Nevycházím s budoucí tchýní

Můj deníček dnes bude o tom, jak už několik měsíců bojuji se svou budoucí tchýní. Nevím, jestli je to moje zavinění nebo její, ale každopádně to s ní nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Asi to znáte každá a já tiše závidím těm, co s maminkou svého přítele/manžela vycházejí dobře a mají spolu krásný vztah.

Tak tedy začnu od začátku. Přítelovi maminku před rokem opustil po X letech manžel, utekl jí za milenkou z baráku, se kterou se mimochodem znala i přítelova máma. Ona to těžce nesla, neustále vyhrožovala sebevraždou, několikrát se o to pokusila, ale spíš jsme všichni řikali, že to dělala naschvál, aby jí všichni litovali a aby své dvě děti, kteří už čekali svou rodinu, dostala nazpět k sobě.

Chápala jsem že prochází těžkými chvílemi a že to muselo být šílené, ztratit manžela po tolika letech a najednou na všechno zůstat sama. Neuměla jsem si představit, jak by bylo mne a tak když jsem mohla, jezdila jsem za ní i přítelem, abychom jí trochu povzbudili. Já jí slovně utešila a objímala, aby jí bylo trochu líp a věděla, že tu pro ní jsme. Tehdy to bylo v období Vánoc, co se manžel definitivně sbalil a šel bydlet na ubytovnu. Aby nebyla sama na Vánoce, jí pozvala přítelovo sestra a já jsem jí pozvala k nám domů na Silvestra. Bylo mi jí líto a měla jsem pro ní pochopení, ale čeho je moc toho je moc a mě to zachvíli začínalo přerůstat přes hlavu.

Přítelovo maminka ho začala vydírat,,mateřskou láskou,,. CHtěla, aby za ní pořád jezdil. Když měl práci, byl špatný syn, který kašle na mámu, každý volný víkend jsme k ní jezdili, ale bylo to jako na mučícim přístroji. Celá návštěva spočívala v tom, že jsme celý víkend seděli v obýváku, ona brečela a bědovala, jaký je to chudák a my jí utěšovali a stále dokola. Musíte pochopit, že to byl hrozný záhul na psychiku i pro mě, tohle absolvovat každý víkend, těhotná a pak když jsme přítelem chtěli jeden krásný víkend spolu a trochu si oddechnout, vyhrožovala sebevraždou.

Několikrát zavolala přítelovi večer, že spolykala prášky, on tam poslal sousedku, aby se na ní šla podívat a slíbil, že ráno hned přijede. No ráno přijel a zjistil, že si vzala jen 4 brufeny, komedie. A tím předčila veškerou mojí toleranci a pochopení. Přítelovi jsem vysvětlila, že jí se sice zhroutil celý svět, ale začíná ho ona ničit nám, čekali jsme tu dobu miminko a já si prošla těma nejhoršíma chvilkama, kdy jsem se o přítele musela dělit s jeho mámou, maminka samozřejmě vyhrávala. Jestli to ničí náš vztah těma jejíma histerickýma záchvatama, to bylo vedlejší, hlavně že jí se ulevilo. Jestli to neskončí a ty tomu neuděláš přítrž a nevysvětlíš jí, že my jsme dělali co jsme mohli, ale že ona se z toho dostat nechce a dělá všechno pro to, aby se v tom utápěla čím dál víc ( třeba manžela sledovala, vyzvídala v práci, volala/psala mu, ráno vstávala ve 4 hodiny, jen aby ho z okna viděla jít do práce) zničí to náš vztah, zaútočila jsem.

Tohle útočení trvalo třičtvrtě roku. Poté si z nás přestala dělat vrby, ale z přítele milence. Když přijel na návštěvu a přespával tam, chtěla, aby s ní spal v posteli a bylo jí hrozně divné, že odmítal. Ukazovala mu přede mnou spodní prádlo, které si nakoupila, začala mu volat X denně a mezi přestávkama mu psala. Začala se mi tímto chováním hnusit, neuvěřitelně. Postupem času jsem na ní začala mít alergii. Ikdyž se po čase začala chovat normálně, pamatovala jsem si jí jako vyšinutou ženskou, která si z mého partnera dělala milence a kvůli ní jsme se doma denně hádali. Na čas se situace uklidnila, ale ne na dlouho. Pořádná jízda začala, když se narodil Štěpánek, náš syn.

Uvědomila si, že bydlíme moc daleko a že by nás chtěla mít u sebe. Přítel souhlasil, přeci jen bavili jsme se o tom, že až bude možnost vrátíme se do Prahy, ale tím do,, Prahy,, jsem nemyslela pár metrů od mámy. Věděla jsem, jak by to fungovalo a jak by to asi dopadlo. Ona by se zvala na návštěvu, ráda by nám pořád do všeho kecala a pořád něco nakupovala a to já jsem nechtěla. Básnila o tom, že by nám na víkend vařila. Proč? Útočila jsem. Já si umím uvařit sama. Za chvíli nám řekne, že bude chodit k nám a bude nám prát, žehlit a hrabat se v našich osobních věcech.

Zlatá maminka začala hledat pronájmy v blízkosti jejího bytu a hrozně se těšila, jak tam budeme bydlet. Našla pronájem, hrozně malinkej pro 3 lidi garsonku o 43m za 12.000 - šílenej byt za ty peníze, hlavně hrozně nepraktickej, ale jí se líbilo, že je 50 m od ní a proto byl ten byt ideální. Přítele do toho bytu naverbovala, já jsem s tím nesouhlasila a hučela jsem do něj z jedné strany, že tam bydlet nechci, že je to malý, za hrozné peníze a už vůbec nechci bydlet 50 m od jeho šílené matky. Byla jsem nejšílenější na světě já pro něj i pro jeho mámu. Četla jsem si všichny sms, co mu psala, že jsem hrozná manimulátorka, ať se na mě vykašle a jde do toho bytu sám, že říkám jak ho miluju, ale že nejsem schopná udělat to, co on si přeje, přitom to bylo to, co si přála maminka a já odmítala skákat tak, jak ona píská, ještě s novorozencem na krku.

S partnerem jsme se asi 2 měsíce šíleně hádali, rozcházeli, scházeli, bylo to hrozné období. Na čas jsem bydlela i sama bez něj, on se rozhodl na popud maminky, podepsat smlouvu na bytě, zaplatit kauci a bydlet tam s tím, že já si to rozmyslím a nastěhuju se za ním, ale já byla tvrdá a nepovolila jsem. Moc mě bolelo, že dal na maminku a šel po penězích, kterými si ho maminka kupovala. Penze pro něj znamenají víc než já a Štěpánek? Pořád jsem si s pláčem říkala a objímala mého čerstvě narozeného syna. Maminka byla šťastná, že má synáčka u sebe a že je s ním víc než se mnou.

Byly to hrozné chvíle, byla jsem na kluka sama, byla jsem jako malá ryby v moři, nevěděla jsem, co mám dělat s malým, když plakal, nevěděla jsem, jak ho uspat a přítel si bydlel v traptárii a odmítal s námi žít ve bytě, ve kterém jsme bydleli v Litoměřicích. Ani nevím, co se stalo ale asi si uvědomil, že z toho já necouvnu a že se u mě stěhování nekoná. Přestěhoval se zase ke mně s prosíkem, že je opravdu blbec, že se mi omlouvá a začal se chovat jako vzorný otec. Na tyto hrozné chvíle vzpomínám ještě teď a vcítím se do toho, jak mi bylo.

