Starost a radost
- Rodičovství
- veronikamayerova
- 14.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Určitě hodně z vás zná takové ty chvilky, kdy se vám narodí malé krásné děťátko, které od prvního okamžiku naprosto změní váš život, vaše přemýšlení, celý váš svět. Najednou jste “matkou”. Už nemůžete dělat neuvážené věci, už nemůžete jít s kamarádkami ven, kdy se vám jen zamane. Už prostě nemůžete myslet jen sama na sebe. Teď je tady to malé stvoření, úplně na vás závislé, na tom, jak se o něj budete starat, co budete jíst (pokud kojíte), na tom, jak moc ho budete milovat a jak ho vychováte.
Danielka jsem měla poměrně mladá. Přesto jsem neuvažovala o tom, zda na to jsem připravená či ne (i když jsme ho plánovali až tak za 3 roky). Prostě se to stalo a já byla ráda. Představovala jsem si, jak pojedu s kočárkem po městě a v něm budu mít krásné malé zázračné miminko, které prostě neumí plakat. Představovala jsem si, jak budeme chodit za ruku ven na hřiště a při každém maličkém zlobení bude jednoduché vysvětlit mu, že “tohle se prostě nedělá. Tam s tím se nehází.“ Nebo: ”Tam se chodit nesmí”. Večer ho pak dám do postýlky a on okamžitě usne.
Óóó, jak jsem se spletla. Chtěla jsem být skvělou matkou, ale připadala jsem si hrozně. Nic mi nešlo, o spoustě věcí jsem nevěděla. Netušila jsem, jak začít s příkrmy, neměla jsem ponětí, jak ho obléct, aby mu nebyla venku zima, nebo naopak vedro. Nevěděla jsem, jak reagovat, když se v pozdějším věku vztekal tak dlouho, dokud nedostal, co chtěl.
Co je to vlastně dobrá matka? Dělá to z nás fakt, že vstaneme k dítěti i 20× za noc, když se vzbudí? Když večer naprosto vyčerpaní sedíte na posteli, obličej v dlaních a brečíte, protože už je to několikátá noc, kdy vaše dítko málo spí, i když mu nic neschází? Nebo snad to, že když je nemocný s vysokými horečkami, vy mu ve dvě ráno dáváte zábaly a bojíte se o něj jako o nikoho jiného na světě? Kolikrát jste si prošla růst zoubků, nemoci, období vzteku, období, kdy prostě preferuje kohokoli, jen vás ne, i kdybyste se přetrhla, učení na nočník, starosti se školkou.
Pak se jednou přistihnete, jak sníte o večeru s kamarádkami u kávy, bez utírání soplíků a pobryndaného trička, i když jste před dvěma měsíci venku byla, ale utekla jste domů co nejdříve, právě kvůli tomu pocitu, že se vlastně nikdo nedokáže postarat o vaše dítě tak dobře jako vy. Nebo když si takhle večer představujete, jak byste mohla procestovat svět, jet na raft na vodu (jak jste po tom vždy toužila), a nebo prostě zažít nějaké to dobrodružství. Najednou si říkáte, jak to, že jsou všechny mámy tak dokonalé, že nad tímhle neuvažují. Jak to, že všichni kolem vás (nejbližší přátelé) mají zázračné děti, které spí celou noc, a ani neví, že dětem vyrostl nový zoubek a umí na nočník snad už v roce a půl a všechno zvládají, jako by se nechumelilo a my každý večer bojujeme s obyčejným uspáváním?
Kolikrát mám pocit, že mi praskne hlava z věčného: ”mami, bůůůgí” (překlad: mami, mazlí”) nebo: “mami, pipí” (překlad: “mami, pití”). Prostě si budu vymýšlet pořád něco, jen abych nemusel spát. Ale v tu chvilku se mámě honí hlavou rady ze všech časopisů pro mámy, z brožur a knih o tom, jak na to nemají reagovat, ale zároveň pěníte a máte chuť zařvat: “Dost! Ať už je tu ticho! Dejte mi všichni pokoj!” Zalézt si do rohu do skříně a tiše rozjímat. Hlavně, že po vás nikdo nebude nic chtít, hlasně, že jste chvilku sama. Ale pak jste tedy špatnou mámou, ne?
Jak se říká: Děti jsou starost, ale taky radost. A to je sakra pravda. Všechno tohle vám to dítko vynahradí. Třeba tím, že když je na chvilku u babičky, vy pro něj přijedete a on u dveří zvolá: ”mmááámáááá” a vrhne se vám do náruče. Nebo když víte, že miluje mašinky a vláčky, pustíte mu v televizi nové díly Lokomotivy Tomáše a on si sedne na gauč. A vy pak mlčky, aniž by o vás věděl, sledujete, jak je šťastný. Jak máte doma kloučka, který je tak malý a zároveň už tak velký. Jak se raduje, když mu z nákupu děda donese lízátko. Nebo když si hraje s dětmi. To všechno jsou chvilky, kdy se nadechnete a řeknete si: tohle je ono. Má to tak být. Milujeme svoje děti a za každý úsměv nebo plamínek v očích to všechno stojí.
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1254
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1520
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 459
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 504
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 400
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 749
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 610
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 975
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1953
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 376
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
. Mateřství je jedna z nejkrásnějších věcí v životě ženy!!!! 
)
Tyhle pocity důvěrně znám 
Ale máš pravdu. Stojí to za to 
Díky za prima deníček