Odcházení

Aneb o tom nejdivnějším období, které může žena toužící po dítěti prožít, a o přirozeném potratu.

V osmém týdnu těhotenství jsem se dozvěděla, že můj sen skončil dřív, než vůbec mohl pořádně začít (o tom v zápisku Perspektiva). V angličtině se tomu říká blighted ovum nebo anembryonic pregnancy a údajně je to příčina poloviny potratů v prvním trimestru. Jde o to, že embryo se sice uhnízdí v děloze, ale - nejčastěji kvůli nějaké chromozomální abnormalitě - se přestane dál vyvíjet a vyvíjí se pouze gestační váček. Ten produkuje hCG, takže se žena vlivem těhotenských hormonů stále cítí v jiném stavu.

Stačilo jedno jediné datum, jeden jediný pohled do mé dělohy a vše jakoby náhle mělo být přepsáno a zapomenuto. Se stále přítomnými a notně vysilujícími těhotenskými nevolnostmi se takový úkol plnil těžko. O co mizerněji jsem se ale cítila, o to více jsem věděla, že je třeba posunout se dál a přijmout konec se vším, co obnáší.

Nastalo pro mě období, které mě přeneslo do jakéhosi absurdního dramatu, v němž jsem se já, zasloužilá veteránka války s neplodností, vroucně modlila za co nejčasnější potrat.

Do té doby jsem se svým břichem nakládala, jak kdyby to byla relikvie svatého Antoníčka, a každý večer šeptala tichou modlitbičku za to, aby těhotenství pokračovalo až do zdárného konce. Od tohoto data jsem břicho počala louhovat v horkých vanách, tělo prolévat zapovězenými bylinnými čaji a večer prosit všechny síly pozemské i nadpozemské, abych těhotná být přestala.

Jenže dny ubíhaly a potrat stále nikde. Jak groteskně jsem si připadala při těch úmorných seancích poctivé hydroterapie, kdy se mi z růžové kůže zvedaly obláčky páry, při tom všem cvičebním natřásání, které mělo pomoci to prázdné hnízdo mého domnělého deťátka vyskákat ven, i při tom všem odmítání jakékoli pomoci, protože „já se přece musím namáhat“. Jak nepochopitelné pro mě bylo, že dělám vše pro to, abych potratila, a tělo se přesto dál drží v těhotenském módu, zatímco jiné ženy opatrností téměř nedýchají, a přesto, bohužel, potrácejí!

Od osmého týdne, kdy se na zamlklé těhotenství přišlo, jsem chodila na kontroly každý týden. A každý týden jsem jen tupě zírala na obrazovku ultrazvuku, kde přes všechny moje snahy stále dlel prázdný gestační váček.

A pak to jednoho dne přišlo. Po dlouhém, zdánlivě nekonečném čekání jsem začala slabě krvácet. Doktorka mě připravovala na to, jak asi potrat bude vypadat. Takže jsem věděla, že tohle je jen začátek. Po třech dnech, přesně ve 12+0, jsem skutečně potratila.

Průběh potratu

Tato část je napsaná záměrně otevřeně a má sloužit jako informační podpora těm, které se ocitly v podobné situaci. (Sama jsem tehdy existenci podobných článků ocenila. Potrat byl pro mě velkou neznámou a více informací mi přinášelo větší pocit připravenosti, a tedy i klidu.) Ostatním radím NEčíst až do dalšího nadpisu.

Den 1

Ačkoli jsem byla od doktorky informovaná, průběh potratu mě zaskočil. Přišlo to z ničeho nic. Pocítila jsem silnější tlak v podbřišku a najednou z těla odešlo velké množství krve s částmi pevných struktur (uvádí se, že se jedná o části tkáně či krevní sraženiny). Přesunula jsem se do koupelny a pozorovala, jak nepřetržitě krvácím. Po pár minutách se krvácení zmírnilo a tělo začalo vypuzovat další a další pevné struktury. Zhruba první dvě hodiny to šlo bezbolestně, pak se dostavila silná bolest podobná té menstruační. Díky informační průpravě od doktorky jsem zachovala klid, přestože množství a velikost těchto struktur by jednoho dokázala opravdu vylekat (uvádí se, že mohou mít až velikost dlaně, u mě to tak bylo).

