Nejkrásnější zážitek
- Porod
- Nicolink
- 01.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tolik jsem se porodu naší holčičky bála a přitom to bylo tak krásné.
Pár minut po porodu :)
- 2
Naše Štěstí :)
- 1
spinkáme :)
- 2
Nicolka 2 měsíce.
- 1
Naše Nicol :)
S přítelem jsme se o miminko snažili ve smyslu "stane se, tak se stane ". Já o miminko už docela hodně stála, a tak jsem se vždy radovala, když se mi MS zpozdila. Ale na druhou stranu se mi vždy celkem ulevilo, když nakonec dorazila (ten strach z porodu).
Jednou však nedorazila a já od prvního dne cítila, že se „něco“ děje. Celý týden jsem pořád čekala, jestli MS dorazí, ale nic. Několikrát za ten týden jsem si dělala test, ale byl pořád negativní. Až mi kamarádka koupila citlivější a dražší a ejhle - ten prokázal těhotenství. Hned jsem se objednala k doktorce, ale tam čekalo zklamání. Na UTZ nic. Vzala krev a prý si mám zavolat. Vystrašená s mimoděložním těhotenstvím jsem šla domů. 3 dny jsem čekala a byly to nejhorší okamžiky v životě. Po telefonátu na výsledky mi teda doktorka oznámila, že dle krve těhotná opravdu jsem a že mám přijít za další 2 dny na UTZ. No co vám budu povídat - nejhorší 2 noci v životě. Ale nakonec na UTZ v děloze malé vajíčko. Spadl mi kámen ze srdce.
Od začátku jsem byla na neschopence kvůli krvácení. Abych to zkrátila - řekli nám, že to bude holčička. Ve 27.tt mě ještě hospitalizovali do porodnice kvůli předčasnému zkracování děložního čípku. Za 4 dny jsem byla doma a musela ležet. Od 33.tt jsem už mohla cokoliv. A tak jsem si konec „užívala“. Poslední měsíc už jsem díky kopancům naší divošky nemohla ani spát a jen jsem brečela. Říkala jsem si: „Pane bože, tohle musí být snad horší než porod“.
Termín sme měli 5.7.2013. Samozřejmě ten den se nic nedělo a já byla zoufalá, jak dlouho budu přenášet. Na druhý den ráno mě vzbudilo zvláštní tlačení v bříšku a bolest spodku břicha. Šla jsem na WC s tím, že se mi chce na velkou. Takhle jsem šla asi 5krát, než mi došlo, že je to co 7 minut a nic vytlačit nejde. Šla jsem teda vzbudit přítele, že se něco děje. Bolesti byly hned od začátku po 5, 6, 7 minutách. Ale byly to zanedbatelné bolesti. Leželi jsme celé dopoledne v posteli a zapisovali kontrakce. Až kolem 3. hodiny odpoledne to nabralo na obrátkách. Tlačilo to více, ale pořád to „nic“ nebylo. Kolem 16 hodin už jsem chtěla jet do porodnice, protože už to bolelo dost. Přítel řekl, že ještě chvilinku počkáme, protože kontrakce nebyly moc pravidelné. V 17 hodin už jsem řekla, že JEDEME. Bolesti už jsem rozdýchávala a musela se opírat o zeď.
Tak jsme vyjeli.
Do porodnice jsme dorazili v 18 hodin. Natočili monitor, kontrakce po 4 minutách. Sestra mi tenkrát řekla, že musíme počkat na doktora, až mě vyšetří, že mě možná pošlou domů ( tu chvíli jsem myslela, že ji hodím ten monitor na hlavu). Doktor nikde a já už se svíjela na chodbě, ale pořád se to dalo vydržet. Tak mě ta sestřička vzala na porodní sály. Po vyšetření doktorkou, která byla strašně příjemná, mi bylo oznámeno, že jsem otevřená na 7 prstů. Byl to šok. Lekla jsem se a jen s údivem řekla „Ježíš, to už skoro rodím“. Nabídli mi píchnutí plodovky, ale já nechtěla. Řekli, že počkáme.
Přidělili nám porodní pokoj a skvělou porodní asistentku. Na pokoj nás s přítelem přivedli v 19 hodin. Kontrakce byly časté, ale pořád snesitelné a já se divila, kde jsou ty bolesti, při kterých má žena chuť třískat hlavou o zeď (vyčetla jsem v diskuzích). Ve 20:10 najednou rup a odtekla voda. Bylo jí malinko, zachytila mi ji vložka. Od té doby to bylo silné nucení na tlačení. Položili mě na křeslo, dali nohu na madlo, a tak jsem musela ležet, aby se to zrychlilo. Kontrakce mě strááášně nutily tlačit, a tak mi řekli, že si můžu přitlačit. No ale samozřejmě, že když jsem přitlačila, tak mě to pohltilo tak, že jsem musela tlačit úplně. Po půl 9 už to byl běs. Strašně nucení, šílenéé. Ale nebyla to vyloženě bolest. Najednou mi řekli, že budeme tlačit, že už to bude. Tak jsem pořádně tlačila a najednou cítila hlavičku. Strašně si pamatuju, že mě malá lechtala vláskama. Zatlačila jsem ještě dvakrát a najednou ze mě vyjela. Byla to taková úleva a pocit štěstí, že se tomu snad už nikdy nic nevyrovná. Dali mi ji na bříško a v tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě. O placentě nevím a vše jsem zvládla bez nastřihnutí a bez čehokoliv na bolest.
Zkrátka bylo to krásné a hrozně ráda na to vzpomínám. Myslím si, že jsem měla strašně moc štěstí, protože jsem byla prvorodička a o nějaké otřesné bolesti nevím. Naše Nicol se narodila 6.7.2013 ve 21:01. Je to naše pusinka, i když pěkná ďáblice.
Chtěla bych tímto uklidnit prvorodičky, že né vždy je porod hrozný zážitek. Já bych si to chtěla zopakovat. A ještě na závěr - jsem hrozná posera, bolí mě všechno a porod jsem zvládla. Když jsem porodila já, tak porodí každá. To mi věřte.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
gratuluju 
toto prave potrebuju slyset!!!
Bylo to vážně hrozně hezké, myslím na to snad pořád 
je fakt, že člověk musí mít trošku štěstí ale hlavně záleží na tom jak k tomu přistoupí… mi hrozně pomohl dokument orgasmický porod ( pustili sme si ho večer před porodem - v den termínu 
…a děkuju za gratulace 
přeju všem prvorodičkám hodně štěstí a sil, určitě to všechny zvládnete 
ale nevím jaký bude můj druhý porod jednou že 
když jde všechno tak jak má je to fakt krásný zážitek 
.Taky bez jakékoliv pomoci, dokonce ani klystýr se už nestihnul 