Samuelek je na světě
- Porod
- Andreika
- 24.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Děkuji všem doktorům a příteli, že byl se mnou. Chtěla bych se s Vámi podělit o můj den D, i když to nebylo úplně na jedničku, jsme zdravoučcí. Píše se rok 2011, je to můj nejšťastnější rok v životě, protože jsem s pomocí přítele a doktorů porodila mého syna Samuela.
Před odjezdem do porodnice poslední fotka
- 2
Už umírám :-)
První fotečka
Po prvé v postýlce
- 1
Samuelek
Doma
Bylo 28. 7. 2011 23 hodin večer a přítel přišel z odpolední, já jsem šla jako vždycky spát dříve než Zdenda, ten ještě zahraje nějakou tu PC hru a mrkne na internet 
Tahle noc nebyla nic moc, bříško bylo tvrdé. Budím se při každém otočení :-/ 29. 7. v pátek v 8 hodin ráno cítím mírné bolesti, jakoby měla přijít menstruace. V 9 ráno lezu dolů z postele (máme ji vyvýšenou) a přišlo mi, že bolesti jsou pravidelné asi po 15 minutách. No nic šla jsem vyvenčit psa a bolesti začaly lehce sílit. Po 10. hodině říkám Zdenkovi, že mám bolesti jako při menstruaci, nějak na to nereagoval, ještě chrněl 
Jen mi řekl, jestli jsem si dala sprchu (pořád jsem mu všechno vysvětlovala ohledně poslíčků a porodu, byl zásoben informacemi ) Tak jsem si vlezla do spršky… Umyla jsem si hlavu a pouštěla jsem si teplou vodu na bříško, ale bolesti pořád neustupovaly. Když jsem vylezla, vzala jsem si suchý rohlík a začala si počítat dobu mezi kontrakcemi.
Přítel už na mě koukal z vrchu a vtipkoval stylem: vychodíš nám kruh v koberci, protože jsem po pokoji chodila v kruhu a jedla ten suchý rohlík Říkala jsem mu, že je mám pravidelné po 6 minutách, to už jsem napsala i na MK, jestli mám jet nebo ne a holky už mi radili, že raději jo než něco pokazit. Pořád jsme čekali, že to nějak postoupí, ale nic. Přítel musel ještě do práce, vozí lidi v autě a takhle by všichni přijeli pozdě, nechtěla jsem, ať jede, měla jsem strach a nechtěla jsem jet sanitkou. Seděla jsem na gauči a on mi řekl, že pokud to nepřejde, ať zavolám, že hned přijede, měla jsem slzy v očích, ale souhlasila jsem. Za 25 minut telefonoval, jestli se to uklidnilo, říkala jsem, že ne, že je to pravidelně po 5-4 minutách, tak mi řekl, ať se obleču, že přijede a sjedeme do porodnice.
Na cestě
Přijel, vzal mi tašku a jelikož máme pejska, který likviduje byt, tak jsme naložili Beky do auta a jeli směr porodnice, v autě kontrakce zesílily a já je začala prodýchávat, přítel mi to stopoval, co 4 minuty a ještě srandičky, už máš 10 vteřin zpoždění Mně to už směšné nepřišlo V Ostravě Porubě jsme neparkovali u porodnice, ale u VŠB (kdo zná Ostravu, ví), parkoviště má přemrštěné ceny (paní co byla se mnou na pokoji platila 200kč za den stání) a my jsme měli hafana v autě, takže ten kousek dojdu. Haha příště, i kdyby stálo parkoviště 1000 kč, vjedu dovnitř Lidi na zastávce se na mě dívali, jak jsem musela zastavit a opřít se o Zdendu, až mi bolestí vhrkovaly slzy do očí.
V porodnici
Přišli jsme k příjmu a objevila se starší sestřička, ptala se, co se děje a přítel pohotově: asi rodíme Sestřička mě pozvala dovnitř na monitor, ležela jsem tam a ona se mně ptala na všechny ty nesmysly Jakoby je mělo zajímat, jestli má přítel maturitu nebo ne V bolestech jsem si nevzpomněla ani na vlastní obvodní lékařku Přišla PA a ptala se mě, jestli cítím ty kontrakce Říkám, že jo. Odpojili mě, něco jsem podepsala a šly jsme (jely výtahem) do 3. patra na porodní, kde jsem si musela vzít cukle, svléct se a dát jim potvrzení o jméně dítěte. Potom zase vyptávání kde, kdy, jak, proč a jestli má přítel maturitu, už mi to přišlo divné Přišel pan doktor, aby mě prohlédnul, tak v 15 hodin otevřená na 3 prsty, podíval se na miminko ultrazvukem a řekl jen, že se to připravuje k porodu a snad ještě dneska porodím a potřetí se mně vyptával na ty samé otázky, to už jsem se musela smát Pak jsem zašla pro Zdenka a šli jsme na porodní pokoj.
Na porodním pokoji
Zase mě připojila strašně milá PA na monitor, kontrakce pořád stejné, po 4 minutách. Říkala, že potom uděláme přípravu, jestli jsem oholená, tak jsem řekla, že jsem se holila ve středu, tak to prý nemusím. A klystýr, jestli jsem byla na záchodě, tak jsem ji řekla, že doma asi 5×, tak prý taky nemusíme Tak mi jen řekla, můžete do sprchy, na balon, ale hlavně se zkuste trošku hýbat, aby miminko sestupovalo a já se na vás zase přijdu podívat. Tak jsem si dala sprchu, ta mi vůbec nepomáhala, ani nějaké hopsání na baloně, tak jsem na něm jen seděla a snažila se nádech nosem, výdech pusou a tak pořád dokola. Zdeneček mě po každé sprše osušil, pomáhal mi zvedat se z wc, nosil mi čajík, podával vložky a ke konci otíral z čela pot a pořád mě držel za ruku.