Takhle jsem se čistila zhruba čtyři hodiny. Poté jsem mohla alespoň vyjít ven z koupelny, aniž by v následujících minutách hrozila další vlna krvácení. Sama jsem poznala, kdy se znovu odebrat do vany, takže jsem vždy, když přišlo další čištění, odběhla a odkrvácela tam.

Asi po osmi hodinách od prvního zakrvácení jsem opět běžela do koupelny, protože jsem cítila další vlnu čištění. Chvíli trvalo, než se mi podařilo vytlačit to, co čekalo na vypuzení. Byl to útvar velikosti citronu, domnívám se, že šlo o gestační váček. Poté čištění skončilo. A bolesti také. V noci jsem ještě jednou silněji odkrvácela jako při první kontrakci, ale pak už byl definitivně konec a krvácela jsem jen jako při menstruaci.

Den 2 a 3

Další dva dny jsem měla výrazně nízký tlak a ve vzpřímené poloze se mi motala hlava. Většinu času jsem tedy strávila vsedě nebo vleže. Pak motání hlavy naštěstí ustalo a zůstala mi jen dušnost, kdy jsem se po běžných úkonech nepříjemně zadýchávala.

Den 4

Potrat proběhl v pátek, a tak jsem na kontrolu šla až v pondělí. Lékařka na základě ultrazvuku vyhodnotila, že v děloze zůstala krevní sraženina. Dostala jsem injekci Methylergometrinu na stažení dělohy, po které se mi dostavily nepříjemné celodenní a zároveň několikadenní bolesti hlavy.

Den 8

Další kontrola proběhla týden po potratu, ovšem děloha stále nebyla zcela vyčištěná. Dostala jsem tedy znovu Methylergometrin a k tomu ještě Buscopan na uvolnění děložního hrdla. Ten večer jsem potratila, soudě dle vzhledu, zbytek gestačního váčku.

Den 10

Dostala jsem se do stavu, kdy jsem se cítila po fyzické stránce naprosto v pořádku. Dušnost ustala, krvácení přešlo už kolem 7. dne do slabého špinění a ustalo úplně zhruba 15. den.

Po potratu

Na další kontrole, která proběhla 14 dní po potratu, jsem na obrazovce ultrazvuku uviděla moře šedi, mně důvěrně známý obraz prázdné dělohy, a konečně mě zalila vlna úlevy. Poslední paradox tohohle příběhu byl za mnou.

Nový začátek přede mnou. Teď už jen zvednout kotvy a vyrazit vstříc neklidným vodám neplodnosti, na jejichž horizontu se rýsují mlžné břehy rodičovství, kam jednou, časem, s naší vratkou lodičkou s děravými plachtami snad znovu doplujem.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ameliii
20.3.18 11:58

Moc krasne napsane. Tak jsem si poplakala… Preji hodne stesti do dalsich dnu a nadeji, ktera se promeni v krasnou jistotu. Hodne stesti!!! :kytka:

  • Upravit
katkalaila
14927
20.3.18 11:59

Moc me to mrzi :*

  • načítám...
  • Zmínit
chs.jasmin
16917
20.3.18 12:17
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
krenivka
1
20.3.18 12:34

Ahoj, obdivuji tě za tvou otevřenost. Je zvláštní, jak emoce mohou putovat slovy a dotknout se tak blízce někoho velmi vzdáleného, někoho, o kom ani nevíme, že existuje. Chápu tvůj smutek, sama jsem prožila nelehké chvíle zamlklého potratu a taky velkou životní zkušenost z předčasného porodu mého malého, tehdy ani ne kilového synka. Dnes je z něj krásný kluk, ale ten smutek a bolest jsou pořád někde ve mně. Zároveň však vím, že mě posílily a ukázaly, že člověk zvládne víc, než si sám o sobě myslí. Nechci tu plýtvat prázdnými slovy (je to poprvé, co přispívám do jakékoli takové diskuse), ale tvůj příběh se dotkl mé duše a chci ti tímto prostřednictvím poslat sílu a energii vypořádat se s tím, cos prožila a taky víru, že slunce vysvitne a zase ozáří tvou tvář.

