(Ne)obyčejné sobotní dopoledne
- Rodičovství
- ŠárušN
- 03.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb i celkem nezajímavé a běžné všední věci mohou být příběhem na celý deníček. Nebo ne? Je sobota a já trávím svůj čas se všemi třemi dětmi. Tatínka máme v práci a mým jediným úkolem je pohlídat, nakrmit, napojit a celkově se postarat o tři malé neškodné klučíky, a pokud možno u toho také uvařit oběd a udržet binec v bytě v akceptovatelném stavu. Myslím, že to nezní jako něco nadlidského. Nezní, ale skutečnost je trochu komplikovanější...
Tak za prvé, nejstarší Samík a mladší Matyášek se rádi perou a hádají a možná ještě raději ničí vybavení domácnosti a likvidují hračky. Matyášek mívá často hlad. Také často kaká do gatí. Samíček nerad chodí sám na záchod, protože se bojí bubáka. A nejmladší Jonášek? Bude mu 7 měsíců a nejen že má momentálně neštovice, on navíc šíleně trpí na opruzeniny, takže se musí buď velmi často přebalovat, nebo raději nechávat úplně bez plenek. To by nebyl takový problém, kdyby nečůral každých pět minut. Bez nadsázky.
Jako svůj nejhlavnější úkol ovšem vnímám vaření. Na sobotním obědu si dávám obzvlášť záležet a snažím se toho navařit vždy tolik, abych nemusela v neděli, jak už název tohoto dne napovídá, nic dělat (nebo alespoň skoro nic) 
. Rozbalím tedy Jonáška, aby si hezky větral zadeček, položím na podlahu do dětského pokojíčku, aby si hrál s bráchy, vyřeším dnes již několikátý sourozenecký spor, rozkážu klukům alespoň trošku uklidit tu hrůzu v pokojíčku, a mířím do kuchyně ke sporáku.
Ještě jsem nepokrájela ani jednu mrkev, a už mi Samík hlásí, že Jonášek čůral na podlahu a teče mu sopel. Jdu to vyřešit a pak pokračuji ve vaření. Ještě jsem nepokrájela ani druhou mrkev, a už mi Samík hlásí, že Jonášek zase čůral. Mířím s hadrem na místo činu a cestou mi Matyášek oznamuje, že má hlad. Ano, slyším. Vytírám už třetí louži a Matyášek má stále hlad. Při vytírání čtvrté louže už Matyáš přímo řve hladem. Vrazím mu do ruky rohlík a letím ztlumit přetékající polévku. Převlékám Jonáše, který už má mokré i triko a u toho stíhám reagovat na Samíkovo zoufalé volání, že má čůrání a sám na záchod rozhodně nepůjde.
Po návratu do kuchyně už šlapu v rozdrobeném rohlíku. Pokládám Jonáška na podlahu a Samíkovi dávám do ruky vysavač, ať uklízí, to on rád (a já budu mít chvíli klid). Na pánvičku dávám pokrájenou slaninu, zapínám plotýnku a běžím vytřít další louži. Než stačím vytřít jednu, už můžu běžet vytírat další. Matyáš už to Jonáškovo čůrání hezky rozjíždí odrážedlem po celém bytě, Samík stále vysává, a já beru Jonáška opět do náruče, že ho půjdu převléknout, protože je zase celý mokrý.
Ale aby toho nebylo málo, Matyášek zaháknul kolem od odrážedla kabel od vysavače a já, jak tak hezky jdu s Jonáškem, o natažený kabel zakopávám a zabiji málem sebe i jeho. To už sprostě nadávám 
Ale na nadávání teď opravdu není čas. Slanina už se na pánvičce přímo škvaří. Já, zaměstnaná Jonáškovým čůráním, nechávám Matyáška chvíli bez dozoru. Slanina prská a Matyášek, zvědavě sledující dění na sporáku, to okouší přímo na vlastní kůži. Zatímco mu foukám na bolístku, převlékám Samuelkovi mokré ponožky a přitom se plně věnuji vaření.
Možná to zní neuvěřitelně, ale za chvíli musím opět běžet vytřít louži. To už mi dochází trpělivost. Jonáška balím do pleny, nakojím a dávám spinkat. No, samozřejmě mě ještě čeká sprchování a převlékání Matyáše, který se stihl pokakat, a pak s ohromnou úlevou dokončuji oběd. Kluci si po stopadesátém napomenutí uklízí v pokojíčku a já slavnostně volám manželovi do práce, že oběd je hotov, ať honem přijede domů, můžeme jíst!
Tímto sobotní dopoledne končí, ovšem čeká nás ještě odpoledne. A na to se musím pořádně vyspat, tak tedy děkuji všem za pozornost a příště ahoj!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1831
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1936
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21875
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.
Teda ne že by mu nějak výrazně ubližovala, ale zkoušela, co vydrží. Teď je mu 13měsíců a stejně je nenechám v místnosti samotný, navíc on pořád něco vyvádí, šplhá, tahá, otvírá, takže peklo 
