Váš příběh - umělá inseminace

Milá Šárko,
i já jsme jedna z mnoha maminek, která má své miminko jenom díky metodám umělého oplodnění.
Můj příběh se začal v době, kdy jsme se s manželem rozhodli pořídit si miminko. Řekli jsme si, že nebudeme na to nějak tlačit a až otěhotním , tak otěhotním. Vy:,–(ila jsem antikoncepci a těšila se až ten okamžik přijde.
Ihned vysazení antikoncepce jsem nedostala menstruaci a domnívala jsme se, že se na nás usmálo štěstí, objednala jsem se ke gynekologovi, jenže… menstruace se dostavila s týdenním zpožděním. Vše se opakovalo - menstruace se opozdila. Později jsem sice začala opět menstruovat po 28 dnech, ale to nic neměnilo na tom, že jsem stále neotěhotněla.
Po šesti měsících jsem navštívila gynekologa a na jeho radu jsem si začala zapisovat bazální teplotu a vždy o době ovulace jsme se s manželem milovali. Naše milování se začalo řídit mojí teplotou. Musím říci, že ono „nebudeme na to tlačit“ se poněkud zvrtlo a já i můj manžel jsme začali být poněkud podráždění. Přes veškerou snahu se oplodnění nedařilo, navíc dotazy příbuzných, kdy už si pořídíme rodinu se začali množit a tím se situace ještě více vyhrotila ( Domluvili jsme se s manželem, že nebudeme říkat o našich problémech s otěhotněním, a později jsme jim neřekli ani to, jak miminko bylo počato).
O několik měsíců později moje psychika dostala další ránu - moje o šest let mladší švagrová oznámila, že je těhotná a o devět měsíců později chovala krásné miminko. Nejen že jsem to obrečela, ale nervy mi tekly při každé návštěvě u tchýně, kde švagrová bydlela a kde jsem neustále jen slyšela, ať už si konečně dáme říci a máme miminko také.
Když těhotenství nepřišlo ani po roce, tak nás gynekolog poslal na vyšetření. Manžel se podrobil vyšetření spermatu a já šla na ultrazvuk, aby se zjistilo, jak probíhá ovulace.
Výsledek nás moc nepotěšil - na ultrazvuku bylo vše v pořádku, výsledky spermatu byly na hranici. Řekl nám, že otěhotnění je velmi nepravděpodobné. Gynekolog nás tedy doporučil do Fakultní porodnice na Obilním trhu v Brně.
První návštěva probíhala v ordinaci lékařky, kterou jsme si vybrali a byla spíše informativní. Výsledky šetření si lékařka pečlivě prostudovala a řekla, že nevidí důvod, proč bychom nemohli mít děti a že i výsledky manžela nejsou zas tak špatné, aby k oplodnění nedošlo přirozenou cestou. Přesto ale doporučila zkusit metodu tzv. umělé inseminace, kde jak nám vysvětlila, bude upravené sperma v době mojí ovulace vstříknuto do dutiny děložní. Domluvili jsme se, že to zkusíme a pokud by se to nepodařilo, tak že po druhé inseminaci bychom raději zkusili umělé oplodnění, kdy dojde k oplodnění vajíčka mimo moje tělo.
Vzhledem k tomu, že metoda umělé inseminace dá použít pouze, pokud jsou vejcovody průchodné, tak jsme se musela podrobit ještě jednomu vyšetření - rentgen vejcovodů. Musím říci, že jsem se domnívala, že jde o postup obdobný a nebolestivý jako je rentgen ruky, ale moc jsem se zmýlila. Vyšetření probíhalo ambulantně, po zákroku jsem měla zůstat ještě asi 4 hodiny v nemocnici na lůžku. Musím říci, že jsem zpočátku byla udivena, ale nakonec jsem byla za ty čtyři hodiny vděčná. Rentgen probíhal tak, že do dutiny děložní mi byla vstříknuta kontrastní tekutina, která se rozlila do obou vejcovodů a pak byl pořízen snímek. Ihned po vstříknutí jsem pocítila ostrou bolest, udělalo se mi mdlo a když mě pomohlo několik lékařů zpět z vyšetřovacího stolu na nohy, tak jsem začala blednout, klesat v kolenou a zvracet. Později mi lékař sdělil, že vejcovody jsou průchodné, ale vzhledem k mojí reakci (prý se s tak silnou reakcí ještě nesetkal) předpokládal, že tam mohli být nějaké malé srůsty a že právě oním vstříknutím tekutiny došlo k jejich přerušení. Dále mi doporučil zkusit styk během dalších 48 hodin, protože prý po takovémhle „vymazání“ dělohy a vejcovodů „tam vklouznou spermie jedna radost“.
Musím říci, že další menstruace už mě nepřekvapila. Lékařka mi předepsala hormonální léky, které stimulují růst vajíček a pozvala si nás 12-tý den menstruačního cyklu. Ten den mi udělali ultrazvukové vyšetření, aby zjistili velikost a počet dozrávajících vajíček, pak jsem dostala injekci na jejich uvolnění a byla jsem na druhý den objednána i s manželem k umělé inseminaci.
Ráno jsme přijeli do Brna a jeli do nemocnice. Manžel v místnosti v komu určené získal masturbací vzorek spermatu a po jeho úpravě mi jej lékař, který měl službu vstříknul do dělohy. Následovalo asi 20-ti minutové poležení si na gynekologickém stole a jízda domů. Asi 13-tý den po zákroku jsem začala menstruovat. První pokus tedy nevyšel.
Vše se opakovalo znova - léky na stimulaci, ultrazvuk, odběr spermatu, umělá inseminace, čekání. 14-tý den po zákroku menstruace nepřišla a tak jsme odjeli do Brna. Následoval odběr krve a půldenní čekání na výsledek. Bylo Mikuláše a my dostali dárek - byla jsem těhotná !!!
Vzhledem k tomu, že hormonální vyšetření bylo na dolní hranici brala jsem ještě několik týdnů nějaké léky a dostala jsme neschopenku.
Oněch devět měsíců uteklo jako voda. Narodila se nám zdravá a krásná holčička.

Na závěr mého vyprávění bych chtěla poděkovat všem lékařům a sestřičkám z Fakultní porodnice na Obilním trhu v Brně. Právě jejich profesionální a hlavně lidský přístup dával naději mnoha párům. Musím říci, že jsem naštěstí byla v jejich Centru asistované reprodukce jen několikrát, ale čekárna byla vždy plná. Bylo tam mnoho žen a mužů, mnoho lidských příběhů, které spojovalo jedno - touhu po vlastním dítěti.
Medicína v této oblasti běží mílovými kroky a v situacích, kde by dříve pár byl bez dětí, umí dnes lékaři pomoci. Proto držím palce i vám, aby právě na ten váš problém se našel nějaký „lék“.
Přeji hodně štěstí.