Užívala jsem prášky na nervy a na uklidnění, protože jsem měla pocit, že to nezvládnu, jenže jsem je brala jako vitamíny a lupla jsem si vždy jeden, když přišla úzkost a mělo to opačné účinky, propadala jsem ještě větším depresím. Dnes jsme šťastná rodina a já jsem ráda, že to dopadlo tak, jak dopadlo a že přítel uznal to, co jsem mu tvrdila už X měsíců, že máma je sobec, který nedbá na naše dobro, ale na svoje jen, aby nebyla sama a je schopná si ho koupit čímkoli.

Jsem ráda, že teď mi dáva za pravdu a vždy když je konflikt, je na mé straně :) Ale svou budoucí tchýni z celého srdce nesnáším, nechci k ní jezdit na návštěvy, půjčovat jí malého (vím, že je to jeho babička a vždy to zkousnu, ale ten odpor k ní je tak velký a vyhrává nad sebezáchovou) nechci ani aby malému něco kupovala. Máte někdo stejný problém? Nevím jestli je problém ve mě nebo v ní, ale mám alergii na všechno co řekne, udělá, ikdyž to myslí v dobrém.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Sluníčkonesvítí
359
25.3.13 01:05

Něco podobného zažívala moje kamarádka. Je pravda, že pak už se jedná o alergii, a i kdyby tchýně měla pravdu a tys to věděla, bude to stejně špatně. Ale ona si za to může vlastně sama a není se čemu divit. Chápu tě.

  • načítám...
  • Zmínit
Eilaan
25.3.13 06:09

To víš, že je to normální po tom, co sis zažila! Soustřeď se na sebe a na tchýni nemysli. Nemá cenu se přemáhat. Jestli se mají vztahy upravit, musíš si dát „pauzu“. Malého bych jí půjčovala jen jestli si myslíš, že je u ní v dobrých rukou. Co se týče malého, myslím, že čím je mladší, je paradoxně méně zranitelnější. Nějakou šanci „vandrovat“ do něj a ovlivňovat ho má teprve až pobere nějaký rozum. :-)

Jinak jestli je tchýně depresivní, trvala bych třeba na tom, že k ní s malým budete jezdit až si teprve zajde pro prášky. Ty jí předepíše normálně praktický lékař a jestli je opravdu začne brát se pozná podle jejího chování a nálady na 1. pohled, to se neboj. Hlavně se od ní nenech vystresovat a pořád jemně působ na přítele a udržuj ho ve zdravém odstupu a realistickém pohledu na jeho máti!!! :hug:

  • Upravit
Eilaan
25.3.13 06:10

Prášky = antidepresiva.

  • Upravit
novo123
25.3.13 07:46

Tak moje tchýně manžela má, ale chová se k nám hodně podobně. Doknce to vaření, žehlení a hrabání se v našich věcech a návštěva čtyřikrát v týdnu na časové období 7.00-17.00 ji přijde normální, já jsem ta zlá, která to pořád kočíruje do přijatelných (ani moc ne) mezí. Mám štěstí v tom, že jsem asi lepší manipulátorka a manžel je vždycky na mé straně. Ale věř mi, že i tak se to sakra podepisuje na našem vztahu - v létě jsme urvali jeden večer o samotě bez syna (vzala si ho mamka) a tchýně nám celý večer telefonovala a smskovala, jen aby jsme náhodou neměli nějakej čas pro sebe :pocitac: to jsou ale malé věci, když jsem čekala dvojčata, tak jsem pořád poslouchala, jak je to hrozný, že jsme těhotní a že jsou dvě a jestli by nebylo lepší, kdyby bylo jen jedno nebo ideálně žádné (všechny děti jsou po IVF, takže jsme si je moooooooc přáli) - prostě hnus, ale ve srovnání s tvou situací si ještě nemáme na co stěžovat. :palec: Vydrž, rozhodně jsi normální ty a tvoje vina to není - to, co předvádí je úplně mimo, ta alergie, co na ni máš je úplně pochopitelná :palec:

  • Upravit
e-lili
9318
25.3.13 07:50

Mela sem to podobne stim z tchyne pritele vadirala. Volala z jde pod vlak a pak nebrala tel. Prosila o penize a ze jo nema rad a pod. Unoc je problem v obrovskych dluzich. A s mym prichodem prisli o zdroj pujcek, ktere nildy. nevatili.
U nas vse zlomila svatba. Tchanovci neudelali naprosto nic, nic nezaridili, ani dar neprinesli.Jeho maminka se tam chovala jako by vse platila a vse byla jeji zasluha. Manzela mi „kradla“ pod rukama. Od jidla, od tancoani, kdyz sme krajeli dort. Furt. plakala ze priala o syna (nakonec ano,ale.svou vinou). Porad sem to prechazela az nakonec kdz sme. odjizdel tak sla s kabelkou obchazet dary a hledat jeden ramecek ve kterem byli penize. Moje mamka jo prokoukla ze to chce ukrast a tak sme na ni zautocili - z nam da prote pokoj a presane manzela vidirat.
Druhy den se probrala s kocoviny a volala a volala a. vyhrozovala a. prosila. Manzeluv tel sem vypla, z sveho ji od pli. rekla co si oni myslim a vypla si ho taky. Pod vlakem neskoncila jako uz tolikrat a je relativni klid.
Se synem tam jedem jednou za cas na povinnou navstevu, ale nesnasim to tam. Prckovi olizla. dudlik a. posazovalaho ve 4m. No nemame tam uz proc jezdit (na vanoce zadny darek, k narozeninam nic). Ted je nekdy potkame u babicky nebo sestry. Ale knam nejezdi.
Manzel nasesti chape a ma svou rodinu. Me a syna!!

  • načítám...
  • Zmínit
Anibas55
25.3.13 07:52

Holky děkuji za pochopení. Teď je to ve fázi, že je jakštakš normální, ale přítelovi volá 3 denně a když jí schválně nebere telefon tak mu píše proč jí to nebere. Třeba předevčírem, volala mu 3 a včera ráno nás telefonátem vzbudila v 8 hodin :pocitac: Přítel mi řikal, že když je v práci telefonuje mu kvůli píčovinám, třeba že jede do globusu a čeká na autobus a po chvíli mu volala, že je v globosu a že je tam děsná fronta. Mě už to začíná šíleně vadit, hlavně když je doma z práce a ona mu volá a vykecávám mu 30 min díru do hlavy.

  • Upravit
Anibas55
25.3.13 07:57

A to nepočítám její nechuť něco si udělat sama. Vždy když tam přijedeme na víkend hned v prvním dni přítele zásobuje úkolama co by jí měl doma udělat a že by potřebovala něco v ikee, jestli tam s ní sjede, jestli jí sešroubuje stojatou lampu, kterou jsem nakonec sešroubovala já a nepotřebovala jsem k tomu ani návod, složilo by jí každé dítě co umí s legem :D Tímhle mě taky šíleně vytáčí na všechno ho potřebuje nic si neumí udělat sama a sama ani není schopná používat mozek. Na všecno byla zvyklá od manžela, všechno ji podstrojil a ona si teď sama neumí ani rozhodnout jakou si koupit kuchyň potřebovala k tomu 150 souhlasů a rad…

  • Upravit
Aniralk
4619
25.3.13 08:10

Plně tě chápu. Moje tchýně byla podobná, ale dávala tomu korunu, když začala na svého syna stylem: „Neměl ses narodit.“.
Začala nám ničit vztah a mě, tehdy přítel na to byl zvyklý, deptala, že jsem byla zralá na prášky.
Dopadlo to tak, že jsem jeho rodiče rok neviděla. Oni viděli „svého vnuka“ jednou v životě a vůbec se mi nestýská, nevadí mi to.
Možná jsem mrcha, že neumím odpouštět, ale co je moc, to je moc.