  • načítám...
  • Zmínit
Keshi
3283
20.3.18 12:57

Děkuji za tento deníček. Za to, že o tom dokážeš psát. Na takovou nelehkou životní etapu vás nikdo nepřipraví. Tehdy mi ani nikdo neřekl, jak to bude vypadat, jak to bude probíhat a já byla nejen zlomená ale i vyděšená. Hodně síly @Solaris :hug: a držím palce, aby břeh rodičovství byl brzy hmatatelný… a ještě jednou děkuji.

  • načítám...
  • Zmínit
mau-mau
5487
20.3.18 13:18

Tak já jsem na tom byla podobně, akorát že se na to přišlo v 9.tt. Při popisu události, které jsem znala předem a které v podstatě odpovídají tomu, co píšeš zde ty, jsem ráda, že jsem zvolila variantu revize. :palec: Čekání bylo tedy v tvém případě opravdu dlouhé. Ale nicméně asi i ty jsi ráda, že jsi zvolila, jak jsi zvolila. Pocit úplné očisty se dostavil u mě také, jen podstatně dříve. A ty nevolnosti byly pryč hned v den operace. Zírám tedy na ten citrón, to jsem ani netušila, že to NIC takhle naroste. Uf! 8o Tak nám oběma přeji brzký nový začátek a šťastný konec :kytka: Já mám potraty už 3, tak už to člověk taky bere jinak :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ASAndrea
1226
20.3.18 13:32

Nedávno tu byl podobný deníček, holka také popisovala hodně detailně průběh samovolného potratu… zajímavé čtení. :think:

  • načítám...
  • Zmínit
JaneCase
891
20.3.18 13:55

Moc me mrzi co se vam stalo :( doufam ze se brzo vytouzeneho miminka dockate :hug: moje prvni tehotenstvi muselo byt ukonceno a ja cekala na samovolny potrat dva mesice, na tu bolest fyzickou i dusevni nikdy clovek nezapomene, ted mam dva uzasne syny a rikam si ze to proste muselo tak byt, aby k nam pak mohli prijit oni :) urcite se taky dockate sveho uzlicku, drzim vam palce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Romilda
860
20.3.18 15:07

Myslím si, že deníčky o popisování detailních potratovych scenérií by měly patřit do uzavřené skupiny, kde si tenhle pitvajicí popis potratu najde svým přínosem spřízněnou duši, ktera tyhle informace uvítá.
Ačkoli je mi líto, ze se pisatelka nestála maminkou a o děťátko přišla, tohle si nezasloužilo. Už po několikáté na emiminu čtu podrobnosti potratu, kdy maminky detailně popisují sraženiny pozůstatků svých „dětí“. Promiňte, ale přijde mi to vůči nim neetické. Zaslouží si, aby se o nich psalo s větším citem. Ano, vim, nemusela jsem to číst, ale mrzí mě to. Opravdu musíme vědět všechno?

Příspěvek upraven 20.03.18 v 16:13

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
20.3.18 17:37

Zase jsem si ujasnila, že jsem ráda za revizi, kterou jsem podstoupila 2h po diagnostice zamlklého potravu také ve 12. týdnu. Děkuji za připomenutí.

  • načítám...
  • Zmínit
iwa83
9123
20.3.18 18:05

Já sama se zkušeností ZT a rozjetého samovolného potratu. Jsem ráda že jsem jela do nemocnice kde byla revize provedena ani ne za 2 hodiny po. Naštěstí jsem jen posnídala a k obědu si nic nedala, tak jsem mohla pod narkózu. Neustála bych to doma. Resp. běhal mi v té chvíli po baráku 1,5 letý lump a já bych jí těžko vysvětlovala že musí maminku nechat v klidu a půl dne v koupelně. Už takhle to byly „jatka“. Ale zvládla jsem ji dát oběd, uložit ke spánku a pak se v klidu že spí nechat odvézt do nemocnice.
Mě detaily nevadí a nepohoršují - kdo tím neprošel, asi nepochopí. Celkem obdivuji že si do toho doma šla a měla odvahu to ustát. I to že se nedočišťovalo vše jak mělo. Já srabácky zvolila revizi. Ale zárověn jsem ráda, že se to rozjelo samo - že bylo tělo připraveno s tím skončit samo. A těm otázkám "Udělaj to dobře? Budu moci mít ještě děti? " se prostě člověk nevyhne.

