(Před)svatební blázinec III.
- O životě
- Miruše
- 01.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Neboli den D. Budík na 7:30. Má první noha z postele ovšem padla už v 7:01 (krásných 5 hodin spánku). Doběhla jsem na zahradu, kde jsem chtěla obhlédnout situaci, přichystat sezení pro očekávané svatebčany a první, co jsem spatřila, byla moje na záda nemohoucí mamina, jak s hráběmi v rukách odklízí spadaná planá jablka.
- 8
- 8
- 3
- 1
- 8
- 1
- 2
Kdo jste nečetli II. díl této série deníčků, prosím najděte a přečtěte (o den, max dva dříve), protože jsou tam informace důležité k dokreslení tohoto deníčku 
Máma hned dostala sprďucha, jestli se chce zničit hned takhle zrána. Odvětila, že nechce, ale že těch jablek je tu nejmíň 300 kilo a že nechat je tu svatebčanům narafičené ve vysoké trávě by mohlo zapříčinit sklouznutí a popadání poloviny z nich, v horším případě by se svatební kolona nejdříve odebrala se zraněnými do špitálu a pak možná na obřad. Uznala jsem, že já na to teď čas nemám, ujistila se, že to mamka zvládne a nechala jí s díky hrabat dál. Vysvětlím… stav jablek na naší zahradě je do nebe volající. Hrabu je dvakrát týdně a dokonce jsem je hrabala ve čtvrtek, dva dny před naším Dnem. Je to ovšem prd platné, když denně z těch stromů spadne v průměru 264 kusů. Vysoká tráva tam byla jen tak vysoká, aby jablka krásně zkryla 
…sekáme ji co dva, tři dny, jenže tady stačí aby lehounce zapršelo a milá tráva vybouchne jak atomovka 
Krásně svítilo sluníčko a bylo takové příjemné podzimní chladno 
Žádný pařák a zároveň ani jeden mráček na obloze. Naladění na tento Den bylo dokonalé. Můj jezevec vylezl z nory a jal se dodělat guláš, co večer začal, aby měli superhladoví hosti co do úst. Malá stále spala
Po chvíli se mně ženich táže, kdy že měla přijít ta kadeřnice. Odvětila jsem, že v půl 9, načež pravil, že ji už vidí stepovat dole u vrat. Bylo něco před 8. Učesání, nalíčení, oblečení šatů, přebalení malé taťkou a nakrmení chůvičkou proběhlo bez problémů. Vše bylo v poklidu, a tak jsem celé dopoledne s radostí dokola konstatovala, „máme úžasného časového fóra“.
Davida jsem viděla různě pobíhat. První obrázek: stojí mezi dveřmi a tlačí si do hlavy guláš. V pyžamu. Druhý: má na sobě košili a pobíhá. Třetí, už má i kalhoty a pobíhá rychleji. Když už měl i regatu a pobíhání získávalo na síle, začala jsem mít tucha, že asi není něco v pořádku. Já už v šatech, a z ženicha se mi kouří. Pořád běhal jak splašený sem a tam, až jsem se ho opatrně zeptala, co se děje. Mé podezření se potvrdilo. Nemá občanku! 
Nechtěla jsem si šaty ušpinit a zmuchlat dřív, než bylo nutné, ale v tuto chvíli nebylo zbytí a pustila jsem se do zuřivého hledání s ním. Obrátili jsme úložný prostor postele naruby (bylo tam naházené vše, co jsem nestihla předešlý den uklidit 
), z (v minulého deníčku zmiňovaného) kynoucího prádelního koše začaly lítat vzduchem hadry, takže po našem útoku pokoj vypadal jako přede dvěma dny David obrátil vzhůru nohama všechny auta, svoje nahrávací studio, koukali jsme nesmyslně i pod WC mísu a do vany, ale občanka ani 10 minut PO plánovaném odjezdu neexistovala. Všichni radili vzít s sebou alespoň rodný list, že nám to třeba projde. Naštěstí jsme věděli, kde ho máme, asi 15 zúčastněných naskákalo neorganizovaně do 7 aut a já po zvídavém dotazu a následném ujištění, že Verču do sedačky poutal David a s pocitem „že jsem určitě na něco zapomněla“ odjížděla v přenádherné koloně na ten náš vysněný obřad.
