Pro co bych zabíjela
- Rodičovství
- finduska
- 15.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Shrnutí se mi nedaří vymyslet, protože deníček přepisuji a vedle mě vříšká dítě. Respektive, přepisovala jsem ho. Jak bych začala svůj deníček, nejspíš navázáním na ten předchozí, Patálie jedné matky.
S naším 8měsíčním synkem si od začátku užíváme radosti i „radosti“. Naše dítko totiž nemůže být v ničem „normální“, nedej bože tabulkové 
Můžu ho nazvat čímkoliv, kyselinou žeroucí úplně všechno od pokrmů poživatelných, přes noviny, plenky, až po hlínu Když se to nedá sníst, tak to aspoň pořádně ojede jazykem – futra, židle, podlahu, televizi. A málem bych zapomněla na kabely, sežere všechny, je jedno od čeho jsou.
Dále bych ho mohla nazvat lenochodem (ovšem to tak před měsícem), protože byl líný jako veš a nejraději se válel na břichu, hrozně ho bavilo, jak to maminku stresuje, že nedělá tuto a tuto. I motorovou myší. Za ten poslední měsíc, protože je nezadržitelný, nedohonitelný a já nevím, co ještě. Někdy ho mohu nazvat mamánkem – to, když už ho nic nebaví a visí mamince na nohavicích. Někdy zase introvertem, to, když je největší zábava hrát si sám a jak se někdo, včetně maminky, přiblíží, následuje řev, chce být sám.
Je i rozmazlencem. To, když chce usnout pouze v náručí nedbaje toho, že maminka při své tělesné konstrukci opravdu nemá sílu na to tahat a houpat desetikilové dítě, dokud se ono dítě nerozhodne, že tedy už je čas spát. Ovšem čím bych ho nemohla nazvat nikdy, je tabulkové dítě. Posuďte sami, začalo to už nejspíše v dobách houpaní se v partnerovo „kulkách“, kdy se po oné důležitě věci, z které vznikají děti, jedna mrštná potvůrka rozhodla, že antikoncepce je trapárna a ukážeme to celému světu (podotýkám, že po porodu malého bez čepičky ani ho…). Malý žádné nevolnosti mamince nezpůsoboval, první netabulková věc.
Druhá netabulková byly pohyby, zatímco „normální prvorodička“ pozná pohyby zhruba mezi 20–22. týdnem, já o nich nevěděla ještě ve 23. týdnu, což bylo docela zvláštní vzhledem k tomu, že jsem nahoře měla sotva 2 kila a břicho jako kdybych se přežrala fazolí. Ještě ve 29. týdnu jsem vypadala opravdu „netěhotně“. Ovšem naše dítko se rozhodlo, že nic nepojede tak, jak má. Pak si z nás robil srandu v podobě pohlaví - holčička, chlapeček, holčička, chlapeček, věčně na nás ukazoval prdelku, popřípadě ručičky. Dále netabulkově se narodil po mé 6týdenní hospitalizaci 35+2, s váhou 2250 gramů. Naprosto netabulkově byl i s maminkou propuštěn domů už po 9 dnech místo slibovaných 14 dnů minimálně. O prsu nechtěl slyšet vůbec, natož o kloboučku na něm, naprosto netabulkově donutil svou matku částečné kojení ukončit po 4 měsících. Koníčky pásl dřív, než měl.
Nezvykle také usínal na bříšku a spinkal tak celou noc (kde jsou ty časy). Na bříšku spinkal od začátku (zhruba tedy od prvního ukončeného měsíce). Ovšem překulení se na bříško neexistovalo ještě ani v 5 měsících 
Až teprve týden poté nějaké plazení či lezení, o tom se mamince mohlo v 7 měsících jenom zdát. Naše dotorka už plivala oheň a síru na to, že bude vlivem nedonošenosti opožděný, byla jsem z ní absolutně na nervy. Načež se tedy Matýsek týden před 8 měsícem rozhodl, že se na ten mámy otrávený kukuč nebude koukat a že tedy, když máma chce akční dítě, má ho mít. Věřím tomu, že se v duchu tenkrát škodolibě usmíval a prohlásil něco o tom, že plakat budu já, kdežto kdo se směje naposledy…
A začalo peklo. Zatímco matka se snažila barák zkulturnit na blížící se Vánoce, napéct cukroví a všechno kolem, dítko se začalo nejprve plazit dozadu, to vydrželo týden, poté pérovat, a pak přišla ta „strašná věc“, která už tak zoufale nestíhající matku přivedla až na myšlenku vy… se na Vánoce, vy… se na cukroví a nejlépe na úplně všechno, poté na druhou myšlenku, ukradnu diazepam a budu koukat na uklidněné dítě, kterému kape slina z koutku, poté na myšlenku ZVLÁDNU TO. A díky této myšlence jsem na Štědrý den měla 8 druhů cukroví, salátu hromadu, řízky, dva tácy chlebíčků, upečenou buchtu a ještě nazdobené dárky (to jen, že samochvála smrdí):-D Ona „strašná věc“ se jmenuje lezení. Ta věc, která matku, která každý den zametá a vytírá obden, naučila vytírat každý den ještě se zalepenýma očima, sotva dítě zakňourá, aby ho mohla pustit do ringu.
