Naše Lumpajda
- Porod
- Wejinka
- 06.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po dlouhých skoro 4 měsících jsem se rozhodla podělit se s Vámi o svůj porod, který jsem měla dodneška pořád před očima. Díkybohu, už je vše OK. A konečně jsem zapomněla.
Bylo 10. 5. 2011, když jsem došla k mému dr. na ozvy a prohlídku. Dokud mě nevyšetřil, nevěděla jsem co se mnou bude. Měla jsem od začátku těhotenství vysoký krevní tlak, proto jsem byla hlídaná a chodila na kontroly každé 3 dny. Dr. mě vyšetřil a konstatoval, že si mě tu už nechají a že se začíná něco dít, tudíž mě chce mít na očích. Paráda, to jsem doma chtěla ještě vidět hokej, zrovna se hrálo finále. Takže jsem začala dr. přemlouvat, že přijdu na příjem až zítra, že to prostě musím vidět, ať mě nepřipraví o hokejový zážitek. Moc se mu to nelíbilo, ale řekl, že jo.
Druhý den jsem to říkala příteli, že jsem přemluvila dr., abych byla ještě jeden den doma. Dostala jsem vynadáno, a tudíž jsem ve středu ráno mazala na příjem. Udělali mi znovu ozvy, sepsali papíry a odvedli mě na pokoj, kde jsem ležela s jednou paní. Každé ráno, dopoledne a večer mi dělali monitor, aby věděli, jak jsem na tom. Nic se nehýbalo, takže jsem mohla tajtrlikovat po špitále a chodit aspoň do bufetu na ♥kakajíčko♥. V den příjmu jsem potkala jednu slečnu taky s pupíkem, kterou tu taky nechal ležet pan dr., co vyšetřoval i mě. Měla nadstandatrní pokoj, takže jsme seděli pořád u ní, kecali a koukali na ten hokejový přímý přenos, který jsem chtěla sledovat z domácího prostředí. Nevadí, užila jsem si to naplno, možná i líp než doma 
Dny tak nějak ubíhaly, jezdili kamrádi, hlavně přítel, ten už byl nedočkavý od toho 11. 5. V neděli 15. 5. 2011 měli moji 2 synovci narozeniny, tak jsem jim popřála vše nejlepší a za chviličku se otevřeli dveře s tím, že mám jít k dr. na vyšetření. Říkal mi, že pokud se to do večera nerozjede, dostanu pilulku na vyvolání. Nestalo se tak a pilulka mi byla o půl 9. večer zavedena. Ráno 16. 5. 2011 jsem se sbalila, rozloučila s kamarádkou, sestřičkami a cupitala do 4. patra na porodní sál. Došla jsem tam, ubytovali mě, cítila jsem se jak v králikárně a už mi začlo být tak nějak divně, maličká asi poznala, kde je 
Doplnili jsme nějaké informace a opět jsem šla k dr. na vyšetření, u kterého jsem se málem počůrala bolestí 
Něco tak nepříjemnýho jsem nikdy nezažila. Po vyšetření mi dr. řekla, že mi trošku pomohla, aby se to začalo rozjíždět. Bohužel nic, maximálně trošku špinění, jinak pořád stejný stav. Asi v 8:00 mi zavedli druhou pilulku na vyvolání, poté se opět nic nedělo. Udělali mi monitor a poslali mě do horké sprchy. Tu jsem si perfektně užila až na ty šílené křížové bolesti, které mě trápily zhruba od 9. měsíce. Došla jsem na pokoj a už se tam na mě usmívala sestřička s oxytocinem. Paráda, to bylo to, co jsem nechtěla. Oxytocin mi zavedli o půl 3. odpoledne. Moc už jsem malou necítila, nějak jsem to ani nekontrolovala.
Asi po 2 hodinách jsem si poskakovala na míči, to už se mnou byl přítelíček na pokoji, dorazil akorát když mi zaváděli kanylu, tak si tak poskakuji a začala jsem se strašně smát, přítel se na mě koukal a ptal se mě, co je mi v takovém stavu k smíchu, tak jsem mu řekla, že jsem si asi cvrkla, ale že za to nemůžu, že mi asi selhaly svaly. No, moje údajné cvrknutí to nebylo, protože jak jsem se předklonila a podívala se dolů přes ten pupek, uviděla jsem vodu s krví. Áha, takže né cvrknutí, ale odtekla mi plodová voda, říkala jsem si HURÁ. Neměla jsem to říkat. Po odtečení plodové vody jsem začala mít kontrakce asi po 3 minutách. Docela to šlo, ale od 19:00 to už nešlo! Byla jsem už opravdu unavená, hladová, beze sil, takže jsem si vytrhala kanylu s oxytocinem, pak i monitor. Sestřičky začli vyvádět a povolali dr. s tím, že jsem chtěla okamžitě na císaře.
