Sázka
- Pro zábavu
- MeloryNox
- 05.03.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nevšední zážitek, který se hodí do kategorie tzv. to nevymyslíš.
Je léto, červenec 2003. Je mi 18. Jdu po brigádě na autobus. Mám džíny do zvonu a tričko nedbalého vzhledu, pořádně dlouhej přívěsek a barevnou hipísáckou žebračku přes rameno. Sedám si na lavičku na zastávce. Čeká tam ještě pár lidí na stejný spoj. Koukám, kde co lítá, a popíjím neperlivou vodu.
V tom ke mně přijde chlapík, určitě dost přes třicet, a říká: „Dobrý den. Slečno, můžu na vás mít prosbu?“ Ani mě nenechá odpovědět a pokračuje: „Mám takovou prosbu. Vsadil jsem se s kamarádem, že až potkám tu nejsympatičtější holku, políbím jí nohu. Jste to vy." Bez odpovědi koukám doleva, doprava, za něj, nikoho nevidím. Chlapík se kamsi otáčí a říká: „Kamarád je támhle schovanej.“ Kouká směrem ke vstupu do metra. Kamaráda jsem neviděla. Byl asi schovanej dobře.
Jsem z toho překvapená. Nadechuju se, abych ze sebe vydala nějakou odpověď, i když samým překvapením nevím, jak reagovat. Hlava mi neříká rezolutní „ne“ ani „ano“. Potřebuju takové překvapení nějak vstřebat. Co byste chtěli po osmnáctiletý holce.
„Nemůžu tu sázku prohrát. Prosím.“ Zase mě nenechá ani odpovědět.
Začnu se smát a říkám: „Ale já je mám zpocený.“ „To nevadí.“ A taky mu nevadí, že jsme středem pozornosti. Lidi sice dělají, že nic, ale já vím, že nenápadně pokukují. Je to jako americká story, kdy muž ženě vyzná lásku na veřejnosti a po polibku jim všichni zatleskaj. „To nejde. Mám je fakt zpocený,“ z tý představy je mi stydno. „To fakt nevadí. Nemůžu tu sázku prohrát. Prosím.“ Chlapík se mě snaží, skoro až zoufale, přesvědčit. Asi šlo o něco velkýho. „Tak jo, ale jsou fakt zpocený…“ „Děkuju. Děkuju, strašně moc děkuju!“
Místo pusy mám rohlík od ucha k uchu a červenám se. Vyzouvám svoji upocenou, nakysle aromatizovanou nohu z kožený sandále. Bere ji do rukou, velmi něžně, jako největší poklad, a políbí třikrát na nártu. Chci ji vrátit zpátky do sandále. „Ještě zespodu,“ nepouští mě a nohu mi otáčí jemně špičkou vzhůru. Třikrát políbí i chodidlo. Červenám se, zubím se. Chechtám se a přitom chci, aby to bylo za mnou. Stydím se, a přitom se mi chce neskutečně smát. Kolik pocitů člověk zažije v situaci, se kterou jeho mozek nepočítá, a neví, jak reagovat.
„Děkuju, ještě jednou děkuju. Zachránila jste mě." Odchází směrem ke vstupu do metra, kde má být schovaný ten kamarád.
To nevymyslíš. Tak tohle mi fakt nikdo neuvěří, směju se v duchu. Lidi na zastávce celou situaci sledovali. Potlesk se sice nekonal, ale pousmívají se taky. Myslím, že i pro ně to byl nevšední zážitek. Ten člověk mi vlastně zlepšil náladu. Byla jsem přece ta nejsympatičtější holka. Aspoň pro ten jeden červencový den. Úsměv na tváři mi zůstal celou cestu až domů.
Dodnes nevím, jestli tam fakt toho kamaráda měl. A jestli se vůbec jednalo o sázku. Nebo jestli to byl fetišista a prostě to zkusil. Pokud se tu mezi čtenáři najde někdo, kdo byl svědkem této Holešovické story, dejte mi vědět. Docela by mě zajímalo, o jakou sázku šlo.
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 877
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 576
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 8998
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4994
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 6948
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2503
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1353
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2995
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1073
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3451
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
Jen ze sem rano koukala na fb a tohle tam precetla v prispevkach, a pak tady. Nekdo psal ze to uz cetl, tak sem napsala, kde sem to cetla ja 