Vytírat každý den musím i z důvodu chybějících prahů, máme hotové tři místnosti, koupelnu, záchod, špajz, chybí dětský pokojík, chodba, veeranda a terasa (ta ovšem úplně) , takže ráno utřu televizi, odpoledne je zase zaprášená. Lezení bylo dost katastrofické v tom, že dítko se naučilo být opravdu nezvykle rychlé, a tak za ním všichni (díkybohu partner měl 14 dní dovolenou) vláli jak hadr na holi. Drobátko nás zachránilo sezení, alespoň na chvíli se malý naučil zabavit vsedě. Jenže ouha, přišla láska, a ta láska našeho syna se jmenuje dveře. Je hrozná prča dolézt ke dveřím a třískat do nich oběma rukama, ovšem tak šikovně, že jakoby otvírá a zavírá dveře (nejdou dovřít), načež když ho tahle zábava už nebaví, tak nejlepší je vylézt na chodbu na beton a když přiběhne máma vrátit dítko do civilizované místnosti, vyslechne si proud nadávek řinoucích se z úst synka, ještěže jim nerozumím.
Naše dítě má největší radost z jídla, a tak se náš byt stál sídlem pet lahví, ptáte se proč? No jednoduché, když se dítě dostane na nebezpečné území, zabouchá kdokoliv, kdekoliv o zem petkou, naše dítě předvede motorovou myš a se šťastným smíchem se vrhne rychlostí kulového blesku na petku, zamorduje ji a teprve, když z ní nic nevyždíme, rozčílí se, to se zachrání čajem. Ano, až tak jsme museli zajít daleko, že vypadáme jako rodiče tyrani, v horším případě notorici, to když matka zapomněla na nutnost bordelu a petky nemilosrdně vyházela a jediné co bylo po ruce, byla lahev Lambrusca a piva připravená na večer. Třískali jsme o zem jimi Ovšem naše dítě se rozhodlo nám to, že z něj děláme blbce lahvemi, vrátit a nemilosrdně si začalo stoupat. Takže udělalo blbce z matky, která se na návštěvě u doktora tak styděla, ono dítko s moněm na oku, škrábancem na bradě a tváři, na prdelce s jelitem, nevypadá zrovna vábně, že. Takže neschopná matka hadra, jenže já jsem v tom fakt nevinně, proč si někdo nevšimne toho, že já mám vytrhané vlasy, poškrabaný obličej, pokousané ruce a poštípané celé tělo? Ale toho, že mám dítě trpící sebedestruktivními sklony si všimne každý
Hmm, koukám, že název deníčku opravdu nesedí s tím, co jsem psala. Já opravdu nevím proč jsem vlastně začala psát o tomhle. Víte, pro co bych zabíjela? Pro chvíli, která nastává každý den, přes všechno pomlouvačné, co píši, bych zabíjela pro každý stoj našeho synka, pro každý jeho úsměv. Pro chvíli, kterou mi dnes dopřál po dlouhé době (položila jsem ho na sebe na bříško, nechal se hladit a usnul), což už neudělal hodně dlouho. Připomněl mi chvíle, kdy jsme měli dvoukilového drobečka, který se ztratil na našich ramenou. Přivedl mě na myšlenku, že nás za chvíli čeká první krok, první jízda na kole… A tak půjde čas. Pro chvíle se svým synem bych zabíjela.
P.S.: První zub jsme měli až po 8 měsících (tabulkově 6–8 měsíc )
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1596
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20609
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ležela jsem smíchy u popisu motorové myši mordující PETku:-D A to teprve počkej, až začne běhat:-D Z těch boulí si nic nedělej, moje 14m dcera je OK, do doby než se rozhodneme jet k dr nebo na návštěvu. To se pak přizabije a udělá si milion modrin a skrabanců:-D
… a tak sis stale stezovala jakej ze je to lenoch 
