Takové a ještě krásnější
- Rodičovství
- andrejka87
- 29.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Možná budete přemýšlet, proč tento nadpis deníčku, ale je to prosté, je to má odpověď na to, jaké to je, mít dvojčátka. Často se mě lidé ptají jak to zvládám a neustálá fráze dvojité štěstí, ale i dvojitá starost, už je opravdu ohraná J. Chci se s vámi podělit o to jaké to bylo a je, protože to za to opravdu stojí.
Druhý den v porodnici,ten vlasatý je...
- 1
Letíme :-)
- 1
A kluci dnes :-)
- 5
Když jsem se s manželem dozvěděli, že budeme mít dvojvaječná dvojčátka, chlapečky, byli jsme moc šťastní. Stále jsme přemýšleli, jak se to povedlo, jaké jsme dělali pohyby a podobně a nemohli tomu uvěřit. Celé těhotenství jsem prožila dá se říct, nevýrazným slovem, normálně, jelikož štěstí se mísilo s nevolnostmi a mou věčnou protivností.
Všechno a všichni mi páchli a moje asexuální napuchlé tělo mě ničilo, to prostě musím přiznat. Nakonec se chlapečci ozvali docela brzy, v 37. týdnu. Rodila jem císařským řezem a díky epiduralu jsem prožila první neskutečný zážitek s dětmi. Chvilkové šudlání v břiše a najednou hrobové ticho a do vteřiny zněl pláč prvního miminka – náš malý Davídek s váhou 3050 g a mírou 48 cm, paní anestezioložka mi nestačila stírat proudy slz a hned do toho druhý pláč Ondráška s váhou 2610 g, mírou 48 cm, to už slzy tekly jak hrachy, neskutečný zážitek a co víc. Oni byli prostě kouzelní, ta láska, co ve mně byla a stále je, se nedá popsat. Kluci byli naprosto v pořádku bez jakýchkoli problémů a brzy jsme šli domů.
Bohužel jsem byla po císaři téměř neschopná, první měsíc s dětmi byl strašný, jen díky manželovi a mojí mamince jsem vše zvládla, i když poporodní tísnivé stavy byli občas strašné. Pak nastala doba, kdy jsem kluky nepustila z rukou, naprosto jsem začala zvládat veškeré práce okolo dětí i bytu, jak já si pořád říkám, na jedničku… Není nad to umět se pochválit.Chlapečci krásně rostli a dnes mají pět měsíců a važí oba kolem 8 kilo. Oni jsou prostě úžasní, hrají si spolu, žužlají si navzájem palečky u nožiček, mlaskají si do ouška a jsou. Jsou spojení… dvojčecí láska je tak nějak jinčí nez ta sourozenecká.
Stačí když jednoho odnesu do koupelny, druhý už brumlá a já vím, že chce zpátky svého brášku. Také vím, že jeden bez druhého být prostě nechtějí a můj manžel i celá má rodina se bez nich neobejde, protože jejich společný smích zní po celém domě. A když vyloženě řvou oba zároveň, nejde nic dělat, dvojčátka nebývají chovací, protože zaráz chovat nemůžete. Kluci si zvykli tak nějak neplakat, ví, že máma je s nimi, ale nemůže je uchovat. Stejně tak je večer dám do postýlky a do dvou minutek spí bez mojí pomoci.
Vidím je těméř pořád a stejně na ně musím civět jak blázen, na to, jak mi rostou před očima. Dvojčátka jsou dar a já jsem neskutečně šťastná, že je mám. A děkuji mému manželovi za to, jaký je, za to, že umí podpořit a vidí ve mně vždycky dobrou mámu. Vy, co dvojčátka čekáte, nebojte se, oni budou častěji vychovávat vás než vy je a maminky, co mají miminko jedno, i vám patří úcta, protože přivést na svět dítě – co je krásnějšího?
Naši kluci jsou ještě malincí, ale svět na ně čeká a oni udělají pořádný bugr a možná o nich všichni jednou uslyšíte… J.
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 871
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1574
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1841
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 851
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 909
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 824
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1272
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 4062
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1361
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1458
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
. Vždy jsem po nich moc toužila a je to prostě úplně o něčem jiném než s jedním mimi. Naše cácorky jsou už od narození moooc hodné, takže já dvojčátka všem jedině doporučuji!!!! 
Mě na začátku těhu doktor řekl, že to také vypadá na dvojčátka, tak jsem se moc těšila. Po 3 týdnech ale řekl, že sice dvě míma byli, ale jedno samovolně zaniklo, že se to prý často stává… Zamrzelo mě to, už jsem se psychicky připravovala a těšila na mimča dvě… Posléze jsem pochopila, že dvě mimča by se mi do břicha opravdu nevešla, malý Denis měl 54 cm a 4030 g a taky musel jít ven „císařem“… Po porodu a těch šílených bolestech, které následovaly, jsem často myslela na to, že dvě mimča bych ve svém stavu nezvládla a teď jsem ráda, že zvládám toho jednoho „drobečka“ 
Ale věřím, že je to o zvyku, o tom stanovit si pěkně režim a o vzájemném zžívání a poznávání… Určitě se to dá zvládnout… Přesto ještě jednou VELKÝ obdiv!!! 
