Porod Daniela

Tak už je to 6 týdnů, co máme doma našeho synáčka a utíká to vážně rychle. :)

Bylo září 2012 a my jsme si s manželem řekli, že bychom se pomalu mohli začít snažit o druhé miminko, ale ani náhodou nás nenapadlo, že to tak půjde tak rychle. Na dcerku jsme přece jen čekali víc jak dva roky a tady se zadařilo vlastně hned na poprvé. :-) Další den jsem šla posedět s holkama do baru a ty se vyptávaly, kdy bude druhé a já vtipkovala, že už je možná zaděláno a ano, bylo to tak. Za pár týdnů jsem si udělala těhotenský test a na něm //, jedna jak druhá. :-) No v tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Popadl mě panický strach, jak to všechno zvládnu, ani ve snu mě nenapadlo, že to všechno půjde tak rychle.

Za pár dnů ale strach vyměnila radost a já jsem se začala na našeho drobečka těšit. Ve 20. tt nám řekli, že to bude chlapeček. Manžel byl nadšený, že budeme mít páreček. :-) Bylo to teda pro mě dost náročné starat se o dceru a do toho věčná únava. Hlavně ke konci, ale vše se zvládlo a já jsem ve 40tt šla opět na kontrolu do porodnice. Tam mi dr. oznámila, že pokud do neděle neporodím (bylo pondělí), že se budu muset registrovat do jiné porodnice, že se budou malovat sály. No tu myšlenku jsem si ani nechtěla připustit. Rodit jinam? I přesto, že doma jsem si řekla, že hamiltona odmítnu, kdyby mi ho nabízeli, tak v tu chvíli mi to přišlo jako nejlepší řešení. Alespoň nějaká šance, že budu rodit tam.

Potom, co mi ho doktorka udělala, jsme se v klidu vydali s manželem do IKEA dokoupit poslední věci do pokojíčku pro miminko. Celý den mě pobolívalo břicho, večer jsem si dala teplou vanu, pak si šla lehnout na sedačku dívat se na zprávy a v tom mi rupla voda. Tak jsem si řekla, že už je to tady. Kdybych věděla, že se ještě 24 hodin nebude nic dít, tak bych se tak nestresovala. :-) No asi v 23:00 jsme vyrazili do porodnice. Tam mě vyšetřili s tím, že jsem otevřená na 2 cm, ale že mě přijmou kvůli té vodě a uvidí se. Další den jsem celý proležela na pokoji a čekala, snažila jsem se co nejvíc odpočívat, protože jsem věděla, že co nevidět to přijde. Celý den se nic nedělo a když už se mi zdálo, že se něco děje, poprosila jsem sestřičku, ať mi natočí monitor. Ale na něm taky ani jedna kontrakce, takže jsem zase čekala a čekala.

Přes den jsem zjistila, že nám vypadlo hlídání dcery, tak začal další stres, kdo nám pohlídá malou, aby mohl být manžel u porodu. V 19:00 už jsem začala cítit, že se něco děje, a tak jsem napsala kamarádce, jestli by jí mohl manžel vyzvednout v práci a jestli by nám dcerku pohlídala. Ptala se mě, jestli si může ještě domů zajet pro věci, tak jsem jí napsala, že jo, ale ať spěchají, že se mi zdá, že už se něco děje. Manžel jí v 8 vyzvedl. V tu dobu já už ležela na posteli a přála jsem si, ať co nejdříve dorazí. Za půl hodiny už jsem zvonila na sestru a prosila jí, ať mě vyšetří. Ta byla hrozně milá, vzala mě na ošetřovnu a konstatovala, že se nic neděje, že nechápe, kde doktorka z předchozího dne viděla ty 2 cm. Najednou přišla kontrakce a sestra konstatovala 5-6 cm, že mě hned pošle na porodní sál. Při příjmu dorazil i manžel, tak jsem byla ráda, že s kamarádkou nejeli přes celou Prahu pro věci a rozhodli se jet rovnou k nám.

