Naivní káčátko - 36.týden

Ahoj Kačátko,
teda ty musíš mít úžasnou maminku. Ta moje sice dělala takové ty scény jako musíš přijet po porodu k nám a podobně. Vůbec jsem nechápala, proč by měl být manžel sám doma a já u rodičů. NNavíc jsem doma měla všechno připravený a načinčaný a u našich nebylo vůbec nic, tak nevím, jak si to představovali. Nakonec jsme naštěstí zůstali doma, manžel (šťastný a pyšný otec) si vzal tři dny dovču plus víkend a úplně mi to stačilo. Stejně bych asi s těma stehama transport k rodičům (130 km) nepřežila. Máma během prvních 4 měsíců od narození prvorozeného!!! vnuka přijela dvakrát!!!Pokaždé prohlásila, že je příšerně oblečenej, sebrala mi ho a převlíkla do nějakých krásných oblečků ještě po mně.
Tentokrát nevím jak to proběhne, manžel by sice asi uvítal, kdyby mu tady během mého pobytu v porodnici někdo pomohl, ale máma už dopředu řekla, že ona sem nepojede, tak si tady asi kluci budou muset poradit sami.
Docela Ti začínám závidět, když tak čtu o sbalený tašce do porodnice. Taky bych už chtěla mít před sebou takový kousek.
Přeju hodně moc zdraví a hezkej den.
Esterka 24.t.

Ahoj holky pupíkaté

U nás doma se toho taky moc nezměnilo. Pořád peru a žehlím a zase peru a žehlím. No prostě se ze mě stala Pradlenka
Na mimíska jsme konečně dokoupili ještě nějaké ty věcičky a drobnosti, tak to budu mít už brzo všechno přichystané. Na to vyprané oblečení jsem ještě položila látkovou plenu aby se na to neprášilo a když se jdu na to podívat, tak nějak cítím že už to voní miminkovsky )) Jedinou věc kterou jsem nesehnala bylo nějaké pěkné prostěradlo do postýlky. Měli jen takové obyčejné jednobarevné froté, to se nám zrovna moc nelíbilo a tak jsem koupila takovou pěknou látku (žlutou s králíčky) a ušiju si ty prostěradla sama.

Včera jsem si vzpomněla na Martinu - Frndulku, tak už i ona má mimíska u sebe. A asi nejen ona. Ten čas tak strašně letí…

Taky jsem volala do porodnice a dovolala jsem se zrovna přímo na porodní sál. Tak jsem čekala, že mi řeknou abych zavolala někam jinam ale byla tam taková ochotná sestřička a všechny informace mi řekla. Taky jsem zjistila, že za tu exkurzi se platí a to 200,– Kč. To jsem teda nečekala, já myslela že aspoň tohle je zadarmo. Ale jak je vidět, tak se prostě za všechno platí. Teď tam budou malovat, tak se tam vypravíme až potom. Jinak to zatím vypadá slibně.

Ještě jsem si vzpomněla, že minulý týden se tu trochu probíraly bolesti bříška. A protože už doma jednoho jednoho rošťáčka máme, tak bych vám mohla zkusit poradit jednu věc. Malého tenkrát taky zlobilo bříško a kapičky nebo masáže pomáhaly jen trochu. Ale pak jsem se asi až ve třetím měsíci dozvěděla, že občas pomáhá když si na své holé břicho položíte miminko taky s holým bříškem. Prostě bříško na bříško. Nám to tedy pomohlo. Tenkrát jsem tomu moc nevěřila ale zkusila jsem to. A taky nám to pomohlo. Vlastně pak už bylo malému dobře. Mohlo to být i tím, že už to prostě odeznělo samo, tak aby jste si nemyslely, že jsem tu za „chytrou“ 

Ještě jsem chtěla něco připsat ale najednou si nemůžu vzpomenout co. Ach ta hlavička Tak tedy budu končit. Mějte
se fajn.
Ahoj Evča - 30.t.

Ahoj holčiny,tak jsme byli na dnešek nachystaní,že budem rodit(páč jsme měli na toto krásné datum termín-13.9.a pátek k tomu-já se tak těšila-vážně!!!) a ono NIC! Tak budeme přenášeti,těžko říct,jak dlouho,18.máme jít ještě na kontrolu,já jen doufám,že porodím tento víkend,fakt už sotva lezu. Moc Frndulce i mimískovi přeju hlavně at jsou v pořádku,a v podstatě jim závidím,už chci mít taky mimíska v postýlce,bůůůůbůůů…To čekání ke konci je NEKONECNY!!! Tak já jdu překontrolovat,jestli máme všechno sbalený(vím,že jo,ale přece jen…) a zatím ahojky!!! Monča,Brno,co měla dneska termín porodu a nic.

