Porod na první podzimní den
- Porod
- Barushe
- 21.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždycky jsem si myslela, že se do porodnice jede s větrem o závod, aby se to všechno stihlo. Omyl, stačí jet krokem. Termín porodu jsem měla 28. 9. 2011, ale pořád jsem doufala, že by to mohlo být dřív, pupek už byl mega obrovský a strašně mi překážel. Dala jsem se tedy na velký úklid, zabralo až drhnutí kachliček v koupelně.
pár hodin před porodem
- 7
- 4
- 1
- 6
s maminkou 18 dní po porodu
- 6
Ve čtvrtek, 22.9., ze mě celý den vytékalo cosi hlenovitého, ha, zátka. Kolem druhé ráno v pátek už to hlen nebyl, začala mi protýkat plodová voda, ale strááášně pomaličku, tak jsem si řekla, že ještě počkám. O půl 7. jsem do tašky naházela poslední nezbytné věci, jako je nabíječka, mobil, peněženka… A šla vzbudit manžela.
Do porodky jsme jeli lážo plážo a normálně jsme povídali o všem možném, protože kromě toho, že jsem měla na vložce trochu růžové vody, mi nic nebylo. V porodnici šup na monitor, ale kontrakce skoro žádné, jen mě občas píchlo v podbříšku. Dali mě na předporodní sál, že budeme čekat, kdyby nic, další den bych dostala tabletku. Na ultrazvuku mi řekli, že jim to vyhazuje strašně malé míry a čísla, ale že se nemám bát, že to podle břicha bude normální tříkilové miminko. Nezbylo mi nic jiného, než věřit.
Že já blbec jsem se ráno pořádně nenajedla, dostala jsem až v 15:00 polívku, a to jsem byla ráda, že vůbec něco. Manžel jel domů, protože kontrakce nula nula nic. Křik maminek, co rodily, mě docela děsil, slyšela jsem 3 porody. Neustále mě kontrolovali, ale pořád nic, otevřená na prst a monitor škoda mluvit. Odpoledne přijel opět manžel a já kolem šesté konečně usnula. Manža už se prý zvedal, že půjde, když se nic neděje. Jenže já jsem sebou ze spaní trhla, kopla jsem ho, slyším rup a pode mnou konečně kaluž růžové vody. Napojili mi znova monitor a kontrakce úplně nulové, fakt ani jeden kopeček. Bylo mi strašně dobře, cítila jsem se taková lehčí 
Přišla PA, že uděláme klystýr, jestli to nepomůže. Nic strašného to nebylo, spíš naopak, taková úleva 
Vysprchovala jsem se, dali mi monitor a zas nic, jen ten podbřišek bolel čím dál víc.
Kolem osmé večer mi dali oxytocin a jakmile do mě kápla první kapka, začaly kontrakce. Přijali zrovna další rodičku a já že musím na záchod, prý musím vydržet, je obsazeno. Říkala jsem si, proboha, to mají jen jeden záchod?! No, když jsem si myslela, že už je volno, rozrazím dveře, že už to nevydržím (manžel se mnou) a ona tam pořád byla, tak jsem se začla omlouvat, ale myslím, že jí to bylo jedno
S každou kapkou oxytocinu kontrakce sílily. Ty se daly vydržet, protože měly přestávky, jenže ta bolest v podbříšku byla už nesnesitelná, a to jsem byla zvyklá na silné bolesti v době menstruace. Přišla PA a když viděla, jak se svíjím, řekla, že co dělám, vždyť to jsou jenom kontrakce, co budu dělat potom. Fajn. Šli rodit tu maminu, co jsem vyrušila na záchodě. Prý to bude hned, je druhorodička. Houby hned, za tu dobu nebylo možné nikoho sehnat, pak mi konečně přišli dát čípky proti bolesti toho podbříšku. Konečně byly jenom samotné kontrakce. Když odrodili, přišel se na mě podívat doktor s PA, ta do mě hrábla a: „Vy rodíte, cítím lem.“ Dost se divili, asi si mysleli, že počkám do zítra.
Na porodní sál jsme přišli asi ve 22:30 a já jsem se ptala, jestli to stihneme ještě dneska, prý jo, tak se mi ulevilo Párkrát jsem si zatlačila na boku a pak se šlo na to. Jaká úleva, když jsem už mohla tlačit. Dělala jsem přesně to, co mi řekli. Držte si takhle nohy, držela jsem nohy, hlavu na hrudník! Dala jsem hlavu na hrudník, nekřičte!, nekřičela jsem a dala úplně všechno do tlačení.
Nemyslela jsem si, že je to tlačení tak jednoduché, pořád jsem si říkala, jak se to dělá a ono to pak jde úplně samo Při porodu si tam doktor s manželem povídali, jak chodili na stejný gympl, jako kdybych tam vůbec nerodila, stačili jsme si mezi kontrakcemi i zavtipkovat. Když už doktor viděl hlavičku, řekl: „tak zrzka to nebude.“ A já na to, že ani nemůže, že jsem obarvená
Na čtyři zatlačení byla malá venku. Dali mi ji na břicho a já si pomyslela, že má divnou hlavu (manžel se mi pak přiznal, že si to říkal taky) ale potom už ji měla normální Říkala jsem si, jak je nádherná. Šití bylo nepříjemné, ale nebolelo a já měla jen dva stehy. Nástřih při porodu jsem vnímala, ale v tu chvíli to nebolelo.
Naše Sofi se narodila na první podzimní den, 23. 9. 2011 ve 22:48, s váhou 3300 g a mírou 51 cm. Porod všehovšudy od prasknutí vody 4 hodiny, takže na prvorodičku super
Jo a na pokoji jsem byla víte s kým? S tou maminou ze záchoda
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1642
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Taky se připojuji ke gratulacím a hodně zdravíčka! 
