Odcházení
Aneb o tom nejdivnějším období, které může žena toužící po dítěti prožít, a o přirozeném potratu.
V osmém týdnu těhotenství jsem se dozvěděla, že můj sen skončil dřív, než vůbec mohl pořádně začít (o tom v zápisku Perspektiva). V angličtině se tomu říká blighted ovum nebo anembryonic pregnancy a údajně je to příčina poloviny potratů v prvním trimestru. Jde o to, že embryo se sice uhnízdí v děloze, ale - nejčastěji kvůli nějaké chromozomální abnormalitě - se přestane dál vyvíjet a vyvíjí se pouze gestační váček. Ten produkuje hCG, takže se žena vlivem těhotenských hormonů stále cítí v jiném stavu.
Stačilo jedno jediné datum, jeden jediný pohled do mé dělohy a vše jakoby náhle mělo být přepsáno a zapomenuto. Se stále přítomnými a notně vysilujícími těhotenskými nevolnostmi se takový úkol plnil těžko. O co mizerněji jsem se ale cítila, o to více jsem věděla, že je třeba posunout se dál a přijmout konec se vším, co obnáší.
Nastalo pro mě období, které mě přeneslo do jakéhosi absurdního dramatu, v němž jsem se já, zasloužilá veteránka války s neplodností, vroucně modlila za co nejčasnější potrat.
Do té doby jsem se svým břichem nakládala, jak kdyby to byla relikvie svatého Antoníčka, a každý večer šeptala tichou modlitbičku za to, aby těhotenství pokračovalo až do zdárného konce. Od tohoto data jsem břicho počala louhovat v horkých vanách, tělo prolévat zapovězenými bylinnými čaji a večer prosit všechny síly pozemské i nadpozemské, abych těhotná být přestala.
Jenže dny ubíhaly a potrat stále nikde. Jak groteskně jsem si připadala při těch úmorných seancích poctivé hydroterapie, kdy se mi z růžové kůže zvedaly obláčky páry, při tom všem cvičebním natřásání, které mělo pomoci to prázdné hnízdo mého domnělého deťátka vyskákat ven, i při tom všem odmítání jakékoli pomoci, protože „já se přece musím namáhat“. Jak nepochopitelné pro mě bylo, že dělám vše pro to, abych potratila, a tělo se přesto dál drží v těhotenském módu, zatímco jiné ženy opatrností téměř nedýchají, a přesto, bohužel, potrácejí!
Od osmého týdne, kdy se na zamlklé těhotenství přišlo, jsem chodila na kontroly každý týden. A každý týden jsem jen tupě zírala na obrazovku ultrazvuku, kde přes všechny moje snahy stále dlel prázdný gestační váček.
A pak to jednoho dne přišlo. Po dlouhém, zdánlivě nekonečném čekání jsem začala slabě krvácet. Doktorka mě připravovala na to, jak asi potrat bude vypadat. Takže jsem věděla, že tohle je jen začátek. Po třech dnech, přesně ve 12+0, jsem skutečně potratila.
Průběh potratu
Tato část je napsaná záměrně otevřeně a má sloužit jako informační podpora těm, které se ocitly v podobné situaci. (Sama jsem tehdy existenci podobných článků ocenila. Potrat byl pro mě velkou neznámou a více informací mi přinášelo větší pocit připravenosti, a tedy i klidu.) Ostatním radím NEčíst až do dalšího nadpisu.
Den 1
Ačkoli jsem byla od doktorky informovaná, průběh potratu mě zaskočil. Přišlo to z ničeho nic. Pocítila jsem silnější tlak v podbřišku a najednou z těla odešlo velké množství krve s částmi pevných struktur (uvádí se, že se jedná o části tkáně či krevní sraženiny). Přesunula jsem se do koupelny a pozorovala, jak nepřetržitě krvácím. Po pár minutách se krvácení zmírnilo a tělo začalo vypuzovat další a další pevné struktury. Zhruba první dvě hodiny to šlo bezbolestně, pak se dostavila silná bolest podobná té menstruační. Díky informační průpravě od doktorky jsem zachovala klid, přestože množství a velikost těchto struktur by jednoho dokázala opravdu vylekat (uvádí se, že mohou mít až velikost dlaně, u mě to tak bylo).
