Stále mi scházíš, dědečku

I když to bude už 10 let, pořád vzpomínám na úžasného člověka, který se podílel na mé výchově. Nestihla jsem mu dostatečně poděkovat, tak bych se ráda vypsala.

Nikdy jsem o smrti moc nepřemýšlela, znala jsem ji pouze z filmů. Ovšem v roce 2003 přišla docela nečekaně a vzala nám našeho milovaného dědečka. Nikdy na ten den nezapomenu.

Dědeček jezdil dlouhá léta na dialýzu. Pamatuji si, že 3× týdně ráno brzy vstával a odjížděl do nemocnice. Po poledni jsme čekali, až přijede, chodili mu pod kopeček, kde ho vykládala sanita, naproti. Vzpomínám si na říkanky a písničky, co nám ráno zpíval v posteli. Nikdy nezapomenu, jak lehával po obědě se slaměným kloboukem na zahradě pod stromem :) A už vůbec nikdy nezapomenu na dny, kdy se to všechno odehrálo.

Byl pátek. Zrovna jsme byli u mojí tety na prázdninách. Akorát jsme od ní měli odjíždět, stáli jsme na zastávce a volali naši. Teta jen řekla, že na nás počkají v našem městě na zastávce a pojedeme k babičce, protože je děda v nemocnici. Den předtím mu nebylo dobře, tak ho taťka vezl do nemocnice, kde si ho nechali. Najednou ale ležel v kómatu, selhaly mu plíce, musel být na přístrojích. Pamatuji si cestu autobusem, tekly mi slzy, protože jsem na to musela myslet. Dnes mi to, když jsme u babičky seděli v kuchyni a čekali, až se něco dozvíme, přijde jako dlouhá doba.

V sobotu po obědě zvonil telefon, volali z nemocnice. Děda na tom byl lépe, začal sám dýchat. Říkala jsem si, že už to bude fajn a uzdraví se. V neděli, zrovna když jsme s našimi doma usedali ke stolu, zazvonil telefon. Tehdy jsem to zvedla a slyším doktora, jak se představuje, a říká: Vy u nás máte tatínka. Odpověděla jsem mu: „Počkejte, já Vám dám maminku."

Řekli nám, že dědeček zemřel. Naši nás nechali se sestrou u babičky, aby nebyla sama. První noc byla nejhorší, slyšeli jsme ji plakat, vlastně jsme plakaly všechny.

Děda byl báječný člověk, který mi strašně schází. V poslední době mě mrzí ještě víc, že už tu s námi není, hlavně proto, že nemůže poznat svoje dva pravnuky. Věřím však, že je někde tam nahoře a sleduje nás. Drží nad námi ochrannou ruku a vidí, jak jsme vyrostli. Snad je na nás pyšný. Doufám, že ví, že jsem ho měla ráda, i když jsem mu to nestihla říct, protože když odešel, byla jsem jen blbá puberťačka. Nikdy mě nenapadlo, že může odejít, nikdy jsem mu neřekla, jak moc ho mám ráda. Přesto mi dal mnoho krásných chvilek, na které mohu vzpomínat a jednou vyprávět i svému synovi.

Děkuji ti za všechno dědečku a nikdy na tebe nezapomenu. Pořád Tě mám hrozně moc ráda ♥

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Terezka s Denískem
3587
22.2.13 10:45

Mě to mrzí úplně stejně byla sem malá a na dedečka mam ty nejlepší vzpomínky pořád semnou dělal vylomeniny byla jsem jediná vnučka jinak měl samé kluky.. ale neuvědomovala sem si, že taky někdy umře.. je mi to líto. :(

  • načítám...
  • Zmínit
štěpánka11
1740
22.2.13 11:38

Vím jak se cítíš, moje prababička umřela letos v létě. Měla jsem jí velmi ráda, vždy mě hlídala a byla moc hodná a jako malá jsem snila, že se ještě dožije mých dětí. Bohužel zemřela když jsem byla v osmém měsíci a já nesměla kvůli vysokému stadiu těhotensví na pohřeb :(

  • načítám...
  • Zmínit
little jane
822
22.2.13 23:13

Abych pravdu řekla, tak u předposledního odstavce jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se. Můj milovaný dědeček zemřel, když jsem byla dospělá, bylo mi necelých 28 let. Ale já jsem naštěstí stihla svému dědečkovi říct jak moc ho miluju… Den na to zemřel :zed: 13. v pátek :,( Taky si říkám, jestli na nás shlíží, že by měl snad radost z mého půlročního synka. Není den, abych si na něj nevzpomněla. A jelikož si moc dobře pamatuju všechny blbiny, tak mám co svého synka učit až trochu povyroste.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference