Návrat do práce s 9ti měsíčním miminkem aneb štafetu přebírá tatínek

Ahoj současné i budoucí maminky a tatínkové. Záměrně tady oslovuji i tatínky, protože především kolem tatínka se bude tento článek točit.  Dovolte, abych nejprve krátce představila naši tříčlennou rodinu. Nejmladším členem je 9ti měsíční dcerka Amálka, kterou její rodiče přivedli na svět po 11ti leté známosti sedm let zpečetěné manželstvím. Máma i táta se narodili v roce 1976 na Jižní Moravě, ale rodinné hnízdečko vybudovali ve středočeském Kladně. Toto je fakt vcelku podstatný, protože z toho vyplývá, že obě babičky a dědečkové bydlí 300km daleko. Vám, kdo sdílíte podobný osud, nemusím vyprávět, jak je to náročné pečovat o prcka bez pomoci babiček. 

Teď ale k tomu, o čem má tento článek vyprávět.

Přivést na svět miminko bylo mé i manželovo společné rozhodnutí a tak jsme se k tomu od začátku stavěli. Společně jsme prožívali těhotenství, připravovali se na porod i na péči o novorozeně. A tak to má být, aspoň já to tak cítím. Tatínek je od přírody talent a s dětma to skvěle umí. To jsem věděla dřív, než jsme o dítku vůbec začali uvažovat. Příroda to ale zařídila tak, že se miminko vyvíjí v těle ženy a ta
ho pak přivede na svět. Muž v tomto období stojí jaksi opodál a může maximálně asistovat apodporovat. Pak ten malý uzlíček přijde na svět a přisaje se - opět k mámě. S některýma mamkamase to takto táhne dál a dál, mnohdy až do dospělosti dítěte, protože táta pořád pracuje a pracuje a pro samou práci najednou zjistí, že už není táta ale dědeček. Pak si možná těch dětiček začne víc užívat, ale pro jeho vlastní děti je to už pozdě.

Tak takto jsem si já náš rodinný život rozhodně nepředstavovala a proto jsme s manželem oba řekli NE.

Rozebrali jsmePRO

1. víc času, který strávíme společně jako rodina

2. o fous víc peněz

3. nižší náklady na dojíždění do práce

4. tátův přirozený talent na děti i vedení domácnosti

a  PROTI:

1. tátův vývoj v „kariéře"

2. nutnost poprat se se stále zakořeněným modelem rodiny

3. lítost mámy, že ráno odchází od miminka

PRO ovšem převládla a proto jsme se rozhodli, že mamka od 1.ledna nastoupí zpět do práce a taťka půjde na rodičovskou dovolenou a zajistí chod rodiny se vším, co k tomu patří.

A co všechno k tomu patří a jak se mu to daří nebudu dál popisovat, ale zvu vás tímto k návštěvě našich rodinných stránek,
kde se dočtete, jak si tatínek vede na rodičovské dovolené.www.smart-web.cz/nachiel/.

Těšíme se na vaši návštěvu a komentáře !

Kamila, Tomáš a Amálka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lenkaaa
228
17.1.07 08:51

Ahoj,  

držím vám palce a fandím vám. My už jsme o fous dál. Zhruba ze stejných důvodů (prioritní byly ty finanční) jsem se vrátila do práce ihned po skončení mateřské (Davidovi bylo 4,5 měsíce) a na rodičák nastoupil manžel. Přestože reakce okolí byly spíše negativní a ani od rodiny jsme se nedočkali nijak zvláštní podpory, rozhodli jsme se uspořádat si život tak jak to nám vyhovovuje a abychom hlavně my byli spokojeni. Dnes je synkovi 20 měsíců a ťuk, ťuk, jsme spokojení a šťastní.  

Mám pružnou pracovní dobu, takže chodím do práce co nejdřív, abych zase tak kolem těch půl třetí mohla mastit domů. Samozřejmě že občas mám „výčitky“, ovšem u nás to má docela pozitivní dopady, protože se v tom volnu snažím synkovi maximálně věnovat.  

