První facka-první impuls aneb Svobodná mamča-Jak těžké je najít toho pravého...?

Ahoj, četla jsem v rubrice NeSnažilkovské příběh o první facce, že tou to (domácí násilí) většinou začíná. To mě rozhoupalo, že jsem rozhodla, že napíšu také svůj příběh. Sice nebude až tak moc profackovaný, jako ten článek a komentáře co jsem přečetla, přesto doufám, že najdu nějako spřízněnou dušičku, která mě pochopí.

Jsem svobodná maminka, něco přes 30 let a mám malé miminko - chlapečka, kterému jsou teďka 4 a půl měsíce. Je moc hezký a mám ho ráda. Je to moje první dítě a často ho pozoruju docela dlouho - prohlížím si ho a připadá mi tak moc roztomilý, že bych ho nejradši snědla…:o), hlavně když se směje… Je mi líto,že o radost se nemohu dělit s jeho otcem, kterého jsem měla ráda a se kterým chození na začátku bylo moc fajn. Jenže na začátku těhotenství se se mnou za dost nepříjemných okolností rozešel. Když jsem se snažila, abysme se usmířili, začal mě hrubě urážet. Přesto jsem mu odpustila a po několika týdnech dokonce (s myšlenkou, že pro výchovu bude vždy nejlepší jeho vlastní otec) vzala zpátky - ta myšlenka o vlastním otci byla tak silná, že se dokonce ani nemusel moc snažit. Po několika měsících, začal být opět hodně nepříjemný - první pro něj byla práce a dálkové nadstandardní studium a těsně před porodem to vyvrcholilo, že mě i fyzicky napadl. Po porodu se začal snažit, chtěl chlapečka vidět a já si řekla, že se za to co se stalo před porodem asi stydí, a že bude nejlepší, když o tom nebudu moc mluvit ani já ani on. Brala jsem to jako vyhrocení v afektu, na které si jistě dáme oba pozor. Takže jsem to přešla jednou nebo dvěma větami a dál jsme se o tom nebavili a říkala jsem si, že se to už nestane. Skutečně nestalo se to samé znovu, ale při příští výměně názorů - udělal něco podobného + navíc vyhrožoval střídavou péčí nebo, že si malýho nechá přidělit do své vlastní péče. Došlo mi - už konečně na plný pecky, že tento muž si mě neváží a bude nejlepší, když se s ním už neuvidíme, neboť není dobrým vzorem ani pro chlapečka.
Ze začátku mi docela rodiče pomáhali. Teď stále pomáhá hlavně můj taťka. Přesto je mi hrozně smutno. Rodiče totiž pomáhají, ale neustále mě také peskují, křičí na mě, nesmím skoro nic říct, když se mi něco nelíbí. Malýho maj sice moc rádi, líbí se jim, ale já jsem pro ně - včetně bratra, černá ovce rodiny. Nejhorší pocity u mě vyvolává mamka. Pomáhá - nabízí pomoc, většinou když jí ani nepotřebuju. Když pomoc potřebuju tak nemívá čas, „protože podniká“. Často mi to dokáže říct tak nevybíravým způsobem, že pak z toho v noci brečím. Když jsem jí to říkala - buď mlčí, nebo se mi vysměje. Je dominantní, takže má vliv na názor celého zbytku rodiny - to by nevadilo, ale občas si nechce nechat věci vysvětlit, takže pak mě bez vysvětlení mého názoru obviňuje před ostatníma v rodině a ti ji podléhají - takže často mé potřeby buď ignorují, nebo se mi vysmívají. Začínám už mít všeho dost - nejradši bych se odsťěhovala někam pryč, ale bohužel svůj vlastní byt nemám a být na dítě úplně zcela bez pomoci a jen s málo penězi (za pár týdnů mě čeká jediný příjem - rodičovský příspěvek+přídavky a otce dítětě jsem neuvedla - protože ho nemám fakt chuť vidět a ani on sám mi zatím nijak od rozchodu finančně ani na malýho nepřispěl). Taky se bojím být na to vše úplně sama - být s dítětem úplně celé dny je teda záhul na psychiku… Ještě, že se malej občas zasměje. Jenže někdy už ani to od pocitu beznaděje nepomáhá - a to čím dál čatěji. Přesto mám pocit, že bych se nejradši sbalila a od úplně všech povinností utekla, abych si aspoň na pár dní odpočinula a nabrala víc síly jít dál… Taky si říkám, že by pomohlo mít nějakýho fajn miláčka, kterej by měl rád nás oba, ale na druhou stranu mám taky strach aby se kolem mě moc dlouho nemotali jen takoví týpci, co si potřebujou vybít svý mindráky na ženskejch a co se ze začátku tvářej jako ti nejideálnější partneři. Chtělo by to vlastně totiž už jen toho skutečnýho partnera, se kterým bysme se měli skutečně rádi a dokázali se vždy vzájemně podržet…a to i s mym malým…
PS:Lidičky a hlavně maminky co jste prošly něčím podobným klidně napište. (Jen upozornění pro hlupáky co mou situaci nechápou - uděláte dobře, když si své domněnky necháte pro sebe)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Efina
6429
1.4.06 12:38

