Snaha o nadhled

Z bláta do louže aneb letošní nadílka je obrovská. Jak se říká, že se někdy problémy nahrnou na jednu hromadu, tak u nás se ta hromada pěkně rozrostla a zdvojnásobila, prostě je obrovská. Dnešní rok je u nás asi o tom, abychom neustále bojovali a naučili se čelit všemu, co nás potká a že toho není málo, tak se potřebuji vypsat.

Začátkem roku dostal manžel výpověď z práce, ale protože je workoholik, našel si hned jinou. Spíše nás to posílilo. A jelikož bydlíme v domečku, který si sami předěláváme a manžel je moc šikovný, tak díky volnu jsme s domečkem pohnuli. Sice to jsou pořád nervy, ale nevzdáváme se. Nekoukáme nato, co nám ještě chybí, ale na to, co jsme spolu už vybudovali. Těší nás každý pokrok na domečku. Využíváme každého centimetru a přemýšlíme nad tím, jak to bude jednou hezké.

Práce je pořád dost a někdy nám už ubývají síly, ale naučili jsme se toho hrozně moc. I já se mohu pyšnit různými stavebními úpravami. Někdy mám tedy pocit, že do čeho sáhneme, to se sype, a hromadí se problémy, ale stále je to o tom zbourat zeď a postavit novou. Během konce roku už nás snad budou čekat dokončovací práce a naše děti se konečně dočkají pokojíčku a my ložnice. Snažím se stále na vše nahlížet pozitivně, ale občas i to zaskřípe, ale v tomhle máme heslo jasné, makat, makat a makat a bude líp. Jenže pokud se do toho našeho běžného života zamíchají i jiné věci, pak už není lehké si ten nadhled udržet.

Nemusím psát, že se snažím zvládnout všechno a můj běžný den se skládá ze starostí o děti, vaření, uklízení, zahrady a když večer přijde manžel, vrhám se kolikrát i na stavbu a o víkendech se vlastně jen staví. Za dva roky, které rekonstruujeme, jsem si tolikrát přála odjet na dovolenou a prostě si jen tak odpočinout, jenže jsem nečekala, že toho odpočinku dočkám s dcerou v nemocnici. Týden jsem se ji tam snažila udržet, aby si nervala kanylku z ručičky a poctivě s ní trávila a sdílela její nemoc, smutky. Museli jsme být opravdu jen na pokoji, a když už jí bylo lépe, tak jsem jí stále musela udržet v klidu.

Druhé dítě trávilo týden na půl s tatínkem a napůl s babičkou a dědou. Přežily jsme, pustily nás domů a stále ještě máme nařízený trošku klidový režim a žádné řádění mezi dětmi. Žádná školka, žádné hřiště, žádná kamarádka na kafe. Ale ještě pár dní a už i to se vyřeší a moje malá beruška už snad nic nechytne a budeme řádit jako dřív. I to se dalo vše zvládnout a vydržet, bohužel nám asi osud není moc nakloněn a vyměnili jsme se v nemocnici s naší babičkou.

Tento týden nemyslím na nic jiného než, aby byla v pořádku. V pondělí v noci nám moji maminku odvezla záchranka do nemocnice, kde bojovala o život. Každý den neustále bojuje, někdy jí je hůře, jindy o malinko lépe. Celá rodina na ni moc a moc myslí, navštěvuje ji a snaží se povzbudit k dalšímu boji. Snažím se nemyslet na nejhorší, ale občas mi to už ujede. Nejhorší šok byl, když jsme u ní byli na návštěvě doma a byla v pořádku, ještě jsme se domlouvali, že druhý den pojedeme na chalupu. Bohužel v noci už tomu bylo jinak. Snažím se, aby se to u nás už obrátilo v dobré, bojuji každý den, modlím se a moc bych si přála, aby vše dobře dopadlo.

Někdy už sama ztrácím nervy, nadhled a snažím se jet " v zajetých kolejích", ale je to čím dál těžší, tak ráda bych řekla, že pro tento rok to špatné už máme vybrané, ale raději ne, protože vždy může být hůř.

Děkuji za přečtení.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
eňula
1076
26.5.12 18:40

Přeju hodně sil tobě, tvé rodině a především mamince! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
26.5.12 20:57

taky se přidávám a přeji hodně štěstíčka a hlavně ZDRAVÍ pro maminku a celou rodinu :hug: :hug: !!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Pájinka25
2891
26.5.12 21:18

Nejsi v tom sama holka......můj život potkala první sračka a od tý doby to navazuje......začalo to v prosinci, kdy mě propustili z práce, tudíže se po mateřský nemám kam vrátit, začátkem dubna od nás odešel člověk, kterýmu slovo rodina nikdy nic neříkalo, když se zachoval tak jak se zachoval a to nejhorší…zdravotní důvody mého synka…dva dny v nemocnici na CTéčku, kde se bohužel potvrdila diagnóza srostlého lebečního švu, po týdnu opět do nemocnice, tentokrát s potrvinovou alergií - vidět svého syna modrat a dusit - to byl nejhorší zážitek mého života :( a následovala kontrola v Motole s výsledkama z CT a ortel, který zní, že v červnu jdeme na operaci :,( a já už opravdu sbírám poslední síly a říkám si, ať už tohle všechno skončí.....ať už je to za námi a je konečně zase dobře :(

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka87
2374
26.5.12 22:32

Taky přeju hodně sil, určitě to zvládnete a bude už jenom líp. Tenhle deníček mě hned zaujal, protože i my teď máme tolik starostí, že nevím na co dřív myslet… Vždycky když mám slabou chvilku, tak se snažím myslet hlavně na malýho, dát mu všechno co potřebuje a být pro něj dobrou mámou. Snad se všechno zase v dobrý obrátí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část