O pár hodin později zase kontrola monitorem, otevřená na 5 prstů. Přítel musel jít do auta za psem, vyvenčit ho. Okolo 18 hodin mi donesli večeři, chleba, plátkový sýr a rajče, čaje jsem tam měla plnou konvici. Večeři si dal Zdenda, měla jsem strach něco pojíst. Potom mě PA dala zase na monitor, prý 20 minut, seděla jsem v pohodlném koženém křesle, už jsem byla mega unavená, takže mezi kontrakcemi jsem tam usínala. Přítel zase odskočil za hafíkem, mezitím jsem napsala mamince, že už jsem v porodnici, tak mi popřála hodně štěstí a ať pak hned napíši.
Po 2 hodinách přišla PA, že měli strašný fofr a odrodili 3 porody a konečně mě odpojila z monitoru . Lehla jsem si na lehátko a zase mě prohlédli, už jsem byla otevřená na 9 prstů, ale stále mi voda nepraskla, takže mi ji prasknou, jak jsem viděla ten háček, stály mi i vlasy na hlavě. Ale vůbec to nebolelo, jen taková teplá vodička, ale co bylo potom? Bylo za 5 minut půl 12 večer, přítel byl u psa, tak jsem mu volala, že má okamžitě přijít, nebral mi to, tak jsem mu to napsala a za chvilku byl u mně. Kontrakce byly strašně silné, jenže i když jsem byla na 9 prstů otevřená, čípek ještě nebyl zcela pryč, tak jsem musela na bok a PA mi dala nohu do toho korýtka. To jsem začala hekat, tedy dělala jsem jen hu hu hu jak mašinka, přítel mě hladil po vlasech a uklidňoval, že už to za chvilku budu mít za sebou, že ví, že to bolí a že toho mám plné zuby, že jsem šikovná a tohle mi strašně pomáhalo. Při každé kontrakci s tou nohou v korýtku jsem cítila jak vytéká plodová voda, ale pořád jsem neměla pocit, že bych chtěla tlačit, ale bolest se nedala vydržet, tak jsem řekla Zdenkovi, ať je zavolá.
Porod
30. 7., 00:10. Měla jsem roztažené nohy, dělala jsem hu hu hu a PA a doktor říkali: velký nádech a pořádně dlouze zatlačit. No, to se lehce řekne, těžko udělá, v tomhle jsem úplně zklamala, vyčítám si to, že mi to prostě nešlo, chtělo se mi brečet, říkala jsem jim, že mě to strašně bolí a jen jsem slyšela, nojo, maminko, rodíte. Po asi 5 nezdárných pokusech vytlačit hlavičku, mi dali do ruky oxycotin. Cítila jsem, že kontrakce byla větší, tak jsem zabrala ze všech sil, chytla se za madla, Zdeněk mi držel hlavu a já tlačila a tlačila. PA říkala: šup už můžu hladit vlásky, úplně jsem se celá třepala a hlavička byla venku.
Teď už si to moc nepamatuji, nesměla jsem tlačit a pak rychle honem tlačit, a to už mi vyčerpaností nešlo, tak mi doktor pomohl přitlačením na bříško a malý byl venku… úleva, ale co to? Nejhorší pocit v mém životě. Co mi problesklo hlavou? Proč mi ho nedali na bříško… Proč nekřičí proč sakra nekřičííí? Odstřihli šňůru a rychle ho odnesli, a tam mi ve výhledu stál přítel. Z jeho vykládání byl Samuel úplně modrý, měl omotanou pupeční šňůru okolo krku, a proto ho rozdýchávali. A najednou slyším lehký pláč, úplně takové broukání, spadl mi kámen ze srdce a už se ptali, jak se bude jmenovat To už obstaral přítel.
PA mi ještě vytáhla placentu, na tu jsem se chtěla podívat, fuj To mi pak Zdenda řekl, že něco takového už vidět nemusel Ukázala nám ho na 3 vteřiny, jednu fotku a ještě ho tak divně držela, ale hlavně, že byl ok. Odnesli ho na pozorování. Ptala jsem se, jestli mě nastřihli, tak nenastřihli, ale že mám vevnitř drobné prasklinky. Hmmm, drobné, 14 vnitřních stehů. Zašili mě, to ani nešlo cítit, jen lehké škubání. Doktor mi říkal, že na příští porod mám trénovat potápění a já mu odpověděla: žádné příště nebude Potom nás tam nechali. Rozeslali jsme pár smsek a přítel mě tulil. Chudák to se mnou tak moc prožíval, že tlačil a zadržoval dech se mnou. Po dvou hodinách mě odvezla mlaďounká sestřička na oddělení šestinedělí a já se s přítelem rozloučila a šla spát.
Šestinedělí
Spala jsem asi 2 hodiny, brzy ráno jsem se šla ještě vyčůrat po vycévkování, to nebyl žádný med, ale šlo to, dala jsem si sprchu a o půl 8. přišla vizita a v 10 mi dali Samuelka na první přisání, to byla nádhera, konečně jsem měla pocit, že jsem maminka. Sestřičky byly ochotné a všechno mě tam naučili Potom mi ho ještě vzali a po obědě mi ho dali a byl už jenom se mnou
Samuelek se narodil 30. 7. 2011 v 00:30, měřil 51 cm a vážil 3510 g.
Děkuji mému příteli za každou minutu, kterou mi věnoval a děkuji všem, kteří byli u porodu mého Samuelka!
Miluji oba své chlapáky
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
to jste ho nemohli dát ke známým? nebo vychovat, aby mohl být doma sám? ale gratuluju k miminku.
