Snad už bude dobře
- Snažení
- Chrupka20
- 08.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Životní zklamaní a dlouhé snažení. Už jsme na konci sil.
Je večer a krásně sněží, ležíme zachumlaní v peřinách a přemýšlíme nad společným bydlením. Díky rodině a přátelům se nám podaří si vše zařídit a splnit si tak jeden sen. Při stěhování nevnímám čas, takže nějak opomenu, že jsem TO měla dostat. Bylo to přesně 25.5.2013, když jsem si koupila test. Nejdřív jen tak ze zvědavosti, později jsem si začala uvědomovat pnutí v podbřišku. Večer jsem měla jít na ples, ale celý ten tyden jsem se cítila pod psa. 
Když se v koupelně společne s kámoškou chystáme, napadne mě zjistit, jak to teda je. Vůbec jsem nepředpokládala, že se tam vůbe něco objeví. Po 5 minutách se rozhoupávám a chci vědět vůbec výsledek. Přemýšlím nad tím, zda to vůbec zvládnem, hypotéka, málo peněz. Ale o tom jsem mluvit nechtěla. Kámoška to ovšem nevydržela a už mi máchala před obličejem testem, na kterém byly krásně znatelné //.
Začala jsem brečet jak malá a to, že jsem si předtím dělala hodinu make-up, mi bylo nějak ukradeno. Celá roztřepaná jsem to hned volala muži, který tomu nechtěl uvěřit a byl moc štastný. Dohodli jsme se, že hned v pondělí zajdeme za doktorem. Ten naši radost potvrdil a počítal nám 5+3tt. Rodina to zatím nevěděla, aspoň do pověstného 3. měsíce jsme to chtěli držet v tajnosti. Šlo to sice těžce, protože záchodová mísa se stala mým nejlepším kamarádem. Cigaretový kouř, na ten jsem byla přímo alergická (mamka je dost silný kuřák).
Bolesti v podbřišku jsem dávala za vinu těhu stavu a libovala si, jak se chlap o mě hezky stará. Další kontrola nás čekala 26.2. a my se hrozně těšili. Do dnes nevíme, kde se stala chyba, ale pan doktor nám oznámil, že nevidí srdeční ozvy a plod je menší, než by měl být. Objednal mě hned na druhý den na kyretáž dělohy. Celý svět jako by se mi rázem rozpadl. Vyšla jsem z ordinace a v moment, kdy jsem viděla ty obličeje budoucích šťastných maminek, jsem nějak omdlela.
Když jsme dorazili domů, nemohla jsem zastavit pláč, připadala jsem si špatná. To jsem ovšem netušila, co mě ještě čeká za hrůzu. Na druhý den jsem nastoupila do nemocnice a čekala, v 9 jsem byla na sále a o půl 10 mě přítel držel za ruku na pokoji a šeptal, že všechno bude dobré a za pár měsícu začneme znova. 
Jenže to se šeredně pletl. Ještě ten den mě pustili z nemocnice a já neměla náladu na nikoho, byla jsem naštvaná na celý svět. Rodina do dnes o ničem neví. Nechtěla jsem je trápit, a tak, i když mě možná odsoudíte, jsem vyhledala pomoc psychologa. Doma nebyly zrovna vřelé vztahy. Po týdnu jsem se mohla vrátit do práce, a tak jsem aspoň na chvíli přišla na jiné myšlenky.
Jenže mě pořád bolelo břicho, až to bylo nesnesitelné. Začala jsem krvácet mimo očekávanou mrchu a dostala horečky. Nezbylo než odjet do nemocnice, kde mi pan doktor oznámil, že mám zánět dělohy. Následovaly antibiotika a kapačky. Po 10 dnech mě pustili domů, ale musela jsem ležet. Bolesti neustupovaly, a tak mě poslal muj gynekolog do Fakultní nemocnice v Olomouci. Tam nás čekalo další slzavé údolí. ENDOMETRIOZA!
Operace proběhla rycle a jediné, co mi jí připomíná, jsou malé, jizvičky. Všechny sestřičky tam byly úžasné a páni doktoři skvělí. Po pár dnech jsem jela zpět domů a doufala, že to je to poslední, co jsem musela podstoupit. Teď mě všichni hlídají a pan doktor nám spočítal plodné a neplodné dny a dal nám nějaké tabletky. Jsme ale oba upozorněni na to, že s endometriozou je těhu rizikové a někdy nemožné. I přesto, že je mi teprve 20 let, jsem si nikdy nemyslela, že tohle potká zrovna mě. Do teď jsem byla zdravá a nic mě netrápilo.
Doufám. že vás to moc nenudilo. ale musela jsem to nějak ventilovat. Další ránu osudu už snad ani neunesu. Snad se nám brzo zadaří znova a budeme mít krásné hodné miminko.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2573
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1503
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1016
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 612
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 572
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2452
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3291
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2763
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1016
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1405
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Mam za sebou dva ZT a endometriozu a bojuju dal, vsechny musime 
Takže se určitě neboj, povede se to 
Neboj, endometrioza neni zase takova katastrofa, myslim, ze te doktori zbytecne moc strasi. Je dobre vedet, ze nejaky problem mas a tehotenstvi moc neodkladat, ale otehotnet a porodit zdrave mimco s touhle diagnozou urcite jde. Ja mam endometriozu nejvyssi stupen, nekolikrat operovanou a krasna zdrava dvouleta dvojcata. Sice jsme na ne dost dlouho cekali a museli o ne s pomoci doktoru zabojovat, ale podarilo se a tehotenstvi pak uz bylo rizikove jen z duvodu vicecetne gravidity (ne z duvodu endometriozy) a probehlo uplne bez problemu. Tak se netrap, jsi mladounka, zdrave mimco se ti urcite brzo podari. Drzim palce, bude brzo lip, uvidis.