Nemám pocit, že by syn byl nějak ochuzenej či strádal. Je to pohodovej vysmátej chlapík. A je to zajímavý, ale to tolik opěvované pouto mezi dítětem a matkou fakt funguje. Přestože s ním manžel stráví asi přeci jen více času než já, tak při nějakém karambolu nebo příkoří, když si může vybrat a jsme oba po ruce, tak si přijde pro pofoukání ke mně.  

Jsem moc ráda, že manžel nefunguje jen jako „hlídač a vychovatel“, ale zastane i část domácích prací. Kdyby ne, tak se z toho zblázím určitě nebo bych musela ubrat nějaký čas, který věnuju malému. Manžel se věnuje úklidu domácnosti, já mám na starosti praní a žehlení a z větší části vařím. Ale taky se někdy pochlapí a něco uklohní:-))  

Takže závěrem, my jsme spokojeni a kdyby jsme někdy měli druhé dítko, možná bychom to zopakovali:-))  

Lenka 

  • načítám...
  • Zmínit
Camilla
174
17.1.07 09:27

Ahoj Lenko,
moc dekuji za skvely komentar a podporu ! My meli to stesti, ze nas okoli celkem podporovalo nebo minimalne nezrazovalo. I muj nazor je, ze castejsi pobyt s tatinkem muze Amalku jedine obohatit. A i ja se ji pak venuju mnohem vic s cerstvyma silama, nez kdyz jsem s ni byla od rana do vecera sama. Verim, ze nam to bude fungovat a rada bych timto podporila ostatni rodiny, ktere o podobnem rozhodnuti uvazuji.

  • načítám...
  • Zmínit
BaM
370
17.1.07 13:04

Ahoj!

Jestli dovolíte, taky přispěji svou špetkou do mlýna…a jsme ještě o nějaký ten pátek dál než LenkaJ))  Situace u nás byla před 3 lety hoooodně podobná. Když bylo Anežce 9 měsíců, přišla mi z práce nabídka nastoupit zpět.....za lepších podmínek, než když jsem odcházela na mateřskou..... a mě začaly svrbět ruceJ)) Manžel to měl v práci naopak všelijaký a tak bylo rozhodnuto. Od 2.1.2004 jsem nastoupila do práce a taťka na rodičovskou dovolenou. Reakce okolí byly vcelku pozitivní, rodiče do poslední chvíle nevěřili, že to uskutečníme…mysleli si asi, že je to fór. My se tak ale rozhodli a tak co mohli, že ano…

 

Fungovalo to skvěle, já se stráááášně těšila z práce domů a Anežku jsem si užívala víc, než když jsme spolu byly celé dny a obě jsme měly tak trochu ponorkovou nemoc. Pravda je, že si Martin převzal nejen roli pečovatele o dítě, ale komplet celou domácnost. Takže Anežce vařil ty miminkovský blafíky, nakupoval, většinou dělal i večeři…nechodila jsme domů ve 3, ale o dost pozdějiL)  Postupně jak sám říkal zapadl i do místní kočárkové lobby a myslím, že si spousta tatínků dodala odvahy když  viděla, že je s dítětem na hřišti chlap, a vyrazili s ratolestmi taky. Maminky z okolí mu radili jak uvařit koprovku…mimochodem ji umí moooooc dobroučkouJ))) Chvilku byla obava, jaký vliv může mít to, že s holčičkou je doma chlap. Nevím jak Vaše děti, ale Anežka nás jeden čas musela mít pořád na očích…třeba i na záchod musela jít s námi, jinak byl řev. Jenže pak jsme si řekli, že podobné starosti by musely mít všechny maminky synů......  

Takhle to šlapalo rok a pak nám začal být náš pidibyteček malý a rozhodli jsme se zrekonstruovat dům na vsi a opustit Prahu. Výhoda byla, že byl Martin doma a tak to mohl vše koordinovat a loni jsme se přestěhovali.  Na vsi na nás koukali o malilinko víc jako na exoty, ale taky si zvykli. Pak začala Anežka chodit na 5 dní v měsíci do školky a od dubna loňského roku pracujeme oba a Any chodí do školky na plný úvazekJ) Myslím, že to fungovalo k naprosté spokojenosti všech a až se rozhoupeme k druhému potomečkovi, už teď je jasné, že model bude podobný.  