Ahoj Kačátko a ostatní těhulky!
Jestli můžu radit, přivítejte jakoukoliv pomoc vašich příbuzných. Po porodu se vám bude hodit každá chvilka, kdy si budete moci odpočinout anebo dokonce zdřímnout. Přeji, abyste měly zdravá a spavá miminka-pokud mimčo spí asi 16 hodin(jak se píše v knížkách), dá se vše docela v pohodě zvládnout..ale stačí úplná „banalita“ jako je rýma nebo větříky a je po spánku..Jen, abyste měly představu: můj Ondrášek se zdál být zcela ideální-nejhodnější miminko-po porodu jsem kojila co 3-3,5 hodiny a v noci (po půl noci) spal 5 hodin vkuse..4. den dostal rýmu a vše se změnilo-kojila jsem co 2 hodiny ve dne v noci..pak se „režim“ všelijak měnil-někdy spí méně někdy více..momentálně se opět naplno trápíme s rýmou- večer po koupání spí asi 2-2,5 hodiny a pak se budí co 1,5 hodiny(budí jej plný nosánek-takže pilně odsáváme)..Jsem opravdu vděčná mé mamce,že se k nám každý den staví a vyvenčí mi hafíka a taky na chvíli zabaví to moje zlatíčko, abych mohla dělat taky něco jiného..(manžílek je klempíř, takže celé dny maká na střeše..užije si nás až v zimě..). Takže vám přeji, ať jsou vaši mimísci zdraví a ať pěkně spinkají..
Opět mám dotaz na zkušené maminy:Holky, kdy jste začaly dávat miminkům čajíčky? A jaké? Malého kojím hrozně často (během bdění asi co hodinu..) a myslím, že to není dobré pro jeho zažívání..Navíc by možná čajíky pomohly s tou rýmou a větříkama(zatím liju čaje jen do sebe..).Mimochodem, na trubička je výborná (díky za radu), zatím nám pomáhá..a k té poloze bříško na bříško-mohlo by to fungovat..v noci po kojení si vždy dávám malého na bříško a po chvilce mi odříhává i „pouští větříky“..
Moc se těším na vaše zkušenosti..
Těhulkám přeji, ať bříška krásně rostou a miminka, ať se hezky vyvíjejí..a maminkám přeji, ať jsou jejich ratolesti zdravé!
Zatím ahoj Andrea a Ondrášek (8 týdnů)

Tak se zase hlásí nepřihlášená Jiřina - a tentokrát už s bříškem v kočárku )))))

Ahoj maminky s bříškama i bez bříšek,

tak už určitě víte, že z naší myšičky se vyklubal chlapeček Jíra. Děkuji vám za gratulace, které mi Naivní kačátko tlumočilo pomocí SMSek. Ještě jsem vaše pozdravy nečetla, ale až vám popíšu jak to všechno bylo, tak se na to podívám - už se moc těším )))

Ve středu 4.9. jsem si pro vás připravila komentář k 35. týdnu, abych ho ve čtvrtek zkopírovala do nového dílu Kačátka. Dneska už to samozřejmě není aktuální, takže to posílat nebudu, nicméně jen stručně co jsem tam psala: za prvé jsem psala, že jsem měla sen, že už je miminko na světě (v tom snu to byl chlapeček, přestože dle UZ to měla být holka) a už mluví a nadává mi, že jsem mu ještě nepřipravila ani peřinky ani oblečení ani kočárek. Tak jsem druhý den všechno vyprala, posléze vyžehlila, kočárek vydrhla a usušila na sluníčku, omyla postýlku. Taky jsem psala, že jsme v úterý absolvovali kurs pro tatínky. Takže jsem to shrnula: jsme připravení, můžeme se narodit. To jsem ale netušila, že se narodíme hned druhý den. Ještě mělo zbývat tolik času !

Ještě v tu středu odpoledne se u mě stavovala kámoška, že jde s dětma na hřiště, jestli nechci jít s nima. Když jsem řekla, že žehlím miminkovský oblečení, říkala mi: to počká, uděláš to zítra. Bylo krásně, ale já jsem neposlechla a nešla jsem a všechno to dožehlila.

