Prader-Willi syndrom a my II
- O životě
- becky87
- 15.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sedím tady a přemýšlím, že bych mohla zase sepsat něco málo o tom, jak to s námi pokračuje. Ali už chodí do školky. Je mu tam moc dobře, jsem šťastná, že nám prošla integrace do školky normální, kde jsou zdravé děti. Hodně ho posunují. Je šťastný.
Bohužel nám kraj nevyšel vstříc a náš roční finanční příspěvek na osobní asistentku je jeden můj měsíční příjem. Takže přemýšlím, co bude dál. Musím přiznat, že naše ředitelka je žena na svém místě, hodně nám pomáhá. Snad se nám podaří a asistentka bude přidělena.
Záchvaty vzteku mírně ustaly, možná je to tím, že jeho střet s jídlem omezuji jen na nejdůležitější. Jeho agrese vůči staršímu bráchovi sice neustoupila, ale už s ní umíme pracovat. Začali jsme navštěvovat SPC, kde nám také hodně pomáhají. Taky Ali dostal zdravotní kočárek, to ve mně způsobilo další záchvat pláče, protože jsem si doteď myslela, jak mu s procházkami nepomáhám a ono to bylo naopak. Škodila jsem mu. Jenže, když vám někdo tvrdí, že potřebuje spoustu pohybu, díky přibývajícím kilům velkou rychlostí, tak ho posloucháte.
Teď už máme utrum. Všude budeme tahat kočár. Co bych ještě napsala? Máme nového pejska, bernského salašnického. Za rok se chystáme ke zkouškám ke canisterapii. Už teď ale Alimu pomáhá, jde vidět pokrok. Taky už vím, kterým směrem bych chtěla vést svůj profesní život. Je to jasné, volba padla k nemocným dětem ![]()
Jinak, co se týče okolí a jeho přístupu k Alimu, už jsem rezignovala. Nemá cenu se s někým dohadovat, že mé dítě není tlusté z řízků, nýbrž má ohavnou nevyléčitelnou nemoc, se kterou denně bojujeme.Vy, které jste ledovaly předešlé deníčky, chápete. Co se týče příspěvku na péči, o kterém jsem psala v minulém deníčku, byl nám schválen, ovšem v nejnižší možné formě, i když s průkazkou ZTP/P. Podala jsem si odvolání, taky písemnou žádost a proces se rozjel znovu, tak uvidíme. Největší problém nastane, pokud neseženeme finanční dar na osobní asistentku, bude Ali vyloučen a budu nucena ho dát do speciální školky, kterou máme bohužel z ruky. Ach jo.
A víte, co mě nejvíce mrzí? Starší syn. Nemám na něj tolik času, kolik bych chtěla, vidím, jak trpí. Je hrozně citlivý. Ale přesto je to hrozně statečný a úžasný kluk. Brání bráchu, pomáhá mu, dneska ho zrovna krmil a řekl mi, aťsi odpočinu. Na pět let, je to můj velký kluk.Moc bych si přála alespoň dva, tři dny jen s ním, užít si vyblbnout se. Asi budu končit, dneska jsem žádnou informativní hodnotu nepřinesla, což sami vidíte, jen jsem potřebovala oprášit klávesnici a některým jsem deníček dlužila. Holky mějte se všechny moc pěkně.
Marra
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1639
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20622
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2607
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1754
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....