Když o tom teď mluvíme, tak manžel říká, že jediným škraloupem byl úraz, kdy Anežka běžela a spadla čelem na roh zdi a vyrobila si tak pěknou jizvu se 6 stehy..:-( To si Martin vyčítal, ale mě bylo jasné, že takhle spadla milionkrát a zrovna jednou to bylo moc blízko zdi…Hlídal ji vždycky snad ještě úzkostlivěji než já a tohle byla prostě smůla. Poctivě jsme jizvu masírovali a v létě lepili speciálním krytím a teď není skoro vůbec vidět. Zvládl v pohodě i tohle…  

Takže za nás shrnuto a podtrženo…SUPER! SUPER!SUPER!  

Držím Vám palečky a užívejte si to. Strašně rychle to uteče!  

Blanka+Anežka (4roky)  

   
  • načítám...
  • Zmínit
Goody
212
17.1.07 14:24

Tý brďo, tak to teda koukám. Já bych to srdce neměla. Hlavně abys pak nelitovala, je to nevratný. A taky aby tatínek neztratil mužnou sílu, chlapi na to nejsou stavěný…

  • načítám...
  • Zmínit
LuciaM
505
17.1.07 14:32

ahoj, prečítala som si taťkov denníček a musím povedať, že je písaný naozaj podarene, má talent   čo sa týka návratu do práce, ja to schvaľujem, moja švagrinka žije vo FR a tiež sa musela vrátiť do práce po 12 týždňoch, lebo jej skončila materská, akurát že oni majú k malej opatrovateľku (prvý polrok sa striedali babičky)  

na „západe“ to nie je nič nové, pracujúce maminy nie sú žiadna rarita, len u nás (v ČR a SR) sa to stále považuje za niečo výnimočné a nezvyčajné… keď je dieťatko zdravé, prečo nie  

ona sama mi potvrdila, že sa malej venuje oveľa intenzívnejšie a ak sa to tak dá povedať aj kvalitnejšie a naozaj si vychutnáva každú minútu, nie je taká uštvaná a malá je spokojná
tatko tiež priloží ruku k dielu a o práce v domácnosti sa delia  

držím palce, teším sa na ďalšie pokračovanie
Lucka zo zebričiek

  • načítám...
  • Zmínit
meta
229
17.1.07 16:12

Ahoj maminky, jsem tu po hodně dlouhé době ještě před více jak dvěma roky jsem zde byla pravidelny návštěvník a to v podzimnim očekávání dnes má naše očekávání 27 měsícu a jmenuje se Petřík a já jsem opět napříjmu neboť letos v květnu se vrátíme opět na začátek ale tentokrát se to naše zlatíčko bude jmenovat Elen. to jen abych sem nevpadla jako neznámý pachatel.
Hlavně co mě zaujalo na tomto článku že jsem také jeho součástí, dítko nám rostlo a náš byt nám začínal byt maĺý takže mě ten odchod do práce čekal když malému bylo osm měsíců, jen jsme to měli s manželem trochu jinak. Jsme oba číšníci takže pro nás neplatí pracovní doba od pondělí do pátku ale krátký - dluhy týden takže naukor toho že se budeme mít líp jsme se rozhodli chodit do práce oba manžel zůstal ve své a já jsem si během tydne našla malou pizzerii kde jsem byla do teď. rozhodli jsme se tak i kvůli malému aby nevyrůstal jen s jedním rodičem ale s obouma tudíž byl dva dny se mnou a dva dny s tátou a dvakrát do měsíce jsme měli společné neděle buď si vzal jeden nebo druhý volno. Měli jsme napřed strach jak to bude klapat když se skoro neuvidíme ale žádnou ujmu jsme neutrpěli a věřím že i malému to nevadilo a hlavně my jsme se dosttali do lepší situace a za to vše malý po necelých dvou letech dostal vlastní pokojíček,což pro nás bylo velmi důležité. Nevidím nic špatného na tom když jde matka do práce dřiv, myslím si naopak že některé z mych kamarádek se stejně starymi dětmi by to také uvítali ale nemají tu šanci, a hlavně můj manžel je jeden z těch, který to začal zvládat naprosto bez problémů a je fakt že od plánování rodiny až po porod se mnou byl při všem po mém boku a hodně to prožíval, teď snad o to víc,protože se našemu ješitnému tatínkovi povedl páreček. U nás to bylo sice trochu hrr že jme do toho sly oba, ale nejsme sami zhodou okolností na mé místo teď nastoupila maminka s roční holčičkou která to s manželem řeší stejně takže je nás v našem oboru asi víc.
Přeji hezky den Veronika

