Simonek je na svete !

Musíte mi to holky odpustit, Tomášek vyžaduje každé 3 hodiny kojit půl hodiny a někdy dokonce pije z obou prsou, takže nám to vyjde na hodinu. Dále často přebalujeme, Tomášek kaká velmi velmi často a navíc ještě trpí prdíkama, takže ho často chovám. Sice Michalka se snaží ho také chovat, ale on potvora pozná mě a plakat přestane většinou až v mé náruči. A k tomu všemu praní, žehlení těch pidi věciček. Tomášek také umí krásně čůrat nahoru, že počůrá celou koupelnu včetně přebalovacího pultu a ušetřena nezůstane většinou ani jeho hlavička. O oblečení ani nemluvím. A ještě ta vedra, kdy nám schnou všechny rostlinky na zahradě a také se snažím věnovat i Michalce. Tak doufám, že mě chápete, že jsem ještě nenapsala. Ale stejně se moc omlouvám. A teď již k mému trošku nestandardnímu porodu.

Vše začalo 28.5.2003, kdy jsem šla na pravidelnou kontrolu do poradny. Paní doktorka zjistila, že je Tomášek dle úterního ultrazvuku menší a pravděpodobně se již přestal vyvíjet a tudíž mi nefunguje placenta. Takže jsem hned ten den skončila na rizikovém oddělení P3 v Podolí. Asi vám ani nemusím popisovat, jak mi bylo a jak to na mě špatně působilo, hlavně kvůli mému věku a měla jsem strach, aby byl Tomášek v pořádku. Ve čtvrtek se se mnou nic nedělo a v pátek ráno jsem dostala gel na vyvolání porodu. Ale na mě vůbec nepůsobil. Byla jsem psychicky skoro na dně. Doma čekající manžel a Michalka s otázkou, kdy už s námi Tomášek bude a s obavou, zda bude všechno v pořádku a já sama v Podolí v tmavém pokoji a okolo mě samé maminy, které se postupně stěhovaly na porodní sál a rodily a já stále nic. V sobotu měl službu mladý hodný MUDr. Krofta, který mi udělal další ultrazvuk a velice mě potěšil, Tomášek měl prý kolem 3 kil a ještě mě pustil na propustku domů. Hned se mi udělalo lépe. Nakonec jsem nastoupila zpět do Podolí v pondělí ráno 2.6., kdy jsem dostala tabletu na ukončení těhotenství, jak tomu říkají odborně doktoři, (byla jsem 39+0). Pak za dvě hodiny jsem dostala další a už jsem tušila, že Tomášek bude mít tento den zapsaný jako den narození.

Po obědě jsem zavolala manžela a když mi začaly silnější kontrakce, už jsem nemohla ani sedět na míči. Když přijel manžel, chtěla jsem se hned odebrat na porodní sál, přítomnost manžela u porodu jsme měli zaplacenou. Ale sestřičky říkaly, že musím ještě počkat. Tak mě až v 14.30 přišla prohlédnout paní doktorka, že už jsem otevřená asi na 4 a můžu tedy jít na porodní sál. Tak mi manžel sbalil věci a šli jsme. Já už jsem měla kontrakce tak silné, že se mi slévaly jedna v druhou a neměla jsem šanci si mezi nimi odpočinout. Porodní asistentka na porodním sále manžela uklidnila, že mě připraví a asi za hodinu ho zavolají. To bylo něco před třetí hodinou. Pak mě vzala dovnitř, aplikovala mi YAL a řekla mi, že mám jít asi za 10 min. na toaletu. Já jsem v bolestech čekala ty minuty (PA někam odběhla), ale na záchod se mi vůbec nechtělo. Naopak kontrakce byly už nesnesitelné a já jsem si nemohla sednout. Tak jsem stála na chodbě, měla jsem překřížené nohy, jako když se člověku chce na malou a nemá kam jít a volala jsem, aby někdo přišel.

Až po mém několikátém zavolání přišla PA a začala mě uklidňovat a nabádat, abych dýchala pomalu. Ale já jsem měla už silné nutkání na tlačení a silný pocit, že už se Tomášek nezadržitelně dere na svět. PA jsem to řekla, ona mě prohlédla a hned volala na kolegyně, který sál je volný, že už je tam vážně hlavička. Ani nevím, jak jsem na ten sál došla. Tam mě PA žádala, abych ještě netlačila, ale já už jsem to držela strašně dlouho. Pak mi protrhla plodový vak a konečně řekla, maminko tak zatlačte. Zatlačila jsem jenom jednou a už mi dala Tomáška na bříško. Bylo přesně 15.22 hod. Byl nádhernej a vůbec nebyl špinavej. Měřil 46 cm a vážil 2910g, takže se obavy doktorů nepotrvdily. Byl to překrásnej pocit a já byla určitě v té chvilce nejšťastnější člověk na světě. Pak přestřihla pupeční šnůru a já se s obavou zeptala, jestli mě stihla nastřihnout nebo jsem se potrhala. A světe div se, ani jedno. Asi tím, jak se vlastně Tomášek pohyboval dolů sám a já jsem celý porod prostála na chodbě, nebyla jsem vůbec poraněná. Tak mě přikryla a šla pro manžela. Ten měl strach, jak to bude ještě dlouho trvat a ona mu překvapenému dala Tomáška do náruče. Všichni jsme byli šťastní, ale chyběla Michalka. Manžel tedy pro ni odjel. Mezitím přišel pan doktor, potvrdil, že jsem v pořádku a opravdu není nutné žádné šití. Potom přijel manžel s Michalkou a dokonce i s babičkou. Strávili se mnou asi 3 hodiny na porodním sále a bylo nám všem moc krásně. Tomáška mi zkusili přiložit a hned se chytil a krásně dumlal. Je to šikula. Od té doby je to jeho nejoblíbenější činnost.

Pak všichni odjeli, Tomáška odvezli na novorozenecké, já jsem šla do sprchy a pak dokonce po svých na odd. šestinedělí. Bylo mi strašně dobře, nebyla jsem vůbec unavená, ale ohromně šťastná. Mléko se mi objevilo již ve středu a v pátek 6.6.2003 nás pustili domů. Teď má Tomášek už 3.25 kg a mě připadá, že roste a mění se každý týden.

Sice nás oba strašně unavovala ta vedra, ale vše jsme zatím dobře zvládli. Tomáškovi dávám pít, kdykoli potřebuje a i když je to časově náročné, užíváme si to oba. Jediné, co mi trochu vadí, je mých 7 kg navíc a také to, že jsem často splavená, potím se na krku a na čele a to normálně nejsem potivý typ. Ani časté sprchy nepomáhají, asi mám v sobě ještě hodně vody.

Snad jsem napsala to nejdůležitější. Nebudu slibovat, kdy se zase ozvu, protože na mě teď není spoleh, ale ráda se do emimina zase vrátím, moc mi pomohlo a jeho prostřenictvím jsem se skamarádila s Šárkou R.

Mějte se všechny moc hezky, snažilkám přeji brzy miminka v bříškách a všem hodně štěstí a krásné léto.

Monika s Tomáškem (měsíčním) a Michalkou (devítiletou).