Držím palce ať to příště dopadne líp. Ale z vlastní zkušenosti vím, že člověk se pak hrozně bojí a říká si zda je miminko v pořádku a tentokrát to vydrží nebo ne.

  • načítám...
  • Zmínit
wobludka
11955
20.3.18 18:43

Průběh potratu dobře znám, to co mě šokovalo, byla informace, že autorkou jsi ty Solaris - moc mě to mrzí :hug: ikdyž já už naposledy při MT měla vztek i na to, že si nemůžu v klidu potratit jako vždycky, narvat se brufenem a tvářit se jakoby nic… Tak nevím, jestli jsem Tě dokázala ukecat, že je to vlastně docela fajn :) každopádně díky za citlivé zlidštění ženského tabu :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
wobludka
11955
20.3.18 19:04

@Romilda vím, že jsi chtěla příspěvkem sdělit něco úplně jiného, jen navážu, ale velmi mě zaujala věta, že děťátko si to nezasloužilo. S timhle bojuju většinu svého plodného i neplodného života, deset let se člověk nechává trhat na kusy, dvě děti se mě přímo pokusily zabít a pak mi v porodnici při „trapném“ (nechci to zlehčovat, proto uvozovky) boji s kojením sestra vpálí, že bych snad pro toho chudáčka to málo udělat mohla. Asi založím mateřské odbory, stop vykořisťování ze strany našich dětí. Copak jsem si to zasloužila? :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
netopyrek26
617
20.3.18 19:11

Moc me to mrzi…Vim cim jste si prosla, moje prvni tehotenstvi dopadlo stejne. V 8tt mi bylo oznameno ze se jedna o anembryomolu, ja teda byla v nemocnici na revizi. Doktorka mi tenkrat rekla ze na samovolne cisteni je plodovy obal prilis velky. Drzim pesti do dalsiho snazeni :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
anonymni_prezdivka
424
20.3.18 19:43

@Romilda tak že by se z toho třeba na deset let všechny ženské složily a ani nevycházely z domu, ne? Jsem nesmírně vděčná, že mne nic takového nepotkalo, i přesto ale dokážu cítit s nimi, což ty zjevně asi ne.
V článku bylo jasně napsané o čem se bude psát, jak a proč a upozornění, abys to nečetla, tak nad čím se tu rozvášňuješ?

  • načítám...
  • Zmínit
heevi
2594
20.3.18 20:06

Moc mě to mrzí zakladatelko, držela jsem vám palce…a držím dál :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30375
20.3.18 20:44

@anonymni_prezdivka Ten, kdo se rozvášňuje, jsi ty. Ten komentář byl napsaný velmi opatrně, s citem a bylo to vyjádření názoru, který pod tento deníček jednoznačně patří. Stále je pro mnohé velmi obtížné přijmout názor, který je jiný, odlišný. Například pro tebe.

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
24991
20.3.18 21:00

Teda nevim jak pisatelku, ale me to teda bolelo takovym stylem, ze jsem se jem svijela v posteli. Abych stihla odbihat do sprchy nebo na wc, to fakt nehrozilo. Jo a gratuluju k tak skvele lekarce. Ja bohuzel ani zdaleka na tak empatickeho cloveka stesti nemela.

  • načítám...
  • Zmínit
jantar71
16
20.3.18 21:01

Přidávám se k ostatním, také mě to mrzí, že těhotenství takto dopadlo.Je to bolestivé pro každou ženu, která po miminku touží. Každý jsme jiný, Někdo si svůj smutek musí odžít v sobě, někdo se vyventiluje tak, že se vypíše. Jen si kladu otázku jak se mohl gestační váček o velikosti citronu vejít do dělohy, do které se vejde cca 5 malých lžiček tekutiny? Pokud mi to někdo objasní. ráda se nechám poučit.