Držím ti pěsti, aby jsi si dokázala udržet odstup a aby byl manžel na tvé straně.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.3.13 08:56

Ahoj. Přesně vím, jak se cítíš :hug: Moje tchyně je nemocná, má nějakou psychickou poruchu a bere i prášky. Které ji myslím nepomáhají. Před rokem se rozvedla a zůstala taky sama. Švagrová se s ní nestýká a jediný kdo ji zůstal je manžel. Volá mu skoro každý den…hovor na hodinu. Pořád k nám chce jezdit a nedávno přišla, že to přestává fin. zvládat a odstěhuje se k nám. To jsem hned zavrhla!!! Ani ne před rokem jsme si koupili domeček a tvoříme si naše hnízdečko. Představa, že tady budu mít blázna, který jen lže, krade…zničila by nám život. Tak nám řekla, že ji manžel bude posílat každý měsíc peníze, musí jsme rodina a je to jeho povinnost :(. Nesnáším ji…jediný hádky, které s manželem máme jsou jen kvůli ní :,(

  • Upravit
Mišanila
25.3.13 09:01

No to je teda psycho a ty ještě váháš, jestli to je tvoje vina nebo její? Třeba taky nejsi bez chyby, kdo je, ale z toho co píšeš je tchyně na psychiatra, je nezdravě upnutá na svého syna, možná i manipulátorka. Už jsem si všimla dřív, jak manipulátoři obviňují všechny okolo sebe, že jsou taky manipulátoři ;).

Ale tvůj přítel by taky potřeboval nějakého psychologa, zdá se, že je na matce taky závislý a nechá se lehce zmanipulovat. Odstěhovat se od manželky s miminem poblíž k mamince neznačí, že je to vyrovnaný a psychicky zdravý jedinec, který ustojí nátlak matky. Trochu bych se bála, co přijde příště a jestli zas nedá při nějaké krizi v manželství přednost milované mamince…

Ale je to jen na něm, aby telefonování 3× denně kvůli blbinám utnul a vymezil si nějaký odstup a vybudoval zdravý a normální vztah s matkou, i s tím, že ji v něčem neustoupí a budou scény.
Jinak s tím montováním apod, to je u mojí tchyně úplně stejné, ona je naprostý technický antitalent, která na vše potřebuje chlapa včetně věcí, které zvládne můj 5-ti letý syn.
To bych jí až tak nevyčítala, ale chápu, že ti na ní vadí každá prkotina, po tom co předvedla.

když to tak čtu, tak děkuji bohu za mojí skvělou a hodnou tchýni, i když nesmontuje lampičku, neuváže dítě do postroje v kočárku a neumí zapnout pomalu ani televizi :)

  • Upravit
Anonymní
25.3.13 09:04

@Anibas55 an. 8:56 jako kdyby si psala o té méééééé :? koupili jsme ji obrázek na zeď a dnes ji ho musí manžel přidělat :lol:

  • Upravit
Cuarentena
8071
25.3.13 09:11

No to je hnus. Spousta lidí si tu stěžuje na tchyni, ale musím uznat, že ty máš opravdu velmi pádné důvody. Ještě že manžel přišel k rozumu, doufám, že natrvalo. Fuj, takovou odpornou hysterickou manipulátorku jako tvá tchyně aby člověk pohledal. :cert: Každopádně přeju hodně štěstí a co nejmíň problémů s babiznou.

Příspěvek upraven 25.03.13 v 09:12

  • načítám...
  • Zmínit
Anibas55
25.3.13 10:07

Díky holky uklidnili jste mne, že v tom nejsem sama. Už jsem myslela, že moje vina je na mé straně, protože už mi na ní vadí opravdu všechno a nedovedu zapomenout to co dělala a to co řikala o mě a o mé rodině, prostě hnus. Je to ve mne pořád když je to pul roku pryč, ale zcény a zasahování do našich osobních věcí je to pořád. Jsem jako posedlá nenávistí, že mám tendence dělat naschváli jako že když jedeme k ní dám kluka na hlídání k babičce z druhého konce Prahy jen abych jí také ublížila tak jako ona mě, pro své dobro. Vím, je to ošklivé, ale pronásleduje mne to stále a cítím se kvůli tomu špatně. V deníčku jsem zapomněla napsat, že jak přítelovi psala hnusné sms jako že jsem manipulátorka a at se na mě vykašle, že ho nemiluju a že se mu všichni smějí za to jaký je podpantoflák a ať se nenechá mnou zblbnout, prostě ho štvala proti mne jen aby ho měla pro sebe. Po přečtení všech těchto sms, ano vlezla jsem mu do telefonu…jsem jí napsala sms kde jsem ji splna hrdla napsala: Co si to dovoluje, že nám ničí vztah jak se může pléct do našich věcí o kterých bychom si měli rozhodovat sami atd atd. Mi odepsala, co jsem si jí dovolila takhle napadnout, že bych jí měla nadbíhat jako matce svého přítele a né ona mne, že svým chováním nikdy nebudu patřit do rodiny, že jsem manipulátorka a popouzím lidi…A jako ironii mi napsala a promin, že když mi bylo nejhůř musela jsi mne jezdit slovně utěšit a obejmout, protože to jsem také do sms napsala, že jsem se k ní zachovala jak nejlépe jsem mohla když jí bylo nejhůř, ale ona touto odpovědí vlastně naznačila, že za to neumí být vděčná. Prostě paní důležitá co má na účtě miliony a prostě si kupuj co může.

  • Upravit
Cupinka
25.3.13 10:56

Ahoj.
Bojuješ o svou rodinu a to je dobře. Nenech si to ničím zkazit.
Rodina jseš ty, přítel a malý. Tchyně má místo tchyně.
Zde by pomohl psycholog, event rodinná terapie. Mohla by ses tam objednat s přítelem / aby mu ještě někdo jiný vysvtělil, kde je jeho místo na Slunci a že je NEJVYŠŠÍ ČAS PŘETNOUT pupeční šňuru!!!/ když ji nepřetla matka, tak by měl tvuj přítel. Event. dát tcyhni kontakt na psychologa ( když polykala prášky a vyhrožovala sebevraždou, je divné, že již někde v péči není :think: )
Dobrá terapie by ji pomohla a kdyby měla své návaly smutku, mohla by vždy kontaktovat psychologa / A NE VÁS!!!/ Existují krizová centra, linky důvěrya pod. Nabídni příteli, že ji kontakty dodáš…dál už musí sama :mavam:

pro tebe z toho plyne poučení…abys také jednou dokázala včas pustit svého syna k jiné ženě :mavam:

Držím palečky a veř si, že vše děláš dobře.

