Mých deset minut slávy aneb i takhle to jde
- Porod
- Milli
- 17.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Termín jsem měla podle MS stanovený na 17. listopadu, podle ultrazvuku ve 12. tt na 20. listopadu. Asi od 30. tt byla malá už hodně sestouplá dole, často mi tvrdlo břicho a magnézium zabíralo jen trochu. Od 36. tt dr. varovně zdvihal prst, ať se šetřím, nebo to bude hodně brzy. Ale naštěstí se vše chystalo hezky pomalu a v klidu. Ve středu (38+4) po kontrole dobrý nález, na dva prsty volně, na monitoru dva pěkné kopečky, které vůbec nebolely.
Ve čtvrtek (38+5 – a hele, stejně jako u mladšího synka) mi od oběda nepravidelně, ale bezbolestně tvrdlo břicho. Kolem sedmé večer už to sem tam troch zabolelo, jako začátky MS, pořád nepravidelné. No, popravdě řečeno, spíš se mi to nechtělo měřit. Dodělala jsem dětem večeři, usadila je k jídlu a šla se osprchovat a umýt hlavu – přece jen, co kdyby se to nějak rozjelo.
V osm už to bylo znatelnější, ale pořád nepravidelné a dalo se s tím fungovat. Pro jistotu volám rodičům, ať přijedou hlídat, že radši sjedeme do porodnice, ať se podívají. Přijeli v půl deváté a těsně před tím přišla první poctivá kontrakce, co jsem musela rozdýchat. A za pět minut další. Mezi kontrakcemi honem chystám dětem oblečení na ráno, zafuním si, rychle obléct sebe. Muž hlásí, že by si rád trochu zdřímnul, jestli může. Minule to od dojezdu trvalo čtyři hodiny. Ani náhodou, jedem!
Ve 20:45 přibližně vyrážíme směr porodnice a to už jsem si jistá, že to bude dnes. Kéž by se to stihlo do půlnoci. Po cestě přicházejí kontrakce po 3, 2, 1,5 minutě a jsou už pěkně výživné. Zkouším všemožné techniky – funění, broukání, vizualizaci (představím si, jak se to dole krásně dokořán otevírá), odosobnění (dělám, že ta bolest ke mně nepatří a jen jí pozoruji). Všechno pomůže tak na tu jednu kontrakci, pak už ne.
Krátce po deváté přijíždíme před porodnici. V autě dodýchám kontrakci, vystupuji a bez ohlížení rychlým krokem mířím ke vstupu a ke dveřím porodního sálu. Zvoním, rozdýchávám kontrakci – sakra, ta je už ale hnusná, to dalších pár hodin nedám. Otevírá porodní asistentka, šoupnu jí do ruky průkazku, nahlásím doslova – kontrakce po 1,5 minutě, třetí dítě, jdu do sprchy. V chodbě stojí pár a nevěřícně na mě kouká – paní vracejí domu, že to ještě není k porodu, falešný poplach.
Proženu se vstupem. Po cestě odhazuji oblečení, muž ho za mnou sbírá a něco povídá s por. asistentkou, zapisují přijetí ve 21:10. Ve sprše rozdýchávám další hnusnou kontrakci. A do pr…, chce se mi tlačit, to není dobré. Vylezu ze sprchy, rozdýchám další, muž mi natáhne andělíčka a rychle přecházím přes chodbu na vyšetřovnu. Na lehátku kontrola dole (prosím, ať je to alespoň na sedm!), prý je zašlá branka, jen hlavička musí dorotovat, hurá.
Vtom přichází doktorka a zároveň mi praská v další kontrakci voda, která je hodně zakalená. Slezu s pomocí a přecházím do vedlejší místnosti, vylezu na porodní křeslo a hned tlačím – v jedné kontrakci na první zatlačení hlavička, na druhé tělíčko. A sláva, máme to za sebou. Čas – 21:19, Apgar skóre 10, 10, 10, já dva malé stehy, vlastnoručně přestřižený pupečník a nádherný pocit, že ty bolesti už nikdy víc v životě nezažiji.
Sestra – kde máte papír se jménem. Já – nemáme, ještě jsme se nedohodli. Chvíli dohadování, že to přeci nejde. A ono to nakonec šlo. Jméno jsme vybrali až dva dny po porodu, sami dohlásili na matriku a žádný problém to nebyl – jen jsme údajně byli první, kdo měl v jejich porodnici bezejmenné miminko, i když jen pár hodin.
Malá je miláček, hodně spí, krásně pije a přibývá, bráškové jsou z ní celý pryč.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20641
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Přeju Vám hodně zdravíčka 
moc gratuluji 
No hlavne ze jste malou dovezli 
Jeste jednou gratuluji k holcicce a at jste cela rodinka zdrava a stastna!
máš ode mě SZ, pak napíšu i do diskuze.
..já jich měla 5,ale žádný takový nebyl 
přeji hodně štěstíčka a zdravíčka 
