Muž s velkým M
- O životě
- daja87
- 30.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Říkala jsem si, jestli mám tenhle deníček napsat nebo ne. Jestli to sem vůbec patří a neměla bych radši zapomenout. Ale tenhle člověk si zaslouží, abych se o něm alespoň jednou zmínila.
Chtěla bych napsat o muži, který mě udělal tím, kým jsem dnes. Ukázal mi správný směr, kudy mám jít a co je v životě nejdůležitější. A já si toho nevážila
Ale všechno popořadě. Míšu jsem poznala před více jak 7 lety. Tehdy jsem nastoupila do AEG a byla jsem čerstvě po rozchodu. Takže jsem o chlapech nechtěla nic slyšet. Kamarádky mě ale chtěli přivézt na jiné myšlenky, a tak mě po fabrice provedli a nezapomněli na dlouhou a vyčerpávající přednášku o tamních lidech
Stáli jsme asi 5–7 metrů od hlavních dveří a pozorovali lidi okolo nás. Pak se otevřely dveře a v nich se objevil Míša. A holky na mě: No a co tenhle? Koukala jsem na něj a zasmála jsem se. Že ne, protože vypadá jako šprt.
Dny a týdny ubíhaly a já jsem si Michala začala víc všímat. Zamilovala jsem se do jeho širokých ramen, a ten jeho krásný zadek
Páni! Nebudu to rozvádět
Nedalo mi to a pracně jsem na něj vypátrala číslo a pozvala ho na rande. A ten večer jsme se dali dohromady
Nevěřila jsem, že by z toho mohlo něco být. Ale bylo. Byli jsme spolu 5 let. Krásných 5 let. Byl to ten nejlepší chlap na světě (a doufám, že pořád je). Moji rodiče měli Michala hrozně rádi. Táta ho bral jako vlastního syna a vážil si ho jako člověka. S našima si perfektně rozuměl a dobré vztahy měl i s mými sestrami ![]()
Víte. Michal byl něco jako moje druhá půlka. Moje druhé já. Nebyl to jen můj přítel. Ale byl to můj rádce, kamarád, ale i vrba. Když mě něco trápilo, věděla jsem, že za ním můžu přijít s čímkoliv a on mi nikdy nic nevyčetl. Nikdy jsme se nepohádali. Pokud byl nějaký problém, sedli jsme si a v klidu to probrali. Byla to moje osudová láska a myslím, že nic takového, tak harmonického a tak čistého už nikdy nepoznám. Cítím to. Vím, že jsem měla po svém boku toho „pravého“. Ale kvůli blbosti a honbou za něčím novým, jsem to ztratila. Vždycky stál při mně. Ať se dělo cokoliv, nikdy mě neopustil. Ale stál vedle mě, abych se o něj mohla kdykoliv opřít. Naučil mě, jak si mám vážit sama sebe ale i ostatních lidí. Že nemůžu jen brát, ale musím se naučit i dávat. Udělal ze mě lepšího člověka. A za to mu patří moje obrovské díky.
Vím, že mě chtěl zpět. I když věděl, že jsem těhotná a čekám dítě s chlapem, kvůli kterému jsem ho opustila. Kdybych to tenkrát věděla. Moje mamka mi to řekla, když jsem odešla od svého ex (otce Dády), prý k nim pořád jezdil. Nejdříve sám. Pak s přítelkyní
Já vím. Připadá vám to divné, že?
Ale naši prostě takoví jsou. Michala měli rádi a to, že už spolu nejsme, neznamenalo, že ho vyškrtnou a zapomenou na něj. Pak si našel jinou. A ta mu zakázala, aby za nimi jezdil.
Po delší době si vymazal rodiče i z FB. Po ještě delší době jsem se začala dozvídat věci od bývalého přítele sestry (který zůstal našim kamarádem a dál jezdí k našim
, že důvod, proč si vymazal rodiče, ale i sestry, byla jeho přítelkyně. Zakázala mu všechny kamarády. Zakázala mu chodit ven, mezi lidi. Takže jsou doma a koukají na filmy. Nejdřív jsem nevěřila tomu, že by s ní mohl být šťastný, ale Lukášovy (ex sestry) naposledy tvrdily, že šťastný je. A já taky doufám, že to tak je. Protože si to opravdu zaslouží.
Teď jsem se přestěhovala do Jičína a začala ho tu často potkávat :-/ Když jsem ho viděla a uvědomila si, že už není můj, píchlo mě u srdce. Někdy sním o tom, jaký by to bylo být zase spolu. Ale to jsou jen sny, které se nikdy nesplní. Michala jsem hrozně milovala a myslím, že u mě v srdci bude mít pořád svoje místo
I když už spolu nikdy nebudeme, tak mám na něj krásné vzpomínky, které mi nikdo nevezme. Krásných 5 let života, na které se prostě nedá jen tak zapomenout.
Říkám si, že to, co mě potkalo s otcem Dády, byl trest za to, jak moc nevděčná jsem k Michalovi byla. Štve mě, že jsem si to uvědomila až tak pozdě.
Omlouvám se, pokud bude někoho tento deníček nudit, ale chtěla jsem se vypsat a myslím, že se mi to trochu povedlo ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2603
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....