Píďalka - Díl II. (a poslední)
- Těhotenství
- norreen
- 28.10.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak se moje velké štěstí se zlatíčkem Píďalkou změnilo v bolest. Co se vlastně stalo bohužel nevím. V pondělí ráno jsem na toaleťáku objevila krev, a tak jsem zburcovala manžela a bráchu aby mě odvezli do Motola. Poslali mě na UTZ a pak do poradny. Tam mi svitla naděje. Všechno bylo v pořádku, tak mě hned nabrali krev a pro jistotu si mě tam nechali. Dostala jsem magnezium, ascorutin a železo. A začlo se mi dělat lépe. Už jsem jenom slabě špinila a vzorně baštila prášky. Ve středu jsem absolvovala další vyšetření a všechno bylo OK, žádný náznak problému. Ve čtvrtek dopoledne už jsem ani nešpinila a byla šance že v pondělí půjdu domů. A potom...
Ve čtvrtek večer mě najednou začlo bolet břicho a opět se objevila krev … okamžitě jsem zavolala sestřičku a paní doktorka mě přišla vyšetřit. Hned na:,–(ili magnezium v kapačce a musela jsem jenom ležet, nesměla jsem ani vstát na záchod. Ráno mi měli dělat cerklage. Bohužel nepomohlo, asi za hodinu jsem za velkých křečí cítila jak jde pryč voda a věděla jsem že je konec… Když mě vezli na sál, tak jsem to celé probrečela. Na pokoj mě vrátili v devět večer.
Přístupu doktorů nemůžu nic vytýkat ani v nejmenším, prostě nebyla šance. Ale co můžu říct, že jsem z nich měla opravdu dobrý pocit, pocit že jsem v těch správných rukách. Teď mě čeká spousta vyšetření a uvidíme co dál…
Po píďalce mi zůstala zatím bolavá dušička, ale i tam čas rány zahojí (možná to bude trvat dýl než loni, ale zahojí). Když jsem v neděli z Motola odcházela, předsevzala jsem si, že se do motolské nemocnice vrátím, ale příště už nebudu odcházet sama. Já se prostě nezvdám. Je to prostě další rána, po které se musím zvednout a jít dal a jednou určitě vyhraju. Do třetice už to vyjít musí.
Všem mockrát děkuju za podporu. Děkuju, že jste a že umíte povzbudit a pohladit po rozbolavělé dušičce. Všem, které jste mi nechali vzkaz v deníčku u Montičky, Brusinky nebo u Jarních miminek i všem, které jste se mě snažili povzbudit na chatu nebo jinou zpravičkou moc děkuju. Opravdu to pomáhá, člověku je hned líp, když vidí kolik dobrých dušiček na něj myslí a drží palce do budoucna.
Marti
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 711
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1286
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1538
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 705
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 694
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 794
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1218
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3959
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1310
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1432
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...