  • načítám...
  • Zmínit
Camilla
174
17.1.07 18:20

Ahoj Blanko,
děkuji moc za tvůj příběh !
Moc by mě zajímalo, jak dlouho byl táta doma, než se vrátil do práce a jak prožíval návrat ? Vrátil se zpátky do své původní nebo si mezitím našel něco nového ?
Camilla

  • načítám...
  • Zmínit
Camilla
174
17.1.07 18:25

Tak s poslední větou si dovoluji nesouhlasit. Můj muž je rozhodně dostatečně mužný a nevěřím, že ze své mužnosti něco ztratí.
Co se týká litování - máme v té naší zemi zatím to štěstí, že do 4 let věku dítěte se můžeme na rodičovské střídat třeba do aleluja, klidně měsíc táta, měsíc máma - aspoň pokud mám správné informace. Kdyby náhodou lítost přišla, můžu se na rodičovskou vrátit.
Ostatní příspěvky k mému článku mě ale podporují, že naše rozhodnutí bylo správné.
Camilla

  • načítám...
  • Zmínit
Borufka
5910
17.1.07 20:31

Ahojky,

je to zajímavý čtení jak to má doma někdo zařízené úplně jinak a taky to dobře funguje. Já tu budu zastupovat ten klasický model rodiny tzn. žena se stará o děti a o domácnost a muž o obživu. Nemám nic proti tomu co tu píšete ale musí na to být povaha jak muže tak ženy, já bych od takhle malého miminka odejít do práce nemohla, srdce by mi to nedovolilo. Mám dva kluky, jednomu budou dva roky a druhému je šest měsíců a mateřskou si hrozně moc užívám. Docela by asi bylo zajímavý porovnat výchovu a působení chlapa a ženský, určitě tam budou rozdíly v přístupu, chlapi jsou mnohem klidnější, nemlátí s nima tolik hormony, ale na druhou stranu jsou kolikrát moc měkký a mají sklon děti rozmazlovat :-))
To já jen aby tady byl zastoupený i jiný názor :-)) Jestli se na to oba cítíte tak hurá do toho, změnit se to dá vždycky.
Borůfka

  • načítám...
  • Zmínit
pasanek
28
17.1.07 22:16

Ahoj Kamčo,
taky se přidám - moc Vám všem fandím!! ¨
Já samotná svého manžela obdivuji - kdysi jsem na tyhle stránky psala, že je pro mě jakýmsi princem z pohádky, který si zaslouží mnohem víc než jen stát v pozadí. S mým mužem jsme prožili několik zklamání - samovolných potratů, spoustu bolestivých slov, léčbu na sterilitu a pak nám byl dán dar zažít těhotesntví a mít syna!!!! Manžel byl zlatý - se vším mi pomáhal, vstával s námi každé dvě hodiny na kojení, přebaloval, chodil na procházky, choval, uspával - střídali jsme se ve všem - kdyby za mě mohl kojit - kojil by. Byla jsem na něj hrdá!!! Byla a jsem! Po celou dobu mé mateřské pracoval jen on - měli jsme malý byteček, museli jsme začít myslet dopředu a koupit něco o trochu většího - něco co si budeme moci dovolit splácet s 9000 + 3500Kč. Koupili jsme, zadlužili se, manžel pracoval neustále, pořád, o víkendu, v noci, 24hodin, do toho všeho nás miloval…Byl moc unavený, strašně moc. Úvěr má tvrdá pravidla - zkusila jsem nastoupit do práce i já - synka jsme zkusili dát do jesliček - byl mu rok a 3 měsíce. První tři měsíce byli horší, ale dopadlo to všechno dobře - splatili jsme ty nejhorší věci, které nepočkali, dnes jsou synkovi 3 roky,svého rozhodnutí nelituji, pracujeme oba - manžel má nižší plat než já a pokud se bavíme o budoucnosti a možném druhém těhotesntví - výsledek je už nyní jasný - já na mateřské půlroku a manžel od 6měsíců dál. Rozhodli jsme se tak společně - a vím, že můj muž neztratí na mužství, nikdo se mu nebude smát. Myslím si, že právě tím vším své mužství dokazuje. je na něj spoleh, má výborný smysl pro výchovu, není nevrlý, umí vařit..za naše dítě by dýchal.
Vím, že i dnes se najdou odlišné názory -  na kojení, na jesličky, na tatínky, na školky, na stravu na všechno…jsme jen lidé!!!
Proto tímhle chci i tatínkům poděkovat - zaslouží si to a rozhodně si myslím, že by měli dostat stejné šance!!!!Iva

