Povedená svatbička :-D 2
- O životě
- finduska
- 01.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak pokračování. :)
a jedeme:-)
a chtějí mi ho ženy ukrást:-d
- 1
rodina
nepůjdu:-d
,,přirozeně rozesmátá,,
odpadky
tanec
chytáme:-)
rodinka:-)
Cestou jsme totiž míjeli naše obydlí a můj už manžel vykřikl „Zastavit, máme otevřená vrátka“ a ve mně se zastavil dech, ale i srdce…To by znamenalo, že nám utekli psi a že pěkně zavoláme všem v parku, že svatba se mění
na hledání psíků. Jednoho jsme naštěští viděli válet se na zahradě a já k nebi poslala poděkování za to, že jsme blázni a vlastníme buldočka, co je línej jako prase. Za to, že zůstala na zahradě, jsem ji i na pár dní odpustila chrochtání a chrápání. Ale kde je druhý pes? Kříženec velikosti telete nebyl k nalezení, načež partner štastně vykřik, pes se valel ve verandě v pelechu a v tom vedru neměl na utěk žádné pomyšlení…
Tak jsme tedy štastně dojeli do parku na focení. Pár lidí se nám skutálelo ze stráně dolů, neboť jsme byli liní to obejít. 
Fotografování proběhlo v humorném duchu, pánové vyhazovali saka a nasledné hledání a znovuvyhazování se neobešlo bez záchvatů smíchu. Na focení nevěsty s dětmi už byl ale problém, náš syn naprosto vyčerpaný se tvářil fakt jako trápený, malá neteř, která bydlí 300 km se zase odmítala fotit s tetou bez maminky a malý synovec měl rozvernou náladu a utíkal. Synátora po foceni s dětmi hned odvezla chůva s Girlie a na následujícím obědě chyběl, bylo to ale menší zlo, než aby pak byl chudák někde úplně grogy.
Pak bylo focení s kamarádkami, se svědky, s rodinami a pak už jsme zůstali jen tři. A začala sranda.. Kytkou jsem div při házení ženichovi nerozbila hlavu.
Pak jsem seděla sama, že se budu fotit a nešel mi naladit upřímný úsměv. Fotograf povídá směrem k ženichovi „Ty ji znáš, rozesměj ji nějak přirozeně.“ A můj drahý manžel se nerozpakoval a povídá, když přirozeně, tak přirozeně a rozepl si zip u kalhot. V tu chvíli jsem doslova umírala smíchy, věřím, že z toho fotograf má fotek dost, ale zatím mám jen jednu…
Pak vymyslel vtipné foto, že on bude sedět na schodech a já nad ním stát - upřímně vyšla z toho nejkrásnější fotka, co jsem kdy viděla. Při pohledu na tuto fotku jsem se vyloženě rozesmála. Focení na lavičce obklopené odpadky už byla jen taková naše třešnička na dortu.
O tom, jak jsme zametali na třikrát, neboť nám to vždy nějaký dobrák vysypal, moc mluvit nebudu. To každý zná. Před naším obědem si pánové připravili branku a hokejky, můj manžel totiž hraje florbal. První jsem do branky nastoupila já, partner dal dva goly ze tří, jeden nedal úmyslě, jeden se zamotal do sukně a jeden jsem nečekaně vyrazila rukou. Já naopak dala všech 5, ale neptejte se mě, jak je to možné, byla jem v šoku, a to se partner fakt i snažil, ale v obleku to bylo těžké.
Po našem vynikajícím oběde, který vařila kamarádky babi, přišla slavná chvíle. Ne, nebylo to čtení přání, neboť přesně proto jsem vyrobila zapečetěnou krabici, která se musela rozřezat. Byla to tombola, o které nikdo nic nevěděl. Nejdříve se prodali lístečky a pak se rozdělovalo 46 cen. 6 cen byly sladkosti pro děti, které se rozdávaly se jmenovkou. (Pozorný čtenář se jistě ptá, co náš synátor, ten už byl v tomto okamžiku zase s námi, oběd trval delší dobu, ono se dlouho sedělo před ním na terase a kouřilo a kecalo.) Pak jsme přešli na rozdělování cen, při kterých tekly slzy.
