Zatím nevím, díl 6.
- Pro zábavu
- Meridene
- 03.12.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem vás nechala čekat hrozně dlouho. Moc mě to mrzí, ale popravdě to na jednu stranu bylo ku prospěchu tohoto deníčku, protože mě v té dlouhé odmlce napadlo pár dobrých myšlenek a deníček to trochu prodlouží, takže se můžete těšit na další pokračování. A taky mě napadl námět na deníček další, takže i když tenhle dopíšu, tak se můžete těšit stejně.
„Madam, proberte se,“ cítím jemné pleskání po tváři a něco chladného na čele. Ležím na pohovce v nějaké místnosti a nade mnou se sklání starší muž. „Kdo jste?“ snažím se posadit. „Jsem lékař, nebojte se,“ promlouvá ke mně uklidňujícím hlasem a jemně mě zatlačí zpět do pohovky. „Zase jsem omdlela?“ ptám se a znovu se snažím posadit. „Ano, omdlela. Stává se Vám to často?“ zeptá se muž. „Ano, vlastně ne…, já…není to tak dlouho, co jsem omdlela doma a dost dlouho mě nemohli probrat, prý to bylo z dehydratace,“ snažím se ze sebe dostat, ale pořád mi ještě není úplně dobře. Znovu se nechám položit. „Můžu někomu zavolat, aby si pro Vás přijel?“ „No, asi manželovi, ale byla bych radši, kdyby se to nedozvěděl." Odpovědí je mi povytažené obočí a pochybovačný pohled. „Už se cítíte dobře? Někdo by vás rád totiž viděl“, řekne nakonec a ušetří mě moralizování.
Posadím se a přijmu sklenici vody, kterou mi vtiskne do ruky a pod jeho přísným pohledem ji skoro celou naráz vypiju a pozoruji ho, jak jde ke dveřím, otevře je a s někým mluví. Otočí se a tázavě se na mě podívá a já jen přikývnu.
Do dveří vejde mladá maminka a za ruku drží mého malého ducha, ona se tváří hodně zmateně a ten malý se na mě plaše usmívá. „Péťo,“ vydechnu a zapřu se rukama o gauč a tak trochu čekám, že začne blikat a zase zmizí. „Vy se znáte?“ mladá žena je hodně rozrušená. „Já, ano…vlastně ne,…je to dost složité.“ Péťa jde blíž ke mně a zkoumavě si mě prohlíží. „Maminko, to je ta teta, s kterou si hraju, když spinkám,“ řekne najednou. Teď vytřeští oči všichni, co jsou v místnosti. „Tohle celé je nesmysl, já jen chtěla vědět, že jste pořádku, ale tohle je absurdní…!“ vyhrkne najednou mladá žena a popadne Péťu za ruku a vleče ho pryč. „Prosím, pomůžeš mi najít tátu?“ vykřikne maličký ještě, než ho vyvleče ze dveří. „Co je to za nesmysl, proč mu pletete hlavu jeho tátou, už takhle je to pro něj hrozně složité a těžké a jak vůbec víte, že jsme rozvedeni a kde jeho otec je?“ otočí se ve dveřích, v očích má bolestný výraz a vztek zároveň. Než stihnu cokoli říci, tak se otočí zase zpátky k odchodu. „Počkejte,“ zavolám do už zavřených dveří.
„Popravdě jsem trochu zmatený a vy nevypadáte, že byste na tom byla lépe“, zkonstatuje ten muž, co tvrdí, že je lékař. „No, popravdě opravdu v tuhle chvíli fakt hodně zmatená jsem, já myslela, že je to duch a on je živý.“ „Cítíte se dobře? Mluvíte z cesty.“ Sakra, asi jsem zase přemýšlela nahlas, teď si nutně musí myslet, že jsem totální magor. „Jak bych Vám to vysvětlila, ono je to totiž trochu složitější a já už nemám čas, musím domů, syn se za chvíli vrátí z tréninku a manžel z práce a já nechci, aby věděli, že se něco stalo.“ „No a co se takhle sejít někdy na kafe a tam mi to říct?„ nadhodí jen tak. „Já jsem ale vdaná,“ odseknu ostře. Zatváří se blahosklonně. „Mladá dámo, jste sice velmi atraktivní, ale nejste můj typ a jen bych si rád vyposlechl vaše vysvětlení a možná i nabídnul pomoc.“ „Za prvé nejsem mladá dáma, za druhé se mnou nemluvte jako s idiotem a za třetí mi rozum stále slouží a pomoc psychiatra fakt nepotřebuju.“ Vstanu z pohovky a rozhlížím se po místnosti a hledám svou kabelku a kabát. „Takhle jsem to vůbec nemyslel,“ řekne smířlivě. „Jsem praktický lékař, ne psychiatr, jako blázen mi určitě nepřijdete, jste velmi senzitivní člověk a dost se podobáte sestře v mé ordinaci a myslím si, že byste si vy dvě měly promluvit, možná by Vám dokázala pomoci.“
Jsem oblečená a s kabelkou v ruce se otočím mezi dveřmi. „Myslíte to doopravdy? Není to jen laciný trik, jak mě dostat do své ordinace a pak mě eskortovat do Dobřan?“ To už neudrží vážnou tvář a začne se hrozně chechtat, jeho smích je nakažlivý a já se rozesměju taky. „Tady je mé číslo,“ podává mi vizitku, stojí na ní MUDr. Václav Prošek, praktický lékař. „Prosím ozvěte se mi a domluvíme si schůzku, třeba někde v kavárně, i když i odtamtud vás mohu nechat eskortovat,“ dodá s mrknutím oka. „Děkuji vám za pomoc,“ podám mu ruku. „Musím dopsat rukopis a odevzdat ho a trochu mě tlačí čas a vydavatel, ale až bude hotovo, tak se určitě ozvu, děkuji Vám ještě jednou.“
Domů jsem dorazila jen deset minut před Lukášem a Markem, našli mě uprostřed vytahování tašek z auta. „Ahoj mami, koupilas mi něco dobrého,“ vyrve mi tašky z ruky a nese domů. „Ahoj teto, co bude k večeři?„ vytáhne Marek další dvě tašky z kufru. Opravdu super božani. „Bacha, jsou tam vejce, tak ať je nerozflákáte, až to budete přehrabovat,“ stihnu ještě zařvat, než zapadnou do domu. Vezmu kabelku a jdu k domu, oba chuligány najdu v kuchyni, jak mají v ruce krabici s donuty a cpou si je do pusy a pijou mlíko z krabice. „Čuňata,“ zatvářím se přísně. Oba se přihlouple usmívají a cpou se dál, když sežerou půlku krabice, tak se rozvalí spokojeně na židlích. „No, andílci, teď si běžte umýt ruce, to jste měli udělat hned a pak vyložte nákup a ukliďte ho.“ “Ruce jsme si umyli, než jsme začali jíst,“ ohradí se dotčeně a začnou vyklízet tašky. Jdu se převlíknout a začnu chystat večeři.