  • načítám...
  • Zmínit
Orpet
203
17.1.07 23:05

Tak u nás to vypadalo tak, že jsem nastoupila na poloviční úvazek (2 dny) když bylo malé 8 měsíců. Ty 2 dny hlídal manžel. Teď v lednu jsem už nastoupila na tři dny. Je pravda, že to už je na mě dost. Je mi docela líto, že s malou nejsem, takže teď už chodím jenom v pondělí. Je pravda, že se manžel o všechno postaral, vaření teda nějak nemá v krvi, i když se snaží :) , takže jsem vždycky ještě večer uvařila. Vždycky když jsem si ale na ně v práci vzpomněla, tak mi to trhalo srdce.
JInak myslím, že ten přístup mužů je ale jiný, nebo alespoň u nás. Je to takový volnější, asi si víc hrajou, ale zase se spolu míň učí, protože dělají víc blbostí. Řekla bych, že ani nejsou tak důslední. Myslím, že oboje má svoje pro a proti, ale myslím, že okolí na nás nekoukalo nějak špatně, spíš obdivně, že se manžel takhle postará :)  

  • načítám...
  • Zmínit
slunickojana
8
18.1.07 05:09

Ahojky všechny!
Nedá mi to nenapsat, když Vás tady čtu. Máme 18měsíční dvojčata páreček a od jejich 6ti měsíců je s nimi na mateřské doma manžel. Když jim byli tři měsíce dostala jsem lákavou nabídku na nové zaměstnání, sami si mě vytipovali a kontaktovali, situaci jsme s manželem vyhodnotili a sám se vzdal svého a je s dětmi doma. Rozhodně si nemyslím, že by děti něčím trpěli, spíše jsem přesvědčena o pravém opaku. Jak už tady někdo psal, funguje to u nás podobně, zastává zcela běžně domácí práce, samozřejmě mu pomohu, ale je to hlavně na něm. Během loňského roku jsme se rozhodli si pořídit nový domeček, a tak se to i hodilo, že je doma a může se o řadu věcí postarat, s hlídáním nám občas pomůže jeho mamka, mí rodiče bydlí daleko. Dětem se z mého pohledu věnuji určitě intenzivněji po tu dobu co jsem s nimi než když jsme spolu celý den např.o prázdninách, doteď jsou kojeni a to poměrně často i šestkrát za 24hodin. V práci bývám od sedmi do dvou, finančně i časově jsem na tom jako rodina lépe a mohu všem jen vřele doporučit. Oba bychom neměnili!!! Mějte se pa Sluníčko

  • načítám...
  • Zmínit
Camilla
174
18.1.07 09:05

Ahoj Ivo,
když si čtu tvůj komentář, tak mám co dělat, abych zahnala slzy z očí. Je nádherné slyšet, jak to může skvěle fungovat. Všichni se opatrujte a mějte s krásně ! Camilla