  • načítám...
  • Zmínit
anonymni_prezdivka
424
20.3.18 21:18

@jantar71 o ZT (naštěstí) nic nevím, tak jen odhaduji - ve 12tt má plod sám o sobě velikost citrónu. Plod se sice nevyvíjel, ale vacek asi stále ano? O pěti lžičkách tekutiny jsem nikdy neslyšela, ale myslím, že ve 12tt je děloha mnohem větší…

  • načítám...
  • Zmínit
Solaris
4829
20.3.18 22:04

@Romilda Ačkoli je mi líto, ze se pisatelka nestála maminkou a o děťátko přišla, tohle si nezasloužilo. Už po několikáté na emiminu čtu podrobnosti potratu, kdy maminky detailně popisují sraženiny pozůstatků svých „dětí“. Promiňte, ale přijde mi to vůči nim neetické. Zaslouží si, aby se o nich psalo s větším citem. Ano, vim, nemusela jsem to číst, ale mrzí mě to. Opravdu musíme vědět všechno?

Předpokládám, že se komentář vztahuje k té části, kterou jsem označila nadpisem „Průběh potratu“ a kterou jsem opatřila krátkým úvodem. Pokud ano, pokusím se to vysvětlit. Souhlasím, že i nenarozené děti si zaslouží úctu. I já cítila k našemu nenarozenému dítěti lásku a nenapadlo by mě mluvit o něm s neúctou. A právě proto, že jsem k němu nechtěla přistupovat neuctivě, jsem se rozhodla pro přirozený potrat. Nechtěla jsem, aby jej někdo „vyškrábl“ (hrozné slovo). Chtěla jsem, aby odešlo samo, až bude cítit, že nastal ten správný čas (v mém případě se spíše hodí psát o jeho obalech), pokud by nenastala situace, která by již lékařsky vedený potrat vyžadovala. Tady jen drobná poznámka: tím v žádném případě neútočím na ty, které šly na revizi. Každá si to potřebujeme odžít jinak, někdo potřebuje čas na rozloučení, čas nějak to pochopit, někomu naopak pomůže mít tu smutnou událost co nejrychleji za sebou. Nikoho v tomhle ohledu nesoudím.
Zpět k tvému komentáři. Rozhodla jsem se popsat ten průběh takto otevřeně pro ty ženy, které to cítí jako já a upřednostňují přirozený potrat. O něm se ale bohužel moc nepíše ani nemluví, natož aby se nabízel jako alternativa k revizi. Mým přáním by bylo, aby lékaři informovali i o téhle možnosti, o tom, jak to probíhá, jak to vypadá, co se může stát a kdy třeba už zajet do nemocnice. Když to ale zatím takhle nefunguje, chtěla jsem alespoň svou osobní zkušeností přispět k možné změně.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
20.3.18 22:05

Take jsem si tim prosla, bylo to pro me tezke obdobi. Je mi to lito :,(

jinak ocividne zije autorka v zahranici, ze? protoze v cr by skoncila na vycisteni delohy pri celkove anestezii a nikdo by se ji nejspis neptal a nevysvetlil ji, ze ma na vyber.

zde je muj pribeh. V 8 tt jsem se pri prvni navsteve gynekologa dozvedela, ze vidi pouze gestacni vacek. mam prijit za tyden. umim dobre anglicky, tak nebyl problem si vyhledat info a zjistit, ze je sance, ze jde o zamlkle tehotenstvi.
v 9tt jsem prisla na kontrolu a bylo mi receno, ze tam plod neni a jestli jsem jeste nesnidala, mam se okamzite odebrat do nemocnice na vycisteni delohy. me namitky, ze to snad jeste pocka, nebyly vyslyseny a doktor vyhrozoval, ze pokud tam nedojdu je to velmi nebezpecne a ze mam jit ihned…
nesla jsem. misto toho jsem sla domu k pocitaci a nasla si vice info. zjistila jsem, ze neni kam spechat, naopak ze na jiste urceni, ze jde o zamlcene tehotenstvi, je jeste brzy. objednala jsem se k jinemu doktorovi, aby mi rekl druhy nazor.
10 tt druhy doktor se ke mne choval dost arogantne, vzdyt prece ten prvni ma pravdu :-( v cr asi nepochopili, ze chtit druhy nazor neznamena ze prvni doktor je spatny, ale ze pouze chci znat nazor druheho doktora.
uz se prestavam citit tehotna, prsa uz neboli a zmencila se. jelikoz se potrat jeste nedostavil, a z literatury se dozvidam, ze cim pokrocilejsi tehotenstvi, tim vice bolesti a krvaceni, zacinam premyslet nad vycistenim delohy.
11tt objednavam se na vycisteni delohy a to probehne bez problemu

po teto zkusenosti a po mem uspesnem tehotenstvi duveruji doktorum v cr jeste mene nez kdykoli predtim. misto straseni me meli informovat o mych moznostech a respektovat ma rozhodnuti. nakonec jsem dosla k rozhodnuti pro reseni, ktere je v cr klasikou, k vycisteni delohy. Ale k tomuto rozhodnuti jsem dosla sama a v dobe, kdy jsem byla pripravena ji podstoupit.

