Prader-Willi syndrom a my II
- O životě
- becky87
- 15.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sedím tady a přemýšlím, že bych mohla zase sepsat něco málo o tom, jak to s námi pokračuje. Ali už chodí do školky. Je mu tam moc dobře, jsem šťastná, že nám prošla integrace do školky normální, kde jsou zdravé děti. Hodně ho posunují. Je šťastný.
Bohužel nám kraj nevyšel vstříc a náš roční finanční příspěvek na osobní asistentku je jeden můj měsíční příjem. Takže přemýšlím, co bude dál. Musím přiznat, že naše ředitelka je žena na svém místě, hodně nám pomáhá. Snad se nám podaří a asistentka bude přidělena.
Záchvaty vzteku mírně ustaly, možná je to tím, že jeho střet s jídlem omezuji jen na nejdůležitější. Jeho agrese vůči staršímu bráchovi sice neustoupila, ale už s ní umíme pracovat. Začali jsme navštěvovat SPC, kde nám také hodně pomáhají. Taky Ali dostal zdravotní kočárek, to ve mně způsobilo další záchvat pláče, protože jsem si doteď myslela, jak mu s procházkami nepomáhám a ono to bylo naopak. Škodila jsem mu. Jenže, když vám někdo tvrdí, že potřebuje spoustu pohybu, díky přibývajícím kilům velkou rychlostí, tak ho posloucháte.
Teď už máme utrum. Všude budeme tahat kočár. Co bych ještě napsala? Máme nového pejska, bernského salašnického. Za rok se chystáme ke zkouškám ke canisterapii. Už teď ale Alimu pomáhá, jde vidět pokrok. Taky už vím, kterým směrem bych chtěla vést svůj profesní život. Je to jasné, volba padla k nemocným dětem ![]()
Jinak, co se týče okolí a jeho přístupu k Alimu, už jsem rezignovala. Nemá cenu se s někým dohadovat, že mé dítě není tlusté z řízků, nýbrž má ohavnou nevyléčitelnou nemoc, se kterou denně bojujeme.Vy, které jste ledovaly předešlé deníčky, chápete. Co se týče příspěvku na péči, o kterém jsem psala v minulém deníčku, byl nám schválen, ovšem v nejnižší možné formě, i když s průkazkou ZTP/P. Podala jsem si odvolání, taky písemnou žádost a proces se rozjel znovu, tak uvidíme. Největší problém nastane, pokud neseženeme finanční dar na osobní asistentku, bude Ali vyloučen a budu nucena ho dát do speciální školky, kterou máme bohužel z ruky. Ach jo.
A víte, co mě nejvíce mrzí? Starší syn. Nemám na něj tolik času, kolik bych chtěla, vidím, jak trpí. Je hrozně citlivý. Ale přesto je to hrozně statečný a úžasný kluk. Brání bráchu, pomáhá mu, dneska ho zrovna krmil a řekl mi, aťsi odpočinu. Na pět let, je to můj velký kluk.Moc bych si přála alespoň dva, tři dny jen s ním, užít si vyblbnout se. Asi budu končit, dneska jsem žádnou informativní hodnotu nepřinesla, což sami vidíte, jen jsem potřebovala oprášit klávesnici a některým jsem deníček dlužila. Holky mějte se všechny moc pěkně.
Marra
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 432
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 526
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 246
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 318
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 191
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3687
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2564
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1813
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1990
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1700
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...