Ve čtvrtek jsem se nad ránem vzbudila (nedívala jsem se na hodiny, ale mohlo být tak okolo 4 nebo 5 hod, ještě byla tma) a měla jsem pocit, jako že jsem se připočůrala. Tak jsem šla na záchod a dobrý. Během hodiny se to opakovalo ještě asi pětkrát. Začala jsem být nervózní, nicméně jsem si říkala, že to NEMÚŽE být plodová voda, protože na tom kursnu nám říkali, že to poznáme, protože to je množství asi jako když vyleje sklenici vody. Taky bylo do termínu ještě 5 týdnů. Tak jsem si myslela, že je to nějaký výtok (nebyla jsem si jistá ze kterého otvoru to je )) nebo že mi mimi tlačí na močový měchýř a je to z toho. Nějak jsem to dospala do rána a pak jsem měla pocit, že to přestalo. Asi v 9 jsem vstala, nasnídala, oblíkla se. Pak mě začalo nějak divně bolet v podbřišku, asi jako při menstruaci, ale nijak extra silně. A pak jsem si všimla, že na vložce je to trošku naoranžovělý. Začala jsem být pěkně nervozní co to je, myslela jsem, že je to třeba ta hlenová zátka, ale nikde jsem nenašla popsané jak to vypadá. Honem jsem koukala do příruček, ale u příznaků porodu nic takového nebylo. Volala jsem své doktorce, jestli se teda u ní mám zastavit, a ona mi řekla, že pokud je to zabarvené, tak ať okamžitě mažeme rovnou do nemocnice. Tak jsem to říkala manželovi, sbalila jsem nejnutnější věci, kdyby si mě tam jako třeba nechali (měla jsem připravený seznam co s sebou, nicméně nebrala jsem všechno, protože jsem fakt nevěděla, že už je to ono) a jeli jsme. Do Motola jsme dorazili okolo poledne, díky školení jsme věděli kam jít. Tam se divili, proč ještě nemám kartu z ambulance (měla jsem tam jít poprvé až další týden). Sestřičky na příjmu byly moc příjemný, my s manželem jsme vůbec byli takový rozesmátý, ještě jsme si dělali srandu při vyplňování formuláře pro matriku. Pak mi natočili monitor, řekli že slaboučké kontrakce tam jsou, polili vložku nějakým roztokem a bylo jasno: je to plodová voda, žádný domů, ale hezky zůstat v porodnici a do 48 hodin se musíme narodit. Manžela poslali domů, protože zatím se prý nic dít nebude a včas ho zavoláme. Já jsem začala být nervózní, hlavně jsem se bála, že mi ho nezavolají včas, a taky jsem měla hrozný strach o to miminko, jak bude vypadat 5 týdnů před termínem a jestli bude v pořádku. I když doktor mě ujistil, že má dle UZ minimálně 2,5 kg a bude to v pohodě.

