Snad se to v té mé rodině konečně povede
- O životě
- alenka-malenka
- 05.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jako asi většina z nás tady se snažíme o miminko. V naší rodině jsem bohužel už druhá, kdo s tím má celkem velký problém, ale snad to všechno dobře dopadne, uvidíme.
Jak bych začala. Moje maminka mi vždycky, když jsem byla malá, vyprávěla pohádku, kterou si hodně mlhavě pamatuji. Byla to pohádka o tom, že byla malá holčička někde v hezkém baráčku a staraly se tam o ni nějaké tety, ale nakonec tam pro ni přijeli dva hodní lidé, kteří si ji vzali domů.
V 6 letech, předtím než jsem začala chodit do školy, mi naši u mě v pokoji řekli, že to byla pohádka o mně, že nemohli mít miminko a tím pádem si mě adoptovali. Už si přesně nepamatuji, jaké jsem z toho měla pocity, ale prostě jsem to nějak vzala. Dětství jsem měla hezké, všechno v pohodě, až tedy na tu pubertu. To se teda asi ve mně začaly projevovat všechny ty geny, kdy jsem začala utíkat z domova, třeba jen na den, bavily mě diskotéky, alkohol, kamarádi pro mě byli ti nejpřednější.
Asi v 19 letech jsem se dozvěděla, že „žena, která mě porodila“, byla alkoholička, a vlastně jsem celé dny jako miminko ležela doma a brečela, sousedi prý zavolali sociálku, aby se začalo něco dít. Naši se mnou toto období puberty opravdu neměli jednoduché, říkám si, že to ani není možné, že to se mnou vydrželi a nechtěli se mě „zbavit“. Zaslouží si opravdu velkou poklonu. Nakonec jsem se ale vzpamatovala, odmaturovala jsem v pohodě a ve 24 letech letech začala žít normální život s přítelem, nyní manželem.
Když mi bylo asi těch 24 let, tak jsem začala mít psychické ataky, jsou to psychické problémy, u kterých máte hrozné stavy úzkosti, myslíte si, že vám něco je, že dostanete infarkt nebo mrtvici nebo že se vám zastaví srdce, ale vlastně vám vůbec nic není. Kolikrát jsme pro mě s manželem volali záchranku, ale nikdy mi nic nebylo. Tohle bych opravdu nikomu nepřála. Začala jsem se s tím léčit u psychologa a on mi říkal, že jeden z důvodů, proč tohle mám, může být to moje dětství, než jsem se dostala do toho onoho „baráčku“, o kterém mi vyprávěla moje maminka.
Ta žena, která mě porodila a takhle se na mě vykašlala, si dnes ani nevzpomene a já kvůli ní mám možná takového problémy, ale s tím už nenadělám nic. Mnohokrát jsem si říkala, že bych ji mohla najít, hlavně proto, že vím, že jsem nebyla její jediné dítě, někde mi po světě běhají sourozenci, které bych si přála poznat, ale hrozně se bojím něco takového udělat, protože by mi to přišla hrozná podpáskovka vůči mým rodičům. Třeba se někdy odhodlám, kdo ví.
Minulý rok jsme se s manželem vzali a řekli si, že zaděláme na děťátko. Půl roku jsme to zkoušeli a nic. V lednu letošního roku jsem si tedy řekla, že zajdu k dr. a zjistím, co se děje. Diagnóza zněla, že mám poylcystické vaječníky, takže šance na oplodnění nic moc. Říkám si, že jak je nespravedlivé, že zrovna já musím něco takového mít. Když jsem to měla říci mojí mamce, tak jsem z toho byla úplně nešťastná, vždycky se moc těšila na svoje vnoučátko a zase je prostě problém.
Brala jsem nějaké hormony a měli jsme plánovaný styk, ale bohužel se nezdařilo. Tak jsme teda od 9/2012 začali navštěvovat CAR a teď, v prosinci, bychom měli jít na vkládání embryjka. Jen doufám, že se to povede, test bych si měla dělat někdy kolem Vánoc a ráda bych dala našim ten nejkrásnější dárek na světě. Jsem šťastná, že mám kolem sebe takové lidi, i můj manžel je skvělý, všechno se mnou prožívá, ať psychické ataky či moje nezdárné pokusy otěhotnět. Tak jsem ráda, že jsem vám to tady mohla všechno napsat, nějak jsem ten pomyslný batoh myšlenek potřebovala vyhodit 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jinak já mám taky diagnostikováno PCO, po prvním těhotenství mi našli ještě ovariální endometriozu. Syn nám taky trval delší dobu a za podpory medicíny, ale teď podruhé jsem otěhotněla naprosto neplánovaně a ještě se nám povedlo přes kondom. A to mi moje lékařka říkala, že jak budeme plánovat druhé, bude tomu chtít zase pomoci, protože problémy stálé a neustálé. Nemohla jsem tomu věřit. Takže hlavičku vzhůru, neztrácej naději, příroda si někdy dokáže poradit a i když to vypadá, že šance nejsou nic moc, někdy nás matka příroda pořádně sama překvapí. 
.
