Sázka
- Pro zábavu
- MeloryNox
- 05.03.20 načítám...
Nevšední zážitek, který se hodí do kategorie tzv. to nevymyslíš.
Je léto, červenec 2003. Je mi 18. Jdu po brigádě na autobus. Mám džíny do zvonu a tričko nedbalého vzhledu, pořádně dlouhej přívěsek a barevnou hipísáckou žebračku přes rameno. Sedám si na lavičku na zastávce. Čeká tam ještě pár lidí na stejný spoj. Koukám, kde co lítá, a popíjím neperlivou vodu.
V tom ke mně přijde chlapík, určitě dost přes třicet, a říká: „Dobrý den. Slečno, můžu na vás mít prosbu?“ Ani mě nenechá odpovědět a pokračuje: „Mám takovou prosbu. Vsadil jsem se s kamarádem, že až potkám tu nejsympatičtější holku, políbím jí nohu. Jste to vy." Bez odpovědi koukám doleva, doprava, za něj, nikoho nevidím. Chlapík se kamsi otáčí a říká: „Kamarád je támhle schovanej.“ Kouká směrem ke vstupu do metra. Kamaráda jsem neviděla. Byl asi schovanej dobře.
Jsem z toho překvapená. Nadechuju se, abych ze sebe vydala nějakou odpověď, i když samým překvapením nevím, jak reagovat. Hlava mi neříká rezolutní „ne“ ani „ano“. Potřebuju takové překvapení nějak vstřebat. Co byste chtěli po osmnáctiletý holce.
„Nemůžu tu sázku prohrát. Prosím.“ Zase mě nenechá ani odpovědět.
Začnu se smát a říkám: „Ale já je mám zpocený.“ „To nevadí.“ A taky mu nevadí, že jsme středem pozornosti. Lidi sice dělají, že nic, ale já vím, že nenápadně pokukují. Je to jako americká story, kdy muž ženě vyzná lásku na veřejnosti a po polibku jim všichni zatleskaj. „To nejde. Mám je fakt zpocený,“ z tý představy je mi stydno. „To fakt nevadí. Nemůžu tu sázku prohrát. Prosím.“ Chlapík se mě snaží, skoro až zoufale, přesvědčit. Asi šlo o něco velkýho. „Tak jo, ale jsou fakt zpocený…“ „Děkuju. Děkuju, strašně moc děkuju!“
Místo pusy mám rohlík od ucha k uchu a červenám se. Vyzouvám svoji upocenou, nakysle aromatizovanou nohu z kožený sandále. Bere ji do rukou, velmi něžně, jako největší poklad, a políbí třikrát na nártu. Chci ji vrátit zpátky do sandále. „Ještě zespodu,“ nepouští mě a nohu mi otáčí jemně špičkou vzhůru. Třikrát políbí i chodidlo. Červenám se, zubím se. Chechtám se a přitom chci, aby to bylo za mnou. Stydím se, a přitom se mi chce neskutečně smát. Kolik pocitů člověk zažije v situaci, se kterou jeho mozek nepočítá, a neví, jak reagovat.
„Děkuju, ještě jednou děkuju. Zachránila jste mě." Odchází směrem ke vstupu do metra, kde má být schovaný ten kamarád.
To nevymyslíš. Tak tohle mi fakt nikdo neuvěří, směju se v duchu. Lidi na zastávce celou situaci sledovali. Potlesk se sice nekonal, ale pousmívají se taky. Myslím, že i pro ně to byl nevšední zážitek. Ten člověk mi vlastně zlepšil náladu. Byla jsem přece ta nejsympatičtější holka. Aspoň pro ten jeden červencový den. Úsměv na tváři mi zůstal celou cestu až domů.
Dodnes nevím, jestli tam fakt toho kamaráda měl. A jestli se vůbec jednalo o sázku. Nebo jestli to byl fetišista a prostě to zkusil. Pokud se tu mezi čtenáři najde někdo, kdo byl svědkem této Holešovické story, dejte mi vědět. Docela by mě zajímalo, o jakou sázku šlo.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4510
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1887
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 973
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3904
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2650
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1313
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7727
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4928
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3367
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1996
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
Jen ze sem rano koukala na fb a tohle tam precetla v prispevkach, a pak tady. Nekdo psal ze to uz cetl, tak sem napsala, kde sem to cetla ja 
