Rozvádím se
- O životě
- Bibulka
- 09.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na podporu všech žen, které chtějí něco změnit a být šťastné...Na začátku musím napsat, že jsme svého manžela velmi milovala, je to velmi hodný člověk a nikdy mi nijak zásadně neublížil. A jsme teda v rozvodovém řízení, děti nemáme a majetek vyřešen.
Seznámili jsme se před více než deseti lety, láska, krásné období, pak soužití a pak svatba, byli jsme nerozluční. Po nějaké době jsme spolu začali i pracovat a veškerý čas jsme byli spolu. Všichni obdivovali náš vyzrálý a pohodový vztah, který je i dodnes. Jenže problém byl. Plíživý a nebezpečný.
Bylo pár věcí, které nám skřípaly a nebylo vše na 100 %, ale kde to je. Vždycky jsem věděla, že manžel nemá takové potřeby jako já a snažila jsem se být velmi chápavá. Vždycky jsem byla celkově akčnější ve všem, v zájmech, ve společnosti. Manželovi celkem vyhovovalo být tak nějak v pozadí, neměl potřebu se nějak angažovat. Jenže pak přibyly problémy s nemocnými rodiči, péče o ně. Stresové období, ve kterém mi přišlo, že jsme se tak trochu sobě vzdálili.
Velmi jsem toužila po dítěti a to se nám nedařilo, tak opět období uměláků a léků a plánovaného styku. Měla jsem pocit, že to manželovi až tak moc nevyhovuje, nějak jsem z jeho strany postrádala projev citu, touhu a vášeň, byla jsem z toho velmi nešťastná. Možná byl pod tlakem, možná jsem na něj vyvíjela velký tlak, pracovní problémy, trochu doma, tamto a tamto. Pořád mi přišlo, že nějak začíná ztrácet zájem o vše a v neposlední řadě i o mě. Necítila jsem od něj nic, žádnou potřebu se mě dotýkat, pohladit, trávit se mnou čas. Hodně jsem tím trpěla, mockrát jsem plakala a prosila ho, aby zkusil něco změnit, abych se necítila, i když jsme byli spolu, pořád tak sama, aby se mnou sdílel nějaké radosti. Nic. Jenže nevím, jestli to sám mohl změnit.
Nezměnilo se to, dokonce jsem mu řekla, že si někoho najdu, že takhle nemůžu žít, řekl mi „Najdi.“ Myslím, že to považoval za plané výhružky. Začala jsem si s někým psát, jen tak nezávazně. Napsala jsem, že jsem vdaná, nic jsem nechtěla, ani neočekávala. Pak jsem se po letech sešla s kamarádkou, která řešila rozvod a po spoustě času, kdy jsme probírali její konec manželství a důvody, jsem si začala uvědomovat, že moje snaha a energie a láska, kterou jsem dávala do vztahu s manželem je u konce. Že řeším stejný problém a postrádám lásku a bez jakékoliv změny ze strany manžela už v tom vztahu pokračovat nechci.
Řekla jsem manželovi, že se s ním rozcházím, že nechci být zlá a ani mu ublížit, jen že potřebuju svůj vlastní prostor a ač mám manžela velmi ráda, už s ním žít nemůžu. Bylo pár věcí i z jeho strany, které mi ublížily a přispěly, ale nechci je rozvádět, už to nepovažuji za důležité. Velmi se mi ulevilo a divte se, i když je můj ještě muž velmi nešťastný, i jemu se určitým způsobem ulevilo. Vysvětlila jsem mu, jak se věci mají a proč to dělám a jsme oba dva natolik inteligentní, že spolu nadále pracujeme a zatím i sdílíme jeden dům.
Z mého kamaráda na psaní se vyklubal velmi příjemný člověka a tak se s ním vídám. Manžel to ví, našel si taky nějakou kamarádku a dokonce nemáme problém si o těchto věcech povykládat a probrat naše radosti i starosti. Jsme nejlepší přátelé, jsme jako rodina a jsem neskonale šťastná, že můžu mít takového přítele. Jsem ráda, že jsem jednu životní etapu mohla s ním sdílet a jsem ráda za vše, co mi dal a co jsem mu mohla dát. A jsem taky neskonale šťastná, že mě nechal v pravý čas jít a já doufám, že se mu otevřou nové možnosti a budeme i nadále si vážit jeden druhého tak jako teď.
Mám velmi svého nejlepšího přítele ráda a vždycky bude mít velké místo v mém srdci. Jsem v tomto čase velmi šťastná, vyrovnaná a spokojená žena a ráda bych, aby bylo takových rozchodů více. Všem přeju, ať už mají jakékoliv trápení, aby se našlo to nejlepší východisko, ale je to vždycky v lidech.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1815
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1068
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1917
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 459
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21816
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....