  • Upravit
lebudik
1850
25.3.13 10:57

Mám podobný problém. Tchýně je na střídačku normální / psychopat. Nyní jsme ve fázi, kdy s ní od října nemluvím. Důvod: na oznámení, že čekáme třetí miminko nám odvětila, že by bylo nejlepší kdybych o to přišla a že oni nám rozhodně pomáhat nebudou a nesouhlasí s tím. Podotýkám, že bydlíme ve svém, nikdy nám s ničím nepomáhala, jen škodila. Když jsem byla nemocná a jela k moři na týden s kamarádkou v rámci léčení, tak dcerám vykládala jak je maminka nemá ráda, jak se o ně neumím starat… byla jsem snacha co jí byl čert dlužen. Před dětma a švagrem se švagrovou o mně prohlásila, že jsem jak od kolotočů, protože mám piercing a tetování. Že je krutá na mě mi nevadí, ale že do toho motá i děti, tak to mě štve tedy hodně. Naposledy dětem vytkla, že jestli budou povídat, že maminka čeká miminko, tak mě shodí ze skály :nevim: Holky to 14 dní nemohly pobrat, budily se ze spaní s tím, že nechtějí aby maminka umřela… A ona mi po novém roce poslala smsku, že to nikdy neřekla a že si to holky vymyslely. Kdyby mi kamarád - cizí člověk - den před dětmi neřekl, že tchýně vykládá „něco“ o shazování ze skály a je naštvaná, že čekáme další dítě, tak i tak bych asi nevěřila, že si tohle můžou vymyslet. Přeci jen je to docela neobvyklé :zed: Takže já jsem „vydala“ zákaz půjčování dětí tchýni, maximálně když s nima pojede manžel, ale nenechá je tam samotné. Jsem za špatnou, ale ona by nám tíhle přístupem zničila manželství a holky pořád motá. Chvíli je babička špatná, pak zase že to tak nemyslela… sice si umí udělat svůj názor, ale ještě je tchýně dokáže ovlivnit :( Je to sice kruté, ale jsem rozhodnutá jí malého neukázat, nepůjčit, nestýkat se. Řekla, že by bylo nejlepší kdybych o něj přišla, takže si to rozhodla sama. Takové věci se přeci neříkají ani nepříteli, natož „synovi“ :zed: Takže v tom nejsi sama a za mě, pokud to prospěje rodině, nestýkej se s tchýní a malého jí nepůjčuj. Nikdy nevíš, co dokáže vymyslet :(

  • načítám...
  • Zmínit
Anibas55
25.3.13 11:02

Ona prášky na depresy atd brala možná ještě bere to nevím. K psychologovi také chodila a byla i na 14 dní v ústavu ( Bohnicích ) ale tam podle mne dělala že je ok jen aby mohla domů a pokračovala. Teď koupila byt do kterého bychom se my měli nastěhovat za pár měsíců než do něj půjde ona po majetkovém vyrovnání, které mají s manželem za dva roky. Ale mě se tam vůbec nechce. Stanovila nájem na 5 tisíc a já jí mám být vděčná a držet krok, vždyť nám pomáhá, říká přítel ikdyž už ho serou její výlevy nic neřekne, protože by vše mohlo být jinak. Já osobně bych jí najradě celý byt hodila na hlavu koupila si vlastní a mohla s ní pořádně vytřít podlahu, ať si z bytečkem dělá co chce, že my jí nepotřebujeme. Ale to bych musela nejdřív vyhrát nějaký miliony abych si to mohla dovolit. Ani by mě v tu chvíli netěšili peníze, ale to, že jí budu moci říct strč si svůj byt za klobouk, nepotřebuju tvůj byt, abych ti ho obývala než v něm budeš milostivě bydlet ty.

  • Upravit
Anibas55
25.3.13 11:07

@lebudik To je dost šílené :roll: to jsi na tom ještě hůř než já. To je mi líto každopádně přeji krásně těhulkování jestli tedy ještě jsi a nemáte prcka už doma :)

  • Upravit
jaja84
6792
25.3.13 11:25

No to je megera :cert: jsem rada ze se k vam manzel vratil. Ale mel by s tim neco udelat. Hodne stesti :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
tintitko
25.3.13 11:57

Holky, tak mě asi přeskočilo po porodu, celý těhu se tchánovci jakože ťěšily, a kde nic tu nic, malá má 14 měsíců a v kočárku ji měly 3×, do půl roku jí nedaly ani pusu, natož hračku, nebyly tu ani na vánoce, ale na vítání občánků se nasraly, aby se ukázaly před cizíma, když dojedou, udělaj si milion fotek a ty posílaj cizím lidem. Neví ani kolik má malá zubů… prostě nezájem. Nenávidím je, nesnáším je. Jsem zase těhotná, nechci se s nima vůbec stýkat, je mi z té jejich faleše na blití :-(

  • Upravit
novo123
25.3.13 12:04

@lebudik a to jsem si myslela, že jsem v tom sama :nevim: manžel na ni uhodil, že co je to za blbý řeči, že by bylo lepší, kdybych potratila a ona mu tvrdila, že jsem si to vymyslela atd. manžel díky bohu věří mě; ale chytrá ona zase je, vykládá ty hnusy jenom mě a dává si pozor, aby u toho nikdo jinej nebyl (tchán si jde zapálit a manžel na záchod apod.) čím jsme si tohle zasloužili? :nevim:

  • Upravit
kadlina
17609
25.3.13 12:30

@Anibas55 Nechci tě strašit, ale myslím, že byt je jen další snahou, jak vás mít v hrsti. Tchýně je jednoznačně manipulátorka a ti to pěkně umí zaonačit, aby to bylo po jejich. Měli byste si doma dát jasná pravidla, jak to bude, pokud se do bytu nastěhujete a ona vám bude dělat ze života peklo.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.3.13 12:52

Zdravím. Moje tchýně sice není až takový dáreček, ale pokaždé když tam jsme, tak mě totálně vytočí.

Protože švagr je ten největší chudák na světě, má pořád plno starostí a švagrová (sestra od manžela) je taky ta největší chudinka. Pořád bez peněz, dvě děti, které si úmyslně pořídila po roce a půl a pak si stěžovala, že to nezvládá a jelikož je nejmladší, tak jí musí všichni pomáhat atd, atd. To pak poslouchám celou dobu, co tam jsme.
My máme s manželem taky dvě děti (po 3,5 letech) a když jsem byla marod a měla jsem horečky a malému byly 2 měsíce, tak manžel požádal matku o pomoc (bohužel moje máma byla taky nemocná). Tak přijela, ale jediné co, tak malého chovala a snažila se jej občas nakrmit a to jsem ji musela ještě hlídat, protože mu mále dala horký Nutrilon. Já pak musela obstarávat v horečce celou domácnost včetně staršího dítěte a uklízet po všech a všem chystat jídlo, včetně tchýně. A když jsem po dvou dnech vstala, že jsem jako už zdravá, tak se divila, proč ještě neležím a pak druhý den odjela domů, že už déle zůstat nemůže. Manžel byl bohužel pracovně pryč. Když jsem mu to pak vyprávěla, nechtěl věřit. Ani se moc nedivím, protože, když tchýni slyším, jak se mají vychovávat děti a jak vychovávala ty své, tak mě berou všichni čerti.
Taky mě zhodnotila, že nejsem dost dobrá matka, protože se dětem moc věnuju a před spaním jim čtu pohádky a když se malý pokaká, tak jej jdu ihned přebalit a např. si nedojím jídlo (prý je rozmazluju) atd.

Zato švagrová je ukázková matka. Šoupne mimino u nich v rodiném domě v prvním patře do postýlky, zavře dveře a jde si sednout na terasu a až si myslí, že spánek by mohl stačit, tak se jde podívat, jestli je všechno vporádku a to nemá ani chůvičku.

Naštěstí tam jezdíme cca 1× za tři až čtyři měsíce. Ale vždycky to dopadne tak, že manžela tchýně zaměstná, a já mám v tu chvíli nastarosti tři děti. Dvě svoje a jedno od švagrové, která jej mám u babičky vždy 2-3 dny v týdnu i přes noc, protože nestíhá.
No, hold je chudák (ona byla chudák, co nestíhá i když měla jen to jedno) a já musím zvládat vše.
A pak se ještě dovíme, že největší zastání má ve svém zeti a nikdo nic jinak pro ni neudělá.