  • načítám...
  • Zmínit
BaM
370
18.1.07 10:01

Ahoj Camillo,
taťka byl doma celkem 2 roky a 3 měsíce, Anežce byly 3 roky a 2 měsíce, když nastoupila do školky na celý den. Předtím chodila už na těch pár hodin a manžel mezitím dozoroval rekonstrukci domečku. Tím, že jsme opustili Prahu, měl by to manžel hodně daleko do práce a navíc se tam u nich situace od jeho odchodu nijak nezlepšila. Spíš naopak. Našel si práci tady.  Návrat do pracovního procesu byl asi stejně bolestný jako když nastupuje maminka…na jednu stranu byl nadšený (přece jen se i u něj už občas projevovala ponorka … domeček hotový, dítě ve školce…cyhběla už mu seberealizace), na druhou stranu brzké vstávání, žádné spaní po obídku :-))))) V hledání práce byl navíc limitovaný pracovní dobou. Babičky máme daleko a naše vesnická školka zavírá ve 4. Já mám pružnou pracovní dobu, ale vzhledem k mé práci se ve 3 prostě neutrhnu. Ráno problém nemám a tak na 8 odvedu Any do školky a frčím do práce. TAťka už tou dobou dávno pracuje a v půl 4 dcéru vyzvedne :-)))) Tož tak.....
Mějte se moc a moc hezky a tatínkům na mateřské ZDAR!!!!
Pa Blanka  

  • načítám...
  • Zmínit
Goody
212
18.1.07 12:12

Počet podporujících ohlasů přece nevypovídá o kvalitě tvého rozhodnutí. Mohla by přijít chvíle, že uvidíš, že ti dítě přilnulo víc k tátovi a ty že jsi u dítěte poslední kolo u vozu, tak to ti potom bude nanic, že tě tady tolik lidí podpořilo. Může přijít chvíle, že se ti manžel z toho stereotypu postupně změní, tak ti tadyta nynější „hurá podpora“ ode všech taky bude nanic. To myslím v dobrým, já jen, abys potom fakt nelitovala, sice se teď můžete střídat, to jo, ale třeba za deset let toho můžeš litovat, a to už vrátit nepůjde. Mám pocit, že si vědomě s dítětem přetrháváš nenahraditelný pouto, které pak už později nikdy nepůjde navázat. Ale je  jasný, že to každý cítí jinak, určitě ti nechci nutit svůj pocit, jen ho dávám, abys ho zvážila. To píšu jen proto, aby ses neschovávala za názor většiny, ale vždycky jen za svůj názor, protože ostatní nežijí tvůj život. Tak čau.

  • načítám...
  • Zmínit
Camilla
174
18.1.07 16:30

No comment. Ja hlavne nesdilim tvuj nazor, ale tak to v zivote chodi. Kazdy ma na vec svuj nazor a ja to respektuju. At je nazor ostatnich jakykoli, ja verim, ze jsme udelali to nejlepsi pro spokojeny zivot NE(jen) muj, ale hlavne nas tri !

  • načítám...
  • Zmínit
Goody
212
18.1.07 16:43

no akorát myslím nejde O VAS TRI ale predevsim o dite…

  • načítám...
  • Zmínit
Inge
11343
19.1.07 17:11

U nas je to tak, ze presne od Honzikovych 1. narozenin mame ja i manzel uvazek 60% a doma se stridame (plus cast prace delame po vecerech nebo o vikendu) a funguje to zatim uzasne. Chtelo to ale samozrejme benevolentni pristup obou zamestnavatelu.

  • načítám...
  • Zmínit
DanaCe
12561
19.1.07 20:44

Ahoj Camillo,  u nás byl po dobu mé mateřské sice klasický model, ale zastávám názor, že děti jsou maminky i tatínka a starat by se m ěli rovným dílem. Tudíž na tvém rozhodnutí nespatřuji nic zvláštního a divím se názorům, že by se ti dítko mohlo odcizit. Čím, to opravdu nechápu.
Držím Vám palce, určitě přijdou i slabší chvilky, ale určitě to zvládnete a  to, kdo je na „mateřské“ na to nemá vliv. Samozřejmě tato varianta nepasuje vzorově na všechny rodiny.  Rozhodně ne na ten typ - práce - domov - gauč - noviny. Svého muže si na MD představit dovedu. Sice už chodím do práce, ale mám výrazně delší pracovní dobu, takže chodím domů večer, čili se o kluky v podstatě přes týden stará manžel. Škola, školka vyzvedávání, úkoly, svačiny, kroužky, opět vyzvedávání a já přijdu večer k „hotovému“. Prostě to jinak nejde.
ahoj Dana od „Maminkou s emimi už pár let“

