Můj první rok s e-miminem
- Ostatní
- mishicka
- 25.10.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak už je to rok. Rok, během kterého se v mém životě udála taková změna, že větší už mě asi nečeká. Změnilo se všechno od základu a tenhle vyjímečný rok jsem prožila s emiminem. Je to přesně rok, kdy jsem poprvé přispěla do emiminkovského deníčku a od té doby tady jsem takřka každý den. Byla jsem v 16. týdnu svého prvního těhotenství a na emiminu jsem našla tolik informací, po kterých jsem dychtivě pátrala. A co víc, našla jsem tu spoustu stejně zažraných těhulek, které prožívaly to samé, co já tou dobou.
A nacházím je dodnes, i když stejně jako já už dávno těhulkami nejsou. Nenapadlo mě tenkrát ani ve snu, co bude za rok a že s některými virtuálními kamarádkami se nakonec i uvidíme a dokonce i s miminky, která tou dobou byla teprve schovaná v bříškách ještě neviditelných. Stíhala jsem studovat deníčky i těch „služebně starších“ těhulek, pobrečela si dojetím u popisu porodu Naivního káčátka, což bylo poprvé v mém životě, kdy jsem se dozvěděla něco tak intimního napsané tak krásnou formou.
Tou dobou jsem se začala těšit na svůj vlastní porod, což by mě nikdy nenapadlo, že se může stát, zvlášť po většinou hororových vyprávěních starších příbuzných, které jsem od mala slýchávala. A dnes, po roce, pro změnu pročítám deníčky „služebně mladších“ maminek a i těhulek a vracím se tak zpátky do doby, kdy já měla miminko v bříšku a nebo čerstvě narozené.
Listovala jsem před chvílí zpět v deníčkách, které ukládám a chystám se, že je jednou vytisknu, abych se za několik let mohla alespoň při čtení vrátit zpět a také pro Barborku, aby jednou až bude sama čekat miminko věděla, co jsem já v jiném stavu prožívala. Neudržela jsem se a začetla se na několik hodin a nakonec i sem tam slzičku uronila, co tak asi budu dělat při tomhle čtení za 20 let? ![]()
Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí a vlastně to u nás dneska vypadá stejně, jako před tím rokem. Ale je tu jeden obrovský rozdíl. Je to Barborka, co spinká vedle v postýlce a už je s námi přes půl roku. I já vypadám stejně, jako před rokem, ale nejsem stejná. Cítím, že během toho roku jsem stala ženou se vším všudy a jsem opravdu šťastná, že mám možnost sdílet své pocity, radosti i starosti s ostatními lidmi zde. Znovu jsem si při čtení prožila společně sdílené obavy z důležitých mezních ultrazvuků, čekání a pak radosti z prvních kopanečků, období nástupu na mateřské a pocity při prvním žehlení dětských oblečků.
A pak také ty radostné zprávy a gratulace k narození našich miminek a první dny, které jsme s našimi miminky strávily doma. Všechny jsme to zvládly a (zvládáme) výborně a já bych to nikdy nevěděla, nebýt e-mimina! Kde bych asi tak našla tolik nastejno těhotných, se kterými se nejlépe o tomhle (v tomhle) nádherném období mluví? A taky maminek s podobnými zkušenostmi s miminky? Osobně ve svém okolí neznám žádnou maminku s malým dítětem a tak jsem opravdu ráda, že mám možnost své radosti, starosti i pochyby sdílet s tolika lidmi zde. Už během těhotenství se i manžel zapojil, jak bylo něco, s čím jsme si nevěděli rady, nebo byli nejistí, hned mě posílal na e-mimino, případně sám zasedl k počítači a už jsme záležitost řešili. Také on za mě „mluvil“ s ostatními, když jsem s Barborkou byla v porodnici a bylo úžasné, jak mi líčil, kdo se další z deníčku rozdvojil a nosil mi před spaním vytištěné příspěvky, abych byla v obraze a nic mi neuniklo.
Tolik vzájemné podpory a společně sdílené radosti (s vlastně úplně cizími lidmi) bylo přesně to, co jsem trošku v posledních letech postrádala, „živých“ kamarádů průběžně ubylo a v práci jsem neměla štěstí na podobně naladěné lidi.
Proto píšu tento příspěvek, jako poděkování opravdu od srdce Šárce a Zdenkovi a taky jejich dítkám, kvůli kterým vlastně tyto stránky vznikly. Je úžasné, jak se zpráva o e-miminčích stránkách šíří světem, většina těhulek, které znám o těchto stránkách ví. A protože reklamy na e-mimino jsem na internetu moc nezaznamenala, je to znamení, že tyhle stránky jsou opravdu pro lidi a ti si mezi sebou řeknou, když je něco dobré. Kromě informací, které jsou jistě důležité, má totiž e-mimino oproti většině podobně založených webů, jedno velké plus. Je to tu naživo s opravdovými, byť virtuálními lidmi, jejich pocity, radostmi i starostmi. Navíc je ke cti většině přispěvatelů, že je tu taková pohoda, až na opravdu vzácné vyjímky, i přes rozdílné názory jsou debaty kultivované, žádné napadání, posmívání, jak bohužel jinde bývá často zvykem.
Ještě jednou proto díky rodičům e-mimina a přeju Vám mnoho dalších a dalších šťastných návštěvnic, které s Vašimi stránkami prožijí to neuvěřitelně krásné období očekávání a samozřejmě taky pohodičku ve Vašich životech.
Mishicka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1182
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1222
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 509
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 311
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19130
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2527
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2754
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....