A taky jí vůbec nevadí, jak se našim dětem daří. Chápu, že nezavolá mě, ale ona se ani neozve vlastnímu synovi a jak jsem zjistila, tak už ani on nemá nějak potřebu s makou komuninovat a já už vůbec ne.
Možná jsem trochu škodolibá, ale docela mě to těší.

Samozřejmě před dětmi o tchýni škaredě nemluvím, protože je to jejich babička, ale dcerka, která má již téměř 5 let, už něco pochopila. Na druhou babičku si vzpomene, tak jednou za tři měsíce a to jen díky tomu, že uvidí fotku. A když jí tchýně nabídne, že si ji vezme na prázdniny, tak souhlasí, ale táta s mámou a bráškou musí jet taky. Sama tam být odmítá.

  • Upravit
lúlinek
666
25.3.13 13:07

Já bych ty chlapy co se neuměj v xx letech odpoutat od maminky :pocitac: A jednoho takovýho mám doma :roll: Mimochodem víte, jak vzniklo slovo tchýně? Spojením slov tchoř a svině! :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
bjetuschka
12708
25.3.13 13:10

Bože, bože… :zed: Tvoje tchýně potřebuje psychiatra jako sůl! 8o 8o

  • načítám...
  • Zmínit
lebudik
1850
25.3.13 13:11

@Anibas55 @novo123 no tak u nás manžel tvrdí, že je na mojí straně. Kdykoliv někomu řeknu jak to u nás je (když se bavíme s přáteli a diví se, že jsem tchýni už delší dobu neviděla…) tak tvrdí, že je jeho matka „blbá, protože si nevidí do huby“ (omlouvám se za ten výraz :oops: )… jenže když jsme se jednou pohádali, tak mi vyčetl, že on s matkou problém nemá, jemu nic neprovedla a já si to musím vyřešit. Já jsem řekla, že nic řešit nehodlám, že je pro mě jeho matka mrtvá a nehodlám to měnit. A že v žádném případě nechci aby jezdila k nám domů a ani náhodou jí nehodlám ukazovat vnuka, o kterého si přála abych přišla :zed: :zed: Je to asi kruté, možná to někdo odsoudí, ale bez ní je nám líp. Ona sice manželovi volá, ptá se co děti, hrozně jí zajímalo co vlastně čekáme, vykládá lidem jak se totálně ožere, když to bude ten kluk… ale mně je ona ukradená. Když jsme potřebovali pomoc, tak se k nám většinou otočila zády, takže teď jen dostane zpět, co chtěla. Proto říkám, že takovýhle ženský už se nezmění. Jsou zvyklé manipulovat s lidmi a mít co chtějí ony a když to nemají, tak pak „bojují“ nečestně :nevim: Bohužel tak, aby to nikdo jiný nevěděl a jen my jsme byly ty špatné, zatímco ony jako babičky jsou nesmírně důležité :pocitac: Třeba její názor, že žeská patří k plotně a chlap vydělávat peníze a tedy nechápe, proč by měl manžel hlídat děti - dvě :mrgreen: Já jsem začala podnikat, když byly mladší dceři ani ne dva roky a ona mi to nemohla odpustit :lol:, že musí manžel 2× v týdnu hlídat asi tak 3 hodiny odpoledne dcery. No to by bylo na dlouhé povídání co všechno mi tchýně vyváděla, ale máte to obě doma stejné, takže víte co a jak :D Takže moc držím palce, abychom se z těch našich „maminek“ nezbláznily :twisted:

  • načítám...
  • Zmínit
phoma
7965
25.3.13 13:12

Jsem ve velmi podobne situaci…vyresila jsem to nestykanim… manželovi v tom nebranim jen at za ni jezdi ale nejak si nedovedu predstavit jak to bude az budeme mit mimco…ještě že je 250km daleko a a k tomu jeste dost pije a kouří

  • načítám...
  • Zmínit
phoma
7965
25.3.13 13:15

@kabelitka neměli jsme nahodou jednu a tez svatbu? jako přes kopírák :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.3.13 13:46

@lebudik Moje vlastní matka jako přání k mým narozeninám pronesla: hlavně ti přeji, ať už nikdy neotěhotníš…zasmála se a přidala…víš, já se o tebe hrozně bojím. Mám malého chlapečka a ještě bych druhé chtěla. Ale po této hlášce nemám chuť jí půjčovat ani malého, ba každá návštěva u ní mě stojí moc a moc přemáhání…

  • Upravit
lebudik
1850
25.3.13 14:04

@anonymní když jsem zmínila před mojí mamkou, že chci ještě třetí dítko, tak jen pronesla, že bych neměla, že to bude hodně riskantní… měla jsem dva císaře a v posledních 2 letech jsem se léčila s mononukleosou a boreliozou :( ale pak už to neřešila, řekla že to je naše věc. Tchýni jsem naznačila že budeme chtít třetí dítko, že mi to doktorka schválila a ona začala jestli mi jako doktorka bude pomáhat s výchovou a takové kecy. Ještě říkala mojí mamce ať mi to vysvětlí a rozmluví :( Nic takového se nekonalo, protože moji rodiče nám do života nekecají. Mají názor, že rodina je vždycky manžel + manželka + děti a je na nich, jak se o sebe postarají. Takže super příštup. Pomůžou nám jak můžou, řeknou svůj názor, ale do ničeho nás netlačí. Naproti tchýni, která dávala všechno rozkazem :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
e-lili
9318
25.3.13 14:55

@phoma :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
25.3.13 15:08

Teda tak jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo a ten tvůj chlap dostal rozum…nedivim se, že máš na ní alergii a jezdila bych za ní opravdu co nejméně

jinak já mám tchýni v baráku a zážitky s ní by vydaly na román na pokračování :mrgreen:…taky to byl boj, zvlášt´po narození prvního syna, to se cpala absolutně do všeho, ale můj muž naštěstí vždycky stál na mojí straně a vždy jí usměrnil do těch správných mezí..kdyby toho nebyl schopnej, tak tu bydlet nemůžu a možná bych dopadla stejně jak moje sestra, kde to manželství skončilo rozvodem mimo jiné i díky tomu, že bydleli s tchánovcema v jednom domě a její muž stál spíš na maminčině straně…taky byly doby, kdy sem si nadávala, že sem se nechala přemluvit at´sem jdeme bydlet :zed: ale zas na druhou stranu, když sem tchýni ukázala, že se nedám, tak taky hodila zpátečku a zvlášt´po hodně vyhrocený scéně, kdy jí pak můj muž řek, že jestli se ještě jednou bude něco podobnýho opakovat, tak se odstěhujeme, tak je hodná :D a já doufám, že jí to dlouho vydrží…

p. s. jo a to, že švagrovci jsou u tchánovců ty nejlepší a neustále je upřednostňujou a my s mym mužem sme ti nejhorší, jelikož neskáčeme podle nich, ale dovolíme si mít svůj vlastní názor, tak to už vůbec nekomentuju…to by vydalo na další román :lol:

p. s. mimochodem pokud je takováhle manipulátorka odjakživa, tak se s píš divim, že jí ten manžel neutek mnohem dřív :mrgreen:

Příspěvek upraven 25.03.13 v 15:20

  • načítám...
  • Zmínit
novo123
25.3.13 15:24

@lebudik hele, nemáme stejnou tchýni? Pracuju při dětech- neodpustitelné - můj úkol je starat se, aby se manžel starat nemusel, protože toho má chudáček moc :mrgreen: jinak s těma dětma, který si tchýně nepřála a jejím pozdějším vztahem, třeba ni nebudeš muset nijak zasahovat, kluci jsou na světě dva měsíce a ona je naprosto ignoruje - může se s prominutím posrat z prvorozeného a to, že mám dvě mimina vnímá jako příležitost, jak mi prvorozeného víc odcizit a zabrat moje místo (kudy chodí tak vykládá, jak ona ho vychovává a já spím apod. - to v době, kdy jsem čekala dvojčata, byla s malým i nemocná a pracovala u toho :pocitac: ) Ten obrat „nevidí si do huby“ je přesnej - možná za to ani nemůže :nevim:

  • Upravit
luluso
141
25.3.13 15:59

Vztahy v rodinne a zejmena s tchyni/tchanem jsou vzdycky narocne. Tvou situaci ti vubec nazavidim. Nejhorsi je, ze na to vzdy dojede dana rodina a tudis i deti.

