"Nakopl mě" léčitel
- Snažení
- stroužek
- 06.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem nevěřila, že přejdu k alternativní medicíně. Teď naopak věřím, že to je jediné, co mi pomůže.
Mám skvělého muže, kterého miluji už 5 let, hodnou rodinu a pejska. Nejsem majetnický typ a nepotřebuji k životu nic víc než zaplatit nájem, dobře nám uvařit a pro radost jet na výlet nebo jít na procházku. Nepotřebuji značkové oblečení, chytrý telefon, barák ani nic podobného ke štěstí, na čemž spousta lidí v mém okolí staví. Přesto můžu napsat, že nedokážu být naplno šťastná, protože mě pořád na duši tíží, že nemůžu otěhotnět.
Už téměř rok a půl chodíme s manželem po doktorech a řešíme naši neplodnost. Vlastně od začátku snažení jsem chodila sem, abych si mohla „to snažení“ užít, také testovat před měsíčkama, různě se pozorovat a popovídat si o tom. Bohužel hned po vysazení antikoncepce jsem začala mít problémy a skončila v nemocnici. Našli mi endometriózu pod levým vaječníkem. Bohužel původní doktor, kterého jsem měla, mi hned řekl, že otěhotnět nebudu moci jinak než uměle a vyloženě mě vyděsil. Doktora jsem změnila, ale stejně ve mně zůstal blok. Poté už následovala jen série dalších vyšetření, které mi vyšly v pořádku, ale já už přirozenému početí nevěřila. Ať to byl ten opěvovaný clostilbegyt, kterému jsem věřila, ať to bylo IUI a nakonec i 1. IVF. Nic z toho nevyšlo. To už mě psychicky dostalo na kolena.
Rozhodla jsem se s doktorama na chvíli přestat kamarádit
a nechat to na čas být, ale sama jsem si nedokázala pomoci, proto mi kamarádka poradila kineziologii a léčitele. Nikdy bych nevěřila, že do toho půjdu, ale věděla jsem, že to potřebuji. Kinezioložka mně už na prvním sezení vyrazila dech. Opravdu v mém těle našla psychické bloky. V životě se staly události, které mě hodně zasáhly, potlačila jsem je a nedostala ven. Paní mně pomohla mi je zlikvidovat. Je zvláštní, že cizí člověk pozná tím, že vás chytne za ruku rok, kdy se vám stalo něco bolestivého a vy, ač ho neznáte, se rozbrečíte jako malá holka. Za tu úlevu to ale stojí. Samozřejmě jsem se paní zeptala na otěhotnění a odpověď zněla, že to jde, že tam zdravotní problém nevidí.
Po této zkušenosti jsem vyhledala i léčitele. Naneštěstí máme jednoho 10km od domova a rozhodli jsme se tam zajít i s manželem. Sezení trvalo tři hodiny. Bylo nás v místnosti celkem šest, každému zhodnotil jeho zdravotní stav. Co se týče mě, tak viděl opravdu vše i neléčitelnou vadu oka a další věci, o kterých vím sama. Když jsem se ho ptala na otěhotnění, tak jsem ani nedýchala, prostě jsem se bála odpovědi. Asi po deseti vteřinách odmlky zaznělo: „Ale můžete!“ a poradil, kdy to je vhodné a další podrobnosti. Měla jsem radost, ale pořád mi v hlavě mihotala ta nedůvěra. On by mi to řekl nebo ne, kdyby tam viděl něco negativního. Myslím, že ne. Proč by mi kazil život, možná to ani nemůže říct. Možná mu to nějaké etika zakazuje. Stále jsem nad tím přemýšlela.
Poté přišla na řadu další slečna, která seděla vedle mě. Po výčtu jejich problému se mu přiznala, že má stejný problém jako my. Zadíval se na ní, přivřel oči a po delší odmlce jí řekl, že v tuhle chvíli to možné není. Poté to rozebrali. Já jsem nevěřila vlastním uším. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že on opravdu řekne to, co vidí, na druhou mi ji bylo nesmírně líto, protože se sama umím vžít do její situace. Po tom už jsem nikoho ani nevnímala. Od té doby vím, že otěhotním, že se to jednou musí povést. Nakonec nám dal energii, kdy se mi motala hlava a cítila jsem spodek a přidal bylinky. Za celé sezení si nevzal ani korunu, což na mě udělalo další velký dojem. On chce pomoci a nechce vydělat. Po dobrání bylinných kapek, tam máme přijet znovu.
Po všech těch starostech, zklamáních, probrečených měsíčkách a velké krizi po ivf mě do života nakopl pan léčitel. Pořád mám na duši šrám, že mi v životě něco chybí, ale už vím, že to jednou opravdu přijde a budeme mít chlapečka.
Teď je jen otázkou kdy, ale to už mi asi nikdo říct nedokáže ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1608
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20662
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....