Je půl deváté večer a s Davidem se válíme na gauči a koukáme na druhou sérii Dextera. No koukáme je trochu nepřesné, já koukám a David u toho napůl spí. Večerní idylku prořízne ostrý zvuk zvonku. Nadskočíme a podíváme se na sebe. „Ty někoho čekáš?“ zeptám se a současně David vyhrkne: „To bude tvůj táta.“ Protočím oči a jdu otevřít, to je přesně jeho styl.
Za bránou ale nestojí můj táta, ale Markova máma Lucie. „Ahoj, je tu Marek? Nebere mi telefon,“ vyhrkne. „Ahoj, jo je, pojď dál.“ Jdu jí otevřít bránu. „Nejdu, ať se okamžitě sbalí a jde domů,“ vyhrkne vztekle. „Co blázníš, kluci jsou nahoře, jsou po večeři, vykoupaní a v pyžamech se učí v posteli,“ zatvářím se udiveně a jdu jí přesto otevřít. Vletí dovnitř, proběhne kolem mě a řítí se do domu, vydupe po schodech nahoru a začne ječet. David vyběhne z obýváku a tázavě se na mě podívá. „Proboha, co se děje?“ Shora se ozývá hysterické ječení Lucie, které prolínají vzteklé odpovědi Marka. Po schodech schází Lukáš a tváří se spruzele. „Já mu říkal, že jí má ten telefon vzít.“ „Luky, ty mi chceš říct, že jste porušili pravidla a Marek neřekl mámě, že bude spát u nás?“ „Já mu říkal, že z toho bude průšvih, ale prej budu sketa, když to na něj píchnu.“ „O tom si promluvíme později, teď musíme vyřešit tohle, je skoro devět večer a sousedi si budou stěžovat na ten rachot,“ vstoupí do toho David a jde nahoru.
O deset minut později schází dolů ubrečená Lucie, ale bez Marka. „Domluvili jsme se, že Marek tu zůstane, Lucku hodím domů a s kluky si promluvím, až přijedu.“ David bere klíče od auta a vede Lucii ven. „Běž nahoru za Markem, až se táta vrátí, tak si promluvíte,“ pobídnu Lukáše. „Mami, ono to není tak jednoduché. Jeho rodiče se neustále hádají, Marek nemůže spát, nemá klid na učení, proto je tak často u nás. Včera v noci ale jeho táta mámu uhodil, Marek jí chtěl bránit a ona mu ještě vynadala.“ V očích má starost a strach o kamaráda. „Neboj, nějak to vyřešíme,“ pohladím ho po tváři a pošlu nahoru.
Když se David vrátí, tak je v pokojíčku tma a kluci tvrdě spí. „Promluvím s nimi zítra, je pátek a s Lucíí jsem se domluvil, že u nás Marek zůstane celý víkend a v pondělí přijde ze školy domů a ona s manželem se mezi tím pokusí vyřešit jejich problém.“ „Lukáš říkal, že se hrozně hádají, že nemá klid na učení natož na spaní,“ zívla jsem a zvedla se k odchodu do ložnice. „Nechceš vyřešit jeden můj problém?“ Hodím přes rameno laškovný pohled a rozběhnu se do schodů, uchechtne se a běží za mnou. V půlce schodů mě dostihne, chytí a hodí si mě přes rameno. Koutkem oka zahlédnu pohyb dole na chodbě, zvednu hlavu a než se dostaneme za záhyb schodů, tak uvidím malou postavičku v pyžamku. Asi nebudu čekat, než dopíšu knížku, budu to muset vyřešit hned.
Přečtěte si také
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 854
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 927
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 551
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 549
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 265
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 1017
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 1172
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 787
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 916
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 668
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
, doufám, že pokračování nebude tak dlouho trvat 
jsem zvědavá, jaké bude pokračovaní… 
už se moc těším
Doufám, že pokračování bude dřív!
