Zatím nevím
- Pro zábavu
- Meridene
- 27.04.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jen tak něco zkouším napsat a potřebuji zjistit, jestli mi to jde. :)
„Ahoj, kdepak ses tu vzal?“ dívám se na asi tříletého chlapečka v pyžamku a bosky na studené dlažbě naší chodby. Hnědé kučeravé vlásky má rozcuchané a v obličeji je takový zmuchlaný, jako by zrovna vstal z postýlky. Dívá se na mě překvapeně a oči má uplakané. Popojdu k němu, abych ho vzala do náručí, a zároveň se snažím potlačit paniku z myšlenky, kde se tu vlastně vzal. On se ale vzít nenechá a utíká chodbou pryč ode mne do místnosti, která by asi mohla být dětský pokoj, ale momentálně je plná věcí, které zrovna nepotřebuju. „Povíš mi, jak se jmenuješ?“ snažím se jemně zjistit alespoň nějakou informaci. V ruce tiskne králíčka usínáčka, kterého předtím neměl. Po tvářičkách se mu koulí jedna slza za druhou a mně už je taky do pláče a pomalu se mi rozmazává vidění a najednou je pryč.
Sedím v kuchyni a bezmyšlenkovitě míchám už studené kafe, které jsem si uvařila, a snažím se vstřebat, co jsem to vlastně viděla. Nebo neviděla? Dobře hodinu jsem běhala po baráku a prohledávala ho a snažila se toho malého kluka najít. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že zavolám policii. Ale co bych jim řekla? Haló, můžete přijet, právě jsem tu viděla malého kluka, jsou mu tak tři roky, má hnědé vlasy, hnědé oči, pyžamo a v ruce králíčka usínáčka, pláče a pak zmizel. Asi by si pomysleli něco o bláznivé neurotické ženské. Ale co to zatraceně bylo?
Vstala jsem, vylila studené kafe do dřezu a uvařila si čerstvé. Sedla jsem si k počítači a snažila se soustředit myšlenky na korekturu článku, který musím zítra odevzdat. Moc mi to nejde, myšlenky mi neustále odbíhají k tomu malému bosému klučinovi na naší chodbě. Byl tak skutečný. Zaklapnu počítač a jdu do kabelky, z tajné přihrádky beru cigarety a zapalovač a jdu si na terasu zapálit.
Normálně už nekouřím, ale občas jsou okamžiky, kdy mi tahle malá smrdutá tyčinka, jak jim říká můj syn, pomáhá utřídit si myšlenky a soustředit se. Slastně potáhnu první šluk a vyfouknu. Krucinál pořád to funguje stejně. Najednou zřetelně za sebou uslyším pleskání bosých nohou o dlažbu v kuchyni. Cigareta mi vypadne z ruky a na trávu pod terasou padá hrneček s podšálkem, upřeně pozoruji ten sled a je mi naprosto jasné, že napřed dopadne talířek a na něj šálek a tak se obojí roztříští a zalije to hnědý proud kafe obarvený trochou sojového mléka. A nemýlila jsem se, stalo se to přesně tak. Schválně prodlužuji tu chvíli a nesnažím se odtrhnout oči od rozbíjejícího se nádobí, bojím se otočit, bojím se toho, co uvidím.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 230
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 140
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 189
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 135
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 165
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2977
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2058
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3753
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13290
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1029
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
„Jen tak něco zkouším napsat a potřebuji zjistit, jestli mi to jde.” Je to sakra dobry, chci pokracovani, honem, honem! 