Ja jsem si taky zazila sve, ale zpetne si rikam, ze to nebylo tak zle. Urcite to nebylo tak zle jak u tebe. V nejkritictejsim okamziku se za me posatvil tehdy jeste pritel, ktery nastavil tchyni hranice a nastolil par pravidel, ktera pomohla.
Taky jsem si casem vypestovala tzv alergii, kdy ti vadi uplne vsechno. Me vadilo je i videt. Na kazdou navstevu jsem se psychicky pripravovala, snazila se uklidnit, ale byla jsem jak na jehlach. Vzdy jsme se s manzelem pohadali. Jeste, ze jsme daleko. Jedina obrana jsou malo caste navstevy. Strasne me to uziralo. Ja jsem tedy krome jedne vyjimky vzdy drzela jazyk za zuby a trapila se vnitrne. Manzel to nekdy nechapal, protoze nekdy to opravdu nebylo racionalni. Nicmene jsem se vseho zbavila narozenim dcery. Prestalo mi ledasco vadit. Zacala jsem se soustredit na ni. At clovek chce nebo ne zmeni se mu i priority. Ne ze bych je mela rada, ale osvobodila jsem se z toho vnitrniho napeti, mozna nenavisti. Nevim jak to popsat. Ale stale plati, ze cim mene je vidim, tim je to lepsi ;)

Chci te taky varovat, ze pokud se nastehujete do bytu, ktery Vam da tchyne, bude to jen horsi. Pocitej i s castejsimi a ne vzdy ohlasenymi navstevami. Pokud je tchyni opravdu takova manipulatorka bude jen hur.

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
25.3.13 16:02

Tak to je masakr. Už jsem četla hodně stížností na tchýni, ale někdy mi to spíš přišlo, že ten chudák je tchýně. Ve tvém případě je to blázen a měla by se léčit. Opravdu hrozný :,( Fakt jsi si užila a ještě kdo ví co zažiješ. Můžu se zeptat čím to, že nakonec přítel prozřel? Co se stalo, že se nakonec dostal rozum? Určitě je základ mít oporu hlavně v tom chlapovi, docela mi přišlo příšerný, že byl na straně takové psychopatky matky..a najednou je to naopak. Je to jedině dobře, ale hlavně, aby si za tím stál a byl při tobě už napořád. Budete potřebovat proti takové megeře spolu držet a bojovat ;)

  • načítám...
  • Zmínit
skripatko
1690
25.3.13 17:58

AHOJKY TAK JA MAM TAKOVOU TCHYNI ZE ME NEJDRIV CHTELA S PRITELEM ROZESTVAT, ALE TO JSE JI NEPODARILO A TO PRITEL ZA MNOU JEZDIL JESTE TAJNE. VZDYCKY JI REKL ZE JEDE PRY A ZE JSE VRATI. nEJHORSI NA TOM JE ZE NEJENOM ZE JSE NESTARA O NEJ JAK JSE MA ATD, JESTLY NEMA NEJAKY PROBLEMY(VUBEC JI NIC NEZAJIMA)PRED PUL ROKEM JSE NAM NARODILA DCERA EMMA A VIDELA JI CELKEM ASI TRIKRAT.ONA JSE DIVI ZE PRI JEJI PRITOMNOSTI JDEME CO NEJDRIV PRYC. HOLKA JSE NA NI ANI NEUSMEJE, JESTLY CITI ZE JA JI NEMAM RADA, ALE DIVTE JSE ME KDYZ JSE NEZAJIMA O NIKOHO ZNAS. tREBA ME ANI NEZAVOLAL DO NEMOCNICE, ALE JEN PRITELOVI.JA VIM ZE TO JEJI SYN, ALE ON NEVEDEL TU CHVILI JAK ME JE A NEBO DCERI. PRIJELA DO NEMOCNICE NA NAVSTEVU A BYLA TAM DESET MINUT A SLA NA CHODBU TO UZ PRO ME BYLA SILA.JSME S PRITELEM 9 LET A ON UZ DAVNO VI ZE JEHO MATKA JE NA PI. U(PROMINTE ZA VYRAZ)ALE MA NAS A MOJI RODINU.

  • načítám...
  • Zmínit
lúlinek
666
25.3.13 18:39

Vždycky když to tak pročítám, je mi smutno a zle z toho, kolik ženských „tchýní“ má tohle za potřebí? :zed: O to víc mě to štve, že můj manžel je sice na mé straně, ale řečem jako: „Tak bys za ní mohla zajít a urovnat to.“ Já? Já jsem nic neudělala :x Závidím těm, co mají manžela na 100% na své straně. Já se totiž bojím, že mě to jednou přestane bavit poslouchat a stejně se rozvedem :,( Kvůli ní :cert:

Příspěvek upraven 25.03.13 v 18:40

  • načítám...
  • Zmínit
zuzameduza
7398
25.3.13 20:14

Hrůza děs. Rozhodně stojím za tebou. Mě by z takové tchýně šlehlo. Nebo bych šlehla jí i manžela. Jsi dobrá a držím ti pěsti. :hug:

Příspěvek upraven 25.03.13 v 20:17

  • načítám...
  • Zmínit
alexxa
1907
25.3.13 21:10

I ja mam „krasne“ vzpominky na tchyni s kterou jsme 2 roky bydleli v 1 baraku.Pul roku bydlime s chlapem a dcerou sami a zpetne vidim, ze ten psychicky teror co jsem zazivala, jsem si zavinila sama tim, ze jsem tam zustavala a neodesla od pritele a hlavne od te jezibaby.
Dneska k nim zejedu max 1× do mesice ale malou bych tam samotnou nebo tedy jen s pritelem v zivote nepustila.Aby jste si nemyslely, ze prehanim, tak pro priklad uvadim situaci, kdy tchyne hlidala syna sve dcery.Bylo to v lete, klukovi byly cca 2 roky a asi tak pul roku pred tim mel chudak zlomenou nohu.Obe jsme varily(kazda pro sebe)a ona malyho postavila do otevreneho okna a rekla mu, at se diva ven a odesla od nej k lince. Prcek samozrejme vlez do okna a nebejt me tak vypadne. babicka se totiz otocila zady a v klidu varila.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.3.13 21:43

Tak „naštěstí“ nemám psychycky labilní tchýni, která by vydírala tím, že si něco uděla, ale zase umí dobře vydírat a pomlouvat nás po rodině, jaká jsem svi. ě, že bráním jejímu synovi, aby ji dával peníze. Už útočí i na mé rodiče, kteří ji taky jako blbí pomohli a doplatili na to, už jsou taky svi. ě, kteří ji nechtějí pomoct. Je geniální lhářka, která už nerozezná pravdu od vymyšlených lží, podvádí, a slíbí klidně i modré z nebe. Já to vyřešila jednoduše, přestala jsem tam jezdit a už tam v životě nevlezu, manžela ať jezdí pokud chce i s dětma. On tam beze mě nechce jezdit, takže to skončí tak, že se tam budu muset objevit aspoň na narozeniny a jeden den kolem Vánoc, aby měla styk s vnukem podle zákona o rodině a bude klid. Mám ji akorát pokrk. Dala jsem si dokonce práci s tím, že jsem ji poslala dopis a s nadhledem, bez urážek jsem ji odepsala na její, který byl plný nenávistných útoků proti mě, tak jsem zvědavá.
Tobě to vůbec nezávidím, je to nekonečný boj a partneři při něm musí stát při sobě, aby to zvládly a ve zdraví přežili.

