Starost a radost
- Rodičovství
- veronikamayerova
- 14.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Určitě hodně z vás zná takové ty chvilky, kdy se vám narodí malé krásné děťátko, které od prvního okamžiku naprosto změní váš život, vaše přemýšlení, celý váš svět. Najednou jste “matkou”. Už nemůžete dělat neuvážené věci, už nemůžete jít s kamarádkami ven, kdy se vám jen zamane. Už prostě nemůžete myslet jen sama na sebe. Teď je tady to malé stvoření, úplně na vás závislé, na tom, jak se o něj budete starat, co budete jíst (pokud kojíte), na tom, jak moc ho budete milovat a jak ho vychováte.
Danielka jsem měla poměrně mladá. Přesto jsem neuvažovala o tom, zda na to jsem připravená či ne (i když jsme ho plánovali až tak za 3 roky). Prostě se to stalo a já byla ráda. Představovala jsem si, jak pojedu s kočárkem po městě a v něm budu mít krásné malé zázračné miminko, které prostě neumí plakat. Představovala jsem si, jak budeme chodit za ruku ven na hřiště a při každém maličkém zlobení bude jednoduché vysvětlit mu, že “tohle se prostě nedělá. Tam s tím se nehází.“ Nebo: ”Tam se chodit nesmí”. Večer ho pak dám do postýlky a on okamžitě usne.
Óóó, jak jsem se spletla. Chtěla jsem být skvělou matkou, ale připadala jsem si hrozně. Nic mi nešlo, o spoustě věcí jsem nevěděla. Netušila jsem, jak začít s příkrmy, neměla jsem ponětí, jak ho obléct, aby mu nebyla venku zima, nebo naopak vedro. Nevěděla jsem, jak reagovat, když se v pozdějším věku vztekal tak dlouho, dokud nedostal, co chtěl.
Co je to vlastně dobrá matka? Dělá to z nás fakt, že vstaneme k dítěti i 20× za noc, když se vzbudí? Když večer naprosto vyčerpaní sedíte na posteli, obličej v dlaních a brečíte, protože už je to několikátá noc, kdy vaše dítko málo spí, i když mu nic neschází? Nebo snad to, že když je nemocný s vysokými horečkami, vy mu ve dvě ráno dáváte zábaly a bojíte se o něj jako o nikoho jiného na světě? Kolikrát jste si prošla růst zoubků, nemoci, období vzteku, období, kdy prostě preferuje kohokoli, jen vás ne, i kdybyste se přetrhla, učení na nočník, starosti se školkou.
Pak se jednou přistihnete, jak sníte o večeru s kamarádkami u kávy, bez utírání soplíků a pobryndaného trička, i když jste před dvěma měsíci venku byla, ale utekla jste domů co nejdříve, právě kvůli tomu pocitu, že se vlastně nikdo nedokáže postarat o vaše dítě tak dobře jako vy. Nebo když si takhle večer představujete, jak byste mohla procestovat svět, jet na raft na vodu (jak jste po tom vždy toužila), a nebo prostě zažít nějaké to dobrodružství. Najednou si říkáte, jak to, že jsou všechny mámy tak dokonalé, že nad tímhle neuvažují. Jak to, že všichni kolem vás (nejbližší přátelé) mají zázračné děti, které spí celou noc, a ani neví, že dětem vyrostl nový zoubek a umí na nočník snad už v roce a půl a všechno zvládají, jako by se nechumelilo a my každý večer bojujeme s obyčejným uspáváním?
Kolikrát mám pocit, že mi praskne hlava z věčného: ”mami, bůůůgí” (překlad: mami, mazlí”) nebo: “mami, pipí” (překlad: “mami, pití”). Prostě si budu vymýšlet pořád něco, jen abych nemusel spát. Ale v tu chvilku se mámě honí hlavou rady ze všech časopisů pro mámy, z brožur a knih o tom, jak na to nemají reagovat, ale zároveň pěníte a máte chuť zařvat: “Dost! Ať už je tu ticho! Dejte mi všichni pokoj!” Zalézt si do rohu do skříně a tiše rozjímat. Hlavně, že po vás nikdo nebude nic chtít, hlasně, že jste chvilku sama. Ale pak jste tedy špatnou mámou, ne?
Jak se říká: Děti jsou starost, ale taky radost. A to je sakra pravda. Všechno tohle vám to dítko vynahradí. Třeba tím, že když je na chvilku u babičky, vy pro něj přijedete a on u dveří zvolá: ”mmááámáááá” a vrhne se vám do náruče. Nebo když víte, že miluje mašinky a vláčky, pustíte mu v televizi nové díly Lokomotivy Tomáše a on si sedne na gauč. A vy pak mlčky, aniž by o vás věděl, sledujete, jak je šťastný. Jak máte doma kloučka, který je tak malý a zároveň už tak velký. Jak se raduje, když mu z nákupu děda donese lízátko. Nebo když si hraje s dětmi. To všechno jsou chvilky, kdy se nadechnete a řeknete si: tohle je ono. Má to tak být. Milujeme svoje děti a za každý úsměv nebo plamínek v očích to všechno stojí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21785
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Mateřství je jedna z nejkrásnějších věcí v životě ženy!!!! 
)
Tyhle pocity důvěrně znám 
Ale máš pravdu. Stojí to za to 
Díky za prima deníček