Pak mě odvedli na „čekatelský“ pokoj, kde bylo 6 postelí, ale byla jsem tam sama. To už byly asi 3 hodiny odpoledne. Tak jsem se vysprchovala, četla si, jenže pak ty bolesti v podbřišku začaly být silnější a taky mi začalo být špatně od žaludku. Snažila jsem se měřit jak často ty bolesti přicházejí a jak dlouho trvají, ale když to vždycky skončilo tak jsem si nebyla schopná pamatovat kdy to začalo. Byla jsem tam asi 2 hodiny, pak už mi bylo fakt zle a bolesti byly asi po 3 minutách. A manžel mi chyběl. Občas přišla sestra se na mě podívat, ale jinak jsem tam byla celou dobu sama. Tak pak už jsem jí říkala, že ho prostě zavolám (pořád jsem měla strach, že nestihne dojet, máme to přes hodinu cesty). Sestra mě vyšetřila, zjistila, že jsem otevřená asi na 3 centimetry, takže se porod rozbíhá a půjdeme na přípravu. A došlo na otázku holení (možná si pamatujete, jak jsem se tomu bránila). Samozřejmě jsem se bránila dál, ale vysvětlila mi, že vzhledem k předčasnému porodu je nástřih velmi pravděpodobný. Taky mi slíbila (a dodržela to) že vezme fakt jen ty nezbytné cca 1,5 cm okolo, a že prý je tam úplně jiná kůže a že se mi to podebírat nebude (a měla pravdu). Když jsme to pak konzultovaly se spolubydlící na pokoji, tak ta se neozvala a prý ji vyholila skoro úplně. Takže rada: bránit se. Pak mi nalila klistýr (teď nevím jestli i nebo y, tak pardon) a píchla nějakou injekci. Na její obranu: vždy mi vysvětlila co a proč mi bude dávat, to jen já si to nepamatuju )) Pak mě po:,–(ila na WC, kde jsem se vyprázdnila doslova ze všech otvorů (ještě že bylo na dostřel malé umyvadýlko, nicméně i tak jsem jim pěkně nablila na podlahu )) a udělalo se mi mnohem líp. Pak jsem asi půl hodiny seděla ve sprše a ty bolesti už jsem musela prodýchávat. A tam za mnou dorazil manžel. To už bylo asi 6 večer. Pak už jsme šli na porodní sál a měřili velikost branky. Bylo to 4 až 5 cm a řekli mi, že miminko bude ještě dnes. Přišla velmi milá a úžasná a skvělá mladá paní doktorka, která krom toho že se mi představila (samozřejmě že jméno jsem si nepamatovala) mi neustále vysvětlovala co bude a tak. Pak nám řekli, že si klidně můžu jít hopkat na balon, jenže já jsem byla tak unavená, že jsem říkala, že jestli to nevadí, zůstanu už rovnou na tom porodním sále a budu ležet na boku. Jelikož jsem rodila jediná, tak to nevadilo. Teď už vím, že kdybych se vrátila na balon, asi by se to urychlilo, ale já fakt neměla sílu. Tak mě napojili na monitor a nechali nás o samotě, akorát občas někdo přiběhl a různě mě vyšetřoval a kontroloval monitor a tak. Tím že jsme byli jediní, tak se tam míhalo spousta různých sester, měla jsem pocit že pokaždé přišla jiná. Byla jsem hrozně ráda, že to jsou samý ženský. Pak už ty kontrakce začaly být nesnesitelný, vždycky když to přišlo tak začal hučet ten monitor, manžel se mnou hrdinně dýchal (ještě že má dobré plíce z foukací harmoniky, prý už jim tam takhle několik tatínků zkolabovalo )), jenže ty konce už jsem nějak nezvládala, tlačila jsem kdy jsem neměla, cítila jsem jak ze mě pořád něco teče a vůbec jsem nepoznala odkud. Měla jsem pocit, že občas si mezitím trošku schrupnu a ke konci kontrakce naopak upadnu do komatu. Nabízeli mi, jestli chci něco na bolest, což jsem přijala s radostí, ovšem odmítla jsem epidurál, takže mi dali jen nějakou kapačku (opět vysvětlili a opět si to nepamatuju). A pak už bylo asi 10 večer a paní doktorka naměřila, že jsme konečně dostatečně otevření a půjdeme na tlačení. To jsem si oddychla, jak jsem tak slyšela tak se třikrát zatlačí a je mimi venku, ovšem tak jednoduché já jsem to mít nemohla. Nebo mohla, kdybych tlačila tam kam se má. Já se nadechla, zatlačila, ale břicho se ani nehnulo a krom toho, že mi napuchly tváře, tak mi div nevylezly oči z důlků. To už nade mnou stálo asi 6 lidí a všichni mi pomáhali, jedna sestra tlačila loktem na břicho, manželovi jsem drtila ruku. Snažili se mi pomoct najít správnou polohu. Takhle jsem se snažila dle mého dost dlouho, a samozřejmě všechno marně. Říkali mi, že budu nateklá a mít rudý oči (a taky jsem pak samozřejmě měla). Taky se mi snažili pomoct nástřihem. Píchli do toho injekci (to teda docela bolelo), ten nástřih samotný jsem cítila jen jako pálení, ale slyšela jsem to. Manžel pak říkal, že z toho bylo hrozně krve, prý tolik krve pohromadě jako u toho porodu v životě neviděl. No a pak mě napadla spásná myšlenka: když si budu rukama tlačit proti obličeji, tak tam přece žádný vzduch nebude moct a snad to půjde. Do tý doby jsem se držela za nějaký madla, na který jsem špatně dosáhla. Tak mě nechali, a pak už jsem skutečně zatlačila párkrát, pak jsem cítila, že něco povolilo a už nám hlásili: a máte chlapečka. A my na to jéééé chlapečka, vždyť my čekali holku ! No a už už začal plakat, tak mi ho v rychlosti ukázali a za dohledu manžela odešli na ošetřovnu. No a v tu chvíli všechny bolesti přestaly a ulevilo se mi. Než jsem se ale vzpamatovala že teda bychom měli porodit placentu, tak mi paní doktorka řekla, že už jsme jí dávno porodili a že už jí odnesla, tak mi ji ani nemůže ukázat. Což mě teda docela mrzelo. A pak mi manžel chlapečka přinesl zpátky, ještě ani nebyl umytý, jen zabalený v plence, měl 2,7 kg, 48 cm a narodil se teda 5.9. ve 22,55. Nechali mi ho jen na chviličku, ani jsme ho nepřikládali k prsu, protože prý potřebuje hodně rychle do teplíčka do inkubátoru, kvůli tomu nedonošení. Ale řekli mi, že je naprosto zdravý, takže se mi tak ulevilo, že jsem ani neprotestovala. Pak ještě to šití, tvrdili mi že to nebolí, ale není to pravda. Pěkně jsem cítila, jak to tahá a pálí. To už jsem byla docela v pohodě, zůstali jsme tam s manželem a tou milou paní doktorkou sami a povídali jsme si. Manžel se bál, jestli budu zklamaná, že to není ta holčička, ale když Jíra byl tak krááásnej, že to mě teda vůbec nenapadlo. No a pak mi ještě dali nějakou kapačku (teď si vzpomínám, byly to antibiotika a už mi je dávali asi 2× během toho odpoledne, a sice kvůli možné infekci při tom předčasném odtoku vody) a dvě hodiny jsem musela ležet na zádech s nataženejma nohama a rukama na břiše kvůli správnému zavinutí dělohy. Mně se hrozně chtělo lehnout na bok, ale to mi nedovolili, takže to ležení bylo dost nepříjemný. Hned na tom porodním sále jsem konstatovala, že to nebylo tak hrozný, abych si to nezopákla ještě s druhým miminkem. Protože ten pocit, když to miminko vykřikne, a je jenom vaše, je tak úžasný, že na nějaké bolesti prostě okamžitě zapomenete. Ještě z toho porodního sálu jsme volali našim, že máme chlapečka, taky jsme pár slziček uronili. Všichni byli překvapení stejně jako my. Za prvé z toho že už mimi máme, vždyť jsme ho čekali až v říjnu, a pak taky že je to kluk, když všichni čekali holku. Pak jsem ještě na tom porodním sále dostala večeři a asi ve 2 hod mě šoupli na pokoj, vysprchovat a konečně spát.

