rozladěná, mám skluz. Nasadím vrtuli.
V 16:30 sedíme u krásně nazdobené tabule a dojídáme. Dítě prudí a nejí. Štve mě to. Ozývá se zvonek. Zaraženě vstávám a jdu ke dveřím. Hrne se k nám můj nadšený táta. Za ním ustaraná máma, co má ve tváři napsáno promiň. Nasazuji úsměv a zvu je dál s tím, že ještě není hotový kapr. Mažu jej smažit. Táta se usazuje k televizi a rozkazuje pustit pohádku a vypnout koledy. Nesměle pípnu, že jsme ještě nedovečeřeli. Je rozladěn.
Rozbalujeme dárky. Když vybalím robotický vysavač, jdou na mě mrákoty. Bleskne mi hlavou vzpomínka na sestru a myčku, kterou jí přivezli zrovna v den, kdy se k nim naši po roce vydali nečekaně na návštěvu. Můj muž mi, v blahé nevědomosti, vyčte nedostatečné nadšení a přes můj ztuhlý úsměv začne všem doma ukazovat novou vymoženost. Litanie mého táty na téma lenosti dnešních žen a vzpomínky na praní na valše ho trochu zchladí. (Můj táta je nejlepší táta na světě, který jen má své mouchy. My děti, na rozdíl od zeťů a snachy, už je známe a umíme s nimi obvykle náležitě pracovat.)
Z Vánoc jsem poněkud rozladěná. Nějak jsem si to všechno představovala trochu jinak, i když to byly samozřejmě hezké Vánoce.
2015
Na Vánoce se těším jak malé dítě už od října. Máme dvě krásné dcerky, čtyři a rok a půl. Ještě na konci října jedeme na návštěvu k babičce našich dětí, aby můj harmonogram předvánočních prací nebyl narušen.
Na návštěvu, na kterou se mi z mnoha důvodů moc nechtělo. Teprve na jejím konci, když sedím v nemocničním pokoji s hlavou v dlaních. Nešťastně uvažuji nad tím, jestli to nebylo zlé tušení. Listopadový úklid je v troskách, téměř celý listopad strávím dílem hlídáním dětí, aby si mladší dcerka ještě víc neublížila, dílem na Urgentu na převazech, protože s dlahou dělala horší věci, než by zvládl sám Copperfield.
Konec listopadu a začátek prosince strávím podáváním léčiv proti suchému kašli. Vlhkému kašli. Důsledným měřením teplot co hodinu, protože já nerada srážím teplotu léky. Řeším zanícený prst v důsledku nevstřebání vstřebatelného stehu. Nicméně závěr je dokonalý – dcerčin prst je po všech peripetiích v rámci možností zhojený a nevykazuje poruchu hybnosti.
Bože, přísahám, že hned v lednu vyřeším křest dětí, jak jsem Ti slíbila… Šťastně, přešťastně házím i zbytek úklidu za hlavu. Nemám potřebu mít pro absenci úklidu omluvenku. O to nadšeněji se vrhám na mnohem oblíbenější část příprav - na tvorbu adventní výzdoby, výzdobu bytu a pečení cukrovíčka.
Cukrovíčko peču s čtyřleťačkou. Pouhých deset nejoblíbenějších evergreenů. Krásný zážitek. Spokojené šťastné dítě, koledy, cukroví místo na podlaze na plechu. Nedělám si iluze, že je Armageddon zažehnán. Jen je odložen, v nebývalé síle vypukne zas příští rok. Tou dobou už se mladší nenechá tak snadno odlákat. V podobném duchu, v naprostém klídku se mi povede cukroví zdárně dodělat, abych si od rodičů vyslechla, že na co to dělám a že toho mají strašně moc. Usměji se. Samozřejmě vše stihnou sníst drahně před Silvestrem.
K našemu naprostému úžasu je letos cukroví s předstihem sežráno i u nás. Kde jsou ty doby, kdy starší dcerka jedla sotva perníčky. Mladší takové období ani nemá. Co se jí povede ukradnout, ztrestá snězením též.
K tvorbě adventní výzdoby letos přizvu kamarádku, která mě o to prosila. Chtěla při vínku pomoci s adventními věnci. Pořádám tedy vánoční dílničku. Začátek od 20:00, kdy naše zlatíčka ulehnou k spánku. Tvoříme a tvoříme, víno větrá ve sklenicích. Levandulová výzdoba z našeho bytu je sklizená. Mám už i nazdobené dva mini stromky z chvojí. Svícen z pidi baněk, sušených pomerančů a skořice. Dva svícny z Ikea váz. Nazdobený celý byt.
