Pohodový porod a to jsem měla strachu
- Porod
- mila.dka1
- 06.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nejsem typ, který by pročítal diskuze a psal deníčky, ale jak mimi vše změní. Pročítání diskuzí patří od porodu k mému každodennímu rituálu a deníčky jsem před porodem také četla. Jak se říká, štěstí přeje připraveným a mě to tak nějak uklidňovalo. Porodu jsem se totiž strašně bála. Proto jsem se rozhodla pro všechny mně podobné sepsat tenhle příběh o mém vcelku snadném porodu.
Jsem prvorodička, na dítku jsme pracovali přesně rok. Těhotenství jsem měla pohodové, žádný problém, ani jednou jsem nezvracela. Taky nejspíš proto jsem přibrala 23 kilo. No a taky proto, že jako kancelářská myš se vůbec nehýbám. Termín jsem měla v neděli 14.4.2013. Ve čtvrtek předtím jsem byla na kontrole u své doktorky. Očekávala jsem obvyklou větu, že se nic neděje. A že na to máme s manželem hupnout, ať to dítko trochu popoženeme. Dočkala jsem se ale reakce: tak to bychom tu klidně mohly pichnout vodu, ale kdo by to po vás uklízel a smála se. Já taky, ale nevěděla jsem co si o tom myslet. Jen že je trochu blázen. Doma jsem usoudila, že už s možná otevírám, hlavně taky proto, že mi říkala, že už se příští týden neuvidíme. Ale znáte to, tam jsem se na nic neptala.
Dva dny před termínem, tzn. v pátek ráno před devátou jsme vstávali, manžel opět jako každé ráno dotíral, jestli už rodím a kdy že budu rodit a že už chce, ať rodím (poslední týden jsem to poslouchala několikrát denně). Já vstávala o pár minut později, manžel odešel do koupelny a já seděla na posteli a kašlala (byla jsem už týden nemocná a nemohla vůbec mluvit) a najednou lup a začala odtékat plodová voda. Ještě jsem večer vtipkovala, že mi snad musí prasknout voda, abych poznala, že rodím (večer jsem měla asi poslíčky, ale nebyla jsem si tím jistá). Tak volám na manžela, že teda už můžem jet. Nechápal, a když pochopil, že si nedělam srandu, tak začal trochu panikařit. Pak se uklidnil, dali jsme snídani a asi na 11 jsme se vypravili do porodnice.
Tam klídek, nikdo nerodil, tak byli rádi, že mají příjem. Následovalo těch 1000 otázek, vyšetření, no znáte to, manžel celou dobu na chodbě a nevěděl, co se děje. Nález - otevření na 2 cm. Tak mě dali na pokoj a manžel vyrazil do města, že je času dost, sestra mi říká, no, to můžete porodit až zítra. Na předporodní přípravě nám kladli na srdce, ať si neleháme, ale chodíme, když jsem se na to ptala sestry, tak říká - šetřete síly, to bude dlouhé, jděte kdyžtak do sprchy. Jenže mi dali mega velký nafukovací míč, ten tam nešel nacpat, a stát se nedalo, tak jsem si lehla do postele. Asi po 4 hodinách přišli na prohlídku, nález - otevřená na 2 cm, já myslela, že už to bude a houby. To už jsem chápala, co je kontrakce, jak psala jedna paní v diskuzi, to je bolest, při které se vám zkroutí prsty na nohou, jak trefné.
Pak přišel manžel s mojí s mámou, ale lezli mi na nervy, tak jsem je defacto vyhodila. A to jsem celou dobu těhotenství manželovi opakovala, jak chci, aby tam byl hlavně na 1. dobu porodní. Nojo, člověk míní… Pak jsem vlezla do sprchy a tam strávila další hodinu. Usínala jsem tam, padala z míče, zvonek před sprchou, no omdlít tam, tak si určitě nezazvoním. Asi po hodině se mi začalo dělat zle, z horké vody, z bolesti, tak jsem vylezla. Bylo přesně 16:17, lehla jsem si a to začalo to pravé peklo, ta voda to nějak tišila, měla jsem pocit, že tam cítím jen pár velkých kontrakcí, které jsem vodou hned rozehnala. Tak jsem na ně zvonila, ať mi ksakru dají něco na bolest.
Dohoda byla, že dostanu rajský plyn, až budu otevřená na 5-6 cm. Takže vyšetření a verdikt, otevřená na 8, při kontrakci ale jen na 7. Tak vám dáme do zadku injekci, ta to popožene. Dožadovala jsem se toho rajského plynu (prý pocit, jako když si dáte marihuanu, na půl hodiny), ale řekly, že už je pozdě. A že ta injekce bude možná lepší. A ať zavolám tatínka. Tak jsem zavolala, za nimi se zavřely dveře a sotva se zavřely, začala jsem řvát nahlas bolestí, jak začalo mimi sestupovat do porodních cest, takže hned na sál, myslela jsem, že neudělám ani krok. No a tam na koze, jako když utne, po bolesti ani památky a prý že tlačte. Já nevěděla jak, necítila jsem kontrakce, tak jsem koukala na sestru, která mi šahala na břicho a říkala, kdy mám zkusit začít tlačit. Já měla hlavní starost, že mi ani nestačili dát klystýr.
Každopádně během porodu jsem s nima konverzovala, jako u kávy, jak chci vlasaté miminko, a jak tam tímhle stylem budem hodinu,..po druhé kontrakci, kdy mi i sestra mačkala na břicho, mi píchli oxytocin, a já hned na následující kontrakci a čtyři zatlačení malou vytlačila. Vystřelila ven jako šíp, ani mi doktorka neřekla, že už vidí hlavičku, jen hlásila, že nějaké vlásky má. Doktorka byla od plodovky zlitá komplet. No ale šití bylo horší než celý porod, ale vydržet se to dalo, jen jsem na doktorku trochu syčela. O tom, že mi dělala nástřih jsem ani nevěděla. Celý porod od prasknutí vody trval necelých 8 hodin, což je myslím na prvorodičku slušné. Každopádně hned na sále jsem hlásila, že bych mohla jít rodit hned znovu.
Sárinka byla ještě celá od mázku, úplně bílá. Měla být v břiše ještě zhruba 6 dní (prý dle delšího menstruačního cyklu, který mám), ale při 3660 g bych nechtěla vidět, kolik by měla potom. A taky měla chlupatá ouška a zádíčka, což taky ukazuje na to, že šla trochu dřív. Výpočtově měla 51 cm, ale když už jí mohli změřit, tak měla 48 cm. Já ztratila prý trochu víc krve, takže jsem pak na pokoji dvakrát omdlela, ale mám za to všechno samozřejmě nejhezčí miminko na světě, je strašně hodná a šikovná a když se na mi směje, je to ten nejkrásnější pocit, který jsem kdy zažila.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1644
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20643
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Můj třetí syn šel taky skoro o 2 týdny dřív a měl 3700g a 52cm 
Jinak myslím, že chloupky s dřívějším porodem rozhodně nesouvisí. Syn se narodil po termínu a byl chlupatý od hlavy až po paty. 
, hlavně že jste to zvládli 