Ahoj anonymní,
tvou situaci chápu, i pocity, že bys nejraději od toho všeho utekla. Kdo by je neměl?
Vydrž, nepodléhej beznaději, za chvilu bude z miminka prima kluk pro konverzaci a zábavu a uvidíš, jak ještě víc dokážeš milovat a že on jediný stojí za to.
Takže vydrž, bude líp.
A nějaký ten taťka se snad také dříve či později objeví. Z mého okolí znám mamku od dvou kluků a nyní je moooc ˇšťastná. Vyplatilo se změnit život a počkat na tu lepší variantu partnerského soužití.

Nenech se od rodiny moc vydeptávat. To, že jsi na nich nyní závislá, je věc dočasná. Od toho je rodina, aby si pomáhala. Jestli to nechápou, tak by jim měl někdo otevřít oči. Vydrž to, neztrácej hrdost, při první příležitosti půjdeš pryč :-)

Držím palce, ať je vše lepší co nejdříve a malý ať je zdravý a hezky roste :-)

E.

  • načítám...
  • Zmínit
andilek
506
1.4.06 14:50

Milá anonymní maminko,
je moc dobře, že jsi od toho neandrtálce odešla. Za čas najdete nového tatínka, který vás bude milovat a vážit si vás. Mám kamarádku s holčičkou, ta měla na chlapa taky smůlu. Teď má přítele, který je miluje obě dvě a jsou moc šťastní.
Nechápu, proč se tvá rodina k tobě takhle chová, měla by ti spíše pomoci. Vydrž to, vydrž a až nastane příležitost, tak utečte.
Přeji tobě i tvému chlapečkovi, aby jste byli zdraví, štastní, našli prima tátu a klidné bydlení. Držím palečky!

Andilek+Niki 14 měsíců

  • načítám...
  • Zmínit
ikaika
1292
1.4.06 15:06

Ahojky maminko.
Tvoje jediný štěští, s velikým Š je přece tvůj klučík a pro něj musíš všechno přetrpět a hlavně překonat. Však nějakej hodnej tatínek se určitě najde. Neříkám že hned ten první bude třeba ideální, ale určitě se najde. Hlavně se na budoucího partnera nesmíš hned srdcově strašně upnout, musíš ho poznat líp, jestli to bude dobrej táta, držím palce a byl.

A jenom tě chci trošičku nakopnout k zamyšlení, jestli neděláš chybu, že jsi otce neuvedla. Chápu že o to nestojíš, ale peníze který by jsi dostala, by přece byly pro syna a v tvojí situaci je určitě každá kačka dobrá. Popřemejšlej o tom.

Takže ti přeji chápavou rodinu( snad se vše brzo změní) zdravoučkýho synka a tobě pevné narvy, výdrž a časem hodného partnera.

Ilča, Ondra a Vítek

  • načítám...
  • Zmínit
žižalička
9374
1.4.06 18:00

Ahojky,ja si myslim,ze uz jsi prozila hodne a podle me jsi silna osobnost,ne kazda by to zvladla,alespon ja ne.Ale zivot je takovy
Ja mam pocit,ze toho opravdoveho partnera a dobreho tatu jeste potkas,nekde ten pravy na tebe ceka,a to mi ver.
Bud sila,uz jen pro sveho synka,ja nikdy nebyal v takove situaci jako ty,jsem s pritelem velmi velmi stastna,a vazim si toho kazdy den,a tobe preji to same.

