Je tohle ještě normální?
- Rodičovství
- Genovesa
- 10.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mí přátelé mě vždy považovali za naprosto vyrovnanou a silnou pracovitou vrbu, která vlastní práci stíhá levou zadní, s úsměvem a neporušeným makeupem na tváři, a tím pádem je kdykoli, kdekoli a komukoli ku pomoci, ať už manuální prací, nebo k vyslechnutí jeho nářků. Jenže teď mám hodně velký dům, hodně velkou zahradu, hodně vytíženého muže a hodně malé dítě.
Navíc mám muže podobného ražení, takže na víkend odjel přes celou republiku pomoci domů se střechou k rodičům. Já zůstala sama doma s desetiměsíčním dítětem, které se, jako když otočíte klíčem v zámku, rázem proměnilo ze zlatého mimina v malou Jackyllku. Nemá nic jiného na práci, než mě vytáčet do nebes. Je jí za a) horko (mně taky), možná jí taky za b) lezou zuby nebo se jí za c) nelíbí něco jiného, takže vříská kdykoli, když jen pohybem naznačím, že bych ji chtěla položit. Popřípadě zadaří-li se, hraje si tak 5 minut, pak přileze ke mně a držíc se mě za nohu, dožaduje se svých práv.
Moje malá Jackyllka je k zulíbání (vždy mezi lidmi nebo před návštěvou se tváří naprosto nevinně) a já ji opravdu velmi miluji a moc jsem si ji přála. Ale… Proč sakra nespí, když se jí klíží oči? Člověk lítá s kočárem hodinu, hodinu ji uspává v posteli, a ač je unavená, oka nezamhouří. A já bych tak potřebovala vařit příkrm, plet mrkev a květinový záhon, ostříhat brambory, které mají septoriózu, tak aby to nechytly rajčata opodál, žehlit prádlo a uklidit nedostatkem času a energie zdevastovaný byt. Proč si sama alespoň chvíli nepohraje?
Do toho mi volá zdeprimovaná kamarádka a vysype na mne všechny své problémy, které realisticky zhodnotím a řádně ji polituji. Večer, když dítě konečně spí a mohla bych jít makat, ozve se zvonek a ve dveřích stojí další ubrečená kamarádka. S úsměvem na rtech (a myšlenkou na do prd…) ji pozvu dál.
Druhý den mi tím pádem nezbude nic jiného, než se vydat (po další uspávací bitvě) do zahrady v tom hicu v poledne a využít tak 45 min spánku mimina, které jindy spává hodiny 2. Najednou slyším, jak na mě huláká moje milovaná sestra, že mi veze to prádlo a že vypadám unaveně, prý mám jít do zahrady, až nebude vedro. Hodí přes plot igelitku s prádlem, prý si přijde k večeru. Letím prát synovci prádlo na tábor (z jednoho přijel a zítra zas odjíždí, jedna pračka to neutáhla) a honem do zahrady. Pozdě. Jackyllka už vříská v postýlce.
Otočka a honem domů smýt repelent. Večer mi sestra domlouvá, že se prý na práci nevybodnu a nepočkám, až někdo pohlídá. A komu mám jako to dítě vrazit? Kamarádka, co se nabídla, že pohlídá, dostala angínu. Sestra pohlídá, ale chce kafe a povykládat si. Mámě samotné dítě dát nemůžu. A čekat, až se chlap vrátí, je rada mimo mísu, protože z práce chodí hodně pozdě a taky unavený, takže je dítě stejně zvyklé na mě a musí mě mít oba za zadkem, jinak se ani nenají a neokoupou.
A tu se dostáváme k jádru pudla.
Připadám si neschopná, málo pilná, málo odolná a rozhodně blbá, to teda jsem, to vím jistě, ale s tím už holt nic nenadělám. Jsem nervózní a unavená a moje jinak žravé dítě se rozhodne zrovna dnes plivat jídlo a ve vyplivnutém se rychlostí blesku celé omáchá. Hysterická matka v tu chvíli neví, má-li brečet nebo co dělat a pleskne dítě přes ruce. A to jsem si slibovala, že to malé NIKDY neudělám, když jsem to vídala u kamarádky! Neplakala, ale mě srdce bolelo.
Pak se nechtěla nechat přebalit, tak jsem na ni zakřičela a naštvaně s ní třepala. Ne tak, abych jí mohla ublížit, ale v té chvíli jsem si stejně připadala hnusná a nehodná toho, že můžu být matkou a zažívat vše to krásné, co mi mateřství nabízí. Jenže v tu chvíli, jak jsem napružená, si prostě nedokážu pomoci a ovládnout se. Co myslíte, je tohle moje, i když výjimečné, vytékání nervů vůči malé ještě normální? Stane se vám to taky někdy?
Děkuji za váš čas, který jste mi věnovali při čtení.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 558
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 278
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 557
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1035
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 357
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1203
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1397
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2081
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 648
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 774
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...