Slzy smíchu…Výlet do Alp v podobě Alpy, perličková koupel v podobě hrachu, puzzle v podobě strouhanky. To vše vedlo k tomu, že rozdělování cen bylo dost dlouhé, ale taky dost veselé. Pak tedy přišla vážnější hodinka a půl. Byla jsem unesena, v půl 5, půl hodiny před příjezdem kapely. Nechtěla jsem, ale bylo to domluveno, prý do půl hodinky jsme zpět. Ono by to tak bylo, kdyby barman v restauraci, kde jsem skončila, se nerozhodl si krapet vydělat, a neřekl mému pronásledovateli, že mu poví, kde jsem za litr. Načež se ženich otočil a vydal se hledat jinam, po hodině už jsem byla zoufalá. Kapela čekala, dvě šampáňá vypity. Nakonec únosčin partner dotáhl ženicha zase zpátky a tradá na svatbu, tam to bylo lehce v nervózní atmosféře. Kapele jsem se omlouvala, ale ta se smála, hned do 3 minut po našem příjezdu se pustily Šrouby a matice, zpívali je krásně a my s parterem jsme krásně pluli po parketu a patřil nám svět. Naštěstí se lidé v naší nepřitomnosti věnovali zákuskům, talířům a chlebíčkům a pak jsme tedy mohli vesele tančit.
Ženichův bratr se drobatko společensky unavil, ale byl hodně veselý, tanec se ženichem, který vyhrál v tombole si převelice užíval. A s ním i všichni ostatní.:-D
U toho, kdy půlka hostů v čele s hospodskou vraceli klíče od našeho domu, jsme fakt řičeli smíchy. Partner, který se moc zvykům nevěnoval, se snažil bránit a vůbec nechápal, proč by ženy, které klíče nemají, měly něco vracet. Načež mu to ale k všeobecnému veselí došlo ve chvíli, kdy jsem se s jednou váženou dámou se smíchem dohadovala, že mi ty klíče okamžitě dá a ona se bránila, že jsou její, že mi klíče od našeho domu nevrátí. Ve chvíli, kdy už málem došlo na zapás v bahně, který provolávali ostatní hosté, jsme se nakonec objaly a klíče mi vrátila.
Dámy chytající kytku mají luxusní foto, jak soustředěně promýšlí strategii. Nakonec ji chytila má kadeřnice, pánové podvazek chytili dva, a tak se gentlemansky dohodli :- (nenechte se zmýlit, nehádali se o to, kdo ho dostane a ožení se, ale o to, kdo ho nechce, protože ženitba se mu nezamlouvá)-
V šatech jsem nakonec vydržela až do desíti, a to i přesto, že jsem kruh měla zalepený náplastí, neboť byl drobet naprasklý a drásal mi silonky.
Ještě můj strýc, manžel dámy, co nechtěla vrátit klíče, a má švagrová vyzkoušeli, co unese trampolína a skákali. Uspěli. Trampolína vydržela 50 kil, vydržela i 90 kilo a dokonce i 110kilo. Ale má švagrová nevydržela trampolínu, skočila tak neštatně, že to odnesla dvěma stehy na obočí, ale už to má zahojené..
A tak tedy po odjezdu kapely následovala veselá cesta domů, místo obvyklých 3 minut půlhodinka, ale veselá, cestou nás oblažoval podnapilý kamarád.
Tak jsme zažili druhý nejkrásnější den v našem životě, který vysoce předčil naše očekávání. Ze všech stran jsme poslouchali chválu za krásnou a veselou svatbu.
Troufám si tvrdit, že tombola měla největší úspěch. :-d
Děkuji těm, co dočetli. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1605
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
, preju do budoucna jen to nej. 
hodně štěstí a lásky do společného života
tak ať mimčo vydrží uvnitř co nejdýl 