První tři měsíce těhulkování
- Těhotenství
- niceta
- 24.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ten, kdo četl můj předchozí deníček, ví, jak jsem bojovala se svým zdravím a jak jsem byla nešťastná, když ani po dvou letech nepřiletěl čáp. Nakonec jsem se dočkala dvou čárek na těhotenkém testu a zaplavilo mě štěstí z toho, že čekáme rodinu. Naivně jsem si myslela, že si užiju bezproblémové těhotenství.
Jelikož jsem v té době pracovala jako uklízečka v jedné fabrice, potřebovala jsem co nedříve zjistit, jestli patřím mezi těhule, aby mi mohli přiřadit jiný úsek k práci. Hned v pondělí jsem proto naběhla s přítelem k doktorovi. Jenže ejhle, měl dovolenou a já nesnáším, když musím jít k někomu cizímu. Co se dá dělat. Pan doktor přes svůj arogantní přístup a mou prosbu nakonec svolil k ultrazvuku. Na prvním snímku jsme nic moc nezjistili. Nemohl stoprocentně říct, jestli čekáme miminko, takže nám nezbývalo nic jiného, než si ještě týden počkat a jít na další kontrolu. Zatím jsme alespoň dostali obrázek z ultrazvuku, kde byli vidět dokonce dvě tmavé tečky. Obrázkem jsme se v následujících dnech chlubila v práci, rodině, prostě všude a nepřipouštěla si, že vlastně není ještě nic jisté.
Další pondělí jsem strávila v ordinaci našeho doktora a tentokrát už potvrdil, že se o těhotenství skutečně jedná, a že ty dvě malé tečky budou dvojčátka. V tu ránu jsem myslela, že asi omdlím. Ale po pár dnech jsem se na to začala těšit. Ranní nevolnosti se začaly plně projevovat. Musím spíš říct, že to byli celodenní nevolnosti, ale nakonec mi bylo po pár dnech trochu lépe. Jednoho krásného dne, jsem trochu víc makala v práci a těm šestimilimetrovým prckům se to moc nelíbilo. Hned jak jsem přišla domů, začala jsem slabě krvácet. Jediné, co mě napadlo, byl potrat. Asi hodinu jsem brečela, než jsem vyčerpáním usnula na dvě hodiny.
Než jsem šla k doktorovi následující den zjistit, co se stalo, musela jsem celý nekonečný den přemýšlet, co jsem udělala špatného a vyčítala si pomalu každý pohyb. Ale na ultrazvuku mi spadl obrovský kámen ze srdce, i když s hořkým koncem jedné z teček. Opravdu jsme čekali dvě mrňata, ale občas se prý stane, že když má takový zárodek něčeho nedostatek, tak zahyne sám. To se stalo i nám a na ultrazvuku jsme viděli už jen jednoho cvrčka. Dokonce mu tlouklo i prťavé srdíčko. Od té doby jsem měla zákaz se přemáhat a museli jsme spolu válčit na nemocenské s Utrogestanem.
Od 8. týdne jsem tušila, že místo vytouženého chlapečka Erika, čekáme holčičku. Paradoxně jsem pro holku neměla vybraná žádná jména, a tak začalo období návrhů, zamítání a dohadování. Zpětně mi to připadá docela vtipné. Nechtěla jsem pro mimčo žádné typicky české jméno a tak Maruška, Lenka a podobná jména padla hned v úvodu. Sítem ale neprošla ani taková jména, jako Lili, Ema, Erika apod. Když už jsme vybrali s partnerem, tak zazněly výhrady z rodiny, takže takové vybírání byl docela oříšek. Vyhrála to Elena. Tohle jméno má pro mě kouzlo 
V 9. týdnu jsem dostala těhotenskou průkazku. První doklad toho, že jsem matka čekatelka. Začala jsem zase krvácet. Doktor mě ujistil, že za to může placenta a její uhnízďování. Zárodek měřil 2 cm. V devátém týdnu jsme se s přítelem vzali a jsem moc ráda, že jsme Elenku měli s sebou. I když byla jen v bříšku. Měla jsem strach, že z celé svatby budu mít jen výhled do záchodové mísy, ale jako by to mimčo cítilo, že mi na téhle události záleží, a tak se žádné nevolnosti nekonaly.
11. týden jsem myslela, že pomalu, ale jistě umírám. Do ranních nevolností se přidal žlučníkový záchvat a průjmy. Za celý týden jsem zhubla víc než za celý svůj život dohromady a už jsem se modlila, aby něco z toho skončilo. Občas jsem měla dilema, jestli strčit do záchodu nejdřív zadek nebo hlavu. Bohužel pod vlivem všech obtíží se dostavili pochybnosti, zda jsme něco neuspěchali. Přece jen udělat svatbu a otěhotnět v jednom půlroce bylo moc. Nakonec jediné, na co jsem začala myslet, byla moje malá prďolka na ultrazvuku. Při pomyšlení na to, jak nám pěkně mávala a houpala se tam jako opička na liáně, by se nálada zlepšila komukoliv.
Jarda je zlatý manžel. Kdyby byla nějaká nominace na nejlepšího manžela, on by ji s přehledem vyhrál. Díky němu jsem přežila první trimetr. Běhal za mnou s lízátky proti nevolnostem, nosil mi čaje a suché rohlíky, držel mi vlasy, když jsem je nakonec zvracela. Miluji ho a za tohle mu budu do konce života neskutečně vděčná.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 708
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1232
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 318
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19148
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2756
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2478
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jen ještě nevíme, co čekáme, doufáme v holčičku, ale uvidíme 