Parkovacích míst pro svatebčany bylo vyhrazeno jen pár. A samozřejmě byly plné aut svatby předešlé. Zaparkovali jsme jinde a vcelku bez problémů. Fotografka mi kladla před odjezdem ze zahrady na srdce, ať z auta nevylézám, dokud nebude připravená. Čekala jsem asi čtvrt hodiny Mezitím (což jsme se dozvěděli až po pár dnech ) neváhala a letěla důrazným způsobem vysvětlit svatbě před námi, že tam nemají co stát, že JÍ teď půjde špalír a jak to jako má nafotit Následně vběhla do obřadní síně, přepadla oddávajícího i matrikářku a ještě důrazněji se vyptávala, jak je možné, že auto nevěsty nemůže zajíždět až dovnitř, jak si to představují a podobně V tom tam dorazily obě svědkyně s jednou občankou a rodným listem , fotografku odtáhly, tisíckrát se oběma vyděšeným úředníkům omluvily a pokusily se vysvětlit nemilou situaci se ztraceným OP. Mezitím fotografka dorazila konečně k mému autu a začalo focení
Šaty mi ani po 100 metrech nespadly, a tak jsem byla ráda, že mi je svědkyně uvázaly, jak nejpevněji uměly. Sice to byl nezvyk, ale docela se v nich dýchat dalo Dokvačili jsme v houfu k obřadní síni a čekali. Až pak jsem se dozvěděla, že matrikářka nevěděla co s tím rodným listem, že volala jiné matrikářce na dovolenou , která měla ještě k tomu skoro vybitý telefon a tak se v rychlosti dohodly, že David podepíše místopřísežní prohlášení o tom, že hnedle v pondělí přikluše na úřad a občanku předloží.
Bylo to tam dlouhé 
Obřad už měl dávno začít a v předsálí se nehýbal vzduch. Začínala jsem být nervózní a v jedné chvíli jsem docela nahlas zasakrovala, proč to tak dlouho trvá, že bych se z toho posr… (netušila jsem, že je to kvůli ženichově občance). Otočím se doprava a tam vedle mně stála ona matrikářka a omlouvala se mi, na což jsem ji okamžitě přerušila a s rudým snad i zadkem se omlouvala já jí A šlo se. Špalír, já zaháknutá v bráškovi, došli jsme pomalu dopředu a tam stál David s červenýma očima. Přišlo mi to roztomilé. Pak mi říkal, že jak šel se svojí mamkou, že ho to strašně dojalo. Vzápětí s ironií jemu vlastní dodal, že ho možná více „dojalo“, jak si varhaník neuměl vybrat, jestli si tam zapne varhany, klasický klavír, nebo kytaru
Proslov přednášejícího byl přenádherný. Žádné strohé čtení z papíru, žádných 20 minut, kterými nám vyhrožovali , mluvil nádherně, od srdce, pomalu a klidně a já měla prvních asi 7 minut pořádného knedla v krku a řeknu vám, měla jsem co dělat, abych se hystericky nerozbrečela. Protože do toho ten „vůl“ (nemyšleno zle) co seděl za varhany, hrál něco překrásného, vůbec nevím co, ale tu bulící atmošku to perfektně podpořilo 
Když milý oddávající vyslovil větu:„…a přejdeme k hlavní části…“, můj tep se zvýšil na 210 a tlak na 360/180 Ano/Ano proběhlo ještě dobře. A pak to začalo. Prstýnky. Měli jsme oba tak oteklé ruce, že jsme si je navzájem na ruce museli doslova našroubovat Fotografka pořídila celou sérii snímků, jak nám to nešlo, sálem se začal šířit smích, i my se smáli jak blbí… prostě perfektní odlehčení situace.
