Zatím nevím
- Pro zábavu
- Meridene
- 27.04.20 načítám...
Jen tak něco zkouším napsat a potřebuji zjistit, jestli mi to jde. :)
„Ahoj, kdepak ses tu vzal?“ dívám se na asi tříletého chlapečka v pyžamku a bosky na studené dlažbě naší chodby. Hnědé kučeravé vlásky má rozcuchané a v obličeji je takový zmuchlaný, jako by zrovna vstal z postýlky. Dívá se na mě překvapeně a oči má uplakané. Popojdu k němu, abych ho vzala do náručí, a zároveň se snažím potlačit paniku z myšlenky, kde se tu vlastně vzal. On se ale vzít nenechá a utíká chodbou pryč ode mne do místnosti, která by asi mohla být dětský pokoj, ale momentálně je plná věcí, které zrovna nepotřebuju. „Povíš mi, jak se jmenuješ?“ snažím se jemně zjistit alespoň nějakou informaci. V ruce tiskne králíčka usínáčka, kterého předtím neměl. Po tvářičkách se mu koulí jedna slza za druhou a mně už je taky do pláče a pomalu se mi rozmazává vidění a najednou je pryč.
Sedím v kuchyni a bezmyšlenkovitě míchám už studené kafe, které jsem si uvařila, a snažím se vstřebat, co jsem to vlastně viděla. Nebo neviděla? Dobře hodinu jsem běhala po baráku a prohledávala ho a snažila se toho malého kluka najít. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že zavolám policii. Ale co bych jim řekla? Haló, můžete přijet, právě jsem tu viděla malého kluka, jsou mu tak tři roky, má hnědé vlasy, hnědé oči, pyžamo a v ruce králíčka usínáčka, pláče a pak zmizel. Asi by si pomysleli něco o bláznivé neurotické ženské. Ale co to zatraceně bylo?
Vstala jsem, vylila studené kafe do dřezu a uvařila si čerstvé. Sedla jsem si k počítači a snažila se soustředit myšlenky na korekturu článku, který musím zítra odevzdat. Moc mi to nejde, myšlenky mi neustále odbíhají k tomu malému bosému klučinovi na naší chodbě. Byl tak skutečný. Zaklapnu počítač a jdu do kabelky, z tajné přihrádky beru cigarety a zapalovač a jdu si na terasu zapálit.
Normálně už nekouřím, ale občas jsou okamžiky, kdy mi tahle malá smrdutá tyčinka, jak jim říká můj syn, pomáhá utřídit si myšlenky a soustředit se. Slastně potáhnu první šluk a vyfouknu. Krucinál pořád to funguje stejně. Najednou zřetelně za sebou uslyším pleskání bosých nohou o dlažbu v kuchyni. Cigareta mi vypadne z ruky a na trávu pod terasou padá hrneček s podšálkem, upřeně pozoruji ten sled a je mi naprosto jasné, že napřed dopadne talířek a na něj šálek a tak se obojí roztříští a zalije to hnědý proud kafe obarvený trochou sojového mléka. A nemýlila jsem se, stalo se to přesně tak. Schválně prodlužuji tu chvíli a nesnažím se odtrhnout oči od rozbíjejícího se nádobí, bojím se otočit, bojím se toho, co uvidím.
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 565
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1747
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1093
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4659
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1415
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4720
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3621
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1849
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1964
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1414
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
„Jen tak něco zkouším napsat a potřebuji zjistit, jestli mi to jde.” Je to sakra dobry, chci pokracovani, honem, honem! 
