Verunčin deníček 3. díl
- O životě
- Miruše
- 15.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od 5. do 7. týdne – z mého života.
Směju se na taťku
Brrr zimááá!!! Mamka sice v koupelně topí, ale...
- 2
No já už se na ten přebalovák skoro nevejdu!
5 týdnů a 1 den
Tak jsem se vám dneska ráno standardně hlady rozplakala, protože mamince zas trvalo věčnost, než vstala a dala mi papat. Sakra, ono mi něco teče z očíček! To se mi ještě nestalo! Když to viděla, začala zas to její „jééé“ a jůůů" , a „ty můj slaďoušku“… prej to jsou první slzičky. Teda žádný velký potoky to nebyly, ale mokro, to tam jako bylo 
Je to docela otravný. Ale jednu výhodu jsem vysledovala. Mamča mě nějak víc chová a mazlí. Ne že by mě dřív nemazlila, ale co vypouštím slzičky, jakoby můj pláč začala brát konečně vážně 
Tuli tuli
6 týdnů
Dneska jsem to u doktorky fááákt nezvládla. Jakmile mě vyndali z auta, začala jsem strašně plakat, protože mě zase bolí bříško. A to už to bylo několik dní dobrý. Takže jsem doslova řičela v čekárně i u doktorky, no a když mě máma svlíkla, aby mě sestřička zvážila, vůbec se neslyšely. Prostě se mi to dneska nelíbilo. Kdybych uměla mluvit, vysvětlila bych jim to rázně slovně. Bohužel, na to si musíme ještě nějakou dobu počkat a do té doby nezbývá, než hlasitě plakat, když se mi něco nelíbí.
Vyrostla jsem o 4,5cm, mám 55,5 cm a vážím už 4.630 g. Včera se taťka s mamkou a strejdou Jiřinou sázeli kolik už budu mít, a padaly tipy jako 5 kilo a 5 a půl kila. Mamka dokonce pravila, že by odhadovala tak dvacet, protože se už prej pěkně pronesu když mě uhoupává v náručí. Vtipná… A ne, jsem prostě drobek. Oproti cvalíkům ze skupiny „říjňátek 2010“, ale tam jsou skoro samí kluci a ti jsou prostě větší… ježiš snad ze mě máma nechce mít buřta! 
6 týdnů a 2 dny
Myslím, že úspěšně zvládáme ty moje bolavý prdíky. Tak dvakrát denně se ještě kroutím a pláču, protože vytlačit bobana nebo prďouse, to je vám fakt děsně těžký. Mamka se těší, až začnu lézt. Prej to tím lezením půjde samo. Taky už se dost těším, protože jsem z toho dost nešťastná. Občas mám dojem že jediná náplň mého života je papat, tlačit, spinkat, tlačit, občas se usmát a zase tlačit. Chtěla bych už umět víc věcí. Ale musim říct že je to o dobrejch 80 %lepší než ty moje první tejdny. To jsem se kvůli bolavému bříšku skoro nevyspala. Teď už spím většinou krásně.
Usínám většinou mezi 9 a 11 večer. A co myslíte, jde si mamka lehnout když jdu já? No nejde a pak se ráno diví, že je nevyspalá, když já už jsem odpočatá. Tůhle jsem v noci spinkala 6 hodin v kuse. To jsem se ale vzbudila a málem jsem tu flašku s mlíčkem snědla i se savičkou Proč flašku a ne prso? O tom povim za chvilku. Ráno se probouzím se svítáním, někdy v 7, někdy v 8. Dřív se mnou mamča vstávala, a když jsem dopoledne zase usnula, jí už se nechtělo a večer byla nevrlá, že je nevyspalá.
Tak vymyslela taktiku k mé veeeliké spokojenosti. Ráno si mě vezme do postele, lehne si, mě položí vedle ní, přitulíme se, dostanu moje milovaný prso do pusinky, a máma do minuty usíná Já se napapám, a koukám, že spí, no tak co jinýho… koukat do stropu? Ne. Usnu skoro vždycky taky 
V 9, v 10 se vzbudíme a je nám tak krásně když první co vidíme, je jedna druhou 
No a k té flašce. Mamča začala mít nějaké problémy s nočním kojením. Čím dál víc byla nervózní a někdy i dokonce vzteklá 
Pak plakala, že mě tím ruší a povídala něco o tom že je hrozná máma. Já si to teda nemyslim, ale je fakt že jsem na noční papání nikdy neměla klid. Vždycky jsem z ní nervozitu cítila a byly jsme obě nešťastné. Proto si koupila odsávačku, přes den si mlíčko odsaje do zásoby, koupila speciální flašku se savičkou pro kojené děti a v noci mi dává své mlíčko z flašky. Mně to vůbec nevadí, stejně papávám v polospánku, tak je mi jedno jak mlíčko dostanu. No a od té doby mám zase veselou s šťastnou maminku
6 týdnů a 5 dní
Od čtvrtka přes den vůbec nespím.V noci ano, ale ne moc. Mamince se něco děje a já to cítím. Nemám klid ani na papání ani na spaní, nejraději jsem pořád u ní v náručí. Nechci bejt sama v postýlce! Takže dva dny v kuse pláču a maminka je z toho unavená.