Ještě toho napíšu spoustu, ale až v dalším komentáři. Šťastná maminka Jiřina s 9-denním Jírou

A ještě jednou Jiřina )))

Napadlo mě pár věcí, co by se vám mohlo hodit při pobytu v porodnici.
Za prvé: věci, které jsem potřebovala bezprostředně pro porod: těhot. průkazka, oddací list a doklad o školení tatínka bylo to jediné, co chtěli při příjmu. Dále pantofle (ehm, nejdřív jsme věci nechali v autě a manžel pro ně musel běžet), ručník, mýdlo (sprchový gel), voda na pití, mobil (velmi důležité, abyste si mohli tatínka zavolat sami, když vám ho odvelí pryč). Ještě foťák, který my jsme nevzali a pak toho dost litovali, takže jsme Jíru poprvé fotili až asi 3.den, kdy manžel foťák konečně našel a donesl. Ještě něco na čtení. To je myslím vše.
Noční košili jsem dostala a pak byly k dispozici kdykoli během celého pobytu. Doporučuji používat ty jejich, pokud je to i ve vaší porodnici tak zařízeno, protože já osobně jsem byla neustále od krve, mlíka, potu, blinkání atd., takže jsem ji měnila minimálně 2× denně. Tolik svých košil bych fakt neměla. Vložky jsme měli též k dispozici v libovolném množstvím. Opět doporučuji využít ty jejich, jsou to ty prodyšné, které dobře sají a mají výhodu, že se dají nosit i bez kalhotek. Křidýlkové vůbec nedoporučují, hlavně nesmí mít folii, aby to větralo a hojilo se. Kalhotky jsem totiž skoro nenosila. V posteli jsem byla úplně „bez“, pro příležitost když jsem šla na jídlo nebo mi přišla návštěva jsem měla z domova pár starých vytahaných, které jsem pak rovnou vyhazovala. Žádné síťované jsem neměla a přežila bez nich. Na doma jsem si pak ve zdravotnických potřebách koupila balík vložek pro šestinedělí, je jich tam asi 30 a stály okolo 40 Kč. Takže na nějaké allwaysky se klidně vyprdněte. Já jsem předem 2 balíky koupila a teď nevím co s nima.
Veškeré vybavení na miminko bylo k dispozici, takže stačilo jen oblečení na cestu domů. Pozor, nezapomenout jako my na čepičku, i když se zdá že je sluníčko.
Podprsenku a vložky do ní jsem potřebovala až v dalších dnech.

Věci, které jsem vůbec nepoužila: župan, vlastní noční košile, teplé ponožky (pořád mi bylo vedro).

Takže já už jsem se (snad) vyčerpala, doufám, že vám to takto bude stačit ))) Mějte se krásně, já se tu teď sice občas objevím, ale spíš budu z povzdálí sledovat vaše osudy a uvažuji o založení rubriky „Jak roste naše miminko“. Doufám, že se tam zase brzy všechny sejdeme )))
Držím palce, ať jsou vaše miminka i vy šťastné a spokojené tak, jako já s Jiříčkem.
Ahoj Jiřina

Ahoj Jiřino a Jíro,
tak jsem všechny Vaše příspěvky proplakal. Hrozně moc gratuluju a přeju hodně zdraví, a ať se Jírovi na světě líbí. Z Motola jsme si přinesli chlapečka koncem srpna 1999. A mám na to samé příjemné vzpomínky, které jsem si teď díky Tobě hezky oživila.
Mějte se všichni krásně a znovu gratuluju.
Esterka momentálně 24.t.

Ahoj Esterko,

moc tě zdravím s mým mimi „naopak“. Skutečně je to poloha nožičkama dolů. I já mám pocit, že naše miminko bude velká individualita, když už teď musí mít něco „extra“. A je fakt, že žebra mně od té hlavičky pěkně bolí, brní, úplně cítím, jak se mi tam nemůže vejít. Mně řeknou za 14 dní termín i způsob vedení porodu (já bych totiž hrozně moc chtěla zkusit „normální porod“.
S tím tvým vyčerpáním po porodu (a hubnutím) to muselo být docela náročný. Mám z toho trošku obavy, prtože když jsem trošku ve stresu tak taky ubývám dost na váze (před porodem jsem nebyl žádnej cvalík - 174cm a tak 55kg) a taky nemám moc možností využít příbuzné, tak doufám, že vše dobře zvládnu.
No, tak ti aspoň moc přeju hodňoučké druhé mimi. Oni stejně bývají sourozenci úplně jiní, tak myslím, že máš velkou šanci.
Držíme palce.
Andrea+mimi naopak

Ahoj Jiro,

tady Kaja, momentalne taky anonymusova.
Jsem prave v internet. kavarne a snazim se nebulet, kdyz ctu tvoje psani. Mohli by si lidi okolo me myslet, ze jsem blazen.
Jsem z tebe uplne mimo.
Chtele bych ti jeste jednou poprat vsechno nejlepsi hlavne aby se vam oboum vsechno darilo. Vlastne trem.
Ja doufam, ze me taky brzy postihne tahle krasna udalost.
Tak zatim pa, snad uz v te nove rubrice,

Kaja 36t.