Je půlnoc. Jsem vyřízená, kamarádka dodělává první věnec, druhý je v zeleném stavu. Sbírám zbytky energie a entuziazmu, utěšuji ji, že s rostoucí praxí v tvořivé činnosti jí to půjde čím dál lépe. Ještě povinné posezení u vína. Jsou dvě ráno, když se s notným zíváním má bezdětná kamarádka s partnerem odebírají k domovu s povzdechem, že budou muset ráno vstát v sedm do práce. Asi si pak budou muset po obědě zdřímnout. Polituju jejich těžký úděl a zavírám dveře. S mužem ještě asi hodinu uklízíme pozůstatky vánočního tvoření. Pak se porveme u dveří ložnice o to, kdo si lehne první. Naše mrně obvykle vstává v 5:40…
Poučena předchozími léty nakupuji vše s rozmyslem z domova. Přes internet. Kupodivu se žádný zádrhel nevyskytne.
Je 23.12. Vše je zařízeno. Nedbaje brblání mého táty o porušování tradic, stromek máme od včerejška. Už nikdy jinak. Zhmotnělé Vánoce učiní z protivně natěšené čtyřleťačky milého a vstřícného beránka, ochotného k jakékoli pomoci.
Na Štědrý den ráno si přispím. Nikam nejedu, na Boží Hod bude na návštěvy ten pravý čas. V 16:30 se chystáme ke stolu. Ozývá se zvonek. Jdou na mě mrákoty, začínám vidět rudě, přesto jdu ke dveřím. Zvoní můj bratr se synovcem. Hledají Ježíška. Smějeme se a já přeji šťastný lov. Večeře je príma, neboť mé děti kupodivu i jedí. Nikoli však s láskou připraveného lososa, ale kapra z mého talíře.
Po večeři jdeme k našim. Holky dostanou první dárky. Potěšíme babičku i dědu, který má po operaci nohu v gypsu. Setkáme se tam s mojí sestrou a její rodinou. Po návratu čeká na holčičky rozbalování hromady dárků. Nemám umytá umyvadla ani utřený prach v ložnici a je mi to upřímně jedno. Sledujeme dojatě s mužem, jak jsou šťastné, naštěstí obě zdravé a celé. A děkujeme Bohu za tento obrovský střep z vázy štěstí, který nám z nebe spadl do klína.
2016
Už od října se těším na Vánoce jako malé dítě. Na začátku listopadu zapaluji aromalampu s vonným voskem a beru do ruky diář. Za chvíli je diář plný.
Úkol č.1 – neplánovat úklid, nebo se zas něco podělá Úkol č.2 – nakoupit dárky do konce listopadu Úkol č. 3 – s maximální asertivitou, ale ze všech sil se snažit uhájit uspořádání z minulého roku - veškeré návštěvy až pětadvacátého a na Štědrý den my k našim Úkol č.4 – žádná vánoční dílnička u nás doma!
Jsem fakt zvědavá, jestli a kdo letos v podvečer zazvoní. 
Přeji Vám příjemný předvánoční čas. Užijte si ho, jak je vám libo.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 809
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 488
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 829
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 376
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 228
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18471
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2461
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2656
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2400
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1590
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
moc hezky napsané 
obdivuju, že máš trpělivost s dětma u pečení, já většinou vydržím pár kousků, když začnou žadonit, a pak se je snažím přesvědčit, že lego je zajímavější 
musím se polepšit
na uklid letos rezignuju taky, cukrovi je u nas asi jen 5 druhu- no mozna letos pritvrdim 
Tesim se moc na vyzdobu a doufam, ze bude snih. Minule nebyl a ten vanocni „duch“, me vubec nechytl.
Okna myju zásadně na jaře, až je pěkně teplo. Výzdobu začínám dělat teprve letos, když už z toho starší (3,5) bude něco mít, jinak mě na to vůůbec neužije. Dárky chci mít pořešené taky pěkně s předstihem a internet to taky dost jistí, protože jít nakupovat hračky s dětma, to nějak nejde 
Jsem moc zvedava jak to bude s pecenim. Snad se neporvou ze oba chteji vykrajovat jen s formickou, ktera nema par atd… 