V pátek večer začala mamka plakat a přestala až v sobotu ráno. Taťka mě uspával, a povedlo se mu to až v půl 2 ráno. Vzbudila jsem se v půl 6 na papání, a spinkala dál. Mamča odešla s telefonem do garáže, aby nás v tom malém domečku nebudila, a zavolala na krizovou linku důvěry. Povídala něco o „selhání jako matka“ a o strachu, že provede něco mně nebo sobě. Nevim co blbne, vždyť kdyby byla hrozná máma, netulila bych se k ní tak ráda. Ale já se tulím a miluju jí, protože je s ní sranda, pořád mě pusinkuje, až je toho někdy moc hladí, nosí. No prostě je skvělá. Nevim co se jí najednou stalo
Moc jí na krizové lince pomohli, protože se pak zase usmívala. Ale stejně cítím že to není úplně v pořádku. Taťku napadlo zavolat naší kamarádce Lence, že bysme si jí s jejím malým synkem přivezli k nám, vyhnali je na procházku se mnou v kočárku, a maminka se aspoň dvě hodiny vyspala. Takže přijela, hned si mě vzala, znám její hlas z doby kdy jsem byla ještě u maminky v bříšku, takže se u ní nebojím.
Mamča mě oblíkla, nasáčkovala do kočárku a hurá s tetou a malým Davídkem na procházku. Maminka si mezitím dala horkou voňavou vanu, a když jsme přijeli zpět, mamča byla oblečená úúúplně jinak! Dokonce si vyfoukala vlasy a namalovala oči. Týýýjo, takhle tě mamino neznám! Prej se po třičtvrtě roce konečně zase cejtí jako ženská. Taťka pořád nervozně chodil po domě a hudroval že neví co si má oblíct, když to mamince tak sekne, aby jí prej neudělal vostudu
No a vyrazili s taťkou na romantickou večeři do restaurace. Přijeli v 10 večer, já spala nespala, protože jsem si nemohla nechat ujít, kdy přijedou a hlavně jestli to mamince pomohlo. A je tu zpět. Mám tu zpět mojí veselou, klidnou a hodnou maminku. Jsem za to moc ráda. Dala mi papat (ne že by mi teta Lenka nedala, ale od maminky je to lepčí
A v tu ránu jsem s klidem na duši usnula. Spinkala jsem až do půl 4 ráno, papat a zase hají. Je neděle a maminka je tak veselá a hlavně vyspalá. A já si teď dumlám dudlíka, na kterýho mě včera teta Lenka naučila a spokojeně si hajám. Nespím, ale mám zavřený očíčka a poslouchám co si ti moji milovaní lidičkové povídají
6 týdnů a 6 dnů
Tý jo, já mluvim! Mamka si mě vzala do pokoje, že pověsí dvě pračky prádla, dala mě na postel, nade mě hrazdičku s různejma chrastícíma opičárnama, a povídala mi. Jak věší zrovna tátovy ponožky, co byly včera ještě fuj, jak musí pořádně vyrovnat kalhoty, než je pověsí, nebo budou vypadat jak když je vytáhnu kravičce z huby, jak nechápe jak je možná, že do pračky dala 5 párů ponožek, ale vytáhla 4 páry plus jednu „plonk“, no prostě furt něco mlela.
Chtěla jsem jí taky něco říct! A řekla. „Hááá“, pak „Hééé“ a pak „Haaaůůů“. A u Haaaůůů jsem zůstala. Od té doby je Haů všechno. Haů je maminka, haů je chrastítko, ale i duchové co nám tu poletujou…Neděste se, oni jsou hodní, pořád mě rozesmívají. Mamku to zezačátku dost děsilo, že pozoruju duchy, ale to by nebylo normální, kdyby baráček z roku 1870 neměl svého ducha, ne? No a když jsem se konečně začala gebit, a smála jsem se i na duchy, tak už se tolik nebála. Voni jsou fakt hodní!
7 týdnů
Teda dneska to byl den plný novinek a zážitků. Mamka říkala, že jestli to takhle půjde dál, příští rok jdu do školy Tak nejdřív jsme zase jako každý den s maminkou cvičily pasení koníčků. Ale dneska mě to teda vážně neba! Jakékoli její přemlouvání jsem bojkotovala, dala jsem hlavičku na bok a položila jí na ručičky a koukala co bude dělat. Smála se mi, jaká jsem prej lumpice No jó tak dobře, tak ale jen chvilku.