Ahojky Jiřinko,
tak ještě jednou gratuluju k narození chlapečka a doufám, že všechno bude v pořádku a prima. To zjišťování pohlaví dle UZ je asi pěkně zavádějící. Znám tolik lidí, kteří čekali „jedno“ a bylo to „druhé“, že už taky přestávám věřit, co mi říkala doktorka, a to že to je určitě kluk. Ale ono je mi to teď opravdu jedno.
Díky za krásný popis porodu, oživila jsem si alespoň vzpomínky a máš pravdu, ty bolesti za tu radost a štěstí stojí. Tak držím palce ať je Jíra zdravé a hodné a veselé miminko, ať vám dělá víc radostí než starostí a ať má brzy bratříčka nebo sestřičku - hi. Já vím, že na to teď určitě ani trošku nemáš pomyšlení, viď? Držím palce, abys dlouho kojila a neměla s tím žádné problémy (Jako Já - hrdinně jsem kojila do roka a půl) a ať prostě všechno klape
Ahoj Kačka

P.S. Ozvu se asi až porodím, abych mohla přijít se svou troškou do mlýna

Ahoj Kájo,musím tě potěšit,že s bolestí té kosti se potýkám už dýl,jak 2 měsíce,prý se pánev připravuje na porod a tudíž se roztahuje,ale že bych z toho byla nějak odvázaná,to se říct teda nedá,protože už přenáším,a je to den ode dne horší…Tak vydrž,nic jinýho nám nezbývá!!! Papapa,Monča,Brno,41.týden.

Ahoj holky

Tak mám dnes o něco veselejší náladu než obvykle. Byla jsem totiž na ultrazvuku a viděla tak mimíska. I když už jsem toho moc nerozeznala. Třeba nožičky jsem nepoznala vůbec. Doma jsem pak ohlásila, že maličký váží 1613 gramů a manželovo rodiče se na mě tak nevěřícně dívali. Prostě nechápali jak by mohl nějaký ultrazvuk mimíska zvážit. (ach jo, to je ta stará generace
Jak to budeme aplikovat u nás doma po porodu ani nijak neřeším, protože manželovo rodiče pochází až z druhé strany polokoule, tak jsou nyní už u nás a po porodu tu tedy budu mít na „výpomoc“ tchýni. Ale řeknu vám, že bych byla asi raději bez té „výpomoci“.

Vím, že je lepší používat v porodnici ty jejich vložky ale jaksi si neumím představit vložky o kterých psala Jiřina, že je mohla nosit i bez kalhotek. Pamatuju si z prvního porodu, že ty nemocniční vložky byly dobré ale že bych je mohla nosit i bez kalhotek, tak to by se mi asi nepodařilo:)) I když jsem si někdy připadala jako zápasnice sumo:)) Měla jsem je od pupíku až přes celý zadek a ještě k tomu mě sestřička upozornila, že si ze začátku musím brát minimálně tři. No nevím jestli mají všude stejné …

Poslední dobou si holky připadám i nějak víc aktivnější. No nevím jestli to není jen tou přípravou výbavičky. Já bych pořád něco dělala. A když třeba jeden den mám volný, tak si připadám líná. Na mimíska mám skoro všechno připravené. Postýlku a kočárek se mi ještě nechce připravovat, protože si myslím, že je ještě brzo. Tak já si asi půjdu dát svačinku.
Zatím ahoj Evča - 31.t.

Ahoj, posílám upřímnou gratulaci k dalůšímu miminku. Doufám, že brzo budete v pořádku, nás trápí bříško pořád… Barča + Kryštůfek

Ahoj maminky a miminka a skoromaminky s bříškama!
Konečně se také hlásím, měli jsme teď počítač v opravě, ale i když teď není moc času, počtení na e-miminu opravdu chybí.
Nejprve chci pogratulovat Jiřince k Jírovi (jsem dost silná povaha, ale při čtení Tvých komentářů mi opravdu ukápla slzička) a Evulce k narození Lucky. Přeji Vám všem hodně zdraví a hodná miminka!!!
My jsme se už druhý den začali také potýkat s prdíkama, ale Adámek statečně bojuje, kope a pobrekává u toho, naštěstí zatím nijak silný pláč. Tak jsem dnes ráno na:,–(ila fenyklový čaj, snad mu to pomůže.
Jinak jsme teď museli udělat restrikci ohledně kojení, protože Adámek si zvykl pít tak hodinu, někdy i déle, a to tím způsobem, že mezitím dlouho žužlal, pak chvíli zase pil, pak se začal rozčilovat, že mu vypadla bradavka atd. Tak jsme ho jednou „odtrhli“, že ho budeme muset nechat vyplakat, ale po hodině už jsme neměli sílu, a tak jsem si ho po:,–(ila do klína a uhoupala ho k usnutí.
Dudlík zatím nechceme zavádět, prý se tím zničí technika kojení, nejdříve prý po šestinedělí. Jak jste na tom s šidítkama Vy?
A ještě mám dotaz na maminky chlapečků. Přetahujete pindíka nebo ne? U nás co doktor, to jiný názor, ten náš řekl, že do pěti let vůbec nic nedělat, že si to „příroda zařídí sama“.
Mějte se moc hezky!!!
Milada a Adámek (29 dnů)