  • načítám...
  • Zmínit
svetlana
932
19.1.07 22:42

Ahoj Camillo,  

taky vám moc fandím a plně vaše rozhodnutí chápu. Já šla do práce na půl úvazku, když byl Aničce rok a měsíc. Péči teda nepřebral manžel, ale babička s dědečkem (moji rodiče), se kterými bydlíme. Dělám 2 nebo 3 dny v týdnu. Svého rozhodnutí naprosto nelituju, spíš bych řekla, že jsem moc šťastná - mám dítě, práci - všechno, co mám ráda. Anička rozhodně nijak netrpí. No a když to u nějakého páru funguje tak, že s mimčem zůstane otec, tak mi nezbývá než smeknout. Spíš považuju za obrovskou chybu, že je nám odmalička vtloukán do hlavy „tradiční model“ a zvlášť starší matróny se na nás, co jsme se vrátily do práce dřív, dívají jako na krkavčí mámy. Asi nevědí, že „spokojená máma = spokojené dítě“. Viděla jsem několik dokumentů na téma „táta na mateřské“ a ze všech jasně vyplývalo, že jsou chlapi doma rádi a užívají si toho kontaktu, který by jinak neměli. Holky, co tady říkáte, jak to dítě bez matky trpí - copak jsem já jediná tak stará, že moje mamka měla mateřskou jenom rok????? Proboha, většina mé generace chodila do jeslí a taky se nic nestalo, takže táta na mateřské je úplně super řešení!  

Světlana

  • načítám...
  • Zmínit
Camilla
174
19.1.07 22:55

Ahoj Světlano,
docela jsi mě dostala tím, jak jsi připomněla, že naše generace je vpodstatě vychovaná v jeslích. Před těmi plus, mínus 30ti lety chodily maminky vpodstatě normálně po 6ti měsících do práce. A tak si říkám - kdy se to vlastně změnilo. Po revoluci ? Fakt nevím. A to přece není tak dlouhá doba, aby se zakořenilo, že máma, která není s dítětem aspoň tři roky, je krkavčí.
Pamatujete si někdo, kdy se začalo zůstávat na mateřské 3, resp. 4 roky ?
Camilla

  • načítám...
  • Zmínit
svetlana
932
20.1.07 14:55

Ahoj Camillo,  

bohužel si nepamatuju, kdy se to vlastně prodloužilo, protože se mě to tehdy ještě netýkalo:-))))) Ale ještě jsem ti chtěla napsat., abys pozdravovala Kladno - já jsem totiž z Brna a můj manžel z Vinařic od Kladna, takže to tam dobře znám, protože jsme za sebou dva roky jezdili (teď teda byclíme v Brně). Takže vím, že na Kladně se jezdí „mandelinkou“ a v zámku mají medvědy:-))))) A vůbec to okolí je moc hezké, třeba Slaný je vyloženě moje oblíbené městečko.  

Jo a k tomu, co psala Goody - pokud chlap není na domácnost „stavěný“. tak je to jen a jen díky výchově jejich drahých maminek (jakou patrně bude i Goody), které jim od malička vtloukají do hlavy, že oni jsou ti páni tvorstva, kteří přece těžce pracují na uživení rodiny, a proto mají po příchodu domů právo na absolutní klid a obsluhu od všech ostatních členů domácnosti:-)))))  Blahořečím ty matky, které vychovávají ze svých synků samostatnou jednotku, která je schopná se postarat nejen o sebe, ale případně i o druhé. Pro takového chlapa potom není ani fyzický, ani psychický problém prohodit si s manželkou role - určitě je to přínosné pro oba. Ostatně, před chvílí jsem koukala na jednu statistiku, podle které je třeba v USA na mateřské 2 milióny (!!!!!) mužů a dokonce nejsou výjimkou ani v tak katolické zemi, jakou je Itálie.  

Ještě jednou - držím palce.  