  • Upravit
JaneCase
891
20.3.18 22:26

Ja jsem nemela na vyber, musela jsem podstoupit prirozeny potrat jinak bych prisla o delohu, revize nebyla mozna a shanela jsem na internetu co se dalo, protoze mi k tomu doktori nic nerekli, kdyz zacali bolesti byla jsem vydesena, za takovyhle denicek bych tenkrat byla vdecna :(

  • načítám...
  • Zmínit
Danča_87
326
20.3.18 23:07

@Romilda Nesouhlasím s názorem, že by tohle téma mělo být v uzavřené skupině. Podle mě by se o tom mělo naopak více mluvit. Potrat je přirozená věc. Ano detaily deníčku mohou být pro někoho nechutné, ale pro mě to třeba nebylo o nic horší, než kdyby mi někdo popsal, jak vypadá velmi silná menstruace. Pokud mě někdy samovolný potrat potká, tak se rozhodně nebudu chtít hlásit do nějaké skupiny. Na to bych neměla v danou chvíli myšlenky. Hezký večer přeji :)

Autorce deníčku/článku přeji hodně sil a dvojčata na závěr. :kytka:

Příspěvek upraven 20.03.18 v 23:12

  • načítám...
  • Zmínit
siili
87
20.3.18 23:24

Děkuji za ty slzy…bylo potřeba je dostat ven :srdce:
A přeji dál do života všechno dobré.

  • načítám...
  • Zmínit
melitea
3142
21.3.18 04:48

@Solaris já ti za tvůj deníček velmi děkuji. Neprožila jsem to. Přesto jsem si deníček přečetla, protože nikdo z nás nikdy neví, co ho může potkat (každou chvíli tu někdo na emiminu i jinde píše o potratu, až mi někdy připadá, že to prožívá opravdu velká většina žen a jen málokoho to za život nepotká) a jak tak čtu, nikdo na to člověka většinou nepřipraví, takže alespoň tady získá nějaké info.
Díky i tobě anonymní za tvůj příspěvek. Díky Vám holky vím, že kdyby něco, je do jisté míry (pokud to třeba nějak neohrožuje zdraví) možnost volby, zda přirozeně nebo revize. A kdyby ty příspěvky byly někde v uzavřené skupině, jak tu někdo navrhoval, asi bych tyto informace ani nenašla. Nevyhledala bych je, ani by mě to nenapadlo. Takto tu na mě vyskočil deníček a díky němu vím, co vše se může stát a jak to může probíhat a bez těchto informací by mě případný takovýto průběh vyděsil mnohem víc. I když je mi jasné, že to člověka zaskočí stejně.
A je fajn Solaris, že jsi upozornila předem, kdo číst a kdo ne, je tedy čistě každého volba, kdo si to chce přečíst. Obdivuji tě i za to, že jsi z úcty ke svému miminku zvolila přirozený potrat. Muselo to být hrozné prožívat to několik dlouhých dní. Máš můj obdiv, že jsi to ustála. Udělala bych to stejné, kdyby to šlo, jen nevím, jestli bych byla tak silná jako ty. Ale Bůh dej, ať mě toto nikdy nepotká!!! A kdyby náhodou, tak aspoň, ať to proběhne tak, ať o tom ani nevím.
Tobě Solaris i všem, které si tím prošly, přeji hodně sil a vytoužené zdravé miminko :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Serehe
4244
21.3.18 06:49

Dlouho, dlouho jsem na emimino nezavitala a běžně příběhy zdejší nečtu…ten tvůj jsem otevřela aniž bych se podivala, kdo je autorem :(
Pak se mi zastavil dech :,(
@Solaris tolik mě to mrzí :hug: :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 21.03.18 v 06:50

  • načítám...
  • Zmínit
Tichošlápek
21311
21.3.18 06:54

Jsem ve fázi snažení, takže jsem nečetla část, před kterou bylo jasně napsané varování. A o tom to snad je ne? Autorka naprosto srozumitelně varovala přes obsahem a bylo na každém, co vse si přečte. Určitě je tu dost žen, které takové info ocení a nevidím důvod ho uzavírat do soukromé skupiny.