Ahoj holky e-mimčový!
Tak jsem si minulý týden udělala zcela neplánovanou třídenní pracovní pauzu. Jsem totiž holka ?šikovná?.
Abych to vysvětlila: minulý týden (v úterý večer) si takhle kráčím po chodníku s kamarádkou těhulí a najednou ležím na zemi ani nevím jak. Ten chodník končil takovým malým schůdečkem, kterého jsem si vůbec nevšimla (jak manžel zhodnotil: když kecáme, nevidíme, co se kolem nás děje - to možná trochu uhodl), špatně jsem na něj stoupla a vyvrtla si kotník. Válela jsem se tam asi deset minut, protože jsem vůbec nebyla schopná přes tu bolest vstát. Úplně se mi udělalo zle, na omdlení. Po chvilce ta bolest trochu odezněla a my dostaly s kámoškou záchvat smíchu, protože jsme si představily, jak musíme vypadat ? jedna s břichem se válí na zemi, druhá s břichem nad ní stojí a neví si rady, co má dělat… Pak jsem dopajdala k autu se záměrem, že zamířím na pohotovost, aby se podívali na tu nádheru ? snad během pěti minut mi na té noze naskočila v místě kotníku obrovská boule a nešlo se toho ani dotknout. V autě jsem pro změnu dostala záchvat pláče, protože mi došlo, že se klidně mohlo stát něco mimískovi, když jsem sebou tak třískla. Tak jsem si pořád hladila břicho a přemlouvala jsem mrňouska, aby kopnul a dal mi znamení, že je v pořádku (no ? kdyby mě někdo viděl, tak by si musel myslet, že jsem se zbláznila… ). Když jsem se po chvíli uklidnila, dojela jsem na tu pohotku. Tam mi to paní doktorka prohmatala, zkonstatovala, že to asi bude jen výron a zlomenýho nic, což mě uklidnilo. Chtěla mě poslat na rentgen, ale tomu jsem se bránila. Tak mi nakonec napsala jen nějakou mastičku, doporučila ledovat a poslala mě do postele. Vydržela jsem lenošit ještě ve středu, ale jen mi trochu otrnulo, tak jsem začala pokulhávat po bytečku a musela pořád něco dělat ? já jsem hrozně neukázněná pacientka! Šéf mi už ve čtvrtek volal, kdy jako přijdu do práce, čímž mě trochu naštval (máme navíc kanceláře v pátém patře ? bez výtahu ? takže mi dá zabrat se tam s tím bříškem vyšplhat i normálně, natož když jsem měla ?hnátu? bolavou…). Skoro za týden bych měla končit a on se pořád tváří, jak když se nic neděje… No, chápete to???? To je teda uznání pro nastávající matku!
Včera jsem se celá lačná hned vrhla na e-mimčo, abych si přečetla všechny komentáříky. Bylo toho tolik (u Káčátka a u Monáčků), že jsem si to musela vytisknout a četla jsem si to až večer).
Ze všeho nejdřív musím ještě jednou pogratulovat Jiřince k narození chlapečka. Na to, že se narodil o tolik dřív, je to docela chlap!!! (Moje neteř byla v termínu a měla drobeček jen 2,60 kg!). Jíři nečekaný odjezd do porodnice mě jen trochu ?rozhodil? vzhledem k tomu, co všechno ještě nemáme… Měla bych to asi začít brát vážně a už si pomalu vše připravovat. A hlavně už konečně koupit tu postýlku !!!
Když čtu příspěvky, tak koukám, že holčičkám se na svět nějak nechce ? je to tady skoro samej kluk!!! Já jsem stále vydržela a nenechala jsem si to říct, ale podle toho, co mi paní doktorka naznačila na UZV, tak mám na 90% předtuchu, že budeme mít taky klučíka. Manžel se mnou totiž nemohl jít na ultrazvuk, tak jsem si to chtěla nechat nahrát na kazetu, aby se na mrňouska mohl mrknout doma na videu. Paní doktorka povídá: Vy už víte, co to bude, že jo? A já na to, že ne, že chcem překvapení. A ona: Tak se na to doma nekoukejte!!! Já samozřejmě hned doma hodila kazetu do videa a mohla si oči vykoukat, jenže v těch šedočernobílejch šmouhách jsem teda nic neodhalila… Ale myslím si, že ta holčička by zas tak k poznání nebyla… (a když paní doktorka naznačovala, jak je to jasný ? no, nevím, ale už se pomalu začínám smiřovat s tím, že to bude nějaký rošťák a že můžu zapomenout na copánky!!!).
Bříško mi za poslední dva týdny docela vyrostlo. Asi před rokem jsem si nechala na břiše vyříznout takové tři nepěkné velké pihy a kdybyste viděly (nebo spíš cejtily!) co teď dělaj ty jizvy… no, někdy se můžu udrbat! Manžel už si z toho dělá srandu, že vypadám, jak když mám nějaké blešky. Můžu to mazat, jak chci, ale jak se ty jizvy asi natahujou, tak to fakt hrozně svědí.
Nevíte, co se narodilo Frndulce? Možná se to tady někde píše a přehlídla jsem to.
Měla jsem toho na srdci asi ještě víc, ale nějak mi neslouží paměť… Já teda trošku doufám, že je to nějak způsobený tím těhotenstvím ? protože co jsem včera odpoledne předváděla, to by bylo snad za normálního stavu neomluvitelné: nejdřív jsem si vyzvedla na poště balíky, všechno pěkně podepsala, zaplatila a balíčky tam zapomněla!!! Naštěstí na mě nějaká hodná paní zavolala, tak jsem se pro ně vrátila. Pak jsem šla do samošky koupit rohlíky a něco k tomu. Smetánek a sýr jsem dala na ten pojízdný pult a rohlíky držela pořád v ruce. Prodavačka namarkovala to z toho pásu a říká: Rohlíky máte vedle z pekárny? Já na ni koukala jak tele ? proč bych je jako měla mít z pekárny??? A ona zas: No, jestli jsou od nás, tak vám je ještě musím započítat…! No, já musela bejt rudá až někde, jak jsem se styděla. Snad pochopila, že to byla opravdu zapomnětlivost ? takhle okatě bych asi těžko něco kradla! No, hrůza… (připadala jsem si jak pitomec).
To jsem se zas rozkecala…
Mějte se moc hezky a užívejte si bříšek nebo těch dárečků v postýlkách, Ivča, 33.t.

