Jak jsme navzdory zaručeným radám nepočali
- Snažení
- Solaris
- 08.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
„Snažilky a těhulky. No tě bůh“, říkala jsem si, když jsem poprvé objevila eMimino a místní řeč. A ejhle, jak šel čas, začala jsem diskuze „snažilek“ pročítat, posléze i do několika přispívat a postupně v sobě objevila své alter ego snažilky, z jehož pera vlastně tento deníček pochází.
Naše rozhodnutí nechat všemu volný průběh padlo poté, co se moje drahá polovička rozhodla přede mě pokleknout a vprostřed českých lesů vytasit krabičku se zásnubním prstenem. Do těchto nových časů jsem vkročila vyzbrojena znalostmi učiva biologie sedmé třídy a za jedinou postačující podmínku úspěšného početí považovala nechráněný styk.
Leč postupem času stráveného pročítáním diskuzí jsem byla obeznámena s tvrdou realitou, že podmínek existuje celá řada a že teprve důmyslnou kombinací dochází ke kýženému efektu. Zachvátila mě panika, že pod sebe po styku necpu polštář, případně manžela neohromuji svými sokolskými svíčkami, případně obojím najednou. Polilo mě horko, když jsem si představila, jak budu muset projít manželskou krizí, ztrátou zaměstnání, totálním stresem a ledvinovou kolikou, než se nám poštěstí zplodit potomka. Světlem na konci tunelu mi tak alespoň bylo zaručené otěhotnění o dovolené, při předsvatebním šílení a když to budu nejméně čekat (což je poněkud vágní časový údaj, ale nevěstil alespoň zlé časy).
Měsíce plynuly a početí stále nepřicházelo. První půl rok jsem to brala v klidu, inu, ne každému je dáno otěhotnět hned na první dobrou. Dvě nejbližší kamarádky mě ale v tomto mém přesvědčeném chlácholení záhy lehce rozkolísaly, když mi po jednom, dvou měsících jejich snahy o potomka oznámily radostnou novinu. Nesla jsem to ale statečně a i přes to, že ani chvilková nezaměstnanost, ani předsvatební frmol se pro nás nakonec nestaly tím zaručeným okamžikem, jsem stále s myslí optimisty vcházela do dalšího půl roku.
Nastala doba Vánoc. Kolikrát se prý zaručeně zadařilo, když se mysl upínala k vanilkovým rohlíčkům a krabicím pod opentlenou jedlí. Vycházelo to dokonce tak překrásně, že kdyby tentokráte už „zaručenost“ zafungovala, mohla jsem manželovi před očima mávat počůraným papírkem přesně na Štědrý den. Jenže vzhledem k tomu, že k Ježíšku jsem byla obdarována poněkud jinak a zamávat jsem mohla leda tak igelitovou libreskou, zůstala jsem u tradičnějších dárků, dala manželovi pod stromkem pusu a jako lví srdce dál rozsévala vánoční veselí.
Blížil se konec druhého půl roku, čáp ani vrána nikde, a tak jsme se rozhodli pro velkolepou cestu tisíce kilometrů daleko. Letenky nám udělaly notnou díru do kapsy, takže tentokráte se opravdu nehodilo, aby se ze mě před cestou stal chodící inkubátor. A taky že nestal. Ačkoli zaručená moudrost praví, že dítě přijde, když se to bude nejméně hodit, k nám si cestu nenašlo a já mohla další „tutovku“ z pomyslného seznamu odškrtnout. Záhy však nastala dovolená a absolutní vypuštění z mysli čehokoli, co jen z dáli připomínalo miniaturní spermie, kterak si srdnatě razí cestu k mému vajíčku. A vskutku – „to hlavní“ proběhlo někde v dalekých stepích, ani nevím kdy a kde, v radostném rozmaru a znovuzamilování. Nebudu to protahovat a rovnou prozradím, že na seznamu už zbyly jen ty ledviny.
Stojíme nyní na okraji jednoho období. Období přirozené snahy o početí. Příští týden nás čeká první návštěva centra pro asistovanou reprodukci. Poslední zaručené rady mluví o početí těsně před návštěvou CARu. Upřímně? Myslím, že my potřebujeme opravdu víc, než jen zkoušet zaručené rady. Známe výsledky ze spermiogramu, jen jsme tomu přece jen chtěli dát šanci. A ještě upřímněji? Strašně moc si přeju, aby to tentokrát byla „tutovka“ i pro nás.
Přečtěte si také
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 267
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 246
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 240
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 242
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 180
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 1739
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 1850
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 3731
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 1988
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 539
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
Držim palečky 