Při příjmu se mě ujala hrozně milá porodní asistentka, ta mi udělala přípravu a nechala nás s manželem o samotě. Já jsem jí ještě předtím poprosila o epidurál, protože jsem měla šílené křížové bolesti, tak mi řekla, že potom uvidíme. Ve sprše jsem byla jen chvíli a šla jsem si lehnout a na PA zazvonila a opět i poprosila o epidurál, ta bolest se nedala vydržet. Stejné jako u prvního porodu, kdy se mi ale hned po epi. porod rozjel, a tak jsem doufala, že to bude podruhé stejné, ale rodila jsem v jiné porodnici a tam jsem věděla, že ho nechtějí moc dávat. Sestřička mi bez řečí vzala krev a říkala, že za půl hodiny budou výsledky, ať vydržím, že pak mi ho kdyžtak píchnou. V tu chvíli jsem měla pocit, že to je nekonečné a nevěřila jsem, že mi ho dají. Pro klid duše jsem na sestru ještě 2× zazvonila a zeptala se, jestli už jsou výsledky. No nebyly. Byla to nejdelší půl hodina v mém životě. Naštěstí mě manžel držel za ruku a nic neříkal a když už něco řekl, tak jsem ho poprosila, ať je zticha, že chci mít klid. :-)

Po půl hodině se rozrazily dveře. Vešla sestra s anestezioložkou a poprosila manžela, ať jde ven. Já si řekla konečně. Píchli mi ho a já už jen cítila úlevu. Manžel se vrátil a asi 10 minut jsme si povídali. Bylo to fajn, ale po těch 10 minutách už jsem mu řekla, ať zvoní na sestru, že už je to tady. :-) Ta řekla, že už můžu pomalu tlačit. Bylo to nekonečné. Trvalo to strašně dlouho. Celou dobu jsem se dívala na obří hodiny a čekala, kdy příjde další kontrakce. Sestra řekla manželovi, že až budeme u konce, že mu dá zvoneček, ať zazvoní na dětskou doktorku. Asi po půl hodině už jsem začala cítit, že se tlačí hlavička a asi za 2 zatlačení byla venku. V tu chvíli dala manželovi do ruky zvoneček, tak už jsem věděla, že jsme u konce a pak jsem začala sestře říkat, ať mi pomůže, že to hrozně pálí. Tak říkala, že si musím pomoct sama, že mám začít tlačit v kontrakci. Na tu jsem ale nečekala a tlačila na prázdno, to bylo ale k ničemu a hned jak přišla kontrakce jsem vytlačila ty příšerně široká ramínka. :-)

Daník se narodil 23:20 a vážil 3980 g a měřil 51 cm. Vlastnoručně jsem si přestřihla pupeční šnuru. Byl to krásný pocit, když mi ležel na břichu. Užívali jsme si 2 hodinky klidu. Bylo to krásné, ale já už jsem byla příšerně unavená i přes to, že jsem celý předchozí den proležela v posteli. Těšila jsem se, až se vyspím.

Na šestinedělí se mě ujala hrozně příjemná sestra. V noci mi vše ukázala, ještě mi nachystala čaj, popřála dobrou noc. No měla jsem dobrý pocit z celé té porodnice, ze všech sester i doktorů. Za těch 5 dní, co jsem tam ležela, jsem se nesetkala s nikým protivným. Takže byl pobyt v porodnici celkem příjemný, ale domů už jsem se hrozně těšila. Když mi řekli, že tam budeme ještě jeden den, kvůli novorozenecké žloutence, tak se mi chtělo brečet, ale teď už to beru s humorem.

Už je to 5 týdnů, co jsme doma, krásně jsme se sžili, malý je hodný, manžel pomáhá, jak jen může, takže vše je tak, jak má. Moje obavy, jak to všechno zvládnu, když jsem zjistila, že jsem těhotná, jsou už dávno pryč. Jsme hrozně rádi, že máme doma toho malého drobečka a užíváme s s ním každou minutku. :-)
Děkuji všem, co dočetli deníček až sem. :-)

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti

Anonymní
15.07.26
1829

Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...

Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím

Anonymní
15.07.26
1078

Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...

Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících

Anonymní
15.07.26
1934

Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...

Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku

Anonymní
15.07.26
790

Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Amsetka
15.07.26
468

Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?

Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu

Anonymní
14.07.26
21871

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.

Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii

Anonymní
14.07.26
2676

Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...

Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži

Anonymní
14.07.26
2961

Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...

Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka

Anonymní
14.07.26
2672

Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...

Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku

Anonymní
14.07.26
1799

Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....

Přidat deníček