  • Upravit
Anonymní
26.3.13 10:02

Ahoj,
přidám taky svou zkušenost s mojí „skorotchýní“. Naše boje jsou vždy o jednom a tom samém - jídle.

Každý den přítelovi volá a ptá se, jestli za ní přijde - resp. jestli přijde na večeři. Když nepřijde třeba 2 dny po sobě, tak další den tam jít už MUSÍ aby to mamince nebylo líto a aby snědl to co ona navařila - přece se to nevyhodí že jo.

Ona mu pak naloží 5 dní starý jídlo z ledničky. Co na tom, že doma na přítele čeká čerstvě uvařený jídlo. Aby ji snad NEURAZIL, tak si tam to jídlo dá, no a abych já doma neremcala že jsem vařila zbytečně, tak si dá druhou večeři doma (nebo řekne že nemá hlad a pak z něj vyleze, že u maminky dostal to a to…).

Tchýně měla navíc tendence svoje „přebytky“ lifrovat i ke mě domu. Neměla bych nic proti tomu, ušetřilo by mi to hromadu času, kdybych nemusela vařit. Jenže to jídlo s prominutím nedá žrát. Např. v pondělí uvaří rejži s omáčkou (tak pro 10 lidí), v úterý rizoto (tak pro 8), ve středu špagety (pro 10) atd… a pak, jelikož to s tchánem nemají šanci sníst to v pátek, sobotu, neděli…nabízí (jo pětikilovej pytel vařený rejže co je 3 dny v ledničce můžete rovnou vzít a vyhodit, protože je to plesnivý, to si radši uvařím čerstvou). Nebo 4 dny starý těstoviny který jsou už tak trochu olezlý jsou taky lahůdka. Když to přítel od ní nosil, házela jsem to rovnou do koše, fakt nemám zájem si vypěstovat žaludeční vředy, ale přítel je tak naučenej od mala a on si to klidně dá (pak ho bolí žaludek, ale když mu řeknu, že to má z těch blafů, tak by se se mnou do krve hádal, že to tak není.)

A co fakt nechápu, když teda něco upeču já, a je to čerstvý (ještě teplý - to mám nejradši), tak on si k snídani dá radši 5 dní starou tvrdou buchtu od maminky, aby se to dojedlo.. chápete to??? Já teda ne.

Abych řekla pravdu, tchýně moc vařit neumí, když tam někdy přijdem na nedělní oběd, a ohlásíme např. že přijdeme v 13:00, tak ona má vařeno pro jistotu už v 11, takže v 1 už je to studený a ohřívá to v mikrovlnce. Všem naloží dablporci, zatímco sama si dá na dezertní talířek. Když jí říkám, že chci fakt málo, tak dělá že neslyší a pak se diví, že většina jídla zůstane na talíři. Takový 2 hodiny starý osolený americký brambory, jsou už takový ožvejkaný (jak se tam rozpustí sůl) ohřejete v mikrovlnce… no lahůdka hadr. Navíc tím, že to jídlo pak ohřívá v mikrovlnce, tak každej dostane jídlo v jinou dobu, takže o společném obědvání nemůže být ani řeč.

Po obědě navíc ještě nabízí 5 dní starou buchtu, 14 dní prošlej polárkový dort z mrazáku (koupila jich víc, byl v akci) apod…

Je jasný, že při tomhle způsobu „vaření“ a nakupování, jí toho samozřejmě mraky zbývá a chce abysme si vzali domu - ať už oběd, nebo buchtu… z čehož jsem fakt odvázaná. Tak jsem se jí snažila vysvětlit, že děkuji nechci, já doma také vařím. No ale přítel si to vezme (teda alespoň tu buchtu), a pak to doma žvejká celej tejden - zatímco já to pravidelně probírám a plesnivé vyhazuju a on si pak naivně myslí, že to taky jím, zatímco já mu vysvětluju, že to bylo betonový a plesnivý a že se to jíst nedá, ať se taky pokusí mamince vysvětlit, že nás doma není 50 a jíst jednu buchtu celý týden ráno v poledne i večer se fakt nedá.

Zrovna minulý týden u ní byl přítel v sobotu a pak až v úterý - a to mu naložila mu asi kilo koláčů, které pekla - tipuju že v neděli nebo i dřív - co na tom, že už v úterý byly jako beton. Jako dekorace za výlohu pekařství dobrý, ale jako jídlo - to ani náhodou.

Když tchýně přijde na návštěvu k nám, nabídnu jí čerstvě upečenou buchtu ke kafi, ona sotva zobne, ale přinese 2 plechy 3 dny starý buchty. Mě to přijde, jako by se mnou soutěžila. Když ty buchtu, tak já taky a víc!

Jednou pekla frgále - udělala jich asi 10, sama si nechala 1 a nám naložila zbytek. Druhý den se ještě daly jíst, ale 3 den už mi lezly krkem a 4. den už byly tvrdý, tak letěly do koše. Když jí říkám, ať toho nedělá tolik, že se to prostě nedá sníst, nedá si říct.

Já nevim jak vy, ale já mám ráda pestrý jídelníček připravený z čerstvých surovin, ale ona ráda „vaří“ z polotovarů, její oblíbená jídla jsou různá UHO, navaří toho hromadu a pak se to jen ohřívá v mikrovlnce… nebo zamrazí na horší časy.

Už se těší, jak bude vyvařovat mým dětem, z čehož mi vstávají vlasy na hlavě hrůzou, protože při představě, že vyndá měsíc starej knedlík z mrazáku a k tomu ohřeje 5 dní starou omáčku co měla v lednici se mi fakt zvedá kufr.

  • Upravit
jeudi
90
26.3.13 11:33

Nejsi divna ona se mela zacit lecit hned a nemuselo to tak dopadnout

  • načítám...
  • Zmínit
elija
308
26.3.13 15:25

U většiny deníčků o hrozných tchýních si říkam, kam se poděla tolerance, úcta ke starším, ochota pomoci nebo naslouchat, respektovat názor druhého? A většinou jsou to žabomyší války ve stylu co tchýně řekla/neřekla, udělala/neudělala, všechno špatně… A děsím se toho, co se o sobě dozvím, až budu jednou taky tchýně :roll:
Ale v tomhle případě je to opravdu mazec!!! A ty máš svatou trpělivost, opravdu jsi se snažila a že jsi teda vydržela dlouho… Ale tvá tchýně by potřebovala psychiatrickou péči (viz demonstrativní sebevraždy), zřejmě byla psychicky závislá na manželovi, teď nezvládá svůj nový život a ničí ten váš… Nedivím se, že jsi na ni alergická, taky bych přerušila kontakty do doby, než začne ona situaci rozumně řešit. Nemůžeš pomoct člověku, který sám nechce. A je dobře, že přítel se včas vzpamatoval a je s tebou ;) Drž se, přeju pevné nervy :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5685
27.3.13 15:51