Ahoj Ivčo, před chvílí jsme si s Katy na Monáčkovi psaly, jaká je to nuda, když nikdo nic nepíše… ale jaké to příjemné překvapení - někdo je taky hodně ukecanej jako já. Od srdce jsem se musela zasmát, vím, že tvoje vyprávění moc k smíchu není, ani nejsem škodolibá, ale ja to tak dobře napsaný, že to nejde vydržet nesmát se!! Hlavně že jsi to všechno přežila ty i mimoušek ve zdraví. Dobrý vzrůšo. S tím tvým šéfem - jako bych viděla toho mýho - nenechal by mě ani v klidu umřít, otravuje mě pořád na mobilu i když jsem na dovolené nebo nemocná a ještě se rozčiluje, že to neberu HNED, protože ON něco potřebuje…a běda jak není signál nebo když si to vypnu… někdy, dost často, mám chuť mu ten telefon hodit na hlavu a na všechno se vykašlat, příplatky za nervy žádný neberu, i když na plat si nemůžu stěžovat. Docela mě trápí to, jak se toho otravování zbavit, abych měla na mateřské klid a nemusela se s ním kvůli tomu rozejít ve zlém, chci se do práce brzy vrátit. Taky mu asi ještě nedochází, že jsem těhotná, i když narozdíl od tebe budu ještě víc než 2 měsíce chodit do práce. Prostě chová se někdy hrozně a aspoň tady si můžu postěžovat.
Tak se měj fajn a někdy zase něco pěknýho a dlouhýho napiš.
Johanka 22. t.

Mě se taky strie udělaly až v 8 měsíci - především na břiše a pak na bocích a na jednom stehně, a to jsem se mazala skoro od začátku. Prostě přírodu neoblafneš. Ale když to budeš mazat pořád dál, zmizí ti po porodu rychleji. Barča

Ahoj Milado a Adámku!
Taky se potýkáme s prdíkama a kopeme a cvičíme.

S tím kojením to je potíž. Mně obě děti, naštěstí, došli docela brzo k tomu, že nejlepší je se pořádně nacpat během jednoho kojení z obou prsů a z každého tak 7 minut a je to. Štěpánek (23 dní)přibral tímto stylem 40 deka za týden a začíná být zřetelně buclatý. V porodnici říkali, že se přepíjí, že je mu pak špatně, tak ho mám mírnit. Vyřešil si to sám. Taky mi tam říkali, že mu nic přetahovat nemám. I dětská doktorka. Ta, myslím, mluvila o dvou letech. TAkže to tak nechám být.

Dudlík jsem dávala dceři od prvního dne doma, takže s ním hlavně spala. V kojení se to neprojevilo vůbec. Odstavila jsem jí až v osmi měsících, do té doby pila a tloustla vzorně. Klučina ho moc nechce a rozhodně s ním nespí. Když už mu ho vnutim, tak ho to na chvíli zaměstná, takže se nemele a nekřičí, ale když se uklidní, tak ho zas vyplivne a spí bez něj. S kojením to taky nic neudělalo, takže neměj obavy.

Zdraví
Eva a Štěpán

Ahoj Evo a Lucinko,

gratulujeme k další potenciální kamarádce - konečně taky nějaká holčička! 

Bublina s Viktorkou