Zaslouzis si nekoho kdo by mel rad tebe i tveho synka a urcite ten cas prijde a budes moc stastna.
S tvou mamkou je to uz horsi,ja nemam povahu na takove lidi,a urcite bych to resila jinak,ale i presto porad jsi moc statecna

Drzim tobe a tvemu synkovi palecky ,preji Vam obema mnoho stesticka v zivote a pri vyberu hodneho tatinka.

Drz se a nevzdavej to.Urcite jsi fajn holcina a moc dobra matka.

Markyna + Kacenka 31tt

  • načítám...
  • Zmínit
andela
1.4.06 18:16

Ahoj anonymní maminko,
Udělala jsi moc dobře, žes odešla od takovýho tyrana sobeckýho… lepší žádnej chlap než takovej.
Nebudu pátrat proč jsi černá ovce rodiny - třeba jseš i jen proto, žes svobodná matka - ale tvoje mamka by si asi měla uvědomit, že jsi od partnera neodešla jen tak z dlouhé chvíle… paní podnikatelka má asi svůj pohled, a jiný nechce vidět. nezávidím, co musíš doma snášet.
Možná by ses mohla zkusit obrátit na nějaký ten azylový dům pro matky s dětmi … nebo jestli v tomto směru nepomůže jiná instituce … abys mohla jít svou cestou.
Držím ti pěsti, abys vše vydržela, i kdyby bylo ještě hůř. Vydrž pro svého syna. Jseš pro něj jediný člověk na světě, a on jediný pro tebe. Určitě za nějaký čas najdete i nějakého vhodného tatínka… Přeju ti moc moc síly a pevných nervů

Andělka a Jaroušek 11týdnů

  • Upravit
Luccie
1060
1.4.06 18:48

Ahoj!
Píšu ti proto, že zažívám něco podobného. Čekám miminko s chlapem, kterému když jsem to řekla, tak se od té doby neukázal. A to bude už půl roku. Taky si na všechno připadám hrozně sama. Není snad den, abych nebrečela. Někdy je to lepší, ale většinou vidím beznaděj. Myslím beznaděj v tom, že někdy najdu mužského, kterého bych milovala a on mě. Jsem určitě hloupá, ale pořád miluju otce mého dítěte, i když on o mě nejeví zájem. Přesně jak píšeš ty, myslím, že bych s ním dokázala být i přesto, jak se ke mě zachoval. Přeci jen je lepší, když dítě vychovává vlastní otec. Mám stejné myšlenky. Jenomže to je jen naše přání. Bohužel se život neřídí jen z naší vůle a ostatní lidé na nás mohou být zlí bez zjevné příčiny. To ve mě přirozeně vyvolává pocity zbytečnosti. Chtěla bych žít pro lásku, ale poznávám, že jí je na světě vzácně málo. Žiju tedy pro toho mýho nenarozenýho broučka a denně mu vykládám, že to všechno zvládneme sami. Jednou bude určitě líp. Jen se ještě vyrovnat s pocitem, že nebudeme mít ideální život s tatínkem a mužským, o kterého bych se mohla opřít a který by se o nás taky trochu staral.
Promiň, není to zrovna nejoptimističtější příspěvek. Snad je to tím, že se nedovedu vyrovnat se zklamáním z přítelovi zrady.
Ale i přesto jak mi je někdy psychicky mizerně, doufám, že to jednou bude lepší. Vždyť přeci naděje umírá poslední. To znamená, že umírá spolu s člověkem. Takže určitě nepřestávej doufat a žij pro svého syna. Možná máš taky v hlavě zmatek jako já. Nějak teď nedovedu věci řešit. Jako bych se zastavila a jen čekala, co život přinese. Jen se těším na toho svého broučka a to, že ho vůbec čekám, je pro mě zázrakem a neskutečným štěstím. Vlastně i za to přítele miluji, ale zároveň nenávidím za to, že ho dokázal opustit, vyškrtnout ze svého srdce, ještě předtím, než se vůbec narodil.