  • načítám...
  • Zmínit
jjahodda
572
21.3.18 07:51

@Romilda jak píšete…vůbec jste to nemusela číst :lol:, ale to, že jste to dočetla až do konce a reagujete, tak Vám to samotné muselo něco dát.
Jinak pisatelce moc děkuji, sama jsem si tím prošla a tato forma popisu mi přijde vhodně podaná. Jsem přesně ten typ, co by dříve takové informace uvítal.

  • načítám...
  • Zmínit
Romilda
860
21.3.18 08:25

Respektování odlišných názorů - obzvlášť když jsou psané slušně - by mělo být základním kamenem všech příspěvkových komentářů. Vážím si toho, že autorka deníčku můj názor respektovala bez jizlivych poznámek a škatulkování, že jsem taková, nebo makova. A o té názorové toleranci to je :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
21.3.18 09:58

Tve snazeni denickove sleduji a vzdy tolik drzim pesti :hug: Je mi to moc lito Solaris… Budu v duchu foukat do vasi plachetnice a snad ji popozeneme rychleji do cile. Drz se a hodne sil :kytka: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
21.3.18 10:45

Pěkně popsané bolestivé téma. Přeji ti, at se vratká lodička zpevní, děravé plachty zacelí a vy doplujete do kýženého cíle :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
16835
21.3.18 12:18

Jelikoz mam za sebou potrat ne zamlkly, ale „normalni“ - spontanni v 7.tydnu s krvacenim s cistenim trvajicim jeste dalsi 3 tydny, az uz me chtel doktor posilat na revizi (nastesti jsem se ji vyhnula tim, ze jsem na ni nemohla jit hned ten den, kdy jsem se sla objednat a rovnou si me chteli nechat v nemocnici, ale nemela bych hlídání a nemel by mi ani kdo privezt veci, muz byl pryc a babicky v praci a kdyz jsem pak asi za 3 dny nastoupila na vykon, zjistila doktorka, ze uz neni co cistit, uz jsem jen spinila, takze jsem sla jeste za tyden na kontrolu, o nekolik mesicu pozdeji otehotnela a mam vytouzenou a hlavne zdravou holcicku), precetla jsem si to cele a nepusobilo to na me nijak odpudive, je to napsane docela vecne a přitom s citem a je mi to lito i za autorku, ktere preju, at brzy vyjde tehotenstvi se stastnejsim koncem - v podobe zdraveho miminka! :hug:

P. S. O to vic, kdyz se deji takovehle veci lidem, kteri by deti moc chteli a dali by jim vsechno, mi zustava rozum stat nad tim, ze je nekdo schopny neceho takovehleho (ani nevim, jestli to sem vubec u tak citliveho tematu davat, ale tohle mě vzdycky strasne rozhodi…):

https://m.novinky.cz/articleDetails?…

  • načítám...
  • Zmínit
janka23
3264
21.3.18 12:43
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
ASAndrea
1226
21.3.18 12:46

Po deníčku o oplodňovacím maratonu je tohle jako pohlazení na duši :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
karjak
429
21.3.18 18:54

Zažila jsem dva potraty. Při tom prvním jsem moc informací neměla, doktoři moc neřeknou, maximálně jsem si něco našla na internetu. U druhého jsem se rozhodla, že se nebudu tvářit, že se nic neděje a opatrně jsem okolí řekla, co mě čeká. A najednou dvě kolegyně přiznaly, že mají potrat za sebou. A konečně našly někoho, s kým o tom mohou mluvit. Potrat není nic nepřirozeného, není to tabu. Patří k životu. A pro autorku by deník jistá byla forma terapie. Pokud člověk nemá podobnou zkušenost, nedokáže pochopit tu bolest a prázdnotu. Touhu někomu se svěřit. Jenže okolí většinou nechce takové nepříjemné věci poslouchat. Já jsem za deníčky moc ráda. Vypovídáš se, najdeš spřízněné duše…

  • načítám...
  • Zmínit
karjak
429
21.3.18 18:58

Jejda, to jsi myslela jak? Pohlazení na duši? Možná jsem nějaký kousek přehlédla…

  • načítám...
  • Zmínit
karjak
429
21.3.18 18:59

Moc mě to mrzí. Je to jeden z nejhorších zážitků, kterými si může žena projít. HOdně sil!

