Takové a ještě krásnější
- Rodičovství
- andrejka87
- 29.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Možná budete přemýšlet, proč tento nadpis deníčku, ale je to prosté, je to má odpověď na to, jaké to je, mít dvojčátka. Často se mě lidé ptají jak to zvládám a neustálá fráze dvojité štěstí, ale i dvojitá starost, už je opravdu ohraná J. Chci se s vámi podělit o to jaké to bylo a je, protože to za to opravdu stojí.
Druhý den v porodnici,ten vlasatý je...
- 1
Letíme :-)
- 1
A kluci dnes :-)
- 5
Když jsem se s manželem dozvěděli, že budeme mít dvojvaječná dvojčátka, chlapečky, byli jsme moc šťastní. Stále jsme přemýšleli, jak se to povedlo, jaké jsme dělali pohyby a podobně a nemohli tomu uvěřit. Celé těhotenství jsem prožila dá se říct, nevýrazným slovem, normálně, jelikož štěstí se mísilo s nevolnostmi a mou věčnou protivností.
Všechno a všichni mi páchli a moje asexuální napuchlé tělo mě ničilo, to prostě musím přiznat. Nakonec se chlapečci ozvali docela brzy, v 37. týdnu. Rodila jem císařským řezem a díky epiduralu jsem prožila první neskutečný zážitek s dětmi. Chvilkové šudlání v břiše a najednou hrobové ticho a do vteřiny zněl pláč prvního miminka – náš malý Davídek s váhou 3050 g a mírou 48 cm, paní anestezioložka mi nestačila stírat proudy slz a hned do toho druhý pláč Ondráška s váhou 2610 g, mírou 48 cm, to už slzy tekly jak hrachy, neskutečný zážitek a co víc. Oni byli prostě kouzelní, ta láska, co ve mně byla a stále je, se nedá popsat. Kluci byli naprosto v pořádku bez jakýchkoli problémů a brzy jsme šli domů.
Bohužel jsem byla po císaři téměř neschopná, první měsíc s dětmi byl strašný, jen díky manželovi a mojí mamince jsem vše zvládla, i když poporodní tísnivé stavy byli občas strašné. Pak nastala doba, kdy jsem kluky nepustila z rukou, naprosto jsem začala zvládat veškeré práce okolo dětí i bytu, jak já si pořád říkám, na jedničku… Není nad to umět se pochválit.Chlapečci krásně rostli a dnes mají pět měsíců a važí oba kolem 8 kilo. Oni jsou prostě úžasní, hrají si spolu, žužlají si navzájem palečky u nožiček, mlaskají si do ouška a jsou. Jsou spojení… dvojčecí láska je tak nějak jinčí nez ta sourozenecká.
Stačí když jednoho odnesu do koupelny, druhý už brumlá a já vím, že chce zpátky svého brášku. Také vím, že jeden bez druhého být prostě nechtějí a můj manžel i celá má rodina se bez nich neobejde, protože jejich společný smích zní po celém domě. A když vyloženě řvou oba zároveň, nejde nic dělat, dvojčátka nebývají chovací, protože zaráz chovat nemůžete. Kluci si zvykli tak nějak neplakat, ví, že máma je s nimi, ale nemůže je uchovat. Stejně tak je večer dám do postýlky a do dvou minutek spí bez mojí pomoci.
Vidím je těméř pořád a stejně na ně musím civět jak blázen, na to, jak mi rostou před očima. Dvojčátka jsou dar a já jsem neskutečně šťastná, že je mám. A děkuji mému manželovi za to, jaký je, za to, že umí podpořit a vidí ve mně vždycky dobrou mámu. Vy, co dvojčátka čekáte, nebojte se, oni budou častěji vychovávat vás než vy je a maminky, co mají miminko jedno, i vám patří úcta, protože přivést na svět dítě – co je krásnějšího?
Naši kluci jsou ještě malincí, ale svět na ně čeká a oni udělají pořádný bugr a možná o nich všichni jednou uslyšíte… J.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 937
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1628
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20581
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Vždy jsem po nich moc toužila a je to prostě úplně o něčem jiném než s jedním mimi. Naše cácorky jsou už od narození moooc hodné, takže já dvojčátka všem jedině doporučuji!!!! 
Mě na začátku těhu doktor řekl, že to také vypadá na dvojčátka, tak jsem se moc těšila. Po 3 týdnech ale řekl, že sice dvě míma byli, ale jedno samovolně zaniklo, že se to prý často stává… Zamrzelo mě to, už jsem se psychicky připravovala a těšila na mimča dvě… Posléze jsem pochopila, že dvě mimča by se mi do břicha opravdu nevešla, malý Denis měl 54 cm a 4030 g a taky musel jít ven „císařem“… Po porodu a těch šílených bolestech, které následovaly, jsem často myslela na to, že dvě mimča bych ve svém stavu nezvládla a teď jsem ráda, že zvládám toho jednoho „drobečka“ 
Ale věřím, že je to o zvyku, o tom stanovit si pěkně režim a o vzájemném zžívání a poznávání… Určitě se to dá zvládnout… Přesto ještě jednou VELKÝ obdiv!!! 