  • načítám...
  • Zmínit
bergia
763
1.4.06 19:00

Ahoj,
jsem taky svobodná matka, s tím rozdílem, že jsem otce mého synka vykopla (když malému byly 4 měsíce), protože to byl ožrala bez koulí (omlouvám se přisprostlý výraz, ale slušněji to nejde).
Narozdíl od tebe jsem však udělala obrovskou chybu, tu, že jsem ho nahlásila, přesto, že jsem už tušila, že to nebude fungovat, jako otce.
Dovedla mě k tomu jakási romantická představa, že nemám právo upřít synovi otce a otci syna. Kravina.
Chlap, který ho sice splodil, ale který úplně namol a zfetlý (když jsem mu ho dala na procházku) spadl a zůstal se válet v bahně, vyklopil malého z kočáru a já je v tom bahně našla, si připadá ukřivděně a připadá si jako skvělý otec (proto, že platí alimenty) a domáhá se syna a vyhrožuje soudem a pokud k soudu dojde, dle sociálních pracovnic i policie ho asi vyhraje a já mu syna budu muset dávat a budu šílet strachy, co se může stát, protože on chlastat nikdy nepřestane. Nedá se mu věřit, tolikrát jsem mu dala šanci, tolikrát zklamal…
Neklesej na mysli, nějakého bezva taťku určitě najdete.

Lucie a Vilík (rok a půl)

  • načítám...
  • Zmínit
Desty
980
1.4.06 21:46

Teda Bergi, to je mi moc líto…možná hloupý dotaz - ale nešlo by ho nějak z toho rodnýho listu vyškrtnout? To asi ne, vidˇ?

  • načítám...
  • Zmínit
bergia
763
2.4.06 09:07

Desty, to by bylo skvělé, kdyby to šlo, ale cesta zpět už není. Už to není „státní dítě“, je to dítě, které má otce a ten má povinnosti, ale také práva, bohužel.
I sociální pracovnice a různí úředníci vážně pokyvovali hlavama, že je škoda, že jsem ho napsala, že teď budou už jen problémy.
A taky že jo. Takových podobných „dramat“ už bylo hodně a obávám se, že ještě hodně bude :-(
Holky, nebojte, finančně na tom nebudete o nic hůř jak my, neb každou korunu, kterou dostaneme od otce, si stát odpočítá z dávek a tak, takže ve výsledku budeme mít stejně (málo) peněz. Možná jen, až když nastoupíme do práce, alimenty budou jaksi navíc. Tedy pokud je budeme dostávat :-)
 Lucie

  • načítám...
  • Zmínit
Mamca-z-clanku
3
2.4.06 18:04

Děkuji všem co zatím napsali za podporu i názory. Moc to zahřeje.
Andílku - příměr neandrtálec - hahaha - to mě fakt děsně moc pobavilo…:o) I když v pracovní oblasti mu to myslí… v osobní se skutečně předvedl jako bytost z doby kamenný, fakt, že jo
Ilčo - to víš, že uvedení otcovství stále zvažuju… vidím výhody i nevýhody. Jenže ty nevýhody hoóóódně zatím převažují… Možná, že jsi zatím nenarazila na chlapa, který by ti dokázal otravovat život přes něco co máš ráda - třebas i přes dítě… Holt někteří jedinci mužského rodu jsou „chytrý jak rádio“… Radí, poučují, kážou…ale to co je důležitý nedělají…
Efinko, jééé, tak když tvoje kamarádka měla štěstí, tak třebas se taky potkáme…to moc povzbudilo…
Luccinko i Lucinko, teda vám extra díky moc za příspěvek. Jsem moc ráda, že vím, že nejsem sama v podobné situaci… Vidím, že všechny potřebujeme pevný nervy a hlavně pohodu a klid. Lucko - co kdybys v určený čas vždy byla u styku s dítětem přítomná? Možná nepíšu nic ¨co bys nepřemýšlela, ale co kdyby bylo nejhůř a on zas opilý, tak si zavolat jako svědky policii? Dosvědčili by ti, že si chodí vyzvednout dítě opilý a časem by ti soud mohl dát za pravdu, že je ke styku s dítětem nezpůsobilý… Luccinko - neboj, neboj…jsi na tom ještě dost dobře - aspoň jednoznačně neprojevuje zájem. Aspoň po něm můžeš chtít peníze, protože to vypadá, že se ti spíš bude snažit vyhýbat a něco ještě možná dostaneš od státu. Mě ten můj bývalej vyhrožoval, že si malýho nechá dát do svý péče - vlastně taky o něj nemá zájem, jen to neříká na rovinu a chce se aspoň řečima mstít mě (ve svém důsledku i malýmu) - a proto zatím nemám chuť se s ním vůbec vidět. Nevíte někdo taky o práci, která by se dala dělat při rodičovský dovolený-spíš částečný úvazek, nebo něco na doma(teda, aby to nebylo takové to pochybné rozesílání letáků s výsměchem zaplať 50kč a pošli dál…). Díky za tipy a novým čtenářům i za další názory, příběhy…