Polibku jsem se bála. Ze srandy jsme si ho doma totiž nacvičovali několik dní před svatbou a kdybyste nás znali osobně, nachechtali byste se stejně jako my, protože co my dva umíme vymyslet za kraviny, nás samotné mnohdy překvapí Právě proto jsem se bála, že až se k sobě budeme před zraky všech svými obličeji blížit, na tyhle scény si vzpomenu a místo polibku se ohnu smíchy a už se nenarovnám. Samozřejmě že jsem si vzpomněla, ale nakonec se výbuch smíchu nekonal a po tom nejkrásnějším políbení, co jsem s Davidem kdy zažila (kurník a zase bulím), se sálem rozlehl úžasný šum všech svatebčanů (až jsem se za veřejné líbání lehce zastyděla ).
Podpisy. Po novomanželovi jsem se měla jít podepsat já. Ještě vzrušená a vyklepaná z toho, co jsem před pár vteřinami prožila s mým teď již manželem, jsem nebyla schopná udržet propisku v ruce. Pak mi lidi říkali, jak se smáli, protože si mysleli, když to trvá takovou dobu, že se mi snad podepsat nikdy nepodaří. My se začali oba chechtat „už“ asi po minutě , protože jsem se nejenom podepsala jako prvňáček, ale taky jsem nebyla schopná napsat mé nové jméno. Jsou tam dvě T, dvojité W a ještě se tam od manžova cizího jména jedno písmeno mění kvůli „ová“. Tak jsem to spíše přepsala, než napsala, a šlo se po podpisu svědků gratulovat.
Venku focení, které jsme si také užili ve srandě. Fotografka fotila opravdu všechno a momentek máme snad více, než normálních fotek Odjelo se na oběd, celou dobu bylo zataženo (už když jsme vyjeli z naší zahrady), ale příjemně, nepršelo a hned po tom, co jsme usedli ke svatebnímu stolu, se obloha doslova vylila. Počasí tedy vyšlo úúúžasně!
A co jsem to doma zapomněla? Kočárek pro malou Připravila jsem ho k ženichovu autu, ale nikdo ho do něj v tom zmatku nedal, a tak chudák chůva s přítelem drželi naši 11kilovou buclinku až do oběda na rukou. Tímto jim vzdávám můj obdiv a veliké poděkování za to, jak se o ní perfektně postarali. Malinká byla hodňoučká, ač unavená, vyspinkala se akorát půl hodiny, než jsme přejeli z obřadu do restaurace, ale za celý den ani nepípla (tedy občas si popovídala ). Jen se moc neusmívala, ale to nevadí, hlavně že to zvládla 
Ještě bych chtěla říct, jak můj bráška to dopoledne jel do Sedlec-Prčice pro květiny. Měl instrukce, že uprostřed náměsí stojí kostel a vedle kostela obchůdek, kde už na něj čekají. Dojel tam, kostel tam byl, ale Květinka nikde. Ptal se místních a ti mu sdělili, že tady je v Prčicích a že musí do Sedlce. Prý když jeli těmi vesničkami a potkali ves s názvem Peklo, nebyl si úplně jistý, jestli to raději nemá otočit
Celý den byl hrozně milý, krásný a tak nějak přirozený. Já - tepláková a mikinová královna jsem si princeznovské šaty s vlečkou začala užívat, nosila jsem se jak hvězda a bylo mi líto, že už to musí skončit. Máme nádherné vzpomínky a za ty šílenosti, co tomu všemu předcházely, to stálo! Byl to hned vedle dne, kdy jsme poprvé spatřili naší nádhernou dcerušku, nejkrásnější den v našich životech
A našla se nakonec ta občanka? Po znovupřevrácení celého baráku naruby jsem v pondělí šla prát tu naší šílenou hromadu. Z jedněch kalhot na mě milá občanka vykoukla a tvářila se jakože „No tady jsem! Kde jste mě vy troubové hledali?“
Mirka
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 6329
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 786
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 551
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1748
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4745
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3397
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2463
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 715
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 8181
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3904
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Fakt pěkně popsané - svatba byla určitě úžasná! 
šaty úžasné i účes a styling, no a tvoje malá družička byla k ucmukání 
Ať vám oběma svítí sluníčko na společné cestě životem,ať se nehádáte a jste stále usměvaví,ať je chlap na tebe hodnej,pozornej a něžnej a ať jste zdraví,protože zdraví je nejcennější a nejdražší věc na světě.