Je tohle ještě normální?
- Rodičovství
- Genovesa
- 10.07.12 načítám...
Mí přátelé mě vždy považovali za naprosto vyrovnanou a silnou pracovitou vrbu, která vlastní práci stíhá levou zadní, s úsměvem a neporušeným makeupem na tváři, a tím pádem je kdykoli, kdekoli a komukoli ku pomoci, ať už manuální prací, nebo k vyslechnutí jeho nářků. Jenže teď mám hodně velký dům, hodně velkou zahradu, hodně vytíženého muže a hodně malé dítě.
Navíc mám muže podobného ražení, takže na víkend odjel přes celou republiku pomoci domů se střechou k rodičům. Já zůstala sama doma s desetiměsíčním dítětem, které se, jako když otočíte klíčem v zámku, rázem proměnilo ze zlatého mimina v malou Jackyllku. Nemá nic jiného na práci, než mě vytáčet do nebes. Je jí za a) horko (mně taky), možná jí taky za b) lezou zuby nebo se jí za c) nelíbí něco jiného, takže vříská kdykoli, když jen pohybem naznačím, že bych ji chtěla položit. Popřípadě zadaří-li se, hraje si tak 5 minut, pak přileze ke mně a držíc se mě za nohu, dožaduje se svých práv.
Moje malá Jackyllka je k zulíbání (vždy mezi lidmi nebo před návštěvou se tváří naprosto nevinně) a já ji opravdu velmi miluji a moc jsem si ji přála. Ale… Proč sakra nespí, když se jí klíží oči? Člověk lítá s kočárem hodinu, hodinu ji uspává v posteli, a ač je unavená, oka nezamhouří. A já bych tak potřebovala vařit příkrm, plet mrkev a květinový záhon, ostříhat brambory, které mají septoriózu, tak aby to nechytly rajčata opodál, žehlit prádlo a uklidit nedostatkem času a energie zdevastovaný byt. Proč si sama alespoň chvíli nepohraje?
Do toho mi volá zdeprimovaná kamarádka a vysype na mne všechny své problémy, které realisticky zhodnotím a řádně ji polituji. Večer, když dítě konečně spí a mohla bych jít makat, ozve se zvonek a ve dveřích stojí další ubrečená kamarádka. S úsměvem na rtech (a myšlenkou na do prd…) ji pozvu dál.
Druhý den mi tím pádem nezbude nic jiného, než se vydat (po další uspávací bitvě) do zahrady v tom hicu v poledne a využít tak 45 min spánku mimina, které jindy spává hodiny 2. Najednou slyším, jak na mě huláká moje milovaná sestra, že mi veze to prádlo a že vypadám unaveně, prý mám jít do zahrady, až nebude vedro. Hodí přes plot igelitku s prádlem, prý si přijde k večeru. Letím prát synovci prádlo na tábor (z jednoho přijel a zítra zas odjíždí, jedna pračka to neutáhla) a honem do zahrady. Pozdě. Jackyllka už vříská v postýlce.
Otočka a honem domů smýt repelent. Večer mi sestra domlouvá, že se prý na práci nevybodnu a nepočkám, až někdo pohlídá. A komu mám jako to dítě vrazit? Kamarádka, co se nabídla, že pohlídá, dostala angínu. Sestra pohlídá, ale chce kafe a povykládat si. Mámě samotné dítě dát nemůžu. A čekat, až se chlap vrátí, je rada mimo mísu, protože z práce chodí hodně pozdě a taky unavený, takže je dítě stejně zvyklé na mě a musí mě mít oba za zadkem, jinak se ani nenají a neokoupou.
A tu se dostáváme k jádru pudla.
Připadám si neschopná, málo pilná, málo odolná a rozhodně blbá, to teda jsem, to vím jistě, ale s tím už holt nic nenadělám. Jsem nervózní a unavená a moje jinak žravé dítě se rozhodne zrovna dnes plivat jídlo a ve vyplivnutém se rychlostí blesku celé omáchá. Hysterická matka v tu chvíli neví, má-li brečet nebo co dělat a pleskne dítě přes ruce. A to jsem si slibovala, že to malé NIKDY neudělám, když jsem to vídala u kamarádky! Neplakala, ale mě srdce bolelo.
Pak se nechtěla nechat přebalit, tak jsem na ni zakřičela a naštvaně s ní třepala. Ne tak, abych jí mohla ublížit, ale v té chvíli jsem si stejně připadala hnusná a nehodná toho, že můžu být matkou a zažívat vše to krásné, co mi mateřství nabízí. Jenže v tu chvíli, jak jsem napružená, si prostě nedokážu pomoci a ovládnout se. Co myslíte, je tohle moje, i když výjimečné, vytékání nervů vůči malé ještě normální? Stane se vám to taky někdy?
Děkuji za váš čas, který jste mi věnovali při čtení.
Přečtěte si také
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 5
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 38
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 2317
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2204
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1766
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1595
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3187
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2812
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6122
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 887
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...