  • načítám...
  • Zmínit
Solaris
4829
21.3.18 20:58

Všem moc děkuju za nesmírně milé a empatické komentáře, vážím si jich. A upřímně je mi líto, že se vás tolik zapojilo do diskuze se svou vlastní zkušeností s potratem. Děkuju za vaše příběhy a posílám mnoho sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ASAndrea
1226
21.3.18 21:27

@karjak

Jako že tento deníček až tak drsný není :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
karjak
429
22.3.18 12:37

Tak to bych nechtěla číst ten předcházející! 8o

  • načítám...
  • Zmínit
Ukulina
15225
24.3.18 10:51

@Solaris Je mi moc líto, co se stalo. :hug:

Za tvůj deníček ti chci poděkovat za ženy, které hledají informace. Sama mám za sebou revizi po ZT (je to pár let) a tehdy jsem byla neinformovaná, ani jsem netušila, že bych to mohla nechat na přírodě. Nevím, jak bych se před lety rozhodla. Vím ale, že i díky tobě ženy dostaly možnost výběru.

  • načítám...
  • Zmínit
Sněženka25
4515
25.3.18 23:19

Mně teda deníček nijak nevhodný nepřijde…Jasně je uvedeno, že číst nemusíme, že jo… A ten samotný průběh mě zajímá velmi…Já mám za sebou už jedno mimoděložní těhotenství zakončené laparoskopií a odebráním vejcovodu, jedno biochemické, které odešlo samo, ale byla to jen zpožděná menstruace, kde vše odešlo samo a teď v únoru molární těhotenství zakončené revizí v 8+3…Absolutně si nedokážu představit čekat 4 týdny na samovolný potrat…jak píše sama zakladatelka, jsem ten typ, co to chce mít co nejdříve za sebou a zase se posunout dál…ale každopádně nijak neudsuzuju její rozhodnutí, každá to máme jinak. Za ten popis potratu jsem ráda, aspoň vím, že i příště, když nějaké nastane, revizi podstoupím :-(
Nicméně přeji Ti, ať se vám brzy miminko zadaří a ta bolest se alespoň trošku otupí…Já si bohužel musím i na to snažení delší dobu počkat kvůli tomu molárnímu těhotenství… (kdo chce, může si vyhledat, záměrně to tady rozepisovat nebudu, taky nic moc záležitost)…
Zakladatelko hodně sil a štěstí příště :)
Ps: Také jsem každý den děkovala Bohu, že nám „dal ten dar“ a denně prosila, ať je vše v pořádku a v září máme zdravého drobečka…Bohužel :-(

  • načítám...
  • Zmínit
ZeLu
20019
12.4.18 08:36

Já tahle potratila na školení v práci tedy v 8.mem tydnu :( to co ze mě vyšlo si pamatuji dodnes a už to nikdy nechci zažít. Stejně jako ty jsem bohužel neplodna a mám za sebou 3× iui, 3× ket a 2× ivf. Mám z toho dvě úžasné děti. Moc ti přeji aby jsi už dal netrpěla a miminko si našlo cestu k vám :hug: hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
Luren
150
28.4.18 14:57

@Solaris Musim přiznat, že jsem ani netušila, ze existuje tento způsob a určitě bych ho volila, takže ja moc děkuji za vaši podrobnou informaci.Pro me to bylo velmi poučné. Moc přeji aby jste tim uz nikdy nemusela projít znovu.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Přepište dějiny!

Konečná, vystupovat!

Perspektiva

Když porod nebolí

Sisyfos na hoře

Má večernice

Status: Nežádoucí

Což takhle dát si hormon (II) ?

Což takhle dát si hormon (I) ?

Jak jsme navzdory zaručeným radám nepočali