Takhle jsem se čistila zhruba čtyři hodiny. Poté jsem mohla alespoň vyjít ven z koupelny, aniž by v následujících minutách hrozila další vlna krvácení. Sama jsem poznala, kdy se znovu odebrat do vany, takže jsem vždy, když přišlo další čištění, odběhla a odkrvácela tam.
Asi po osmi hodinách od prvního zakrvácení jsem opět běžela do koupelny, protože jsem cítila další vlnu čištění. Chvíli trvalo, než se mi podařilo vytlačit to, co čekalo na vypuzení. Byl to útvar velikosti citronu, domnívám se, že šlo o gestační váček. Poté čištění skončilo. A bolesti také. V noci jsem ještě jednou silněji odkrvácela jako při první kontrakci, ale pak už byl definitivně konec a krvácela jsem jen jako při menstruaci.
Den 2 a 3
Další dva dny jsem měla výrazně nízký tlak a ve vzpřímené poloze se mi motala hlava. Většinu času jsem tedy strávila vsedě nebo vleže. Pak motání hlavy naštěstí ustalo a zůstala mi jen dušnost, kdy jsem se po běžných úkonech nepříjemně zadýchávala.
Den 4
Potrat proběhl v pátek, a tak jsem na kontrolu šla až v pondělí. Lékařka na základě ultrazvuku vyhodnotila, že v děloze zůstala krevní sraženina. Dostala jsem injekci Methylergometrinu na stažení dělohy, po které se mi dostavily nepříjemné celodenní a zároveň několikadenní bolesti hlavy.
Den 8
Další kontrola proběhla týden po potratu, ovšem děloha stále nebyla zcela vyčištěná. Dostala jsem tedy znovu Methylergometrin a k tomu ještě Buscopan na uvolnění děložního hrdla. Ten večer jsem potratila, soudě dle vzhledu, zbytek gestačního váčku.
Den 10
Dostala jsem se do stavu, kdy jsem se cítila po fyzické stránce naprosto v pořádku. Dušnost ustala, krvácení přešlo už kolem 7. dne do slabého špinění a ustalo úplně zhruba 15. den.
Po potratu
Na další kontrole, která proběhla 14 dní po potratu, jsem na obrazovce ultrazvuku uviděla moře šedi, mně důvěrně známý obraz prázdné dělohy, a konečně mě zalila vlna úlevy. Poslední paradox tohohle příběhu byl za mnou.
Nový začátek přede mnou. Teď už jen zvednout kotvy a vyrazit vstříc neklidným vodám neplodnosti, na jejichž horizontu se rýsují mlžné břehy rodičovství, kam jednou, časem, s naší vratkou lodičkou s děravými plachtami snad znovu doplujem.
Přečtěte si také
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 505
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 715
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 213
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 161
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 205
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1744
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 974
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3856
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 728
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1315
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Čekání bylo tedy v tvém případě opravdu dlouhé. Ale nicméně asi i ty jsi ráda, že jsi zvolila, jak jsi zvolila. Pocit úplné očisty se dostavil u mě také, jen podstatně dříve. A ty nevolnosti byly pryč hned v den operace. Zírám tedy na ten citrón, to jsem ani netušila, že to NIC takhle naroste. Uf! 
Tak nám oběma přeji brzký nový začátek a šťastný konec 
Já mám potraty už 3, tak už to člověk taky bere jinak 
doufam ze se brzo vytouzeneho miminka dockate 
urcite se taky dockate sveho uzlicku, drzim vam palce 
, ale to, že jste to dočetla až do konce a reagujete, tak Vám to samotné muselo něco dát.
Moc krasne napsane. Tak jsem si poplakala… Preji hodne stesti do dalsich dnu a nadeji, ktera se promeni v krasnou jistotu. Hodne stesti!!!