Světlana      

  • načítám...
  • Zmínit
Prejmenovana
20656
20.1.07 15:35

Ahoj Camillo,
moc vám oběma fandím, myslím, že je to skutečně na každé rodině indivudálně, jak se rozhodne a pokud je to výhodné pro všechny členy rodiny (jak po psychické stránce, tak po finanční), tak s chutí do toho.
Já sama jsem nastoupila do práce, když malé bylo 11měsíců. Pravda měla jsem pak měsíc zlomenou ruku, takže jsem nastoupila v podstatě až když jí byl rok a to na poloviční úvazek. Manžel doma zůstat nemohl:
Jednak doteď má problém s přebalováním pokakané plínky (vskutku není ten typ tatínka, který by mohl zůstat na mateřské, ale vím, že kdyby bylo potřeba, dovedl by se postarat o malou i o mě na 100%) :-) a za druhé, to by znamenalo, že já bych musela nastoupit na plný úvazek a to jsem rozhodně nechtěla.  

Anetka chodí 3× týdně na dopoledne do jesliček a dvě odpoledne mi jí hlídá moje máma (doteď se občas střídala se sestrou, případně mou kamarádkou). Malá tím podle mého rozhodně nestrádá, od narození je společenský typ a čím víc lidí je kolem ní, tím je šťastnější, takže do jesliček se těší pokaždé. Za sebe můžu říct, že rok strávený doma mi „lezl“ na mozek a byla jsem protivná na dcerku, na celé své okolí i sama na sebe … i přes snahu podnikat kde co, všemožné aktivity mimo domov. Forma polovičního úvazku je pro mě naprosto ideální a s klidným srdcem můžu říct, že i pro dcerku - nerozčilují mě maličkosti, jsem víc v pohodě a tím je v pohodě i ona.
 Sandra

  • načítám...
  • Zmínit
lenka_
1754
20.1.07 20:37

Teda Sandro, to je jako bych ten komentar psala ja. 90% z toho pasuje na nasi rodinu :-) Jses si jista, ze si nepopisovala moje dite? :-)))))

  • načítám...
  • Zmínit
Camilla
174
21.1.07 12:54

Ahoj Světlano,
já ještě jednou děkuji ! Kladno pozdravovat budu, odpoledne jdeme na procházku na pěší zónu, tak to Kladnu vyřídím tam :-)
Jinak s tou výchovou plně souhlasím, je to hlavně v tom a pak taky v člověku a v neposlední řadě i v manželce, jak si to pak ti dva v partnerství-manželství nastaví. Nevím, jestli jsem se zmínila, ale můj muž je nejstarší ze 3 dětí, rodiče hodně pracovali a on se o sourozence musel postarat. Z toho jeho šikovnost vůči dětem i domácnosti určitě pochází.
Jinak jsem přesvědčená, že i u nás se znormalizuje více modelů rodiny. Nejdůležitější přece je spokojenost všech členů. Tady zá:,–(ně nesouhlasím, že jde jen o spokojenost dítěte. Ta přece vpodstatě vychází ze spokojenosti rodičů.
Tak ať je co nejvíc spokojených rodin bez ohledu na to, kdo je na mateřské !
Camilla

  • načítám...
  • Zmínit
Lilek3
8
29.1.07 14:58

Ahoj,
taky vam drzim palce. My se na vymenu chystame v pul roce. Jachymovi je 4,5 mesice, v pul roce bych se chtela vratit nejdriv na pul uvazku a postupne na cely. Tatinek uz se moc tesi, v praci na to vsechny pripravuje uz od tehotenstvi. Jen resim jak s kojenim, zatim kojim plne, ale nevim jak rychle nam pujde naradit denni kojeni prikrmama. Nemate nekdo zkusenost?
Jinak potvrzuji, ze v CR se to s delkou materske prehani, ale az po revoluci. Driv bylo bezne, ze zeny odchazely do prace v roce, v zahranici je casto materska jen sest tydnu nebo sest mesicu, jen my se tu tvarime, ze kdo neni doma s ditetem 3 roky, je zlocinec.
Takze tatinkum na materske zdar. Lilek  

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Tomáš napsal: Každý den není jako vymalovaný

VÝPOVĚĎ

Ze života tatínků: O čem si spolu povídají

První měsíc táty v sukních