Porod naší Ninušky

Po dvou měsících to přišlo z ničeho nic. Už jsme ani nedoufali a na testu se objevily //. Vydala jsem se tedy k doktorovi, ten mi oznámil, že má podezření na mimoděložní těhotenství a poslal mě na vyšetření do nemocnice. Tam mě vyšetřili, poslali na odběry a nechali mě čekat. Naštěstí doma v klidu, s tím, že budu celý víkend odpočívat a po neděli se uvidí. Ten víkend byl nekonečný, ale nakonec vše dobře dopadlo. Šla jsem ke svému doktorovi a vystavil mi těhotenskou průkazku. Srdíčko už tlouklo a my se mohli radovat z toho, že za pár měsíců nás bude o jednoho více.

Měsíce utíkaly, já měla stanovený termín na 10. 11. 2011. Ve 32. týdnu jsem přestala chodit do práce a začala vše chystat na příchod našeho miminka. Odchodili jsme si i předporodní kurz a ve 37. týdnu jsem začala chodit do poradny do porodnice. Každý den jsem si říkala, kdy to příjde, měla jsem hrozný strach z porodu. Dny utíkaly a najednou tady byl 40. týden a pořád nic, v poradně mi dr. řekl, že pokud do 10 dnů neporodím, budou mi porod vyvolávat a toho jsem se děsila ještě víc.

Naštěstí to nebylo zapotřebí. 14. 11. jsem se v noci vzbudila a říkala jsem si, no, dneska už to bude. Měla jsem takový divný pocit, ale naštěstí jsem to ještě zaspala. Ráno po probuzení už byly kontrakce celkem pravidelné, tak jsem si dala vanu a kontrakce neustávaly. Někdy byly po 5, někdy po 10 minutách, tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozronost. Ještě jsme zajeli do banky něco vyřídit. Jen jsem se občas zastavila, prodýchala kontrakci a šlo se dál.

Měla jsem hrozné křížové bolesti, ale všechno se dalo vydržet. Odpodledne jsem si dala další vanu a bylo to pořád stejné, cvičila jsem na balonu a pomalu dobalovala tašku do porodnice. Přítele jsem poprosila, ať nechodí do práce, že už vím, že to dneska bude, ale chtěla jsem vydržet doma co nejdéle. Nechtěla jsem, aby mě z porodnice poslali domů, ani jsem nechtěla ležet na hekárně. Tak jsem se ještě podívala na svoje oblíbené pořady a po 8. večer se jelo.

Dorazili jsme se porodnice a já měla pocit, že kontrakce přešly, PA to ale viděla jinak, řekla, že půjdu na monitor, pak na přípravu a poté hned na porodní box. Po tom, co mi udělala klystýr (kterého jsem se taky děsila a nakonec byl v pohodě), mi řekla, že do půlnoci určitě porodím, bylo už po 9. Já tomu nevěřila. Vůbec jsem se necítila na to, že bych měla rodit. Po hodince jsem se přesunula na box, PA mě vyšetřila a řekla, že už jsem otevřená na 5-6 cm a zeptala se mě, jestli chci epidural, já o něj poprosila, i když by se to dalo určitě vydržet i bez něj, ale měla jsem takový strach z nesnesitelné bolesti, že jsem si ho nechala dát 

Po chvíli přišel anesteziolog a píchnul mi ho. No, byla to úleva. Pak za mnou konečně pustili přítele. Tak jsme si povídali, cítila jsem se úplně skvěle, byla to skvělá úleva. Měla jsem k porodu sbalenou tašku plnou věcí, hudbu, krém na masírování, ručníky, prostě plno blbostí, ale vše bylo tak rychlé, že jsem nevytáhla jedinou věc PA mě chodila kontrolovat, jednou řekla, že pokud kontrakce vymizí, tak mi napíchnou oxytocin. To jsem nechtěla.

Nevím, co se stalo, ale najednou jsem cítila šílený tlak, tak jsem přítele poprosila, ať jde PA najít. Ten si myslel, že si dělám srandu, protože jsem pořád vše brala hrozně s humorem. Naštěstí se objevila sama, vyšetříla mě a řekla, že už jsem na 10 cm a že za chvíli budeme tlačit, ale já chtěla tlačit hned! Tak jsme to po chvíli zkusili, to byla snad nejhorší část mého porodu, nechtěla jsem nastříhnout, protože jsme pravidelně od 34. týdne masírovali, ale po asi 15 minutách tlačení jsem PA oznámila, že už prostě nemůžu.

A najednou to začlo, otevřely se dveře, přiskočila druhá porodní asistentka, která mě chytla z druhé strany ramen, na té druhé mě držel přítel a pomáhal mi tlačit. PA, která přiskočila byla hrozně protivná a drzá, pořád mi říkala, že musím tlačit, ale já už prostě nemohla. Navíc na mě koukaly 2 studentnky, mezi nohy mi svítily obřím světlem. No cítila jsem se fakt nepříjemně, takže jsem na jednu kontrakci pořádně zatlačila a poprvé jsem cítila hlavičku a na druhé zatlačení už celá vyklouzla. Bylo 0:27 a byl to krásný pocit. Přítele jsem snad nikdy neviděla tak šťastného. Šel na měření a vážení a oznámil mi, že malá měla 3815 g, což jsem ani náhodou nečekala.

Nepříjemný dr. mě sešil, ještě to všemožně komentoval, protože zaučoval PA, která porod vedla a říkal jí, že příště už to bude dělat sama, tak jsem byla ráda, že jsem její první nebyla zrovna já. 4 dny v porodnici utekly jako voda a teď už měsíc máme doma krásnou, hodnou holčičku a oba ji milujeme víc než cokoliv na světě.