  • načítám...
  • Zmínit
Mamca-z-clanku
3
2.4.06 18:58

Ahojky Markyno, ať vám to dál pěkně vychází… aspoň vím, o co je třeba v životě usilovat…
Víš, s mámou už jsem to zkoušela rešit lecjakými způsoby. Zatím nic nezabírá… Rozhodně ne si s ní promluvit - po rozmluvách jsem zjistila, že naši mají názor z někdy z předminulého století - a to, že děti mají poslouchat rodiče. To by ještě šlo - aspoň by byla jasná pravidla - jenže jednou chtějí to a když to udělám a třeba to nevyjde, tak mi vynadaj, že jsem to měla vědět, že to je blbost. Takže si dělám věci podle svýho, ale zas mi vyčítají, že si dělám co chci - dokážeš pak představit, jaký to je když (jako každý jiný) občas udělám i chybu…
Přesto ještě neházím flintu do žita,resp. už jsem jí tam hodila, že s našima si asi nikdy rozumět nepůjde, ale když píšeš, že bys to řešila jinak, tak bych asi byla sama proti sobě, kdybych se tě nezeptala - jak? - třeba víš něco, co mě ještě nenapadlo alespoň vyzkušet… Určitě napiš. Hezký nedělní odpoledne

  • načítám...
  • Zmínit
Mamca-z-clanku
3
2.4.06 19:10

Jo,Sobeckej teda zatím stále je… Proč jsem černá ovce…? Nejspíš proto, že momentálně nemám úspěch v partnerství. Dokud s někým chodím, tak to vždycky tak nějak jde… Poslední dobou mi dochází, že jsem č. ovce jsem už jen proto, že mám svůj vlastní názor - a to specielně když se liší od názoru našich… Azylák je skutečně nouzový řešení a doufám, že ho snad nikdy nebudu potřebovat. Nicméně, dobře je, že azyláky jsou.
Ať pěkně rostete a jste zdravoučký.

  • načítám...
  • Zmínit
vea
3
2.4.06 19:48

Ahojky „neznámá“ se zájmem jsem si přečetla Tvůj článek a mohu říci že naprosto chápu Tvé myšlenky. Jsou to zhruba dva roky co jsem byla na tom úplně stejně. Sama s osmiměsíčním synem - u rodičů. A musím říci, že to nebyla lehká doba a byly dny, kdy jsem si říkala jestli se to hrozné někdy může změnit. Samota, beznaděj .......... jen to moje malé zlatíčko mě tenkrát drželo při životě. Nyní oslavíme třetí narozeniny - i ty budeme zřejmě slavit ve dvou - bez tatínka. Ono to není jednoduché najít někoho, komu člověk bude zase důvěřovat a u koho bude mít jistotu, že bude milovat nás oba bez rozdílu. Ale nemá cenu nic lámat přes koleno a hledat rychle a za každou cenu. Důležité je dát se vnitřně do pořádku a srovnat si především ten předchozí vztah. U nás za rok byla přece jenom jedna změna k lepšímu - máme samostatné bydlení. Sehnala jsem podnájem, chodím na den v týdnu do práce, malý už může do školky - zkrátka hned je ten život veselejší. A o vztahu s matkou bych mohla vyprávět ........ mám podobné zkušenosti jako Ty. Ale nechci zase všechno soukromého rozebírat tady veřejně - jestli chceš tak se mi klidně ozvi. A neboj - ono se to všechno jednou překulí. Hlavně že máš malého zdravého, my jsme do toho všeho ještě celkem často pobývali v nemocnici ......... zkrátka lehké to není. Ale všechno se dá zvládnout. Ty malý caparti za to stojí. Drž se !!!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Daniela-Praha
1105
3.4.06 15:13

