Můj první rok s e-miminem
- Ostatní
- mishicka
- 25.10.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak už je to rok. Rok, během kterého se v mém životě udála taková změna, že větší už mě asi nečeká. Změnilo se všechno od základu a tenhle vyjímečný rok jsem prožila s emiminem. Je to přesně rok, kdy jsem poprvé přispěla do emiminkovského deníčku a od té doby tady jsem takřka každý den. Byla jsem v 16. týdnu svého prvního těhotenství a na emiminu jsem našla tolik informací, po kterých jsem dychtivě pátrala. A co víc, našla jsem tu spoustu stejně zažraných těhulek, které prožívaly to samé, co já tou dobou.
A nacházím je dodnes, i když stejně jako já už dávno těhulkami nejsou. Nenapadlo mě tenkrát ani ve snu, co bude za rok a že s některými virtuálními kamarádkami se nakonec i uvidíme a dokonce i s miminky, která tou dobou byla teprve schovaná v bříškách ještě neviditelných. Stíhala jsem studovat deníčky i těch „služebně starších“ těhulek, pobrečela si dojetím u popisu porodu Naivního káčátka, což bylo poprvé v mém životě, kdy jsem se dozvěděla něco tak intimního napsané tak krásnou formou.
Tou dobou jsem se začala těšit na svůj vlastní porod, což by mě nikdy nenapadlo, že se může stát, zvlášť po většinou hororových vyprávěních starších příbuzných, které jsem od mala slýchávala. A dnes, po roce, pro změnu pročítám deníčky „služebně mladších“ maminek a i těhulek a vracím se tak zpátky do doby, kdy já měla miminko v bříšku a nebo čerstvě narozené.
Listovala jsem před chvílí zpět v deníčkách, které ukládám a chystám se, že je jednou vytisknu, abych se za několik let mohla alespoň při čtení vrátit zpět a také pro Barborku, aby jednou až bude sama čekat miminko věděla, co jsem já v jiném stavu prožívala. Neudržela jsem se a začetla se na několik hodin a nakonec i sem tam slzičku uronila, co tak asi budu dělat při tomhle čtení za 20 let? ![]()
Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí a vlastně to u nás dneska vypadá stejně, jako před tím rokem. Ale je tu jeden obrovský rozdíl. Je to Barborka, co spinká vedle v postýlce a už je s námi přes půl roku. I já vypadám stejně, jako před rokem, ale nejsem stejná. Cítím, že během toho roku jsem stala ženou se vším všudy a jsem opravdu šťastná, že mám možnost sdílet své pocity, radosti i starosti s ostatními lidmi zde. Znovu jsem si při čtení prožila společně sdílené obavy z důležitých mezních ultrazvuků, čekání a pak radosti z prvních kopanečků, období nástupu na mateřské a pocity při prvním žehlení dětských oblečků.
A pak také ty radostné zprávy a gratulace k narození našich miminek a první dny, které jsme s našimi miminky strávily doma. Všechny jsme to zvládly a (zvládáme) výborně a já bych to nikdy nevěděla, nebýt e-mimina! Kde bych asi tak našla tolik nastejno těhotných, se kterými se nejlépe o tomhle (v tomhle) nádherném období mluví? A taky maminek s podobnými zkušenostmi s miminky? Osobně ve svém okolí neznám žádnou maminku s malým dítětem a tak jsem opravdu ráda, že mám možnost své radosti, starosti i pochyby sdílet s tolika lidmi zde. Už během těhotenství se i manžel zapojil, jak bylo něco, s čím jsme si nevěděli rady, nebo byli nejistí, hned mě posílal na e-mimino, případně sám zasedl k počítači a už jsme záležitost řešili. Také on za mě „mluvil“ s ostatními, když jsem s Barborkou byla v porodnici a bylo úžasné, jak mi líčil, kdo se další z deníčku rozdvojil a nosil mi před spaním vytištěné příspěvky, abych byla v obraze a nic mi neuniklo.
Tolik vzájemné podpory a společně sdílené radosti (s vlastně úplně cizími lidmi) bylo přesně to, co jsem trošku v posledních letech postrádala, „živých“ kamarádů průběžně ubylo a v práci jsem neměla štěstí na podobně naladěné lidi.
Proto píšu tento příspěvek, jako poděkování opravdu od srdce Šárce a Zdenkovi a taky jejich dítkám, kvůli kterým vlastně tyto stránky vznikly. Je úžasné, jak se zpráva o e-miminčích stránkách šíří světem, většina těhulek, které znám o těchto stránkách ví. A protože reklamy na e-mimino jsem na internetu moc nezaznamenala, je to znamení, že tyhle stránky jsou opravdu pro lidi a ti si mezi sebou řeknou, když je něco dobré. Kromě informací, které jsou jistě důležité, má totiž e-mimino oproti většině podobně založených webů, jedno velké plus. Je to tu naživo s opravdovými, byť virtuálními lidmi, jejich pocity, radostmi i starostmi. Navíc je ke cti většině přispěvatelů, že je tu taková pohoda, až na opravdu vzácné vyjímky, i přes rozdílné názory jsou debaty kultivované, žádné napadání, posmívání, jak bohužel jinde bývá často zvykem.
Ještě jednou proto díky rodičům e-mimina a přeju Vám mnoho dalších a dalších šťastných návštěvnic, které s Vašimi stránkami prožijí to neuvěřitelně krásné období očekávání a samozřejmě taky pohodičku ve Vašich životech.
Mishicka
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 579
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 349
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 296
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 383
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 257
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4399
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2697
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1751
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 977
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1148
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.