Nesnáším svoji tchýni a od té doby co ovdověla je to ještě horší, protože pojala mého muže za manžela. Manžel je na její straně na 99% a mě to hrozně užírá. Jezdí za ní po práci každý den, jede s ní tajně na hory a já dřepím doma atd. Babka se o vnuky zajímá minimálně, taky proč, když má svého synáčka. Na prázdniny je nechce a řekla mi, že nehodlá trávit kvůli děckám čas u sporáku. Je to manipulátorka a usurpátorka. A co se týká odpovědnosti za děti: když hlídala mého 4letého syna, posadila ho v Kauflandu u vchodu do autíčka a šla nakupovat. Minimálně deset minut tam byl syn bez dozoru! Kdyby to bylo na mě, děcka k ní ani nepáchnou :cert: :cert: :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5685
27.3.13 15:56

@elija jenže většinou na počátku všeho nastavují budoucí vztahy tchýně. A pokud mají trochu respektu k dospělým dětem a jejich partnerkám, nedopustí, aby je snacha nenáviděla. Vztahy tchýně-snacha jsou vždycky velice křehké a vždycky je lepší, když si tchýně drží odstup a mladým do ničeho nekecá, není-li tázána (všimni si, že tyto konstelace většinou fungují). Jenom se modlím, abych si tohleto pravidlo pamatovala a abych jednou byla já snesitelná tchýně a ne příčina žaludečních vředů své snachy.

  • načítám...
  • Zmínit
elija
308
28.3.13 13:47

@Veveří Jasně, vždycky je to o VZÁJEMNÉ toleranci a snažit se musí obě strany. Neříkám, že všechny tchýně se chovají skvěle a někdy to snacha prostě neovlivní (viz zakladatelčin a nejspíš i tvůj případ). Ale u některých deníčků či diskuzí o příšerné tchýni mi prostě přijde, že je to o nedostatku komunikace a záměrném hledání chyb, co kdy tchýně řekla/neřekla, snacha čekala (ale neřekla jí), že udělá, tchýně neudělala apod… Mám úplně normální tchýni (aspoň z mého pohledu), je to rozumná ženská, dá se s ní v pohodě mluvit, ale taky má svoje mouchy, jako každý (včetně mě). A tak ji taky beru. Horší je to s tchánem - má neúnavnou potřebu přesvědčovat o své pravdě a čas od času si rád rýpne. Přesto se snažím vycházet i s ním, jsou to rodiče mého manžela. A kdo ví, jak přizpůsobiví a bezchybní budeme na stáří my, jaké vrtochy budeme mít ;) Děti taky moc nehlídají (i když bych občas hodně chtěla :mrgreen: ), ale nezlobím se za to, neberu to jako jejich povinnost… A žijeme celkem dost pohromadě s oběma prarodičema, není to o tom, že by si drželi odstup a do ničeho se nám nepletli.
Ale u tebe je to jiné - my s manželem a dětma fungujeme jako rodina a prarodiče stojí okolo, kdežto u vás je manžel se svou maminkou a bokem stojíš ty s dětma… Promiň, jestli to tak není, jen to vyznívá z tvého příspěvku :oops: Takže ani tak nejde o problém mezi tebou a tchýní, jako o problém mezi vámi dvěma, manžel si bude muset ujasnit priority, co je teď jeho rodina a jakou úlohu hrají jednotliví lidé v jeho životě… Doufám, že jsem tě nějak neurazila, nemáš to vůbec lehké. Drž se :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anibas55
28.3.13 21:51

@elija
Neřekla bych, že stojím bokem. Tedy předtím to tak bylo. Cítila jsem se tak. Nyní stojí za mnou, ale své matce se nehodlá postavit. To ani nechci, ale ujasnit si míry by neuškodilo. Spíš když na to teď kouknu zpětně a vcítím se do jeho kůže neměl to jednoduché. Matka, která se mu zhroutila po několika měsících skončila v Bohnicích, vyhrožovala mu sebevraždou a on nikdy nevěděl zda to někdy opravdu neudělá. Byl pod tlakem a myslím, že když by rád třeba dal přednost mě pořád si uvědomoval to že nemá někoho jiného a že cítil povinnost jí pomoci. Z toho důvodu jsem mu také odpustila, ale to že se pak nechal ovlivnit a odešel od nás a myslel si že mě pod nátlakem maminky a jeho přemluví abych se přistěhovala to bylo silné kafe a to ve mne je pořád a nikdy to ani jednomu nezapomenu. Oba si mysleli že mě,, tchýně,, utáhne na peníze tím že bude slibovat, že nás bude podporovat a on za tím viděl velkou výhodu ( bude hlídat, když nebudu mít čas uvaří a někdy něco malému koupí, takže ušetříme ) ale spletli se oba dva. Mě na peníze ani největší nepřítel neutáhne. Já nejsem na prodej kor když za tím dotyčný vidí vlastní dobro, ale nehledí na to jak moc to naboří soukromí a vztah. Třeba mě i štve, že si od mámi nechává posílat výplatu ( je zaměstnán u svého otce ) a jelikož bydlí od mámy přes chodbu výplatu mu vždy nechá v obálce u mámy a máma mu pošle peníze na náš účet. Není to nic hrozného, ale když si sama dovolí mu z těch peněz bez jeho nebo mého souhlasu zaplatit telefon a cosi mu ještě z výplaty ztrhnout za to co pro nás platila ( třeba pleny pro malého ) neporadí se, nezeptá se a pošle mu míň peněz z tím že poplatila jeho telefon a cosi dalšího to mě fakt vytáčí. Jsou to naše účty naše problémy a ráda aby jsme do našich soukromích věcí viděli jen my dva a řešili je taktéž jen my. A ne že ona do toho bude strkat rypák a rozhodovat ještě za nás!! Tohle mě fakt vytočilo a už nevím jak tomu dát přítrž. Pokaždé když přítel naznačí ona to nepochopí nebo si to vezme osobně je uražená jako malé dítě a nechce prostě chápat, že jeho problémy, jeho účty jsou naša účty ne její a synáčka. V tom je největší problém a už nevím jak to mám řešit. Už toho začínám mít po krk :(

  • Upravit
elija
308
29.3.13 13:25

@Anibas55 To, že stojí bokem, bylo myšleno na Veveří ;) Tobě jsem psala malinko výš, jsi dobrá, myslím, že jsi udělala vše, co bylo v tvých silách :hug: I to, že jsi se nepodvolila naléhání přítele (a mámy), možná mu to trochu otevřelo oči, když byl chvíli sám. A i tvůj partner si bude muset s mámou udělat pořádek, nastavit hranice (otázkou ale je, jestli mu to taky vadí, nebo to považuje za normální :nevim: ). Domluvit se v práci, aby mu peníze na účet posílali oni, i když se máma na čas urazí. Jak jsem psala, ona se cítí osamělá, nezvládá svůj nový život a snaží se žít ten váš… Je psychicky nemocná, protože deptat své dítě vyhrožováním sebevraždou už je za hranicí mateřské lásky. Psala jsi, že skončila v Bohnicích, nevím, v jaké fázi je její psychiatrická léčba teď, ale chtělo by to vedle AD i nějakého dobrého psychologa, kde by se mohla vypovídat a měla náhled i zvenčí. Ale hlavně bude muset sama chtít, uvědomit si, že její chování je problém, jinak s ní neudělá nic ani partner, natož tak ty… A nedivím se, že toho máš po krk. Přeju pevné nervy :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část