Tak koukám, že nejsem sama, kdo naráží na ty nepravé chlapy.
Zítra to bude 6 týdnů, co se mi narodil můj Matýsek.

Loni jsem začla chodit s novým přítelem. Po 3 letech snažení se o mimi (dle doktorů jsem nepldná :) jsem s tímhle člověkem otěhotněla hned první měsíc. Po dvou měsících jsem zjistila, že chlastá, nedokáže dodržet jediný slib a utíká od problémů… atd.. prostě že s ním nechci být ani náhodou. Chtěla jsem se s ním rozejít. Ale zjistila jsem, že jsem těhotná. A v tom návalu radosti a hormonů jsem na rozchod zapomněla a navíc jsem souhlasila se svatbou (dneska si ťukám na čelo jak jsem byla blbá). To bylo slibů jak bude hodnej, nebude pít, bude chodit domů a ne sedět v hospodě, přestane kouřit… Po dalším měsíci jsem zjistila, že chlastá stále vesele dál, za mými zády, já zatím ležela v posteli s nohama nahoře, abych Matýska udržela. Dorazil mě tím, že mi volal, měsíc před svatbou, že mě jde právě podvést, protože s ním nespím (z důvodu rizikového těhu). Tak to už na mě bylo moc. Zrušila jsem svatbu a rozešla jsem se ním. Ani si o tom nechtěl promluvit. Jen se urazil a odešel. A mě se tak strašně ulevilo.
Taky jsem váhala, jestli ho napsat do rodného listu nebo ne. Z finančních důvodů jsem ho tam napsala. A navíc jsem si myslela, že ať je jaký chce, je to Matýskův otec. S právy a povinostmi. Měla jsem ale velký problém dát mu Matýska jen do náruče nebo mu půjčit kočárek. Je to pro mě cizí člověk, kterýmu nevěřím a přesto mu musím MÝHO Matýska půjčovat. Je to strašně složitý a těžký.

Musím ale přiznat, že na malýho přispíval už v těhotenství, teď mi taky něco málo dává (dokud soud neurčí alimenty, protože jsme se na částce nedohodli) a malýmu kupuje hračky… fakt se snaží.

A teď nastáv to moje dilema. Na jednu stranu jsem ráda, že se o malýho zajímá, ale a druhou vím, že právě tohle bude velká překážka při hledání nového partnera. Jsem ráda, že chce malýho vidět, ale ne každý den, ja by chtěl on. Je hezký že se se ptá jak se Matýsek má, ale dostávat tyhle sms každý den je opravdu moc. Každý máme přece svůj vlastní život. Je to prostě složitý.

Obdivuju každou maminku, která je s dítětem sama. Vím co prožívá. Já momentálně taky bydlím u maminky. Ta je naštěstí naprosto v pohodě. A snad už brzy se bude stěhovat do nového bytu. Takže budu bydlet s Matýskem sama (HURAÁ).

Holky, musíme to všechno vydržet, kvůli těm našim malým sluníčkům. A já doufám, že jednou natrefíme na toho pravýho.

Daniela + Matýsek (6 týdnů)

  • načítám...
  • Zmínit
DzungaracekChlupacek
453
27.8.17 14:49

Je to smutný. Přeji Ti a Tvé mu synovi, at je to lepší. Bylo by dobré najít si nĕjakou oporu, třeba u kamarádky. Vše nej a hlavně zdraví!

  • načítám...
  • Zmínit
stinga
78489
27.8.17 17:38

@DzungaracekChlupacek džungaráčku, to miminko má nyní 11 let, určitě už se to nějak vyyřešilo :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
DzungaracekChlupacek
453
27.8.17 17:57

@stinga jo děkuji :D

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část