Můj první rok s e-miminem
- Ostatní
- mishicka
- 25.10.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak už je to rok. Rok, během kterého se v mém životě udála taková změna, že větší už mě asi nečeká. Změnilo se všechno od základu a tenhle vyjímečný rok jsem prožila s emiminem. Je to přesně rok, kdy jsem poprvé přispěla do emiminkovského deníčku a od té doby tady jsem takřka každý den. Byla jsem v 16. týdnu svého prvního těhotenství a na emiminu jsem našla tolik informací, po kterých jsem dychtivě pátrala. A co víc, našla jsem tu spoustu stejně zažraných těhulek, které prožívaly to samé, co já tou dobou.
A nacházím je dodnes, i když stejně jako já už dávno těhulkami nejsou. Nenapadlo mě tenkrát ani ve snu, co bude za rok a že s některými virtuálními kamarádkami se nakonec i uvidíme a dokonce i s miminky, která tou dobou byla teprve schovaná v bříškách ještě neviditelných. Stíhala jsem studovat deníčky i těch „služebně starších“ těhulek, pobrečela si dojetím u popisu porodu Naivního káčátka, což bylo poprvé v mém životě, kdy jsem se dozvěděla něco tak intimního napsané tak krásnou formou.
Tou dobou jsem se začala těšit na svůj vlastní porod, což by mě nikdy nenapadlo, že se může stát, zvlášť po většinou hororových vyprávěních starších příbuzných, které jsem od mala slýchávala. A dnes, po roce, pro změnu pročítám deníčky „služebně mladších“ maminek a i těhulek a vracím se tak zpátky do doby, kdy já měla miminko v bříšku a nebo čerstvě narozené.
Listovala jsem před chvílí zpět v deníčkách, které ukládám a chystám se, že je jednou vytisknu, abych se za několik let mohla alespoň při čtení vrátit zpět a také pro Barborku, aby jednou až bude sama čekat miminko věděla, co jsem já v jiném stavu prožívala. Neudržela jsem se a začetla se na několik hodin a nakonec i sem tam slzičku uronila, co tak asi budu dělat při tomhle čtení za 20 let? ![]()
Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí a vlastně to u nás dneska vypadá stejně, jako před tím rokem. Ale je tu jeden obrovský rozdíl. Je to Barborka, co spinká vedle v postýlce a už je s námi přes půl roku. I já vypadám stejně, jako před rokem, ale nejsem stejná. Cítím, že během toho roku jsem stala ženou se vším všudy a jsem opravdu šťastná, že mám možnost sdílet své pocity, radosti i starosti s ostatními lidmi zde. Znovu jsem si při čtení prožila společně sdílené obavy z důležitých mezních ultrazvuků, čekání a pak radosti z prvních kopanečků, období nástupu na mateřské a pocity při prvním žehlení dětských oblečků.
A pak také ty radostné zprávy a gratulace k narození našich miminek a první dny, které jsme s našimi miminky strávily doma. Všechny jsme to zvládly a (zvládáme) výborně a já bych to nikdy nevěděla, nebýt e-mimina! Kde bych asi tak našla tolik nastejno těhotných, se kterými se nejlépe o tomhle (v tomhle) nádherném období mluví? A taky maminek s podobnými zkušenostmi s miminky? Osobně ve svém okolí neznám žádnou maminku s malým dítětem a tak jsem opravdu ráda, že mám možnost své radosti, starosti i pochyby sdílet s tolika lidmi zde. Už během těhotenství se i manžel zapojil, jak bylo něco, s čím jsme si nevěděli rady, nebo byli nejistí, hned mě posílal na e-mimino, případně sám zasedl k počítači a už jsme záležitost řešili. Také on za mě „mluvil“ s ostatními, když jsem s Barborkou byla v porodnici a bylo úžasné, jak mi líčil, kdo se další z deníčku rozdvojil a nosil mi před spaním vytištěné příspěvky, abych byla v obraze a nic mi neuniklo.
Tolik vzájemné podpory a společně sdílené radosti (s vlastně úplně cizími lidmi) bylo přesně to, co jsem trošku v posledních letech postrádala, „živých“ kamarádů průběžně ubylo a v práci jsem neměla štěstí na podobně naladěné lidi.
Proto píšu tento příspěvek, jako poděkování opravdu od srdce Šárce a Zdenkovi a taky jejich dítkám, kvůli kterým vlastně tyto stránky vznikly. Je úžasné, jak se zpráva o e-miminčích stránkách šíří světem, většina těhulek, které znám o těchto stránkách ví. A protože reklamy na e-mimino jsem na internetu moc nezaznamenala, je to znamení, že tyhle stránky jsou opravdu pro lidi a ti si mezi sebou řeknou, když je něco dobré. Kromě informací, které jsou jistě důležité, má totiž e-mimino oproti většině podobně založených webů, jedno velké plus. Je to tu naživo s opravdovými, byť virtuálními lidmi, jejich pocity, radostmi i starostmi. Navíc je ke cti většině přispěvatelů, že je tu taková pohoda, až na opravdu vzácné vyjímky, i přes rozdílné názory jsou debaty kultivované, žádné napadání, posmívání, jak bohužel jinde bývá často zvykem.
Ještě jednou proto díky rodičům e-mimina a přeju Vám mnoho dalších a dalších šťastných návštěvnic, které s Vašimi stránkami prožijí to neuvěřitelně krásné období očekávání a samozřejmě taky pohodičku ve Vašich životech.
Mishicka
Přečtěte si také
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 1865
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2507
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2557
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 874
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 921
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 9131
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 2008
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 3015
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 11906
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 2105
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...