Sázka
- Pro zábavu
- MeloryNox
- 05.03.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nevšední zážitek, který se hodí do kategorie tzv. to nevymyslíš.
Je léto, červenec 2003. Je mi 18. Jdu po brigádě na autobus. Mám džíny do zvonu a tričko nedbalého vzhledu, pořádně dlouhej přívěsek a barevnou hipísáckou žebračku přes rameno. Sedám si na lavičku na zastávce. Čeká tam ještě pár lidí na stejný spoj. Koukám, kde co lítá, a popíjím neperlivou vodu.
V tom ke mně přijde chlapík, určitě dost přes třicet, a říká: „Dobrý den. Slečno, můžu na vás mít prosbu?“ Ani mě nenechá odpovědět a pokračuje: „Mám takovou prosbu. Vsadil jsem se s kamarádem, že až potkám tu nejsympatičtější holku, políbím jí nohu. Jste to vy." Bez odpovědi koukám doleva, doprava, za něj, nikoho nevidím. Chlapík se kamsi otáčí a říká: „Kamarád je támhle schovanej.“ Kouká směrem ke vstupu do metra. Kamaráda jsem neviděla. Byl asi schovanej dobře.
Jsem z toho překvapená. Nadechuju se, abych ze sebe vydala nějakou odpověď, i když samým překvapením nevím, jak reagovat. Hlava mi neříká rezolutní „ne“ ani „ano“. Potřebuju takové překvapení nějak vstřebat. Co byste chtěli po osmnáctiletý holce.
„Nemůžu tu sázku prohrát. Prosím.“ Zase mě nenechá ani odpovědět.
Začnu se smát a říkám: „Ale já je mám zpocený.“ „To nevadí.“ A taky mu nevadí, že jsme středem pozornosti. Lidi sice dělají, že nic, ale já vím, že nenápadně pokukují. Je to jako americká story, kdy muž ženě vyzná lásku na veřejnosti a po polibku jim všichni zatleskaj. „To nejde. Mám je fakt zpocený,“ z tý představy je mi stydno. „To fakt nevadí. Nemůžu tu sázku prohrát. Prosím.“ Chlapík se mě snaží, skoro až zoufale, přesvědčit. Asi šlo o něco velkýho. „Tak jo, ale jsou fakt zpocený…“ „Děkuju. Děkuju, strašně moc děkuju!“
Místo pusy mám rohlík od ucha k uchu a červenám se. Vyzouvám svoji upocenou, nakysle aromatizovanou nohu z kožený sandále. Bere ji do rukou, velmi něžně, jako největší poklad, a políbí třikrát na nártu. Chci ji vrátit zpátky do sandále. „Ještě zespodu,“ nepouští mě a nohu mi otáčí jemně špičkou vzhůru. Třikrát políbí i chodidlo. Červenám se, zubím se. Chechtám se a přitom chci, aby to bylo za mnou. Stydím se, a přitom se mi chce neskutečně smát. Kolik pocitů člověk zažije v situaci, se kterou jeho mozek nepočítá, a neví, jak reagovat.
„Děkuju, ještě jednou děkuju. Zachránila jste mě." Odchází směrem ke vstupu do metra, kde má být schovaný ten kamarád.
To nevymyslíš. Tak tohle mi fakt nikdo neuvěří, směju se v duchu. Lidi na zastávce celou situaci sledovali. Potlesk se sice nekonal, ale pousmívají se taky. Myslím, že i pro ně to byl nevšední zážitek. Ten člověk mi vlastně zlepšil náladu. Byla jsem přece ta nejsympatičtější holka. Aspoň pro ten jeden červencový den. Úsměv na tváři mi zůstal celou cestu až domů.
Dodnes nevím, jestli tam fakt toho kamaráda měl. A jestli se vůbec jednalo o sázku. Nebo jestli to byl fetišista a prostě to zkusil. Pokud se tu mezi čtenáři najde někdo, kdo byl svědkem této Holešovické story, dejte mi vědět. Docela by mě zajímalo, o jakou sázku šlo.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1639
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20622
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2607
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1754
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jen ze sem rano koukala na fb a tohle tam precetla v prispevkach, a pak tady. Nekdo psal ze to uz cetl, tak sem napsala, kde sem to cetla ja 
