Zatím nevím, díl 10.
- Pro zábavu
- Meridene
- 19.04.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Další pokračování je tady a asi vás trochu naštvu, ale pořád ještě neodhalím, jak to vlastně s tím naším malým duchem je. Ještě pořád si s tím koncem pohrávám a nejsem s tím spokojená, tak jsem vám napsala takovou menší odbočku a získala trochu času.
„Tiše, Péťa už spí,“ zavolám tiše k manželovi, který právě odemyká dveře od naší malé garsonky. „Máme tu něco k jídlu?“ otráveně hodí batoh na kuchyňský stůl. Vstanu od televize, kde jsem na něj od sedmi hodin čekala, a odnesu batoh na chodbu. „Ano, dělala jsem vepřové na kmíně s rýží, ohřeju ti to.“ Jdu k lince a vyndám talíř. „Proč s rýží, když víš, jak ji moc nemusím, dal bych si těstoviny“ zavrčí otráveně a jde do lednice. „Dal bych si skleničku piva, tys ho nekoupila?“ bouchne s dveřmi více, než je nutné.
Vím, že je unavený, byl v práci a pak na stavbě našeho vysněného domu, která se bohužel nevyvíjí úplně ideálně, jsou trochu problémy. „Nebyli jsme dneska venku, Péťa měl trochu teplotu od zoubků, rostou mu,“ namítla jsem tiše a postavila před něj jídlo. „Já jsem ti říkal, že chci těstoviny,“ zavrčel a odsunul talíř. „Je půl desáté, opravdu si myslíš, že teď budu vařit těstoviny? Od rána jsem se nezastavila, Péťa po obědě nespal, ty zoubky ho bolí, uklidila jsem celý byt, vyprala, vyžehlila, vyřídila tu pojistku a vyřídila jsem ten problémy s chybějícími doklady pro hypotéku, všechno je v pořádku, peníze zítra uvolní. A teď mám ještě uvařit těstoviny abys byl spokojený? pomalu mi dochází trpělivost.“
„A já se flákám? Měla by sis uvědomit, kdo tu na to všechno vydělává!“ vyštěkne, vezme batoh z předsíně a bouchne dveřmi. Z vedlejší místnosti se ozve vyděšený pláč. Už aby byl dům postavený a tyhle hádky zmizely.
„Chci se rozvést,“ tahle věta visí ve vzduchu nad naším stolem v naší krásné nové kuchyni. Po půl roce je konečně všechno na svém místě, uklizené a čisté. Péťa je u mých rodičů a já pro nás naplánovala hezký večer. Zrovna jsem se chystala nám nalít šampaňské na oslavu toho všeho, místo toho se teď dívám, jak ve zpomaleném záběru, jak mi lahev tím šokem vyklouzla z ruky, spadla hezky na dlažbu v kuchyni a její obsah se rozstříknul všude kolem a mě až naprosto absurdně napadlo, že budu muset odtáhnout lednici, abych z pod ní dostala střepy a zase budu muset umýt celou linku, protože bude lepit.
„Cože?“ otočím se na manžela a ten sedí u stolu a právě si do pusy cpe špagety carbonara, které tak miluje. V prvotním šoku si myslím, že jsem mu asi špatně rozuměla nebo si dělá opravdu hodně blbou legraci. „Slyšíš dobře, chci se rozvést. Někoho jsem poznal a zamiloval se. Mezi námi už to dlouho neklape, myslel jsem, že v novém domě se to spraví, ale nefunguje to. Nemusíš se bát, barák určitě rychle prodáme, hypotéka se doplatí a půjdeme si každý svou cestou, alimenty ti budu platit, klukovi hlavu motat nebudu a nechám ho jen s tebou, časem si zvykne a zapomene na mě.“
Stojím jako opařená a poslouchám ten naprosto absurdní monolog svého zatím ještě pořád manžela. „To nemůžeš myslet vážně? Kdo je to? To opravdu kvůli ní zahodíš tohle všechno?“ vypravím ze sebe přiškrceným hlasem a stojí mě to opravdu hodně přemáhání, abych se nerozplakala. Tak dlouho nám to trvalo, než jsme tohle všechno dotáhli do konce a teď to bude mít někdo cizí? „Já se nechci rozvádět!“ řeknu rozhodně. „Půjdeme do poradny a vyřešíme to.“ „Na to už je pozdě,“ odtuší manžel.
„Na neděli mám objednané stěhováky a dneska jsem byl podat žádost o rozvod, brzy se ti ozve můj advokát, aby s tebou domluvil podrobnosti ohledně alimentů, doufám, že budeš rozumná.“ Nacpe si do pusy poslední sousto špaget, vstane a z lednice si vezme pivo a jde si sednout před televizi. V naprostém šoku a mechanicky uklidím kuchyň a s druhou lahví sektu si jdu sednout na terasu.
V neděli odpoledne s malým v náručí stojím na příjezdové cestě k našemu domu, který si v pondělí přijde nafotit realitní makléř, a dívám se na odjíždějící auto stěhováků. Ještě před chvílí cpali za vydatného kibicování mého nastávajícího exmanžela jeho věci do útrob auta a teď jedou pryč. Ten srab stojí u auta a znovu mi opakuje nějaké hovadiny o právníkovi a že to tak bude lepší. Lepší pro koho? Pro mě? Pro Petra? Malý z toho ještě nemůže mít rozum, jen dělá ručkou „pápá“ tátovi, kterého už asi nikdy neuvidí.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1923
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1546
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3182
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1674
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1654
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9105
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1758
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3865
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2697
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2147
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
tak by mě zajímalo, jestli to vůbec bude mít nějaký rozuzlení…???
