Zatím nevím
- Pro zábavu
- Meridene
- 27.04.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jen tak něco zkouším napsat a potřebuji zjistit, jestli mi to jde. :)
„Ahoj, kdepak ses tu vzal?“ dívám se na asi tříletého chlapečka v pyžamku a bosky na studené dlažbě naší chodby. Hnědé kučeravé vlásky má rozcuchané a v obličeji je takový zmuchlaný, jako by zrovna vstal z postýlky. Dívá se na mě překvapeně a oči má uplakané. Popojdu k němu, abych ho vzala do náručí, a zároveň se snažím potlačit paniku z myšlenky, kde se tu vlastně vzal. On se ale vzít nenechá a utíká chodbou pryč ode mne do místnosti, která by asi mohla být dětský pokoj, ale momentálně je plná věcí, které zrovna nepotřebuju. „Povíš mi, jak se jmenuješ?“ snažím se jemně zjistit alespoň nějakou informaci. V ruce tiskne králíčka usínáčka, kterého předtím neměl. Po tvářičkách se mu koulí jedna slza za druhou a mně už je taky do pláče a pomalu se mi rozmazává vidění a najednou je pryč.
Sedím v kuchyni a bezmyšlenkovitě míchám už studené kafe, které jsem si uvařila, a snažím se vstřebat, co jsem to vlastně viděla. Nebo neviděla? Dobře hodinu jsem běhala po baráku a prohledávala ho a snažila se toho malého kluka najít. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že zavolám policii. Ale co bych jim řekla? Haló, můžete přijet, právě jsem tu viděla malého kluka, jsou mu tak tři roky, má hnědé vlasy, hnědé oči, pyžamo a v ruce králíčka usínáčka, pláče a pak zmizel. Asi by si pomysleli něco o bláznivé neurotické ženské. Ale co to zatraceně bylo?
Vstala jsem, vylila studené kafe do dřezu a uvařila si čerstvé. Sedla jsem si k počítači a snažila se soustředit myšlenky na korekturu článku, který musím zítra odevzdat. Moc mi to nejde, myšlenky mi neustále odbíhají k tomu malému bosému klučinovi na naší chodbě. Byl tak skutečný. Zaklapnu počítač a jdu do kabelky, z tajné přihrádky beru cigarety a zapalovač a jdu si na terasu zapálit.
Normálně už nekouřím, ale občas jsou okamžiky, kdy mi tahle malá smrdutá tyčinka, jak jim říká můj syn, pomáhá utřídit si myšlenky a soustředit se. Slastně potáhnu první šluk a vyfouknu. Krucinál pořád to funguje stejně. Najednou zřetelně za sebou uslyším pleskání bosých nohou o dlažbu v kuchyni. Cigareta mi vypadne z ruky a na trávu pod terasou padá hrneček s podšálkem, upřeně pozoruji ten sled a je mi naprosto jasné, že napřed dopadne talířek a na něj šálek a tak se obojí roztříští a zalije to hnědý proud kafe obarvený trochou sojového mléka. A nemýlila jsem se, stalo se to přesně tak. Schválně prodlužuji tu chvíli a nesnažím se odtrhnout oči od rozbíjejícího se nádobí, bojím se otočit, bojím se toho, co uvidím.
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 3090
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 3851
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 721
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 804
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 610
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 3384
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1415
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 867
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1483
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 738
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
„Jen tak něco zkouším napsat a potřebuji zjistit, jestli mi to jde.” Je to sakra dobry, chci pokracovani, honem, honem! 