Dr. mě prohlédla s tím, že se zatím nic neděje. Kdybych měla sílu se v tu chvíli natáhnout, jednu bych jí vrazila Bylo to něco hrozného vědět, že se nic neděje a že v těchto bolestech bduu muset vydržet ještě hodně dlouho. Začala jsem kolabovat. Dostala jsem masku s kyslíkem a přítel do ruky studený hadr, aby mě ochlazoval, že se mi uleví. Prdlajs, já ho chudáka držela tak pevně za ruku, že nebyl schopen mě osvěžovat nějakým studeným hadrem. Bylo 20:00, pořád u mně někdo byl, nějací doktoři, vůbec nic si nepamatuji. Začali mi dělat EKG s tím, že tedy půjdu na císaře, protože můj tlak byl 185/135. Udělali mi monitor a zjistili, že se malá moc neozývá.
Takže byl přivolán pan primář, ten, který mě 11. 5. ubytoval na gynekologií. Nevím, co se mnou udělal, ale během 10 minut se mi chtělo tlačit, jenže jsem ještě nemohla. Řekla jsem si, kašlu na ně, prostě už chci tlačit, strašně mě to nutilo a s maskou už jsem to neudýchávala. Kontrakce už byly asi po minutě a já konečně otevřená na 8 cm. Takže jsem jen slyšela: "tak pojdtě maminko, lehněte si už na kozu.Vyskočila jsem na kozu, svázali mi nohy a mohla jsem konečně tlačit. Tak strašně se mi po tom tlačení ulevovalo. Malá pořád nechtěla ven. Jo, odhad na 3400 g.Tak proč nechce jít mrška ven? Ejhle, odhad byl špatný, malá je mnohe větší. Takže se nedalo nic dělat, pan primář musel vzít kleště. Asi po 6. jsem zatlačila a hurá, maličká byla venku. Takovou úlevu jsem potřebovala.
Moje první slova byla: „cože se nám to narodilo“? Přítel se slzičkami v očích říká, že to je naše vysněná ♥VANESKA♥, to jsem měla slzičky v očích i já, protože jsme si holčičku moc přáli. Maličkou odnešli vedle, zvážili,z měřili, očistili a donesli mi ji, aby se přisála. Byla šikovná, povedlo se jí to hned napoprvé. Přítel přišel a říká: „malá váží 4050 g a měří 51cm“. Obvolala jsem známé, hlavně moje rodiče, kteří nevěděli, že rodím.
Malá se narodila 20:43 (16. 5. 2011).
Dr. mi řekla, že mě musí zašít, protože jsem hrozně potrhaná, jak vevnitř tak venku, i nastřihlá. Myslela jsem si, že to už nebude tak hrozné, spletla jsem se. Bylo to ŠÍÍÍLENÉ, snad ze všeho nejhorší. Nadávala jsem, protože to byla opravdu bolest. Zašila mě a mohla jsem si jít konečně lehnout a spinkat. Všem jsem poslala sms a s telefonem v ruce usnula. Probrala mě sestřička po 3 hodinách, že se půjdeme umýt, tak jsem vstala, pomohla mi a já jsem omdlela a nemohla jsem dýchat. Rychle zavolala dr. s tím, že mám asi embolií. Znovu EKG, kapačky, kyslík, když jsem si lehla, cítila jsem se dobře. Koukla jsem se na sestřičku a ta říkala, ať na chvilku usnu.
Usnula jsem na hodinu, pak přišla sestřička a ptala se mně, jak mi je. Říkám že úžasně, akorát že mám hrozný hlad. Donesla mi večeři a na podnose ležela mléčná čokoláda a na ní dopis, v něm bylo napsáno: BYLA JSI STATEČNÁ, MILUJI VÁS OBĚ DVĚ… krásné, štěstím mi tekly slzičky štěstím. Po jídle mě sestřička vleže umyla a dala mi něco jako nočník, abych se vyčůrala. Bylo 6:00, druhý den a teprve mě převezli na šestinedělí, kde mi přinesli maličkou asi po 3 hodinách na jídlo.
DOUFÁM, ŽE JSEM TO NAPSALA BEZ CHYB A ŽE SI TO RÁDI PŘEČTETE A I SE U TOHO ZASMĚJETE
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 877
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 751
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 2197
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 192
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 605
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5049
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2691
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1602
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 885
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 8002
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
moc gratuluju 
Ale ten porod…nezavidim teda, az mi z toho bylo uzko za tebe…ted jsem cetla ten domaci, neda se srovnavat, ja vim, ale toto je horor s nazvem " Tak tomu trosku pomuzeme" 
