Vrabčákovy čertoviny ? únor

Takže jsme zase tady a na úvod mám změnu: aby naše povídání nebylo moc dlouhé, tak za naši rodinu budu psát jako původně zase jenom já. Hanička si o tom svém blití a kakání bude povídat s brusinčatama a mamka stejně psát nestíhá (ale jak ji znám, stejně mi sem poleze).

No a co se za ten měsíc událo. Docela jsem se rozmluvil, už umím hezky pojmenovat celou rodinu (mama, táta, dede, bába, mimi, teta). Haničce už neříkám nyny, ale mimi (mamce se to prý líbilo víc, ale pokrok je pokrok). Mimi říkám i svému obrazu v zrcadle i svým fotkám a všem dětem až do školního věku a vždycky běžím ukázat do postýlky na Haničku, aby bylo jasno, co to mimi znamená. Mamka schválně chtěla zjistit, kolik slov umím, tak si je zapisovala. A je jich přes padesát! Tedy pokud se počítají i slova jako ha-ha (pejsek), báá (baf), bů a tak, ale prý jo. Jo a sám sobě já říkám Jiji nebo Iží! Taky už hodně rozumím a když se mi chce, vykonám, co se po mně požaduje ? přines plínku, utři si ručičky do ručníku. Jednou mamka nechala Haničku ležet na gauči a věnovala se mně a pak prohlásila že ji vlastně zapomněla přikrýt, no a já běžel k postýlce, vytáhl larisku a Haninku jsem přikryl. Když jsem u babičky a řekne se mi, že půjdeme domů, tak já prohlásím: máma, táta, mimi, seberu si lahvičku, dám ji do tašky a můžeme jít ))
Taky už chápu souvislosti, takže když mám v knižce hodiny, musím oběhnout byt a ukazovat, kde všude jsou hodiny, nebo když čtu o krtkovi, musím najít plyšového krtečka (krtek dělá ?jéjé? jako ten televizní), když mám v knížce kuželky, běžím vysypat krabici s kuželkama a tak. Mamka už mi některé knížky odmítá číst, protože při nich vždycky nadělám hrozný binec, jak všechno běhám ukazovat ) Jen máma některým věcem vůbec nerozumí, třeba mám v několika knížkách pejska u boudy a má tam nočník a tak já vždycky říkám e-e a máma mě dá na nočník a říká mi, že to na obrázku je miska na papání, ale já vím své, prostě to vypadá jako nočník a dokonce je to i modré jako ten můj, a na nočník se dělá e-e.

Když už jsem u toho e-e, říkám si běžně, ale někdy mě nestíhají po:,–(it, takže se počůrám nebo připočůrám. Mamka na mě zkouší různý věci ? třeba mi místo plínky navlíkla opravdický slipečky a já jsem nevěděl, co to má znamenat, tak jsem pořád říkal e-e, e-e a šahal si na zadeček a pak jsem se ze zoufalství několikrát počůral a musela mi vyměnit i tepláčky, takže to vzdala a mám pořád plínku. Kakám do ní ale jen opravdu výjimečně a čůrám při spinkání a pak jen tehdy, když si zapomenu říct nebo to nestihneme na nočník. Taky vyžaduju posazení na nočník před spaním ? to už ležím, vypiju pitíčko, už skoro usínám, ale pak musím ještě čůrat, takže si řeknu, mamka mě zase vytáhne, po:,–(í, vyčůrám se, proberu se ? a takhle se usínání pěkně protahuje, chichi.

Co se týká spinkání, jak je to u vás? Já spím pravidelně po obědě, mamka mi ke gauči přirazí stolek, abych nežuchnul, vyndá mi polštářek a dečku a lehnu si a musí u mě sedět a já tedy po všem zdržování nakonec usnu a spinkám cca 1,5 až 2 hodiny, někdy i víc či míň, prostě jak kdy. Večer po koupání si se mnou jeden z rodičů musí zalézt do pelíšku (spím s taťkou na dvojposteli), vypiju mlíčko a opět po zdržovačkách usnu, nejrychleji za 10 minut, ale někdy třeba až za hodinu. No a uspávač mi pak většinou zmizí a poslouchá v obýváku v chůvičce, jestli nepláču. Když jsem u babičky, tak tam spíme s babičkou v obýváku. Tuhle jsem měl spinkat, ale ještě se mi nechtělo, tak jsem se schoval pod deku a pak vykoukl a vykřiknul baf! a teta se lekla a pak se půl hodiny smála a spinkání bylo oddáleno )
Spím už normálně až do rána, občas sice v noci trošku pláču, to když vylezu zpod deky a je mi zima nebo se mi něco ošklivého zdá, ale to mě tatínek přikryje a pohladí a hned spinkám dál. Vzorňátko )))

Jééé a byl jsem na bowlingu! Děda s babičkou něco slavili a tak jsme šli celá rodina slavit sportem, dokonce i já s Háňou. Ségra byla za vzornou a celou dobu tam spala v kočárku, ale já si to hezky užil. Nejradši bych s každou koulí běžel za kuželkama, což mě nechtěli nechat, takže mě neustále někdo nosil a aspoň jsem to komentoval. Taky jsem se snažil ty koule zvedat a tak jsem se unavil, že jsem tam usnul babičce v náručí, takže si mě tam předávali z ruky do ruky, podle toho, kdo měl zrovna házet. Dokonce jsem pak prospal i slavnostní oběd a mamka si musela hezky sníst sama všechnu zeleninku, kterou pro mě objednala.

Taky jsem byl u doktorky na kontrole v roce a půl. Tentokrát šla s námi opět teta a nesla mě na koni ? jinak už chodíme občas na procházky bez mého kočárku, ale já utíkám jinam než mám a bývám hrozně zablácený. Hned jak jsme vešli do ordinace jsem si vzpomněl na minulé pigáro a chtěl vycouvat, ale nepodařilo se. Teta mě držela a ukazovala mi hračky a já pofňukával a mamka s paní doktorkou se zatím zaobíraly Hankou. No ale pak už byla hotová a vzala si ji teta a mamka mě začala svlíkat do naha a já jsem začal brečet, nechtěl jsem se vůbec ani vážit (mám 12,3 kg, čili za půl roku jsem přibral skoro dvě a půl kila) ani měřit (83 cm, tj. vyrostl o 8 cm!) a když mě paní doktorka poslouchala a měřila hlavičku tak jsem začal strašně strašlivácky plakat že mě mamka vůbec nepoznávala a taky se mi chtělo e-e a nebyl tam nočník tak jsem se musel počůrat a zčůral jsem mámu a i plínku zvenku a když to sestřička všechno utřela, tak jsem ještě dočůral zbytek a mohla utírat znova. Za trest jsem dostal pigáro tentokrát pro změnu do nožičky a celou dobu jsem hystericky ječel a víc už na to nechci vzpomínat.

Tak doufám, že jste vydrželi číst až do konce a že mi napíšete, co nového u vás! A držte palce, ať nám technika vydrží a už nikdy nejsme bez internetu, bylo to moc těžké vydržet.

Ahoj Jíra, rok a půl