Zvedla jsem hlavičku, pak jsem jí naklopila doleva, zvedla jsem i pravou ruku a nohu a jůůů já se přetočila na bok!!! Ale na boku je to dobrý! Tak teď už mě mámo na bříšku nikdy neuvidíš a když, tak jen na vteřinu. A taky že jo. S nadšením mě zase dala zpět na bříško, ať jí to prej předvedu znova. A předvedla. A ještě, a ještě. A máma zase jééé a jůůů a ňuchy ňuch. Na zádíčka to ale přetočit nešlo. Snažila jsem se, ale na to jsem ještě moc malinká
No a dál. Odpoledne mě mamka dala do lehátka v kuchyni, nade mě nainstalovala hrazdičku s úplně jinejma opičárnama než dopoledne, a šla si pobrouzdat po internetu. Pustila mi hudbu, kterou znám z doby bříškové, a moc se mě nevšímala. Ale mě to nevadilo. Koukala jsem na tu srandovní kostičku co se houpala nad mojí hlavou. Tyjo ona se zastavila! Ale já chci aby se hejbala! Tak jsem do ní plácla ručičkou. No moment, já do ní plácla ručičkou! Já mám ručičku! A umí plácat! A kostička se rozhoupala. Ježiš no to je bomba, lidi! Děsně mě to bavilo.
Občas jsem se teda netrefila. Asi tak jako jednou jo a třikrát ne. Ale když se povedlo, kostička lítala sem a tam já se vám taaak smááála! A taky jsem si u toho povídala, protože mamka nic neříkala. Teda do doby než si všimla tlemícího se mimina s máchající ručičkou a za výše zmíněného „Háááůůů“ Hned vzala foťák, že natočí můj další úspěch, ale mě to zrovna přestalo bavit a chtěla jsem chovat. No to má blbý. Nemá vejrat do počítače když dělám nové pokroky. A třískání do kostičky nově objevenou rukou, to už je pokrok pěknej, že jo?!
Jo a ještě vám musím popsat dnešní zážitek z návštěvy mojí paní doktorky. Mamka jí volala, že mám už pár dní na jazýčku jakýsi žlutobílý povlak. A že má podezření na jakousi „moučnivku“. Doktorka jí řekla, že to potřebuje vidět,a že po telefonu toho moc nevidí , tak prej máme přijít na půl 12. Venku mráz a chumelenice, auto zapadaný (máma by za volant v tomhle stejně nesedla), kočárem bysme přes závěje neprojely, tak přišel na řadu můj oblíbený šátek. Teda mamka už to umí uvázat tak rychle!
No a vyrazily jsme vybavení do sněhové katastrofy. Máma na nohách „traktory“, na hlavě „beranici“, poučená od minula se neoblíkla jak pumpa, ale jen lehce, protože já hřeju jak kamínka, a hurá k doktorce. Myslela že půjdem hned na řadu, ačkoli jsme na řadě nebyli, ale hodná sestřička nás vždycky brala hned se slovy „pojďte s tím miminkem“.
Před námi tři děti ve věku půl roku až rok. No počkat, jaktože vzali jedno z dětí a ne mě? Vždyť jsem ještě malinká, ještě nenaočkovaná…no tak možná hned po tomhle chlapečkovi. Abych to zkrátila. ty tři děti šly zřejmě na očkování, protože byl z ordinace slyšet křik, a každé tam bylo ČTVRT HODINY! Jenže mě se začalo chtít papat, protože jsem před odchodem z domova moc mlíčka nevypila, a to jsem dávala velmi nahlas znát. Ani to nezabralo a nakonec jsme tam byly přes TŘIČTVRTĚ HODINY! Musely jsme prostě vyčkat až přijdeme na řadu. Zřejmě maj přednost jen miminka do konce šestinedělí. Já mám hold smolíka, mě už je 7 tejdnů.
Mezitim se tam nahromadily pšíkající, kašlající a vůbec ne zdravě vypadající děti, takže jestli jsem něco nechytla, asi už budu celej život zdravá. Mamka jindy průbojná vyčkala. Se divim že měla takovou trpělivost. Mě to tam teda pěkně točilo. A co se dělo v ordinaci? Doktorka mi strčila do pusy nějaký dřevo, tim mě teda pěkně naštvala , pravila, že kdyby to byla moučnivka, měla bych to v celé pusince a poslala nás domů.
Kdybych věděla že strávíme v ordinaci přesně 45 vteřin, ječela bych už při vstupu do čekárny a pořádně se o to opřela. Po 5ti minutách by maminky určitě rezignovaly a ve strachu o svůj sluch by nás pustily hned. No, tak příště. Ale hlavně že jsem zdravá Že jsme domů dorazily jak dvě sněhulačky asi zmiňovat nemusím
Tak zase za čas páááá
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 413
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 441
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 334
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 344
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 274
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 703
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 819
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 547
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 444
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 422
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Teď jdu ještě jedním dechem přečíst i první a druhý díl 
Ještě jednou velká gratulace!!! My rosteme jako z vody! Malému budou 21.12. 3 měsíce a už máme 7 kg a 63 cm! Je to kus! 
Začala jsem bulet a vyčítat si to a s ní v náručí brečela snad hodinu a strašně jsem se jí omlouvala.
, ale to je zas jina kapitola v jinem dejstvi. Urcite jsi fajn zenska a mas fajn rodinu, preji vam jen to nejlepsi 